UCC Dolores 3 a 4
Didier Tarquin , Lyse Tarquin
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524974/bmid_ucc-dolores-3-a-4-65361ada61577.jpg
4
29
29
Modrá Crew - světové komiksy česky série
< 31. díl >
Po kvapném úniku z Fort Messaoudu nese loď UCC Dolores bývalou jeptišku Mony a Kashe přes vesmírnou pustinu Karmanga vstříc záhadnému cíli. Jakou silou vládne tajemný rudý krystal? Jaká tajemství čekají v bludišti uvnitř mrtvého měsíce a lze zvítězit nad robotickou armádou? Co skrývá Kyklopovo oko, ležící mimo známý vesmír? Svérázná dobrodružná SF Didiera a Lyse Tarquinových ve své druhé polovině vrcholí, zamotává se, překvapuje – a ohromuje.... celý text
Přidat komentář
Bavilo mě to. Kresba je skvělá, příběh není nic zvláštního, ale nenudí. První kniha čili první dva svazky se mi líbily o něco víc, i když druhé dva byly zase méně klišovité - teda asi, vlastně nevím, příběh mi uběhl tak rychle, že jsem se nad ním skoro nezamyslel. Ne, že by mi trocha klišé vadila, zvlášť v žánru space opery. Ona i opera jako taková žije z různých klišé a nic jí to neubírá (ne že by mezi nimi bylo tolik společného, ale opera jsou emoce a space opery jsou taky spíš patos než promyšlený svět a intelektuální stimulace).
Bohužel je celý komiks zoufale krátký. Přál bych si lepší prokreslení postav, strávit s nimi víc času, prohloubit vztahy mezi nimi. Víc postav, protože autoři mají zjevně spoustu dobrých nápadů a dokážou stvořit zajímavou postavu. Takto ale většina postav (především hlavní padouši) zůstává plochá jako kartonové figury Evy a Vaška, které mi od dětství straší v hlavě. Celou dobu jsem si přál, aby tenhle příběh byl "epičtější", vlastně i pomalejší. I tenhle svět má díky kresbě silný charakter a zasloužil by si víc času a větší pozornost.
Bavil jsem se. Ale zároveň musím říct, že je to lépe nakreslené než napsané. UCC Dolores je space opera. To znamená, že je to více Star Wars než Star Trek. Z počátku se zdá, že je to jen další variace na Ostrov pokladů, nebo spíše na Planetu pokladů, ale nabere to zcela jiný směr. Některé věci začnou být poměrně brzy zřejmé, ale odpovědi na některá tajemství si příběh nechá až na konec. Nejsem si jistý, zda se mi ty odpovědi líbily, ale konec jako takový byl dostatečně šokující a akční.
Co se týká mé kritiky scénáře, tak zápletka, a také některé části děje, nejsou až tak originální. Není to na závadu, ale během čtení jsem si to několikrát uvědomil. Druhou připomínku mám k přechodům mezi místy a osobami, anebo ke skokům v čase. Není to matoucí, jak tomu občas v některých komiksech bývá, ale něco mi na nich nesedělo. Neumím říct co.
Zároveň musím ale také chválit. Je to vtipné, umí to překvapit a místy je to i docela kreativní. Třeba když v rámci příběhu dostanete kompletní novou mimozemskou mytologii. Od stvoření světa až po spasitele.
Nejvíce ale UCC Dolores vyniká úžasnou kresbou. Jde do parádních detailů a zároveň nepostrádá dynamiku. Celostránkové scenérie jsou doslova epické. Navíc jsou v kresbě schované popkulturní odkazy, které vás pobaví, když si jich všimnete.
Příběh UCC Dolores vyšel ve 4 albech, tedy ve dvou svazcích Modré Crwe. Hlavní příběh je ale jen v prvních třech albech a je plně uzavřen. Čtvrté album je jen dodatečný sequel.
Ačkoliv tento "dvojdíl" nebyl lepší, než předchozí dvě části, pořád to bylo dobré a nechodil bych s hodnocením tak nízko.
Uf, tak tohle bylo zklamání... Velké finále celé téhle krásné vesmírné odyssey, která tak dobře začala a vykreslila nádherný příběh, se vyřeší v jednom krátkém sešitě, a to tak, že hlavní záporáci skončí v podstatě na dvou až třech panelech. Velký poklad je pak ukrytý tak banálně, až oči přechází. A ne tak banálně, až je to inteligentní, ale fakt hloupě a očekávatelně. Další příběh už je jen takové zbytečné a vůbec ne nutné plácání ve vesmíru, které nemá žádný význam a v podstatě ani žádní poselství. Dokonce i ten velký tajemný příběh Monina originu je tu řečený jen absolutně mimochodem. Možná by to lépe fungovalo v jednom větším souboru, než to takhle dělit na díly s časovou mezerou, ale jako samostatná kniha je tohle finále silně neuspokojivé.
Jediná dobrá věc jsou vzpomínky na kapitána a jeho příběh celkově. Následně nádherná kvalitní kresba, která podtrhuje všechny ty krásy vesmíru. No a pak ten samotný nápad, který tedy v tomhle finále nezáří, ale celkově se mi ten svět i příběh líbí.
„Pořád kupředu,
neustále kupředu,
čelit nejhorším bouřím,
a ať se stane cokoli,
nikdy nepomyslet na návrat.“
3 - Rudý krystal
Mám tak trošku pocit, že některé pasáže jsou docela zmatené. Jakoby tvůrci prostě sem tam něco hodně přeskočili. Navíc jsem myslel, že opravdu bude jeptiška Mony zkoumat vesmír a tak . . . ale místo toho jsou uzavření v UCC Dolores a letí neznámo kam. Loď je tak prostě naprogramovaná a nedá se ovládat. Tak že tak trochu protiřečení si anotace vs. obsah. Avšak opět perfektně nakreslený a co se týče scénáře, tak ke konci smutný a veselý.
Citát: Netuším, jestli se ze mě stává někdo jiný, anebo jestli konečně nacházím sama sebe.
4 – Poslední kulka
Další docela dlouhý přeskok v čase. Tady se to dá dokonce vypočítat. Sedm měsíců od strhujících událostí v Konečné poslední štaci. A dramaticky začíná i tento příběh. Rovnou na dvou rovinách. Tak že scénář trochu zmatečný, ale i tak povedený. O kresbě už se snad ani nemá smysl zmiňovat. Je prostě úžasná. Avšak oba příběhy jen zlehka vystihují dobrou kvalitu prvních dvou dílů. Čekal jsem od celé sérii rozhodně víc, než mi bylo předáno a slíbeno v anotacích.
Citát: Kvalitní vizour třikrát denně, to je lék na všechno.
UCC Dolores 3, 4 ukončuje hlavný príbeh začatý prvým dielom, ale zároveň začína nový a pravdepodobne sa bude jednať o dlhšiu sériu, keďže vo Francúzsku už tento rok vyšiel aj piaty diel série. Inak je to však kvalitné nahláškované akčné sci-fi, ktoré má sympatických hrdinov a rýchle tempo. Štvrtý diel s novým príbehom ma prekvapil a jedná sa tam o záchrannú misiu na zasneženej planéte a na mňa to fungovalo. Bavil som sa.
Tentokrát až příliš jednoduchá akční space opera. Z dobře promyšleného dobrodružství autor vybruslil velkolepým galimatyášem, ve kterém se (spoiler alert!) všichni padouši navzájem vystřílejí a intriky největšího záporáka jsou smeteny jedním rychle rostoucím stromem. Finále odyssey mladičké naivní Mony a ostříleného veterána Kashe se sice nese v duchu spousty vysvětlování jak, co a s čím vlastně souvisí v rámci předchozího děje, ale spíš než překvapení přináší zápletka pocit zklamání z nedotažených ambicí.
Chuť vylepší alespoň hned následující příběh, který funguje maličko samostatně a dává sérii vizi možných pokračování, jež se mohou táhnout do nekonečna a ještě dál. Tady se tvůrci vrací k osvědčenému žánru vesmírné kovbojky a docela se nepářou s tím, komu to natřou a jak moc to bude bolet. Jestli tímhle tempem budou pokračovat i nadále, je otázkou, jak rychle posádka UCC Dolores projde celkovou obměnou, včetně hlavní hrdinky. Jen to zatím příliš nikam nesměřuje, což není úplně dobře.
Svérázná dobrodružná jízda pokračuje ve vyjetých kolejích, ale čtenáři se v úvodu čtvrtého dílu dozví, kdo byl původním majitelem lodi a proč nyní UCC Dolores směřuje skrze vesmírnou pustinu k mrtvému měsíci. V jeho bludišti snad Mona nalezne odpovědi na všechny své otázky. Anebo také ne. Zatímco se bývalá jeptiška sbližuje s nerudným mechanikem, po jejich stopě se jako smečka ohařů vydává robotická armáda. Na čtenáře čeká několik monster jež je budou budit ze spaní, romantika, za kterou by se nemusela stydět ani Angelika, Markýza andělů, a epická bitva o tajemstvím opředený rudý krystal. Závěr téhle ságy nemohl být epičtější. Proto je trochu zvláštní že ve druhém svazku najdeme i příběh, který je pouhým apendixem tohoto epického dobrodružství.
Poslední kulka
Mona a její parťák ztroskotali na ledové planetě. To je samozřejmě prekérní situace. Ale mnohem větší průšvih než porod, který jim pobyt na planetě zkomplikoval, je nesnesitelná zima a nenechaví nájezdníci létající na hřbetech obrovských vran. Poslední kulka je celkem jednoduchý a přímočarý revenge western, nic víc, nic míň. Rozhodně nejde o špatný příběh, ale po divokých eskapádách v předchozích dílech působí asi jako epizoda Ordinace v růžové zahradě vedle filmu od Tarrantina, a to navzdory tomu, že nepostrádá divokou akci. Dolores si zasloužila epičtější závěr. Ale kdo ví, možná se ho jednou dočkáme. Zadní vrátka, která si tvůrci nechali více než okatě otevřená, jsou toho více než smělým příslibem.
Nad výtvarnou stránkou jsem se rozplýval v recenzi předchozího sešitu, takže pouze dodám, že UCC Dolores sluší jak celostránkové panely, tak syté barvy, jimiž tento navýsost pestrý vesmír přetéká. Zkrátka a dobře: manželé Taquinovi znovu dokázali, že moderní francouzský komiks dokáže být zábavný, akční a epický, a že základní pilíře jakými byly časopis Pif Gadget a příběhy Asterixe a Obelixe mají v současných tvůrcích následovníky, za něž by se nejen René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo nemuseli stydět.