Luccy78 komentáře u knih
Tuto knihu jsem dostala v roce 1998 na konci školního roku za vyznamenání. Byla to moje první kniha od tohoto autora a byla jsem doslova nadšená, ale zároveň mě mrazilo v zádech. Pokusy na lidech ve mě vždycky vzbuzovaly ne příliš dobré pocity, ale v této knize je vše tak detailně popsané, a tak reálné a skutečné, že jsem si po přečtení říkala, jen abych se někdy nedostala do nemocnice..
Tajně vyvinutý lék objevený v amazonské džungli, který může vyléčit rakovinu. Výsledky jsou zázračné, dokud ale testovaní pacienti nezačnou umírat.. Už samotná pointa příběhu pro mě byla moc zajímavá a kniha je napsaná takovým stylem, že jsem se od ní nemohla odtrhnout.. Opravdu zdařilé dílo, milovníkům tohoto žánru rozhodně doporučuji k přečtení.
Už dlouho přemýšlím, jak ohodnotit tuto knihu, ale asi nemůžu jinak.. Na mě působí jako taková vulgární a místy až nechutná exkurze do nitra ženského klína, snad všech lidských výměšků a detailními popisy chování, které by mělo, dle mého, zůstat za "zavřenými dveřmi".
Jistě, kniha má za úkol šokovat, což se ji myslím i podařilo, ale ve mě si určitě věrného čtenáře autorka nezískala..
Monice je 33 let. Ztratila paměť po těžké mozkové operaci. Vrací se domů, ale nikoho nepoznává. Děti se k ní chovají ostýchavě, manžel rozpačitý, ale vůbec ji nepřitahuje. Byt je jí cizí, ale lidé v domě ji poznávají. Pomalu loví útržky vzpomínek ve své nemocné hlavě, ale jsou zmatené a bez souvislostí. Pokouší se poznat své děti, jenomže při jedné kontrole v nemocnici nahlédne náhodně do své dokumentace a zjistí, že ještě nerodila a že se nejmenuje tak, jak jí říkají. Kdo je? Kam patří? Opravdu strhující psychologický román, který mě úplně vtáhnul do děje a moc se mi líbil. Rozhodně doporučuji k přečtení..
Dobrodružný román z prostředí Galapág, jehož ústřední téma a děj vystihuje báseň Felixe Dahna:
Hagenova kletba
Buďtež proklety ženy,
žena je falešný, špatný tvor
a vinou dvou bílých těl,
zajde Burgundů rod.
A proklet budiž blud
o mravnosti, lásce a právu:
vylhaná je láska, vždyť
jen nenávist má hlavu.
Lítost patří bláznům!
Jen to má cenu dechu,
i v smrti vytrvat v hněvu
s mečem v pýchy vzdechu.
A kdybych měl žít znovu,
celý svůj život, -
všechny své činy k tomu
zas vykonal bych rád.
A přijde-li, div se svět
opět nový Siegfried, -
pak podruhé a rád,
vbodnu oštěp do jeho zad!
Proklatě, z lásky k vám bych to udělal!
Nikdy jsem se nesklonil
před vítězící silou,
před hrozbami, prosbami
neklesal jsem vírou;
prošel jsem všemi dny
pozemského bytí,
silný hrdý, vzpřímený,
nikdy jsem se nevzdával...
Hraběnka z Kentu:
Mladá a neobvykle krásná Claire je zamilovaná do jednoho majora, ale protože je chudý a její rodina potřebuje peníze, což v té době není nic mimořádného, vyhoví prosbě své rodiny a rozhodne se přijmout nabídku ke sňatku bohatého hraběte, i když ji z jeho pohledu mrazí a připadá ji chladný a odtažitý. Vůbec ho nezná a je velmi zvláštní, že hrabě tak moc se svatbou pospíchá, ale ten má pro to svůj vážný důvod. Potřebuje dědice.. A to co nejdříve.. Pěkný romantický příběh, kde nechybí i trocha toho dobrodružství.
Dohazovači:
Miranda potřebuje manžela. Při její inteligenci a schopnostech není v moderním světě roku 1820 pro neprovdanou ženu místo. Proto se bratr Richard rozhodne se svým přítelem, že ji nějakého opatří, i když se to zdá jako nadlidský výkon, protože Miranda nepatří zrovna k nepřehlédnutelným kráskám. Spíše naopak. Ale protože oplývá jinými klady, najednou je nápadníků víc než by se zdálo a než by některým bylo po chuti.. Opět krásný romantický příběh, který se moc dobře četl.
Mladá a neobvykle krásná Claire je zamilovaná do jednoho majora, ale protože je chudý a její rodina potřebuje peníze, což v té době není nic mimořádného, vyhoví prosbě své rodiny a rozhodne se přijmout nabídku ke sňatku bohatého hraběte, i když ji z jeho pohledu mrazí a připadá ji chladný a odtažitý. Vůbec ho nezná a je velmi zvláštní, že hrabě tak moc se svatbou pospíchá, ale ten má pro to svůj vážný důvod. Potřebuje dědice.. A to co nejdříve.. Pěkný romantický příběh, kde nechybí i trocha toho dobrodružství.
Ze začátku knihy jsem myslela, že ji odložím a ani nedočtu. Za nějakou dobu se příběh tzv. "rozjel" a vtáhnul mě do děje a nedokázala jsem přestat číst, přestože má kniha skoro 600 stran. Tajemné vraždy, intriky a lsti, bohaté hostiny, kde víno teče proudem a stoly se prohýbají jídlem a jako třešinka na dortu čistá a věrná láska.. Prostě nešlo přestal číst, když ke všemu samotné rozuzlení a vysvětlení přišlo na posledních stránkách knihy. Takže za mě, moc hezká kniha a doporučuji k přečtení!
Moc milá pohádka o tom, jak si chudý prstýnkář našel svoji Zapomněnku a i když musejí pro svoji lásku bojovat, nakonec vše dobře dopadne a štěstí jim pokvete. Pohádka byla také zfilmovaná.
Musím se přiznat, že mě knížka nezaujala. Možná je to proto, že jsem ji četla v době, kdy jsem ji ještě tolik nechápala, ale pamatuji si, že mi bylo smutno, že Klárka nemůže bydlet u svých rodičů a nechápala jsem, jak je to možné, když nezemřeli a přesto ji nechtějí. Moc mě to trápilo a nejspíš to i ovlivnilo celý můj náhled na knihu, mám dojem, že jsem ji jako malá odložila a ani nedočetla.
Velmi pěkná kniha, která obohatila mé dospívání. Vyprávění sirotka Toma a jeho kamarádů, jejich dobrodružství, klukovin, ale přitom dobráckosti, jsem měla moc ráda a nadšená jsem byla i z filmového zpracování knihy.
Tak to mě se naopak knížka moc líbila a vyloženě pohádku Sněhová královna miluji dodnes. Je to taková ta typická klasika, kde mezi sebou bojuje zlo s dobrem a láska a přátelství vítězí. To, jak Gerda zachrání Kaje před zmrznutím a smrtí svými slzami a vřelou láskou a pak se spolu vracejí domů během probouzejícího se jara - to nemůže jen tak něco překonat a to jarní teplíčko hřeje ze stránek i na své věrné čtenáře..
K Manon jsem se dostala díky povinné četbě ve školních letech a musím uznat, že to není špatné dílko, i když mě to veršování někdy rozptylovalo od samotného děje. Ale to bude spíše tím, že na poezii moc nedám, s kvalitou díla to nemá nic společného. To autor zpracoval velmi dobře a procítěně.
Pěkná, taková melancholická sbírka básní, ke které jsem se poprvé dostala ve školním věku. Nejdéle v mé hlavě zůstala počáteční slova jedné z nich:
"Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali,
možná že nepřijdem že přijde jiný host."
Děj knihy se odehrává na Šumavě a vypráví příběh Antonína Jakuba, který ošetří koně, který zde zůstal po odchodu ruské armády. Kůň ale vadí některým místním občanům. Jeden z nich dokonce Antonínu Jakubovi zapálí chalupu.
Poslední dopis doktora Meluzina patří jeho dceři Lucii a končí slovy, které vystihují celou knihu:
„…člověk má stálou potřebu být osobně šťastný… Na život nesmíme odpovídat opatrností. Na život je třeba odpovídat odvahou, zvlášť, když chceme, aby za něco stál.“
Nádherná sbírka básní věnovaná vzpomínkám na dětství a hlavně na Seifertovu maminku, která dokázala udělat domov krásným, i když byli chudí. Opravdu dojemná slova, která se moc krásně čtou..
Tak, jako většinu lidí, ani mě Babička v dětských letech, kdy byla jako povinná četba, nezaujala. Teprve daleko později můžu s klidným svědomím říct, že jde skutečně o literární skvost. Ano, spoustu lidí nezaujme nikdy, ale pořád je to dílo plné životních hodnot (možná dneska pro někoho naivních), naděje a víry v lepší dny a lidi.
Jéé... Na co tady nenatrefím.. :-) Moje dětská srdeční záležitost, velmi milé povídání o kuřátku, na které taky moc ráda vzpomínám..
Nádherná knížka plná pohádek, které jsou napsány velmi příjemnou, milou a čtivou formou.. Ani nevím, kde skončila, ale moc ráda na ní vzpomínám..