Lukša1
komentáře u knih
Bez slitování
Tim Weaver
Čtení jako na sinusiodě. Klasický rozjezd, kde se pomaloučku David pouští do pátrání, ve kterém nám autor musí už popáté sdělit, jak přišel ke svým zdrojům. Popisy jsou mnohdy příliš podrobné (až zbytečné), děj se příliš neposouvá. Zhruba v polovině ale kniha nabere na obrátkách a člověka hltá list za listem. Závěrečná čtvrtina ale nenaplní očekávání, zápletka je tak moc zašmodrchaná a na člověka vypadává spoustu otázek, včetně těch, jak je možné, že pachatel Leonarda hledat přes rok a Rakerovi se to povedlo za kolik? Něco přes týden? A to rozhodně nešlo o místo, které by napadlo jen zázračného Davida. Přesto závěrečné odhalení pachatele stojí za to.
Nekompromisní Honor
David Weber
(SPOILER) Pro fanoušky Honorverse povinnost, protože tímto končí jedna hodně dlouhá série. Nicméně je potřeba dodat, že kdyby se David Weber držel svého původního plánu a tuto dějovou linku ukončil Bitvou o Mantichoru, udělal by asi lépe. Čtyři hvězdy jsou celkem odpovídající v případě, že se člověk nezačne zpětně zamýšlet nad vším, co kniha přináší a jak všechno (ne)spojuje do jednoho konce.
Autor v předchozích dílech připravil vše potřebné pro to, aby došlo k rozhodující bitvě mezi Mantichorou s jejími spojenci a Solárním svazem, což slibuje i anotace. Místo toho, aby k této bitvě skutečně přistoupil, tak 80 % knihy Mantichora nic moc nedělá, maximálně odráží hrstku útoků na různé soustavy, a to pouze tehdy, když se námořnictvo zrovna v soustavě nachází. A samozřejmě nemohou chybět desítky rozhovorů o tom, co kdo má udělat, co kdo udělal, co kdo neudělal a proč to všechno bylo (ne)uděláno.
A tady začíná spoiler! Rozvíjí se mnoho dalších linek, například se opět objevuje Buřič, právě na něm je ale nejlépe vidět, že úplně zbytečně. Z člověka, který patřil mezi nejlepší agenty na straně těch zlých, se stává klaďas s cílem porazit Blok. Místo toho, aby ale přinesl skutečně prospěšné poznatky v boji s touto skupinou, tak po mnoha a mnoha kapitolách najednou jeho linka končí. Totéž platí o skupině Lovců duchů, kteří v Solárním svazu pomalu odhalují pravdu. Najdou pár špionů a najednou konec. Nebo sektor Maya, který se po několika knihách konečně odhodlá k odtržení. Co na to Svaz? Nic, odtržením linka končí, žádná odveta, žádný odpor.
Kdyby se z této části vyškrtalo prakticky vše a ponechaly pouze dvě hlavní vesmírné bitvy, nic by se nestalo. Pak ale zčistajasna přichází první klíčová událost. Až zde dochází k tomu, co je uvedeno v anotaci. Díky tomu Honor opravdu míří do Solárního svazu a peklo jí jde v patách. Čtenář by očekával, že právě to bude ústředním bodem knihy, skutečnost je ale taková, že bitva, která má ukončit válku, zabírá sotva 5 %. Všechno to dlouhé plánování, desítky rozhovorů různých skupinek lidí, a během hrstky stránek konec. Jako by autor najednou už dále nechtěl pokračovat, a tak konec zpracoval během jednoho večera.
Samostatnou kapitolou je Blok, který se občas objeví se zázračným vynálezem, zabije pár milionů lidí a zase zmizí. A na úplném konci knihy to vypadá, jako by nikoho nijak zvlášť netrápilo, že existuje skupina, která může nenápadně zaútočit ničivou silou prakticky kdekoli. Dokonce za takové situace nejschopnější bojovník odejde do důchodu…
Jiskra v popelu
Sabaa Tahir
Po delší době jsem se pustil do young adult a nejsem dvakrát spokojen. Prvním důvodem je způsob, jakým je kniha napsána. Nevadí mi ani tak pravidelné střídání mezi Laiou a Eliasem, spíše to, že příliš často jsou v knize velmi krátké věty. V místech, kde by měl příběh gradovat, ho text brzdí, místy je až obtížné se textem prokousávat. Nemohu posoudit, zda je to problém překladu či samotný styl autorky.
Druhým důvodem je samotný děj, který se nepodařilo dokonale rozehrát, autorka se spousty věcí pouze lehce dotkla a nechala bez vysvětlení, doufám tedy, že se o Impériu dozvíme více v dalších dílech. Děj plyne po celou dobu celkem klidně (nudně), po většinu knihy ale chybí nějaké zvraty, které by čtenáře udržely v napětí. Jiskra je zažehnuta až v závěru, díky kterému se přeci jen pustím i do pokračování. Znovu bych se ale do série nepouštěl.
Záhada tří čtvrtin
Sophie Hannah
Předně je potřeba říci, že autorka se pomalými krůčky zlepšuje, milovníky královny detektivky to ale stále nemůže plně uspokojit. Poirot se chová jinak, dělá věci, které by dříve nečinil, dedukuje lépe jak seriálový Sherlock a ve spoustě dalších věci se alespoň malinko odlišuje. Co se týká děje samotného, úvod je zajímavý a vtáhnutí proslulého detektiva do vyšetřování je nápadité, naopak co se týká motivu, vyšetřování a závěrečného rozuzlení, tady to hodně drhne, postrádá logiku a bohužel i tah na branku, který by čtenáře přiměl hltat slovo od slova.
