m6k
komentáře u knih

Kniha z velvyslaneckého prostředí by se možná dala označit i jako, (teď v literatuře tak populární) – „autofikce“. Marek pracuje na Zamini, na velvyslanecké misi v Estonsku byl a v postavě Michala Tyrše, mladého diplomata, by se jisté autobiografické rysy najít daly. Kniha je vlastně dialog, (respektive spíš monolog), odvolaného velvyslance z Estonska s mladou psycholožkou z ministerstva vnitra. Ta s ním vede „rozhovor“ poté, co se na jeho velvyslanectví stal „smrťák“. S vypravěčem jsem měl zpočátku dost problém, jeho pohled na svět je konzervativně bůmerský. Je to „stará struktura“, která se na Zamini dokázala obratně udržet i během „sametové“ výměny křesel a funkcí. Hrdina příběhu se hbitě přizpůsobil nové situaci, ale „staré myšlení“ a obdiv k „velkému (nevlastnímu) bratrovi“ z východu, mu zůstaly. Číst tedy příběh „jeho očima“ nebylo úplně příjemné. Nakonec ale přeci jen převážila atraktivita pohledu do „velvyslaneckého“ zákulisí a zasvěcené líčení životních strasti a slasti a zákonitostí fungování úzkého kolektivu ambasády. A posléze i detektivní, až špionážní linka příběhu. Jednotlivé kapitoly jsou uvozovány zajímavými citáty týkajícími se diplomacie. Nejvíc je jich od Nicolló Machiavelliho, Henry Kissingera, Mistra Suna a Václava Havla. Když v mém oblíbeném podcastu o literatuře „TL;DR“ Markovu knihu představovali jako novinkový „tip“, zaujalo je že autor knihy je sám diplomat, pracující na Ministerstvu zahraničí, s tím že pohled „insidera“ by mohl být zajímavý. A měli pravdu! Mně jeho pohled do velvyslaneckého zákulisí přišel velmi zajímavý a až odvážně otevřený. V Boskovicích jsem se, (když jsem byl asi v půlce knihy), pak Marka zeptal jestli pořád ještě pracuje na Zamini. Odpověděl mi názvem knihy jiného kontroverzního autora „Zatím dobrý“.


Sakra, co za kikoty sem píše ty komentáře? Minimax je jedna znejlepších novel současné české literatury, co jsem četl. Je to naprosto geniální, pohled do paradoxů života českých Židů v dobách reálného socialismu byl pro mě naprosto oslňující.