Magris komentáře u knih
Nečetla jsem ještě všechny Goffovy knihy, ale tahle mě bavila ze všech nejvíce. Jak vlastně dobře známe lidi, které považujeme za své přátele? Po Mikovi je pro mě nejzajímavější postavou doktorka Naďa, s níž se otevírá téma velké osobní statečnosti.
Petra Dvořáková umí napsat příběhy, které mohou být na jedné straně pro čtenáře důvěrně známé a posléze něčím i hodně vzdálené. Nářečí ke knize rozhodně patří, vulgarismy mě nepohoršovaly. Jen Maruně, Josefovi a jejich potomkům dala autorka zbytečně moc prostoru. V závěrečné příběhu jsem jen zalapala po dechu a v úvodním u epizody s kuřátkem jsem při čtení ve vlaku vykřikla: No, to ne. Momentálně mi totiž odrůstají vlastní kuřátka... Za přečtení kniha rozhodně stojí, bavilo mě střídání jednotlivých vypravěčů.
Obdobně jako v Bábovkách autorka stvořila spoustu postav, které svůj život moc neumí žít. Divné, pasivní, depresivní a když už se konečně rozhodnou ke změně, následky jsou fatální. Třetí hvězdičku jsem udělila jen kvůli závěru celého příběhu.
Přečetla jsem tuhle novelu jen kvůli čtenářské výzvě, a přestože obsahuje 100 stran, dočíst ji byla pro mě opravdu výzva, nebo spíše utrpení.
Knihu jsem přečetla silou vůle. Slabý příběh, který mě neoslovil. Pěkné byly jen některé lyrické pasáže přírody.