marara
komentáře u knih
Syn správce sirotčince
Adam Johnson
Knížku jsem dokázala přečist až na druhý pokus. Poprvé se nepotkala se správnou náladou. Je depresivní a já měla v té době deprese dost. Pak na mě znovu vykoukla v knihovně, tak jsem si řekla, že jí ještě dám šanci. A vyšlo to. Tím, jak hlavní hrdina překonával nástrahy života v Severní Koreji, jaké zvraty jeho život provází, mi kniha připomínala Stoletého staříka, ovšem bez humoru. Ten by koneckonců v příběhu z této části světa neměl co dělat. Kniha popisuje praktiky totalitní společnosti, ale mě zaujal hlavně syrový popis životů obyčejných Korejců a jejich mentalita. Člověk pak přece jen trochu chápe, jak můžou žít v takovém světě. Prostě tak, že jim nezbývá nic jiného než smířit se se strachem, nejistotou a utrpením, které přináší každý další den. Ale i tady může vyrůst silný člověk schopný oběti.
Nezapomeň
Val Emmich
Na základě komentářů jsem nečekala nic moc, ale překvapivě jsem se nedokázala odtrhnout. Je to krásný, citlivý příběh dívky, která je velmi bystrou pozorovatelkou života kolem sebe a své opravdu chytré postřehy vyjadřuje s ještě dětskou přímočarostí a jednoduchostí. Autor otevírá řadu témat - kromě těch zmíněných v anotaci také téma rodičovství, procesu hudební tvorby a smyslu života, kterým je pro každou z postav něco jiného. Pro Gavina to doposud byl vztah se Sydnym, pro Joanina otce jeho práce ve studiu (ale ta ho nakonec odváděla od vášně, kterou k hudbě cítil), pro Joaninu matku to byl návrat k vlastnímu životu, nezatíženému materiálními starostmi a pro Joan snaha nebýt zapomenuta. Nakonec všichni zjistili, že se na své problémy dívali špatně. Příliš umanutě trvali na tom, jak si myslí, že by mohli dosáhnout svých cílů a zapomínali na to nejjednodušší - dělat to, v čem jsem dobrý, a dělat to s vášní. A také starat se o své vztahy.
Zapomenutá
Catherine McKenzie
Čtivá, ale jednoduchá kniha o tom, jak je důležité občas se ve svém životě zastavit, rozhlédnout a zamyslet, jestli jdu po cestě, kterou opravdu chci jít. A o romantických začátcích lásky.
Anna krví oděná
Kendare Blake
Horory normálně nečtu, ale tuto knihu jsem musela přečíst na doporučení a byla skvělá. Celý příběh má úžasnou atmosféru a Anna je prostě skvělá. Krásná obálka.
Kdo se směje naposled
Arjuna Ardagh
Knih o duchovním rozvoji jsem přečetla už mnoho a moc jsem nevěřila, že tato mi něco dokáže dát. Ale opak je pravdou, zvlášť lekce "stejně jako já" mně vysvětlila, jak přesně je to se zrcadlením negativních vjemů a jak toto zrcadlení zpracovat. Nikdy by mě asi nenapadlo zpracovávat si i pozitivní zrcadlení. Škoda, že nemám svého osobního Joeyho, který by mě naučil, jak prožívat život intenzivněji a odstranil některé mé bloky.
O dívce Grace
Anthony Doerr
Tak tohle bylo zvláštní. Téma mě nadchlo tak, že jsem si po dlouhé době knihu koupila. Čtení už mě tak nenadchávalo. V půlce knihy jsem četla už jen ze setrvačnosti, a taky proto, že ve své knihovně nechci koukat na něco, co jsem jako jediné v životě nedočetla. Nevadilo mně, že příběh byl pomalý, ale nad rozhodnutími a činy hlavního hrdiny jsem kroutila hlavou a někdy je k pobavení rodiny nahlas komentovala. Kdyby mu váhání nad tím, zda se chce dozvědět pravdu o své dceři trvalo pár měsíců, nic neřeknu, ale přes 20 let? Ten jeho únik co nejdál od domova, jak to, že ho tak dlouho nenapadlo postavit se svým prorockým snům a snažit se je změnit....? A to jeho pátrání po Grace, způsob, jak se ztratil v pustině a dovolil, že málem zemřel. Pak ale přišla poslední čtvrtina a ta mě pohltila a dost jsem si ji užila. Dceřina zloba, láska k vnukovi a další věci (nechci prozradit vše), to vše bylo popsáno tak citlivě, že jsem knihu nemohla odložit.
Dobrý otec
Noah Hawley
Jsou hranice bezpodmínečné lásky rodiče k dítěti? Je možné dítě milovat, i když je jiné než my? Když je z něj vrah? Jaká je vina milujícího rodiče na tom, že se z jeho dítěte stal vrah? Jak moc děti poznamená rozvod rodičů, byť dobře zvládnutý? Výborné čtení.
Dívka, která se dotkla nebe
Luca Di Fulvio
Opět jeden čtivý příběh, dobře vykonstruovaný, dobře vyprávěný, ale i když nejsem hnidopich, našla jsem tam dost nepřesností a nepravděpodobností.
Odpočívej v pokoji
Lee Child
Výborný začátek, ale konec mě zklamal. Bylo v něm příliš lidského zla, násilí a zvrhlosti. Ale vyšetřování obou hlavních protagonistů, ve kterém využívali hlavně svých pozorovacích schopností, dedukce, znalostí psychologie, bylo fascinující.
Kde je zakopán pes: memoáromán
Pavel Kohout
Kniha mě nadchla svým kultivovaným jazykem i tématy. Líčení okolností vzniku a uveřejnění Charty 77 jsem hltala jako detektivku. Je zajímavé připomínat si buzerace, kterých byl normalizační režim schopen. Moc se mi líbilo, jak Pavel Kohout poklesky svých známých i osobností spíše s lítostí konstatuje, ale nesoudí. Sám u sebe neváhá ukázat strach, který cítil při svých střetech se soudruhy z StB i při vyděračské anabázi, a to nejdůležitější, dotýká se tématu, které mě vždy zajímalo - že čelit policejní zvůli šlo. Když se člověk smířil s tím, že vše, kromě vlastních hodnot a svědomí, je nedůležité, dosáhne nadhledu, s nímž může čelit strachu i buzeracím státu.
Sběratel
John Fowles
Skvěle napsaná knížka, oba úhly pohledu - únosce i oběti, psychologie obou, vývoj zločince od začátků, skvělé. Ale bylo to tak deprimující!
Manželka 22
Melanie Gideon
Prima čtení na léto. Vtipné, lehké, ale občas probleskne zajímavá myšlenka. Závěr byl trochu předvídatelný (napadlo mě to už v polovině), ale je dost způsobů, jak osvěžit manželství a tento byl opravdu originální.
Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
Kniha odráží obrovské zanícení autora pro práci Lékařů bez hranic. Jeho nadšení je nakažlivé.
