Maraska190
komentáře u knih
Ach, ti rodiče!
Petra Suchánková
Četlo se dobře, knížka je krátká, má málo stran. Hrdinka budí sympatie, prožívá svou velkou lásku, což jí hodně pomůže v tom, co touží najít. Není to drama, žádné úporné a srdceryvné hledání biologické rodiny, jak by člověk možná čekal. Vše plyne hladce a velkou roli sehraje náhoda. Jde spíš o lovestory se spoustou zamilovaných dvojic. Ale zabrousí i do oblasti charity. Tam se tedy pár dramatických chvilek najde, při péči o staré lidi. To mi přijde ze života. Celkově je to čtení příjemné, nenáročné, pro mladé i dříve narozené. Vlastně hodně poučné pro nejstarší generaci. Popisuje nástrahy v podobě podvodníků na telefonu. Jak se bránit a nenaletět. Možná povinná četba pro 75+ generaci...Zajímavostí také je, že jednou z téměř hlavních postav je pes, fenka, což je sympatické.
Tuhá zima
Kim Faber
Hodně depresivní , ze začátku skoro nestravitelné zlo, pak se člověk začetl ,ale začalo to být rozvláčné, takže často odkládáno a nedočtené vráceno do knihovny
Maminek není nikdy dost - Strasti a slasti pěstounské péče
Petra Suchánková
Knížka se mi líbila, je čtivá, svěží a problematika pěstounské péče mě hodně zajímá. Mám s ní také osobní zkušenosti a mezi pěstouny řadu známých a přátel. Myslím, že výchova přijatých dětí je vždy velké dobrodružství a veliký úkol. Pěstouni mají můj obdiv a vážím si těch, kteří to berou poctivě s láskou. Tak jako v této knize, která je celá vlastně o lásce a obětování dětem. Na základě zkušeností i od jiných vím, že ty geny jsou u pěstounských dětí velmi silný faktor a musí se s nimi počítat. V tom s autorkou plně souhlasím. Je možná diskutabilní, do jaké míry ovlivňuje děti výchova oproti genům. Geny jsou ale hodně silná věc a vždycky se projeví. A u dětí, které mají genetickou zátěž, je toto riziko vždy značné. Proto je smyslem pěstounské péče udělat výchovou maximum pro to, aby se dítě cítilo v náhradní rodině spokojené a milované. Ústavní deprivace, jak ji autorka popisuje, je další specifický faktor pěstounských dětí a spolu s genetickou výbavou jsou to náročné aspekty, které výchovu dělají o to složitější. Proto má autorka můj obdiv, nejen za knihu, která je prima, ale i za to, že je přes všechny útrapy připravená a ochotná v této nelehké cestě pokračovat. Příhody se synem jsou také psané laskavým a úsměvným způsobem a dýchá z nich pohoda. Na případnou další knihu bych se určitě těšila. Byla super, četla jsem téměř jedním dechem a bavila mě.
