Maratka komentáře u knih

Knížka se mi nečetla úplně snadno, některé pasáže jsem si musela přečíst víckrát, abych je pochopila a stejně si nejsem jistá, že jsem je pochopila správně. Zřejmě to bylo způsobeno stylem, kterým je knížka psaná, tím, že obsahuje často různé povzdechy, nedokončené věty, které v sobě mohou skrývat více významů. Zároveň právě řečené (styl, jakým je kniha psaná) z Modlitby za Černobyl asi dělá něco, na co člověk hned tak nezapomene - ještě nikdy se mi u knížky nestalo, abych celkem v klidu četla a najednou měla po nějaké větě či odstavci pocit, jako kdyby mě někdo přetáhl palicí po hlavě, natolik bylo sdělení silné. Uvažuji také, že zkusím oprášit ruštinu a sáhnu po téhle knize v originále, myslím, že speciálně u knížky osobních výpovědí a myšlenek se může v překladu leccos ztratit (a to si vůbec nemyslím, že by překladatelé odvedli špatnou práci). Určitě doporučuji každému, aby si alespoň kus knihy přečetl. Nedozví se sice příliš nového o havárii jako takové (což jsem možná trochu čekala já, když jsem knihu brala do ruky), ale atmosféra této katastrofy, toho, co všechno způsobila a ještě způsobí, na něj dýchne mimořádně silně skrze výpovědi lidí, kteří ji žili a žijí, donutí člověka přemýšlet nad nejryzejšími otázkami lidského bytí, mezilidskými vztahy, nad silou totality a jejím vlivem na obyčejné životy, který přetrvává dlouho poté, co ona sama skončila.

2 27.12.2019

Moje první knížka od manželské dvojice autorů. A asi na dlouho zůstane poslední. Podle mě zbytečně dlouhé (rozsah by mohl být tak poloviční a nic by se nestalo), zápletka nikterak zajímavá, celé je to dosti překombinované a obsahuje spoustu hodně neuvěřitelných věcí, u kterých se člověk zarazí a říká si - to jako vážně? Takhle se pátrá po zmizelém? Takhle pracuje policie? Takhle spolu komunikují blízcí lidé? Vůbec nechápu vysoké hodnocení. Abych nebyla jen kritická, tak musím říct, že mi byla docela sympatická postava Joony Liny, jestli se odhodlám k přečtení nějaké další knížky z této série, tak na něj se budu těšit (ale je potřeba, aby dostal trochu více prostoru).

5 29.08.2019

Petra Dvořáková je prostě "moje" autorka. Lituji jen toho, že (zatím) nenapsala knížek víc ("pro dospělé" jsem už od ní četla vše)...

2 15.05.2019

Ač hodně stručná, přesto milá knížka. Potěší hlavně zajímavé ilustrace - člověk má s každým otočením stránky na tu kávu větší chuť! :)

03.09.2018

Myslím, že ostatní už tady řekli vše, co bych ke knize chtěla uvést i já (např. komentář Astarothh celkem přesně vystihuje mé pocity). Dodala bych snad jen to, že knížka je podle mého mínění tak dobrá z velké části i proto, že z ní mimořádně silně dýchá obdiv autorky ke třem hlavním hrdinkám, její pokora a uvědomění si vážnosti tématu a důležitosti "úkolu", který si rozhodnutím sepsat příběh těch tří žen a jejich dětí sama zadala.

6 21.08.2018

Knížku jsem se rozhodla si přečíst jednak proto, že mě jako osobnost zaujal autor (viděla jsem s ním nějaký TV pořad a četla rozhovor), jednak nápad napsat knížku z pohledu dvou osob, kdy si čtenář může vybrat, kterým příběhem začne a postupně se mu skládá dohromady příběh celkový.

Knížka je podle mě čtivá, originální (nápad oboustranného příběhu se myslím autorovi podařilo dovést k dobrému výsledku), autorovi se daří přiblížit uvažování, prožitky postav. Hodnocení dávám nakonec trochu nižší proto, že z mého pohledu je velká část událostí hodně přitažených za vlasy, což mi postupně při čtení vadilo čím dál víc.

Každopádně jsem ráda, že jsem knížku přečetla a vyzkoušela tak zase něco nového. Zároveň ráda vyzkouším od autora i jiné jeho dílo (třeba mě překvapí a příběh bude více "skutečný" než tento :D).

1 03.08.2018

Nebylo to špatné, ale po pravdě jsem čekala trochu víc. Docela mi vadily někdy poměrně dlouhé popisy (např. různých ulic ve městě atp.) a hodně věcí (hlavně ke konci) mi přišlo dost přitažených za vlasy. Ale nápad byl zajímavý, nelituji, že jsem knihu četla. Možná zkusím i pokračování a uvidíme, jak mé zaujme to...

1 17.06.2018

Moje pocity ze čtení knížky docela přesně vystihují komentáře uživatelů Sireen a Blafoun.
Byla to první věc, kterou jsem od autora četla. Nechala jsem se zlákat 'šílenstvím' okolo nové filmové verze To, mám ráda horory a říkala jsem si, že od autora, který je považován za hororového mistra, by bylo dobré něco přečíst. Řbitov jsem vybrala podle dobrého hodnocení i předestřeného tématu, čekala jsem napínavý příběh s promyšlenou zápletkou. Místo toho jsem četla knihu, která se od nadějného začátku slibujícího zajímavý děj přehoupla do nepříliš záživného dlouhého vypravování, přičemž to, jaké budou další osudy postav, bylo (alespoň zhruba) jasné hodně dlouho před koncem. Ten byl naopak oproti předchozímu ději hodně zrychlený a tak nějak useknutý. V knize dle mého byly určitě zajímavé pasáže a nápady, čekala jsem ale, že je autor nějak více rozpracuje, dotáhne, že přijde ta velká hrůza, o níž tu řada čtenářů píše. A to se nestalo (spousta a spousta stránek a zatrnulo ve mně možná tak jednou). Dokážu si představit, že by příběh mohl lépe vyznít např. jako kratší povídka. Ale kdo ví... Třeba mě nějaká jiná Kingova věc, pokud po ní někdy sáhnu, zaujme více.

2 28.03.2018

Nadčasové dílo, jehož přečtení dle mého názoru prospěje každému.

7 01.02.2018

"Jak to mohli udělat, jak mohli?"
"To nevím, ale udělali to. Udělali to už dřív a udělali to dnes a udělají to zase, a když to udělají - pláčou, jak se zdá, jenom děti..."

Kniha nám zprostředkovává důležitá, do značné míry aktuální, témata skrze dětský pohled na svět, který je náhle konfrontován s pohledem dospělých. Pro mne velice silné byly dialogy mezi dětmi a jejich otcem, které byly často na první pohled prosté, měly ale velkou hloubku, zodpovídaly řadu otázek či naopak pokládaly nové k hledání odpovědí. I když jsem, podobně jako někteří další komentující, možná trochu čekala, že hlavní zápletce otevírající se zkraje čtení bude věnován větší prostor než byl, nakonec mi to ani příliš nevadilo. Dokázala jsem se docela dobře začíst do milých, zábavných dětských příhod, které odlehčovaly závažnost tématu a z nichž bylo cítit, jak se sourozenci mají rádi, líbil se mi způsob uvažování malé hlavní hrdinky, vypravěčky příběhu, obdivovala jsem charakterové vlastnosti jejího otce i vztah, jaký měl se svými dětmi. Knížka, která ukazuje spoustu nespravedlnosti, lidské hlouposti, zloby a nenávisti, zároveň je ale důležitým poselstvím o tom, jak je důležité neopouštět své ideály, nezpronevěřit se sám sobě a stále se snažit svou troškou (ač se to zdá marné a i když stojíme proti většině) přispět k tomu, aby byl svět lepším místem. Knížka smutná a veselá zároveň, která určitě stojí za přečtení.

14 19.10.2017

Poučná, poměrně čtivá kniha, která mne zaujala i proto, že jsem se v některých jejích pasážích vysloveně našla a začala díky ní lépe chápat určité prvky perfekcionistova uvažování. Jen mi přišlo, že se autor místy trochu opakuje, sděluje několikrát to stejné, jen jinými slovy. A také bych uvítala ještě více skutečných příběhů z terapeutické praxe. Nicméně celkově bych každému, kdo se chce srozumitelnou formou dozvědět více o dané problematice, knihu určitě doporučila.

1 26.05.2017

U téhle detektivky jsem se ani na chvíli nenudila, byla zvědavá, jak to dopadne, celou dobu žasla nad tím, jak poutavě se dá napsat příběh, vtáhnout čtenáře do děje. A když jsem dočetla, bylo mi líto, že už to nebude pokračovat. Vřele doporučuji!

1 21.04.2017

Velice čtivá zamyšlení nad vztahem k Bohu, církvi, nad vlastními pocity, selháními, vítězstvími. Určitě doporučuji přečíst jak lidem nevěřícím, tak věřícím. Pro konzervativní věřící možná může být knížka místy těžko skousnutelná, nicméně tyto rozhovory s lidmi o jejich životě s vírou na mě rozhodně nepůsobí tak, že by chtěly útočit na náboženství, církevní věci. Chtějí se na ně podle mě jen podívat komplexněji, z různých úhlů pohledu, zkušeností obyčejných lidí, kteří se ocitli přímo uvnitř určitého společenství, hierarchie atp. A seznámit se s takovými bezprostředními upřímnými "svědectvími" může být dle mého zajímavé a obohacující pro každého.

3 02.10.2016