marek8880
komentáře u knih
Trnková zima
Anna Malchárková
Autorka tu umně skrze svou hlavní hrdinku Tonku a jejího muže Cyrila líčí situaci, kdy se tito dva mladí lidé stanou dvakrát cizinci ve vlastní zemi: nejprve jako Prajzáci v Praze, kdy se z nich po Mnichovu 1938 automaticky stávají Němci a Praha se pro ně mění v nepřátelské město, a podruhé na konci války, kdy jsou doma na Hlučínsku označování bílou páskou s černým písmenem N, tedy jako lidé, kteří se nakonec jen tak tak vyhnou odsunu.
Malchárková tímto svým již 11. titulem dotáhla k dokonalosti svůj úsporný literární styl, který se nekošatí v přehršli postav, nýbrž je neustále poháněn kupředu svou dějovostí. Přestože název by mohl svádět k jisté lyričnosti knihy, spisovatelka opět přichází s dílem, které je zdařilou kohezí literatury faktu (vystupují v něm skutečné postavy pod svým pravým jménem, jako například dolnobenešovský rodák, teolog Karel Zawadský, rozplétá se tu i vražda, která se udála v restauraci U Wilperta) a autorčiny fantazie, jež se ze skutečných událostí rodí. Byla jsem za mnoha historiky a nezajímala se o to, kudy šla fronta, ale kam a jak si chodily manželky vyzvedávat vojenský žold po mužích sloužících ve wehrmachtu, dodává Malchárková a dává tušit, že tíhu dějin nesou v její nové knize opět na bedrech ženy, ať už je to mladá Tonka, která se musí sama starat o malé děti, když je muž na frontě, nebo její máma Arnošta, která po válce zažádá o české občanství, až když je jasné, že jako Němci by s příděly potravin nevyžili.
Knihu jedinečným způsobem dotvořila výtvarnice Daniela Žídková, která ji opatřila originálními perokresbami. Ty propojují rozličné květové, rostlinné a zvířecí motivy; nebrání se ale ani figurálním prvkům, takže díky ilustrátorce například ožívá i postava tajemné benešovské kartářky - staré Pavlačky nebo zjevující se duch zemřelé dívenky.
Zapadlé dny
Anna Malchárková
V Zapadlých dnech se přeneseme o více jak půlstoletí nazpět do časů předtelevizních, kdy v rodině maminky Rézy a taty Josefa prožívají sourozenci Anežka a Hanýsek ve svém rodném hlučínském domku, který hlídá nejen soška Panny Marie ale i pes Ořech, jeden celý rok v konejšivém rytmu, který určují nejen roční období, ale i tradice, obyčeje i vyprávění draček peří či milované stařenky chodící výhradně v kroji, protože na nové "panské" oblečení si už nezvykne. Dojemné téměř jako Heidi, devčátko z hor:)
