martina.culik
komentáře u knih
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Možná to vzhledem k tématu knihy bude znít divně, ale pro mě to byla taková oddechová knížka. Přečtená byla za chviličku. Nepopírám, že nejedna slza ukápla. A dozvěděla jsem se i nové věci, což na podobných knihách kvituji.
Myslím, že i film je velmi zdařilou adaptací... Oboje můžu jen doporučit.
Posvátná geometrie
Miranda Lundy
Čekala jsem víc matematiky a méně posvátnosti, ale vlastně mě to bavilo.
Formát je sice docela nepraktický, ale dobře se čte, jelikož je vždy na jedné stránce text a na druhé ilustrace. Každé téma je velice stručné, ale výstižné.
Trochu mě mátlo, že jsou v mém vydání chybně odkazy na stránky s provázanými tématy. Naštěstí je knížka útlá a vše se proto dá velmi snadno dohledat.
O žirafě, která se nechtěla mýt
Christine Beigel
Knihy jsou částečně rýmované. Nevím, zda je to překladem, ale rýmy jsou pro děti poměrně složité a když čtou knihu samy, mají problém s porozuměním.
Zaslíbená Země Nezemě 1
Kaiu Širai
První manga, co jsem četla a docela jsem tomu přišla na chuť.
Příběh se velmi záhy ukáže být zdaleka ne tak jednoduchý, jak se jeví na začátku.
Tiché dítě
Sarah A. Denzil
Musím přiznat, že jsem měla trochu problém s překladem, resp. s chybami, které v knize byly. Pokud je v knize více než 5 překlepů nebo chyb, odvádí mě to od samotného děje. Za tyto nedostatky korekce proto ubírám část hodnocení.
Samotný příběh se ale četl velice dobře.
Skoro úplně normální
Hannah Sunderland
Hlavní hrdinka mi začala být sympatická až v druhé polovině knihy, do té doby mě víceméně rozčilovala. Ale byla tak dobře vykreslená, že jsem i přes averzi k ní, chtěla vědět, jak to s ní všechno dopadne.
V knize bylo pár narážek na Stmívání a část příběhu mi přišla hodně podobná jedné episodce z této série, ale možná je to jen tím, že už jsem toho přečetla dost a některé zápletky mi proto přijdou povědomé.
Jak naznačuje obálka, je knížka vhodná pro podzimní čtení, protože je to chvílemi i trochu depresivní četba.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Kniha mě bavila - příběh jako takový ve mě nenechal moc stop, ale detaily o drezúře koní byly hodně zajímavé.
Sophiina volba
William Styron
Přiznám se, že si nějak nevím rady s hodnocením této knihy.
Příběh je velmi silný a většina čtenářů ho zná (předpokládám) z obecného povědomí.
U mě to mělo takový účinek, že jsem pořád čekala, kdy se tedy objeví ten velký okamžik Sophiiny volby - a on "nečekaně" přijde až v závěru knihy a to ještě skoro jen tak mimochodem - žádné srdceryvné vyprávění, jen holá fakta.
Sophiin příběh od jejího dětství, přes zážitky z Osvětimi až po soužití s Nathanem v Americe bylo zajímavé. Nicméně mi úplně nevyhovoval styl psaní. Vím, že se takto knihy dříve psaly a odpovídá to tedy době, ale rozhodně to není žádná odpočinková četba. Naopak je potřeba se dost soustředit, aby se čtenář neztratil ve spleti myšlenek vypravěče Stinga (které mi často přišly až moc rozvláčné a s příběhem nesouvisející). Příběh přeskakuje z hlavní dějové linky v roce 1947 v Brooklynu, do roku 1943 v Osvětimi, případně do dřívějších let v Krakově a ve Varšavě, do let 1946-47 v rámci vysvětlení vztahu Sophie a Nathana, až do roku 1967, kde se z ničeho nic v jedné chvíli ocitneme, abychom se následně vrátili zpět.
Za mě tedy velká spokojenost s příběhem a velká rozpolcenost s formou, jakým je podán. Časové skoky mi nedělaly takové potíže, jelikož se daly dobře sledovat, ale neustálé odbočky a úvahy s nemálem cizích / málo používaných slov mi daly opravdu zabrat. Knihu jsem z toho důvodu četla déle než jsem zvyklá a ke konci už jsem si proto jen přála, ať už to nějak skončí.
Suchý hadr na dně mořském
Ivana Chřibková
Překvapivě dobře jsem se pobavila. Některé episody byly téměř jako z naší rodinné kroniky případně z kroniky našich známých.
Pokud tedy hledáte nějakou oddychovou četbu, u které se pobavíte, určitě doporučuji.
Introvertův rok
Michaela Chung
Určitě je zde zajímavý seznam četby obsahující knihy, které by mohly introverty zaujmout. Akorát doporučuji si je vyhledávat v angličtině podle autora, jelikož ty překlady, co jsou v knize často vůbec neodpovídají.
Bohužel musím přiznat, že kniha nesplnila má očekávání. Z každého měsíce mě nějak více oslovily tak dva, tři dny a zbytek mě spíše míjel. Pár postřehů si tedy odnesu, ale nebude to nic světoborného.
Autorka často píše o technikách, které vycházejí (nejspíš) z doporučených knihy na daný měsíc, ale pokud je nepřečtete, tak vám některé úryvky nedávají smysl. Protože píše-li autorka o tom, v jaké fází cesty hrdiny je, tak pokud netušíte, co je cesta hrdiny, nic vám to neřekne. To je za mě asi největší mínus celé knihy, Možná kdyby bylo v knize v příloze vždy stručně načrtnuté, o čem že to vlastně je, tak bych knihu vzala na milost.
Tradinář: Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů
Monika Kindlová
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, což u mě většinou předchází velkému zklamání, ale Tradinář naštěstí nezklamal.
Neprocházela jsem úplně do detailu recepty a nápady na to, co vyrábět s dětmi apod. Zajímaly mě opravdu hlavně jednotlivé tradice, svátky a jejich historie.
Kniha mě inspirovala k tomu, abych si (především k některým dnům) dohledala ještě další informace a pátrala dál odkud, že se tu ty rituály vzaly.
Za mě tedy spokojenost. A doporučuji číst vždy alespoň s měsíčním předstihem, abyste věděli, co vás čeká a nemine.
Vlci zimy
Tyrell Johnson
Knihu jsem četla během karantény a nepřečetla jsem si pořádně anotaci, takže mě to trochu zaskočilo. Ve chvílích, kdy bylo vysvětlování, jak k tomu celému došlo, mi z toho nebylo úplně příjemně, protože některé části byly až moc reálné (i když bych ještě před rokem tvrdila, že je to nemožné).
Knížka je fajn, ale konec má nakročeno na pokračování, což mě zklamalo, protože zůstává neuzavřený a já mám raději, když knížka opravdu skončí (a nebo má k dispozici i navazující díly), což v tomto případě splněné není.
Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky
Elena Favilli
Přiznávám, že spoustu žen z této knihy, jsem vůbec neznala, nebo jsem o nich měla jen velmi mlhavé povědomí. Pro mě byla kniha přínosná především v seznamu jmen, které si postupně dohledávám s podrobnějšími informacemi, jelikož kniha je přeci jen určena pro úplně jinou (o dost mladší) věkovou kategorii.
Jelikož neumím číst knížky po částech, tak jsem ji přečetla během jednoho dne, čímž se mi příběhy slily dohromady, ale to je čistě můj problém.
Pro čtení před spaním vždy jen jednoho či dvou příběhů je kniha podle mě ideální a otevírá obzory a povědomí a silných a významných ženách, které si pozornost bezpochyby zaslouží.
Osamělá smrt
Lisa Jackson
Trochu mě překvapilo, že kniha skončila otevřeně a je nutné přečíst si další díl, protože jsem si knihu vybrala. abych se seznámila s autorkou.
Každopádně popisy postav i přepínání mezi nimi mi vyhovovalo a chvílemi mě mrazilo stejně jako mrazilo v samotné knize.
Vzhledem k mému předlouhému seznamu knih, které chci přečíst, si nebudu hned číst další navazující díl, což ale jinak určitě doporučuji. Autorku ale určitě budu vést v patrnosti a časem se k ní vrátím.
Krotitel
Camilla Läckberg
Opět napínavé a zajímavé jako všechny knihy z této série.
Styl vyprávění, ve kterém se střídají pohledy různých osob i minulost s přítomností mě obecně hodně baví a vyhovuje mi. Takže se těším na další díl.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Tak toto opravdu nebyl můj šálek kávy. Mám raději přímé knihy, kde je jasné, co se děje a proč a také jak to vlastně dopadlo.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože se na ní často odkazuje v různých filmech, ale nebýt čtenářské výzvy, nejspíš bych se k ní nedostala a zase tolik by mě to nemrzelo.
Vraždy aristokratek
Christine Trent
Předchozí díly obsahovaly více zajímavých informací o pohřebnictví ve viktoriánské době, což byl důvod, proč jsem po této sérii sáhla.
Příběh jako takový byl zajímavý, ale trochu mě rozčilovalo, že Violeta vlastně nic moc nedělala a vše se dozvěděla spíše náhodou než vlastním úsilím. Alespoň takový pocit jsem z toho nabyla.
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
V prvních dílech jsem měla problém s většinou hlavních postav, protože mi byly velmi nesympatické. Tento díl už na tom byl o něco lépe, ale pořád ještě to není úplně můj šálek kávy.
Vražedné struny
Oscar de Muriel
Skotsko v dobách Jacka Rozparovače - atmosféra výborná, příběh opravdu dobře napsaný. Není k tomu co dodat.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Sice jsem poměrně záhy měla podezření, co se vlastně stalo, ale přesto mě kniha bavila. Je to již několikátá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Styl, kterým je kniha napsaná, kdy se střídá vyprávění od více osob, mi velmi vyhovuje a je zajímavé podívat se na stejnou věc i z jiného úhlu pohledu.