Matatokumpao komentáře u knih
Knihu jsem viděla vystavenou v knihovně a řekla jsem si, že potřebuji nějaké lehké letní čtení. Tím ale tahle kniha opravdu není. Ačkoli je to příběh odehrávající se během minulého století, je velice aktuální. Tato knížka není z těch, o kterých bych dokázala říct, že se mi ne/líbila. Zařadila bych ji do kvalitní současné literatury.
Příjemné čtení o době dávno minulé. Pohodlně jsem si zopakovala znalosti z přednášek a dobarvila je drobnostmi z každodennosti.
Takhle knížka mě opravdu nadchla. Je to romantický příběh, ale není hloupý ani úchylný, není náročný, ale seznamuje s japonskou kulturou (za to má extra bonusové body), je současný, ale ne hloupý. Příběh má dynamiku i hloubku. Je to slušné, krásné a naivně reálné.
Na této knize se mi líbily jen dvě věci. To, že vražda je již promlčená, tudíž nebylo potřeba dělat z policie bandu neschopných břídilů, a myšlenka aristokratky, která většinu života pracovala v továrně, po pádu režimu dostala svůj majetek zpět a teď se potýká se strastmi a slastmi svého dědictví. Musím ale říct, že jsem si místy připadala, jako bych četla práce průměrných žáků střední školy. Někdy autor přijde s novým motivem a opakuje ho třeba třikrát v krátké době po sobě, ačkoli ho před tím nikdy ani vzdáleně nezmínil. Místy to vypadá, že si autor sedl k psaní, napsal nějakou část, pak několik dní nepsal, následně ho něco inspirovalo, tak si sedl k psaní, ale už si nepřečetl, co psal před tím, jen navazoval na to, co měl v paměti. Knížku jsem dočetla jen "ze sportu", a protože se mi hodí do čtenářské výzvy. Další díly už ale pokoušet nebudu, to už bych opravdu musela vzít červenou (ach jo, my učitelé) a opravovat stylistické nedostatky. Ovšem pro nenáročného čtenáře, který se jen nechá unášet dílem a moc nad ním nepřemýšlí, by to jistě byla příjemná oddechovka.