Matkadraků komentáře u knih

Waltari byl dlouhou dobu můj nejoblíbenější spisovatel, dokud ho z pomyslného trůnu nesesadil jiný, takže moje hodnocení bude jednoznačně pozitivní. Pád Cařihradu je navíc mojí nejoblíbenější knihou od Waltariho. Dějinné události jsou zde dokonale vylíčeny a tvoří kulisu milostnému příběhu Jeana Ange a Anny Notaras. Miluju Waltariho styl a slovní obraty -"Její oči bych poznal mezi tisíci." "Bylo mi 39 let a myslel jsem, že jsem dospěl k podzimu života...".
Vím, že jsem si u čtení kladla otázku, jestli je to dílo dokonalé, nebo už zavání červenou knihovnou, ale pak jsem dospěla k názoru, že dokonalé. A na konci dokonale tragické. Chápala jsem jak Jeana, tak Annu a z Waltariho hrdinek mně byla jednoznačně nejsympatičtější.
Dějinné události jsou popsány myslím dost přesně a čtivě.
Jako u každého druhu umění je ale individuální, jestli Vám daný autor tvz. sedne, což soudě podle některých komentářů se Waltarimu u všech nepodařilo a asi se to ani nikomu nikdy podařit nemůže. I já mám spoustu spisovatelů, které sice uznávám, ale nesouzním s nimi, s Waltarim ale jednoznačně ano.

2 08.01.2025

(SPOILER) Knihu jsem četla již dávno, ale určitě ve mně zanechala výraznou stopu. Vím, že jsem těžce vydýchala drastické scény z Kolosea (dodnes si pamatuji, jak si tam křesťané podávali jeden za druhým malé dítě, aby ho lvy sežrali až na konec), dnes už bych byla asi otrlejší, plánuji si knihu přečíst po letech znovu, tak uvidím. Také vím, že jsem kroutila hlavou nad až naivním koncem, kdy Lygie vyvázne živá a vše jako zázrakem pro hlavní dva hrdiny "dobře dopadne". Ale dnes si říkám - no co, však potřebujeme i šťastné konce....
Rozdíl v myšlení Římanů a prvních křesťanů ve mně zanechal výrazný dojem. Mezi historickými romány se jedná určitě o jeden z nejlepších.

2 07.01.2025

(SPOILER) Knihu jsem četla před 23 lety, jedním dechem a byla jsem nadšena. Pravdou je, že co se týče zápletky samotné, nebyla zrovna složitá, což ale v kontextu Marquezova díla vůbec nevadilo. Ferminu jsem si oblíbila, s Florentinem to bylo horší. Je pravda, že jeho děvkaření jako životní styl mně přišlo lehce nechutné. Tohle prostě chlap bud v sobě má, nebo má v sobě věrnost. A obhajovat se nešťastnou láskou k Fermině byla z Florentinovy strany kognitivní disonance jak vyšitá.
ALE Marquez to umí podat tak přirozeně, že si těchto drobností vlastně ani nevšimnete. Jediné, co ve Vás po přečtení zůstane je nádherné jihoamerické prostředí a příběh lásky až za hrob, která všechno překoná. Vím, že jsem knihu četla ve správný čas. Zapůsobila na mě pozitivně a dodala mi v ten moment naději, že ano, i na mě někde ten můj ideální protějšek čeká. A opravdu se za nedlouho po přečtení objevil.
Co mně i po letech utkvělo v hlavně byl vztah Florentina s jeho nejlepší přítelkyní, kdy autor lakonicky poznamenal : "XY (jméno fakt po těch letech nevím) byla láskou Florentinova života, i když spolu nikdy nespali."
Tak to bylo moc hezké vyjádření, občas si na to vzpomenu.

09.01.2025

(SPOILER) Za mě NE. Začnu klady :
- Četla jsem v angličtině, jazyk srozumitelný a trochu jsem si obohatila slovní zásobu.
- Propracovaný svět a občas došlo k nějakému zajímavějšímu zvratu.
- Samotná dramatická linka, kdy zlo nebylo možné porazit a museli jste "jen počkat" na příchod komety.
- Záporačka Canthe, jedna z mála zajímavých postav a to si v záporácích obvykle nelibuju.
- Obálka, ale ta knihu fakt nedělá, takže hvězdičku za ni nepřidávám.
Zápory :
- Plytké charaktery, psychologie postav nula. Někde jsem četla, že se autorka podobá G.R.R. Martinovi. Tak ne děti, nepodobá. Osobně jsem si s žádnou z postav nevytvořila vztah a bylo mi fuk, jak kdo dopadne. A přísahám, fakt jsem se snažila.
- LGBT zápletky mně nevadí, pokud mají hlavu a patu. Tato autorka však sklouzává až do jakési manýry, ve které převládají lesbické vztahy. Celé to působí velmi naivně, když například lesby potkávají další a další lesby, aniž by alespoň jedna z nich čelila odmítnutí, které je přirozenou součastí milostných vzplanutí, bez ohledu na sex. orientaci. Hereto zápletka některé z hlavních postav by byla osvěžující a Wulf s Glorian k tomu byli úplně stvořeni. Ovšem nic naplat z Wulfa se musel vyklubat homosexuál a z Glorian frigidní žena, která nestojí o intimní vztah s nikým - její škoda, připraví se o to nejhezčí v životě.
- Ženské postavy jsou silné a to by bylo fajn, bohužel ty mužské jsou slabé, neschopné, ufňukané, případně záporné. Všichni muži tam potřebují "vedení". Wulf se půlku knihy jen lituje a pochybuje o sobě. Jeden z mála silnějších chlapů king Bart je obyčejný podpantoflák, který skáče, jak Sabran píská. I v okamžiku, kdy Sabran vymýšlí zjevné bejkárny. Tohle mi vadilo hodně. Silné ženy mohou mít vedle sebe silné muže, rozhodně se to nevylučuje, naopak. A vztahy nejsou o tom, že jeden "vede" a druhý "poslouchá", naopak, intimní vztah by měl být vždy vyvážená teamová práce. Co si z toho pak má mladý čtenář (či mladá čtenářka) odnést mě upřímně děsí.
- Náboženství. Je vidět, že v tomto směru nemá autorka hlubší vzdělání, a přesto, že je tam popsáno hned několik náboženských systémů, autorka klouže po povrchu a vydává ze sebe jednu prázdnou floskuli za druhou. Místy je to opět velice naivní četba. Kolik prázdných vět bylo napsáno o six virtues, či matce, aniž bychom se dozvěděli cokoliv z morálních hodnot, které tito svatí zakladatelé hlásali.....
- Převorství. Sekta jak vyšitá, beroucí svobodu nešťastníkům, kteří se do ní narodí a s lehkostí vraždící nevinné lidi. To by samo o sobě nebyl problém. Problém je, že je zjevné, že jim máme fandit.
Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, byla by to plytkost (na 850 stranách, což je na jednu stranu úctyhodné). Chápu, že mladé, klasickou literaturou nepolíbené publikum může knihu milovat, takže se jim omlouvám za veskrze negativní hodnocení a přeju jim, aby se někdy prokousali k Waltarimu, Marquézovi, Shakespearovi a dalším, časem prověřeným velikánům. A nebo alespoň k tomu G.R.R. Martinovi. Mně tohle jako ukázka moderního umění stačilo a příště volím raději zase klasiku :-).

08.01.2025

Nebudu objektivní, protože GOT prostě miluju a tak nějak tuším, že to bude láska na celý život. Jak seriál, tak knihy, "vydýchávám" a naprosto chápu, že seriál pracuje s úplně jiným formátem, než spisovatel. Knihy jsem četla v originále a autorův jazyk mně vyloženě seděl. Tak akorát na to, abych si obohatila slovník a naučila se nové obraty, ale zase ne tak složitý, abych nerozuměla. Martin má podobný dar jako Waltari - v jedné větě, dokáže vystihnout podstatu velice složité situace, o které by se dalo psát na 30 stránkách. "Jon would never, but Lord commander did".
Na GOT si dále nejvíce cením propracované psychologie hlavních postav a taky ano, na konci dne je G.R.R Martin prostě romantik. Je to tedy romantika, u které se sekají hlavy i ruce a občas to někoho sežehne a málokterá zamilovaná dvojice spolu skončí šťastně až do smrti..... Ale to je právě ta správná katarze. Koneckonců "In every man's life comes a day, when it is not easy. A day when he must choose between love and duty and love is more powerful then reason". No, blahoslaveni ti, kteří netuší o čem to ten G.R.R Martin píše. A nepřestane mě udivovat, jak se autor dokázal nacítit do uvažování pubertačky (Sansa) a matky (Cate).

07.01.2025