maxieanne komentáře u knih
Objektivně asi ne na 5*, ale přesto. I když je smutná a tak, prostě jsem nebyla v depresi nebo jak to říct. Nezanechala ve mě takovou tu zoufalost, jak to někdy knihy dělají, hlavně, když jejich jediným účelem je vás za každou cenu rozbrečet, a tak vás k tomu donutí. Zůstal ve mně pocit lásky, trochu smutné, ale přesto lásky. A to oceňuji u knihy, u které jsem od začátku věděla, že budu plakat, která by snadno mohla sklouznout právě k tomu nucenému, kdy člověk zůstane akorát naštvaný.
Nápad je to hodně zajímavý. Zpracování dobré. Ale tahle kniha si 90% nezaslouží. Rozumím tomu, že si ji mnozí lidé oblíbili a že jí udělí plný počet hvězd. Tak to je. Některé věci jsou nedotažené a neuvěřitelné. A pořád ještě je poznat, že tahle kniha je prostě YA, od mladé pro mladé. Rozhodně stojí za to si ji přečíst, i když vám není 15 let, ale je poznat, že právě pro tak staré lidi je tato kniha určena.
Já se do této knihy zamilovala. Já vím, že možná máte pocit, jak jsou postavy nereálné. Řeknu vám tajemství: nejsou. Vím, že se s lidmi jako je Renée nebo Paloma asi většina lidí v životě nesetká. Ale kuchařka, která je shazována svou šéfovou(která snad v životě nic nepřečetla a ještě se tím chlubí) a když ušetří, jde si koupit knihu, v uzavřenosti domova pak každý den po vykonaných povinnostech čte, je člověkem zcela reálným. A co se dvanáctileté dívky týká... ještě si sebe pamatuji. Když člověk takto něco píše, zvlášť dítě, ukazuje jen tu část sebe sama, která se k věku nehodí, protože to je to, co potřebuje někde "filtrovat". Setkala jsem se s takovými lidmi, do určité míry si troufám říci i to, že jsem taková bývala. A znám minimálně jednoho člověka, který je zcela dokonalou Palomou, akorát v mužské verzi.