Meander komentáře u knih
Odhlédneme-li od těch sovětských reálií, které se v knížce (naštěstí ne moc často) objevují, je to moc hezký a milý příběh o malé holčičce z Tallinu. Jedna z mých prvních knih, kterou mám doteď ráda.
Jedna z prvních knížek, které jsem četla. Milovala jsem ji. S odstupem mi způsob, jakým je psaná, připadá podivný, ale asi to bude tím, že už nejsem dítě. Díky těm nádherným ilustracím jsem na celý život propadla kreslení.
Tuhle knížku jsem dostala jako úplně malá. Byla v ní dokonce gramodeska, ale už nevím, kdo ten příběh namluvil. Je to hodně smutný příběh o pudlíkovi, kterého pálilo dobré bydlo a podle všeho to s ním taky špatně dopadlo.
Tuhle knihu jsem přečetla jako malá holka, která by z toho teoreticky neměla mít rozum. Ta kniha mě ale tak dostala, že jsem ji pak četla pořád a pořád dokola, přečetla jsem ji snad padesátkrát. Krásné ilustrace mě přivedly k malování.
Mimochodem, kdybyste ji někdo měl doma a chtěl se jí zbavit, dejte vědět.
Tohle opravdu nemusíte číst. Idiotská obálka a, s výjimkou tak dvou příběhů, zbytečný obsah.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, tak strašně neuctivá. Potřebujete vědět, kdo je Vdova po Miláčkovi národa. Ale co už, vždyť to vlastně víte.
Asi nejlepší krmná literatura, jakou jsem kdy četla. Až mi bylo líto, že je to tak krátké (konec je samozřejmě překotný a tím pádem to celé drobet kazí).
Překvapilo mě, že některé viktoriánské hororové povídky mohou být až tak špatné.