Mentiri komentáře u knih
Nechápejte mě špatně, autor napsal knihu, kterou bych obvykle asi nehodnotila. Celkem klasické Fantasy (ne zrovna můj styl), které sice připodobňují k mým oblíbeným Písním ledu a ohně, což je hodně přehnané označení, protože s tou ságou má tato kniha společné jen velké množství postav, se kterými tento autor moc neumí pracovat. Pramálo se zapojí do děje někdo jiný, než Lorn, který mě po většinu děje nesmírně nudil. Spolu s tím bych ráda vzala v potaz, že některá rozhodnutí hlava jednoduše nebere. Ale to všechno stranou. Všechno bych vydržela, až na to, co vám řeknu.
Na cizích portálech hodnotící knihy má toto dílo dobré hodnocení, tak bych hledala zakopaného psa u českého nakladatelství. Mám takový vlezlý pocit, že se nikdo neobtěžoval text po překladateli upravit. Není možné, aby v průměru jednou za pět stran chyběly uvozovky u přímé řeči, nebo aby byly uvozovky dány před to, co si někdo myslí. Je hrozné, že spousta vět byla poskládána takovýmto způsobem - cituji: "Radši si ale měl nicméně odpočinout..." nebo (a to je moje nejoblíbenější!) "Třásl se chladem u ohně. Přiložili na něj další dřevo, ale bylo to k ničemu.". Také mě dost překvapila některé slova jako třeba: "Sloupy zatápějící se v přítmí.." "Pravá ruka spočívala na knoflíku meče v pochvě, jako na knoflíku hole..." Může mi někdo říct co znamená slovo: parie? " S Lornem bylo jednáno jako s pariem." A takto bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Na to mi zbývá jen jedna otázka totiž: Vážně?
To je asi poprvé, co píšu něco takto záporného, ale věřte mi, ta kniha pro mě byla utrpením a dočetla jsem ji jen pro to, abych věděla, jestli se něco stane. Bohužel ne. Na konci jsem se radovala i když jsem měla nejspíš smutnit.
Za mě jedno velké NE!
Urrá! Za báťušku Stalina!! :DD Když jsem tuhle situaci četla poprvé (cca 6 let zpět), tak mě kniha pohltila a věděla jsem, že se k ní určitě ještě vrátím... A je to tady! :D Už po 4! :D (Tahle struna totiž nepraskne nikdy!!)
Je špatné když od prvního setkání s tou osobou víte, že je vrahem, ačkoliv se to autor snaží všemožně tajit a napínat vás. Překvapení se nekoná, pouze pokrčení ramen.
Také mi moc nesedlo nakombinování období, kdy vedle továren na textil jsou chudé pradleny, granáty nejsou nic zvláštního, ale nejpoužívanější zbraní je meč a vedle křišťálového lustru osvětlují domy pochodně.
Ale jinak bych řekla že vcelku obstojný debut.
Prvně jsem četla Hrdiny a po přečtení jsem byla v celku navnaděná na to, co se dělo před tím... A zatím příběhem rozhodně nejsem zklamaná, už se těším, až se pustím do dalších dílů! :))
Dovolím si tvrdit, že toto je jedna z těch nejlepších knih ze Severní Koreje vůbec. Vřele doporučuji i těm, co se o téma KLDR nezajímají, v knize totiž nejde o politiku, nýbrž o lidskost...
Celou knihu si říkám: "super, super..." Sem tam nějaká moucha a podivnost, jinak fajn... Ale ten konec? Motiv pachatele? Jeho... ehem "mazlíček na provázku", deus ex machina ... Tam to prostě autor bohužel zazdil... :D