michaela5475 komentáře u knih
Knížka se příjemně četla.
Od autorky Brigid Kemmerer jsem přečetla již několik knih. Jak Dopisy ztraceným, tak i Temné a osamělé prokletí jistě patří k mým oblíbencům své kategorie (žánru).
Tato kniha je duchem velmi podobná "Dopisům", a přesně to jsem od knihy také očekávala.
Abych to nakonec shrnula. Kniha se četla dobře, příběh krásně plynul a já se těším na další "slaďárnu" s pohledem do reality.
Po Zaslíbené jsem neměla v plánu dávat Zrazené přílišné naděje. Ovšem musím uznat, že potom co mě první díl zklamal, druhý díl byl milé překvapení.
Co si budeme povídat, většina knih Kiery Cass nejsou žádné zázraky. Její knihy jsou takové "pohádkové" a málo co vás dokáže překvapit. Pokud ovšem čtete tyto knihy s vědomím že to tak je, jsou to vlastně příjemné knihy na odpočinek, a tak je třeba je brát.
Jestli se vám první díl líbil, určitě neuděláte chybu s koupí této knihy. A zda se vám Zaslíbená přece jenom nepozdávala, můžu potvrdit že tato kniha má určitě o hvězdičku víc.
Kniha se mi zdála zbytečně zdlouhavá.
Po přečtení Rytmus, já & Malychin jsem byla nadšená když jsem zjistila, že bude vycházet další kniha od Mariany Zapaty. Bohužel mě kniha zklamala. Příliš vnitřních monologů a zvláštní přehoupnutí z "enemies" do "lovers" nenaplnilo má očekávání.
Pokud máte chuť na knihu tohoto žánru za mě radši šáhněte po Rytmus, já & Malychin, neuděláte chybu.
Řekla bych, že to byla jedna z povedenějších knih této autorky.
Neměla jsem na knihu velké nároky, tudíž mě příjemně potěšil děj i postavy.
Pokud máte chuť na pohodové letní čtení, jistě neuděláte chybu s touto knihou.
Po dlouhé době mě kniha donutila kniha běžet do knihkupectví pro druhý díl.
Byla jsem velmi mile překvapena s jakou lehkostí se mi kniha četla. Příběh byl poutavý a nutil mě číst dál a dál. Můžu jen doporučit.
Musím uznat, že kniha byla čtivá.
Ovšem co se postav týče už hodně dlouho se mi nestalo, že by mě některá z postav vytáčela takovým způsobem jako Sebastian a Brie v této knize.
Moc se líbil svět, ve kterém se děj odehrává (což je myslím si zásluha Sarah J Maasové a její série dvorů, která byla očividnou předlohou), ale požitek z knihy mi rušily postavy, které mi připadaly tak nějak “bez příběhu”, neboli nemastné, neslané. Ze všech charakterů mi stojí za zmíňku jen Finn, Pretha a její dcera.
Co se děje týče, řekla bych, že byl předvídatelný. To ovšem nebylo to, co bych knize vytkla (málo která kniha mě po letech čtení ještě dokáže překvapit). Konec knihy, dle mého názoru, byl však zmatený a nedosáhl toho, co jsem od knihy s takovým příběhem očekávala (zvlášť po tolika kladných recenzích).
Nakonec můžu jen dodat, že doufám v rozkvět charakterů postav a lepšího konce v dalším díle.