michalinda3811 komentáře u knih

Tuhle knihu jsem si pořizovala hned z několika důvodů.
Mám ráda ️ cestopisy a všechny lidi, kteří se nebojí si plnit své sny a za další, jsem člověk, který vyrostl v kopích, což úplně nenahrávalo tomu, že budu milovník cyklistiky...? Protože jak sám Tadeáš píše, pokud se chcete z Prachatic někam dostat, musíte si prostě ten kopec vyšlápnout. Takže jsem tomu kolu chtěla dát taky šanci. ‍️

Tadeáš je vypravěč, který sní, prožívá, filozofuje o životě a vtáhne vás na cestu Afrikou. V těžkých chvílích se nevzdává a svým příběhem motivuje všechny čtenáře se taky zvednout ze židle a prostě si za svým snem jít. Ať je to cokoliv. ... No do háje, vždyť oni ho, ještě než vůbec, začal okradli o kolo a ještě ho parta mladíků málem připravila o mnohem víc! A taky to nevzdal!

citace / komentář
V hlavě se mi honí myšlenky. Já to vážně udělal! A udělal jsem správně? Nechal jsem všechno za sebou. Dobrou práci, nejlepší přátele, rodinu. ... Jestli jsem udělal dobře? To se přece nikdy nedozvím, dokud to nezkusím a nedojdu na konec! Konec. Jenže kde mám ten konec hledat?"
‍️/ V dnešní době je strašně náročné vystoupit ze své komfortní zóny. Něco málo jsme si budovali, dosáhli toho, ale pak se toho všeho dobrovolně vzdejme, abychom ze začátku padli na dno a neměli se kam vrátit?! Chce to odvahu, risk, spontánnost a asi heslo jako #kdyjindykdyžneteď

str. 203
Po předchozích nově nabytých zkušenostech bych si dovolil poupravit citát neznámého autora z "Je důležité se z toho neposrat" na "Klidně se z toho posrat můžeš, důležité ale je, umět si vždycky utřít prdel".
‍️/ Padáme a vstáváme silnější. Moudřejší o zkušenost. Možná to tak má být.

str. 311
Každý člověk to v životě nejspíš zná. Jedná se o nepravidelné střídání pocitu štěstí a neštěstí. Stává se, že když jsme hodně šťastní a vypadá to, že nám svět leží u nohou, přijde tvrdý pád na zem. Na druhou stranu, když se nedaří a člověk se převaluje v hromadě hoven, následuje nová, zákonitě dobrá zpráva či událost, která chod věcí a skutků jakoby lusknutím prstu vyrovná. Na své cestě si tenhle fakt uvědomuji intenzivněji než při menších výkyvech v šedých dnech při hodně za hmotnými statky. Člověk však nikdy nezná přesné načasování obrátky, což je na celé věci vlastně to hezké.
‍️/ Člověk je častokrát tak vysoko a tak silný v kramflecích, že si ani nepřipouští, že by se mohlo něco podělat. Žijete okamžikem a najednou přijde tak tvrdý pád, že si říkáte, že tak hluboko jste přece padnout nemohli. Všechno bylo tak dokonalé až to vlastně asi nemohla být pravda. Ve světě ať chceme nebo ne prostě v jistých chvílích funguje jakási vyrovnanost, ... přímá úměra, že aby mohlo být ještě líp, musí se padnout hodně dolů. Je důležité zachovat si sám sebe a mít ten svůj štít, který jsme si budovali.

1 04.05.2021

Zlodějka knih mi doslova ukradla slova a vdechla mi zcela jiný příběh, který mě natolik okouzlil, že jsem nestíhala obracet stránky. Hlavní vypravěčkou a všudypřítomnou pozorovatelkou je samotná smrt. Autenticky líčí události nacistického Německa, personifikuje, nabízí prostor pro představivost, srší metaforami a přirovnáním, hraje si s barvami. Hlavní hrdinku Liesel si zamilujete a občas se vztekáte, s jakým klidem vám smrt dopředu prozradí, co se s postavami stane. Hltáte každé slovo, abyste se dozvěděli, proč tomu tak bylo. Tematiku holocaustu mám ve svém hledáčku nejčastěji, ale tohle bylo opět něco jiného, neotřelého a stylisticky na vyšší úrovni. Úplný závěr knihy jsem pro slzy v očích četla s bolestí v srdci. Zusak mě oslovil natolik, že mám chuť si přečíst jeho další knihy.

14 26.05.2020

Trable s tátou
Ke knize jsem se dostala přes čtenářskou soutěž Rosteme s knihou. Řekla bych, že stejně jako Kdo zabil Snížka, tak i tato kniha je od pořadatelů soutěže velkým přešlapem. Já sama jako dospělý člověk jsem měla co dělat, abych si skrze ni nepromítala těžké životní problémy a nesnažila se je sama v sobě řešit. Viděla jsem kolem sebe svět plný lži a naoko fungujících rodin. A to jsem nikdy nic podobného nezažila. Nedokážu si představit, jak tato knížka asi zamává s holčinou, jejíž rodiče se rozvádějí, hádají a třeba i citově vydírají. Autorka hlavní hrdinku staví do pozice, kdy musí sama přebírat zodpovědnost za věčně uplakanou matku a naivně vykresluje postavu otce, který své dceři slibuje první poslední. Dospělí příliš často zapomínají na své děti, protože prvotně by celou situaci měli vysvětlit jim, ne je tomu všemu nechat napospas. Markéta neví, co se děje, horší se ve škole a po představení nové otcovy přítelkyně sama prchá po silnici s pláčem. Závěr knihy je otevřený a nikterak čtenářkám, kterým by se rozváděly rodiče, nepomůže. Nabízí jim představu toho, že samy dokážou rodiče dát dohromady.

(SPOILER) Kdo zabil Snížka?
Kniha je jedno velké zklamání! Během četby mě rozčilovalo mnoho věcí, nicméně takto jednoduchý styl psaní, který negativně okomentovaly i dívky ze šesté třídy, se četl opravdu rychle. Nad jednoduchými větami nebylo třeba vůbec přemýšlet, vadila mi absolutní nespisovnost, děti si pak fixují ona slova špatně a přijímají je za správná. Na tom jsme se opět shodly s mými žačkami.
Co knížka slibuje? Neobyčejný, dobrodružný příběh s detektivní zápletkou! Bohužel opět všechno v negativním slova smyslu. Hlavní hrdinka Martina je ve čtvrté třídě, v tu dobu jí je asi 9 let a přeje si psa. Když jí ho rodiče nakonec pořídí, zjistí se, že Snížek je hluchý. Martina jeho výcvik nezvládá a rodiče po ní požadují stoprocentní zodpovědnost. Jeden velký úlet! Jak může mít dítě v 9 letech absolutní zodpovědnost? Minimálně jednu třetinu by v této chvíli měli obstarat rodiče. Místo toho jsou na své dítě zlí, veškerou vinu svádějí na svoji dceru a o to horší je to rána, když Snížka někdo přejede autem. Opět všechno svedou na nebohé dítě. Autorka si zde řeší asi nějaké komplexy, problémy se svým vlastním životem, jinak si to nedokážu vysvětlit! Čtenáři pak nabudou dojmu, že jako malé děti musí mít vše pod kontrolou a k tomu všemu je na ně kladena obrovská zodpovědnost. Do života si nesou traumata, budou se bát mít ještě někdy zvíře, protože budou mít zažito to, že se o něj nedokázaly postarat a už nikdy nebudou chtít, aby jim zvíře umřelo.
Citace z obálky knihy: „Prokázala svůj literární talent na všech frontách…“ To myslíte vážně? Celá detektivní zápletka je o tom, že nebohého pejska zabila ubrečená ženská, která sedla za volat, když zjistila, že je jí její manžel nevěrný! Doporučuji paní Soukupové, aby si nejdříve srovnala svůj osobní život a poté začala psát knihy pro děti.
Knihu doporučuji dětem nekupovat a ze školních knihoven vyřadit.