Milena1967 komentáře u knih
Dobrá detektivka, velmi dobře se četla, děj byl plynulý. Jediné co bylo divné byl konec, ovšem jiný kraj, jiný mrav.
Doporučuji přečíst všem ženám, které nevědí, co se vlastně ve vztahu děje, snaží se,aby byl pěkný, aby bylo vše v pořádku, nechtějí se hádat ani vyvolávat konflikty.
Nechápou, proč se partner chová urážlivě, proč si vždy připadáte po každé hádce jako neinteligentní blbka, přemýšlíte, jestli jste opravdu řekla určitou větu, když partner vám tvrdí, že jste řekla něco jiného, vše co řeknete je blbost a každý váš názor je špatný.
Autorka píše o ženách, které se neuměly bránit, všechny tyto urážky trpně snášely. Asi záleží na povaze ženy, ale fakt tam nebyla ani jedna, která by se tomu stavěla od začátku aspoň tím, že se bude s chlapem po každém takovém napadení hádat.
Vřele doporučuji, úlevu vám kniha poskytne aspoň v tom, že konečně budete umět pojmenovat, co se vlastně doma děje. Jak se pak člověk rozhodne dál, je na něm.
Nádherná kniha u které, přiznám se, jsem si na konci i poplakala.
Parádní kniha, ovšem Vedu bych liskala od rána do večera.
Kniha, kterou jsem po pár stránkách chtěla odložit. Ne proto, že by byla špatně napsaná, naopak, ale ten námět, celkové napětí, neuvěřitelné psycho mne dělaly natolik zle, že jsem se musela neustále přemlouvat, abych ji vůbec dočetla. Fakt jsem nezažila u knihy pocit, že ji vlastně nechci číst, ale zároveň ji musím dočíst, i když se mně chvěje odporem každá buňka v těle. Dávám pět hvězd.
Říkala jsem si - divná kniha, divný hlavní hrdina na kterém mne od začátku něco nesedělo, ovšem konec byl dobrý.
Naprosto úžasná!
Jsou knihy které přečtete a za hodinu nevíte o čem jsou. Pak jsou ale knihy, které mají v sobě neuvěřitelnou životní moudrost - a to je jedna z nich. Podle mého názoru ale tuto knihu ocení spíše člověk, který už něco prožil, je starší, má už na život svůj názor. Myslím, že kdybych ji četla ve dvaceti, asi by mně nebavila.
Přiznám se, že jsem se do ní nemohla ze začátku začíst, chtěla jsem ji i odložit. Nicméně dočetla jsem ji a řekla si - paráda. Je to takový ten pocit - byla to opravdu krásná kniha.
Kniha se mi líbila, je napsána čtivým způsobem, první povídka je, řekla bych, úplnou psychologickou sondou do života stárnoucí, opuštěné ženy. Možná si autorka mohla více vyhrát s třetí povídkou, ale za mě velmi dobré.
Naprosto nevěrohodný za vlasy přitažený příběh, chvílemi jsem si říkala, jestli to paní spisovatelka myslí vážně, konec poplatný celé knize, takže jsem se už nedivila ničemu. Četla jsem Ztracené od Urbanikové a to byl úplně jiný level. Tento žánr obvykle nečtu, ale řekla jsem si, přečtu si slovenskou spisovatelku. Měla jsem raději zůstat u svých psychothrillerů.
Třetí kniha o komisaři Marthalerovi kterou jsem přečetla, za mne ano, dobře se čte.
Pamatuji si časy, když měl můj nejstarší syn "fekální období" a jeho nejoblíbenější podstatná jména byla " sra...ka, ho...no, pr.....el. Byly mu myslím dva roky? Neuvěřitelně mně to lezlo na nervy a nedej bože, když se takhle prezentoval někde na veřejnosti. Pokud chci do děcka investovat čas abych ho naučila básničku, tak proč ne třeba "Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku
a pod hrušku talíř
sláva, ty jsi malíř !
Proč bych DOBROVOLNĚ učila dítě básničku o hovnech?
Podtitul knihy by mohl znít" komu není rady, tomu není pomoci". Nenáročná oddechovka.
Další super kniha od Váňové. Co kniha to jiný příběh, v porovnání třeba s Keleovou, kde mám pocit, že čtu stále to stejné. A že jsou tam delší popisy? Aspoň se člověk něco dozví, nad prací kostýmní návrhářky jsem nikdy nepřemýšlela. Od Váňové jsem přečetla všechno co napsala a nemůžu říct ani o jedné knize, že by byla slabá.
Nevím jak knihu popsat, divná, rozvláčná, odtažitá, nezáživná, neměla jsem ji chuť ani dočíst, nakonec jsem ji dočetla, ale za mne tedy ne.