Milos74 komentáře u knih

Film mě jako děcko úplně oddělal, to finále jsem prostě nedal. Od té doby jsem přece jenom trochu povyrostl, takže u filmů se mi chce plakat většinou z úplně jiných důvodů. Ovšem po zkušenosti s filmem a traumatem z něj jsem knížku léta opomíjel. Přitom čtení je to parádní, silný vztah starého lovce a psa je napsaný parádně. Až na ten konec, ten mě jako změkčilého Středoevropana zchoulostivělého happyendy furt dostává.

5 02.02.2017

Hermane, promiň, ale pro mě nuda, nuda, šeď, šeď. Neznaje, považoval jsem knížku za kamínek mozaiky tvořící základní vzdělání. Koupil jsem si ji, četl a přečetl. Od té doby na ní sedá prach a čeká na to, zda k ní za pár let třeba nenajdou cestu moje děti. Já se k ní vracet nebudu a svůj dojem z ní shrnu stručně - kdyby Melville popsal desetinu papíru, mohlo by to být příjemné čtení, takhle to byla jen dlouhá nuda.

1 02.02.2017

"Dejte sem večeři. Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše co se líhne živé, a vše co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem. Je večer, Země se otočila a tu bývá obyčej jísti."

Budu-li knihy a jejich čtení považovat za duchovní potravu, pak Vančurovo Rozmarné léto směle zařadím mezi delikatesní dezerty. Vlastně ho nemám ani v knihovně a možná bych ho ani (díky filmovému zpracování) nemusel číst od začátku do konce, tu a tam stačí po knize sáhnout a zobnout něco krásně vznešené Vančurovské češtiny.

12 02.02.2017

EMR je můj nejoblíbenější spisovatel, kterému zazlívám jen jednu jedinou věc, a to, že toho nenapsal víc. Na západní frontě klid je sice jeho pravděpodobně nejznámější román, pro mě ale není nejlepší, tím jsou právě Tři kamarádi. Vracet se k nim můžu stále znova, vždycky je budu číst rád a nikdy se mi neokoukají.

Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.

6 02.02.2017

Výborná knížka, ke které se pravidelně vracím.

3 02.02.2017

Tady asi nemá moc smysl něco komentovat. Nejznámější a asi i nejpopulárnější kniha mého nejoblíbenějšího autora. Při jejím čtení asi čtenář nejlépe pochopí termín "ztracená generace".

3 02.02.2017

Pokud bych sestavoval žebříček svých nejoblíbenějších spisovatelů, na prvním místě by byl EMR. Černý obelisk by pak byl na předních příčkách žebříčku knih, pod kterými je podepsaný.

4 02.02.2017

Možná je moje intelektuální úroveň nevalná, Kafka zkrátka nebude autor, kterého bych v knihovně nebo na pultech knihkupců vyhledával. Jednou stačilo. Zřejmě jsem na něj příliš prvoplánový, hledat v sáhodlouhých nudných statích skrytý význam a přitom přemýšlet, zda na psychiatrii patřím já nebo autor, mě prostě nebaví.

6 02.02.2017

Můj vztah k ruské literatuře je poněkud komplikovaný. Dostojevského Idiota jsem dočetl se značným sebezapřením, Tolstého jsem dal jenom v povídkách, u Doktora Živaga pravidelně končím po patnácti dvaceti stránkách. A to i přesto, že ve filmových podobách nemám s ruskými autory problém. Tudíž jsem velmi opatrně přistupoval i k Tarasovi očekávajíc tradičně košatý děj s až nesmyslně rozvětveným množstvím hlavních i vedlejších postav. Ovšem Gogol mě mile překvapil a jeho Tarase jsem zhltnul na jedno posezení, resp. poležení. Od začátku do konce s malou přestávkou na noční venčení psa. Velmi příjemné čtení.

Žid Süss není protižidovská kniha, naopak. Protižidovský film Žid Süss vyrobený nacisty knihu jen zneužil.

4 26.03.2013