Milos74
komentáře u knih
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Velmi čtivá knížka, která člověka přivede k tomu, že o popisovaných událostech hledá informace i nad rámec přečteného.
Rožmberská trilogie
Jiří Mařánek
Takhle vzdálená historie mi v literatuře moc neříká, ale tady jsem se začetl dokonce tak, že jsem si pak dohledával o historických postavách další informace. Příjemná knížka.
Sestřelen
František Fajtl
Před těmito chlapy smekám a skláním se v hluboké úctě. Možná by někteří z nás měli koule na to ve svých osmnácti devatenácti letech opustit jistoty a vydat se na složitou, nebezpečnou a nejistou cestu, na jejímž konci by nám bylo umožněno bojovat za svou zemi. Možná by se někteří z nás nesesypali z té řeže, která se tehdy odehrávala na nebi, možná bychom se dokázali i vylízat z prohraných bitev a vrátit se zase do boje. Nemyslím ale, že by se nás našlo dost, kteří bychom po tomhle všem dokázali nezahořknout, kdybychom se vrátili do země, které jsme pomáhali přežit a ona by nás prostřednictvím svých nových mocipánů nakopala do zadku. To, že tohle všechno dokázal, dělá z Františka Fajtla mimořádného člověka a knížka Sestřelen je autentickou kronikou jeho konání.
Liberator startuje za úsvitu
Thomas Childers
Už jsem v nějakém svém komentáři psal, že mě baví válečná literatura, především tam, kde je v popředí příběh jednotlivce. V tomto případě tedy ne úplně jednotlivce, spíš deseti chlapů (kluků), kteří létali v té obrovské plechové rakvi zvané Liberator. Jejich osud, ač ve skutečnosti nebyli poslední americkou posádkou bombardéru sestřelenou za druhé světové nad Německem, je poutavý a obdivuji autora, že ho přehrabování pozůstalosti inspirovalo k jeho rozsáhlému pátrání, díky němuž se narodila takhle knížka.
Rudolf Hess: Podivný konec nejstaršího špandavského vězně
Hugh Thomas
Nejsem příznivcem konspiračních teorií, když vidím čáru na obloze, považuji ji zkrátka za kondenzační stopu za letadlem. V tomhle případě ale věřím autorovi a jsem přesvědčený, že důkazy, které v knize skládá jeden za druhým skutečně svědčí o tom, že muž, který skončil ve Špandavě, nebyl někdejším Hitlerovým zástupcem. Knížka je přehledná, srozumitelná a velmi, velmi přesvědčivá.
Výlety pana Broučka
Svatopluk Čech
Matěj Brouček měl kliku. Picnul se na Vikárce a už si to svištěl... Jeho výlet "do Měsíce" (zajímavé spojení) mě zas až tolik nebral a upřímně řečeno, Měsíčňané mě docela rozčilovali, Broučkova cesta proti proudu času do husitské Prahy je pro mě naopak svěží dílko, u kterého se vždycky pobavím. Takže Měsíc za tři, patnácté století za pět, jako celek čtyři hvězdy.
Michelup a motocykl
Karel Poláček
Žít pan Michelup dneska, asi by se z toho zboží v akci po... zbláznil. Velmi zdařilý kop Karla Poláčka do měšťáka a jeho způsobu života. Pobavil jsem se, ostatně jako u všeho, co Poláček napsal a já četl.
Kronika Pickwickova klubu
Charles Dickens
Pamatuji si z dětství z rodinné knihovny dva svazky téhle knihy, kterou jsem tehdy nečetl, jen na ní slyšel chválu. Tu jsem si pamatoval stejně jako fakt, že Dickensova Olivera Twista jsem na gymplu zhltnul na jeden zátah, takže jsem si Kroniku logicky pořídil taky. Ta moje přišla v antikvariátu na devětadvacet korun a z inkoustového nápisu uvnitř je patrné, že ji k Vánocům 1961 věnoval Miloš Svátíkovi. Nevím, kolikrát ji četl Svátík, já osobně jsem si na ní pošmáknul asi čtyřikrát. Jaké je moje hodnocení Kroniky Pickwickova klubu, to je patrné nejenom z toho, že k obálce a papíru časem přibylo i pár pruhů lepící pásky, která padesátiletou knihu drží pohromadě, ale i to, že po dočtení téhle bichle si vždycky říkám, že by to klidně mohlo pokračovat ještě pár set stránek...
Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Asi se trochu vymknu z řady, ale přestože Tři muže ve člunu (o psu nemluvě) mám rád a rád se k nim vracím, Tři muži na toulkách se mi líbily o krapítek víc. Jestli to je mým vztahem ke kolům (rozuměj bicyklům) nebo humorným trefováním se do německého naturelu, nevím, zkrátka to tak je...
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Většinou bohatě nesnídám, k obědu nemívám jen sendvič a čaj o páté nedržím. Atmosféru Anglie a její humor ovšem můžu, takže do Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě) se vždycky znovu rád začtu.
Život s vlky
Lois Crisler
Souhlas s komentáři přede mnou. Z přečtení mám velmi zvláštní pocity, moc nechápu, co chtěla autorka sdělit, resp. proč si ta zvířata vůbec pořizovala... Jestli četla lvici Elsu a řekla si, když Adamsonová lvici, tak my vlčici, nevím. V každém případě se to podle mého moc nepovedlo.
Od oceánu k oblakům
Edmund Hillary
S úctou k pravděpodobně prvnímu člověku na vrcholu nejvyšší hory světa jsem si pořídil tuto knihu, ale i přes snahu jsem ji celou nedal a odložil. Chyba pravděpodobně nebude na straně sira Edmunda, zkrátka mě nebaví číst knihu popisující, že "jsme pluli, pak jsme zastavili, byla tam spousta lidí, pak jsme zase pluli, čekaly tam na nás davy, pluli jsme dál...". Třeba na ní ještě někdy nazraje čas...
Velký Nor
Czesław Centkiewicz
Zajímavá knížka o jedné z nejzajímavějších a zároveň možná trochu pozapomenutých evropských osobností. Díky ní jsem se seznámil s člověkem, kterého jsem do té doby znal jenom díky pojmu "Nansenovské pasy".
Princ a chuďas / Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše
Mark Twain (p)
Mark Twain patří do partičky mých oblíbených autorů, ať sáhnu po čemkoliv z jeho pera, nikdy se nezklamu. Dětství jsem prožil s Tomem Sawyerem a Huckleberrym Finnem, díky kterým jsem se dostal k Twainovým dalším dílům. Princ a chuďas a Yankee z Connecticutu jsou svěží kousky, ke kterým se dá kdykoliv vracet a užívat si fantazii, se kterou je autor psal.
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
Michael Crichton
Že by mě lákaly knihy z viktoriánské Anglie, to se rozhodně říct nedá. Ovšem Crichtonovy Čtyři klíče jsou čestnou výjimkou. Baví mě nejenom jako příběh, ale také jako poutavý exkurz do tohoto historického období, s lehkou nadsázkou by se dalo konstatovat, že Crichton mi doplnil zábavnou formou znalosti dějepisu. Navíc jsem ocenil překlad a vysvětlení způsobu, jakým k němu Jaroslav Kořán přistoupil. Knížka je výborná, příliš za ní nezaostává ani film se Seanem Connerym.
Pražské pověsti
Václav Cibula
Tuhle knížku mám od dětství, přečtená je několikrát tam a zpátky. A vracím se k ní pořád. Číst se dá celá nebo když je nálada, sáhnout po ní, vybrat si pověst a zpříjemnit si jedním dvěma příběhy večer. Případně na výletě do Prahy a brouzdáním s dětmi po historickém centru ze sebe dělat chytrého tatínka...
Maminka
Jaroslav Seifert
"Rok nebo dva jsem hrál a děsil se těch chvílí, já jsem vás miloval a vy jste se mi mstily, skřípěním zoufalým z hlubiny nitra svého..."
Nazpaměť umím dvě básně - Král a vosa, kterou recituje Manon Lescaut a Housle právě z téhle sbírky Jaroslava Seiferta. Poezii moc nemusím, léta rozervaného adolescentního srdce, které člověk léčí jednoduchými veršíky, mám (bohužel) dávno za sebou, tyto dva případy jsou ale výjimkou potvrzující pravidlo. Dětem jsem je recitoval, dá-li se můj amatérský přednes tak vůbec klasifikovat, když usínaly, časem, jak postupují školou a absolvují různé recitační soutěže, do nich právě tyhle básně tlačím. A ani ta Manon, a už vůbec ne Housle, se mi ještě nepřejedly. Tahle sbírka má básně jednoduché, přímé a každý si v nich najde něco právě jemu blízkého.
Lékař od Stalingradu
Heinz Günter Konsalik
Válečné knihy, a myslím především knihy pojednávající o dvou největších konfliktech dvacátého století, jsou mým šálkem kávy. Chladným mne nechávají knihy řešící strategické pohyby vojsk nebo velké bitvy, o to víc mě táhnou příběhy jednotlivců na okraji dění světové války. Tenhle román to zcela splňuje.
Jantarová komnata
Heinz Günter Konsalik
Ke své ostudě musím přiznat, že do doby přečtení Konsalikovy knihy jsem o Jantarové komnatě neměl tušení. Knížka mne tak nejenom potěšila při vlastním čtení, ale také mi rozšířila obzory a donutila mě nad její rámec zajímat se o osudy tohoto uměleckého díla, včetně jeho nástupce, nedávno vytvořené repliky. A asi mě jen tak nepřestane zajímat, kam ta původní komnata zmizela...
Bylo jich deset
Heinz Günter Konsalik
Sledovat osudy deseti lidí, kteří si v průběhu děje navíc změní jméno, by se na první pohled mohlo zdát nepřehledné, ale Konsalikovi se povedlo dát všechno dohromady tak, že se čtenář v ději bez potíží orientuje. Děj má spád, námět je bezesporu zajímavý a poměrně tlustá kniha je zhltnutá docela rychle.