Život s vlky

20.06.2019

První kniha V arktických pustinách mě uchvátila popisy přírody, životní filozofií, přístupem autorky i jejím pěkným stylem. Tohle všechno mi z části v pokračování Život s vlky chybí. Je to velmi zajímavá kniha, ale ono jedinečné hloubání a přítup k drsnému životu je podřízen popisům detailů života jednoho vlka, stejně tak jako je mu podřízen život autorky a všech okolních živých tvorů (tedy až na ten závěr). Těžko nesoudit jejich křížení a rozmnožování jen za účelem vytvoření umělé smečky a hraček pro jednoho vlka. A těžko nechápat lásku autorky k tomuto tvorovi.
L. Crislerová má zvláštní dar projevit emoce ve svém stylu psaní - smutek, odevzdání, únava, ale i krásné okamžiky štěstí jsou při čtení hodně intenzivní. Nelze hodnotit její život, jednání a činy (kdo by se v dnešní době dokázal vcítit do její situace nebo ji přímo prožít...), takže hodnotím knihu jako takovou 4*.

13.04.2019

Knihu plnou tolika emocí,rozporuplnosti jsem snad ještě nikdy nečetla.
Na jednu stranu jsem autorku odsuzovala za zabíjení “nepohodlných či nevyhovujících” psu,kříženců a vlku (v průběhu četby jsem měla chuť knihu odložit).
Na druhou stranu jsem Lois(autorku) naprosto chápala,ta zvířata tolik milovala,vlčici Alatnu a další.
Jen ten konec jsem tak krutý nečekala,ale asi to jinak nešlo...
Nádherná kniha,vřele doporučuji...

10.02.2019

Žádná kniha ve mně nevyvolala tolik různých pocitů jako tato. V předešlé knize Lois Crislerové ,, V Arktických pustinách ,, jsem obdivoval její popis krajiny a chování vlků, kterých se s spolu s manželem ujali. Měli vlky nechat být napospas svému osudu, nebo se jich ujmout i když víte , že jejich osud je stejně zpečetěn? Vyhrála jejich láska k vlkům nad rozumem. A tak v druhé knize ,, Život s vlky ,, sledujeme Lois, která se snaží ze všech sil tyto vlky zachránit v ohradě svého srubu. Po té co se jí mladí vlci dostanou ven z ohrady, je většina zastřelena lidmi. Podaří se jí zachránit jen vlčici Alatnu, jejíž vyobrazení života je hlavní náplní této knihy. Snaha za každou cenu najít Alatně partnera ,způsobila jen přírůstek dalších psů a konflikty ,které mezi nimi vznikali .Nakonec došlo, ke spojení se psem a narození kříženců, kteří mezi sebou následně vytvářeli vztahy a plodily další vlky. Kroutil jsem hlavou a odsuzoval Lois za to , jak bez mrknutí oka dokázala zabíjet vlky ve své ohradě ač měla důvody jakékoliv. To, že se smrti každého vlka či psa v knize nijak zvlášť nevěnuje ,ve mně vyvolávalo pocity hořkosti a měl jsem chuť dál v četbě nepokračovat. Pokud ,ale dočtete do konce ,zjistíte, že Lois ta zvířata milovala víc než co jiného a psaní těchto událostí ji muselo trhat srdce. Popis chování vlků mezi sebou, k ní nebo k ostatním psům stejně tak jako měnící se postavení jednotlivých vlků ve smečce a pocity jež zažívají povyšuje tuto knihu na vrchol knih o vlcích. Myslím, že psaním nejde vyjádřit skutečnou obět , kterou Lois podstoupila ,aby vlky zachránila a vytvořila jim podmínky k životu. O to smutnější je závěr knihy. Kniha si právem zaslouží plné hodnocení a já jí Lois za ní děkuji. VLKA NELZE CHOVAT V ZAJETÍ, ABY BYL ŠTASTNÝ.

K těm vašim komentářům: tahle knížka je totiž pokračováním jiné, ta se jmenovala V arktických pustinách. V ní autorka popisuje, jak s manželem v Arktidě filmovali vlky, snažili se jim slepovat "rodinný život", někteří si na ně zvykli a bez pomoci lidí by už v přírodě nepřežili, proto musela vzít smečku s sebou. V Arktidě by domestikovaní vlci nadělali víc škody, než užitku. Takhle to dopadá, když se informace vytrhávají z kontextu...

08.10.2017

Autorka pekne a detailne popisuje správanie sa vlkov, to je veľkým plusom knihy. A jediným. Jej skutočný vzťah k zvieratám je otázny, v rámci „regulovania populácie“ dokáže s ľahkosťou ktoréhokoľvek kedykoľvek zabiť, a vôbec, nedozvieme sa ani to, prečo tie vlky vlastne uniesla z tajgy a zavrela si ich na záhrade; nemalo to dokonca ani vedecký zmysel, keďže nebola etologička. Záver je rovnako úplne nedotiahnutý, nevysvetlený a choromyseľný. Ak by som chcel odvodiť nejaké pozitívum z pointy, tak asi to, že v dobe, kedy bola táto kniha písaná, ľudia ešte zdieľali ten stredoveký názor na vlky ako na krvilačné beštie, a autorka tieto mýty obchádza oblúkom.

02.02.2017

Souhlas s komentáři přede mnou. Z přečtení mám velmi zvláštní pocity, moc nechápu, co chtěla autorka sdělit, resp. proč si ta zvířata vůbec pořizovala... Jestli četla lvici Elsu a řekla si, když Adamsonová lvici, tak my vlčici, nevím. V každém případě se to podle mého moc nepovedlo.

09.10.2016

Můj názor je plně totožný s Willandrou. Autorka působí velmi nezodpovědně, jako někdo, kdo si pořídí vlky a nemá pro ně finanční zabezpečení k vybudování velkého výběhu a hlavně odbornou způsobilost. Možná se to jen zdá a je to tím, že některé pasáže jsou relativně obsáhlé (stavba výběhu) a některé velmi strohé (najednou se tam objevují kříženci a vy nevíte čí jsou a proč je autorka nechala křížit, když mají omezený prostor,...). Z knihy mám rozporuplné pocity.