Pražské pověsti
Václav Cibula
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82881/bmid_prazske-povesti-rjo-82881.jpg
5
161
161
Pražské pověsti zaujímají mezi českými povéstmi zvláštní místo nejen pro svůj osobitý charakter, různorodý vznik a typologickou šíři, ale také jsou významnou výpovědí o představách, cítění a myšlení lidu, který v Praze žil. Autor vycházel z nejstarších záznamů, ale dal jim přitom moderní podobu. Zároveň se snažil obsáhnout jak hlavní vrstvy pověstí podle doby, prostředí a vzniku, tak i všechny typy - od pověsti panovnické přes kmenovou a místní až po erbovní, etiologickou a etymologickou. Snad nejobsáhlejší, moderně zpracovaný soubor pražských pověstí, které nám svým kouzlem přibližují svět lidové fantazie.... celý text
Přidat komentář
Pověsti mám ráda od dětství. Pár pražských příběhů jsem znala, ale hodně jich pro mě bylo nových. Moc se mi líbilo, že pověsti byly rozděleny podle jednotlivých pražských městských částí, takže člověk může navštívit Prahu a zároveň putovat po stopách zmiňovaných příběhů :-)
Pověsti jsem dostala od nevlastního dědečka společně s encyklopedií od agamy po žraloka . Má čestné místo v knihovnicce a rada se k ni vracím .
Pustila jsem se do úklidu a udělala velký objev. Ze zaprášené krabice, obalené docela příhodně pavučinami a občas i nějakou tou živou havětí, vylovila ze dna Pražské pověsti s ilustracemi od Cyrila Boudy. Pravda, papírovej obal chybí, zato vidím plátěnou vazbu s pražským městským znakem plných bubáků, no prostě nádhera. I když… Na jednu stranu mě kresby i obsah kdysi zajímaly, na druhou je to docela bizarní svět a trochu jsem se ho bála. Kniha se hemží kostlivci -a ne ledajkými! Třeba ten kostlivec s hřebíkem v hlavě je pozoruhodný chlapík. Listuju stránkami a pod rukama mi lítají uťaté hlavy lidí (teda, já za to fakt nemůžu, to všechno Cyril Bouda)! Malůvky jsou hnědobílé, občas vylepšené zlatou barvou, a když se mi takhle na stránce třeba zalesknou pravé dukáty, jednoho to docela potěší. Hledám toho ducha s vlastní hlavou v podpaží, na kterého jsem si matně vzpomenula, nenacházím ho. Nevadí, viděla jsem kata v akci a podobného výstředního folklóru mám na chvilku dost. Můžu se naštěstí i pokochat známými pamětihodnostmi, jako je třeba pěkně vyvedený Strahovský klášter nebo krásně vyvedenými rostlinami.
Pověsti samotné jsou z podstaty věci historické, někdy, myslím, více fantaskní, jindy více s reálným základem. Dozvěděla jsem se tak nejenom něco o lidech bohatších i chudých, setkala se s měšťany i samotnou Libuší, která viděla město veliké, no, je to zážitek. Pamatuju si, jak jsme pak s mámou chodily a dívaly se na některá místa z knížky, třeba na domovní znamení, i o jejich historii se v knížce píše.
Obsahově jsou pověsti členěné do různých pražských čtvrtí (Staré Město, Hradčany, atd.). A já právě civím do obsahu a vybírám si, že si jako první osvěžím tu příhodu O nešťastné jeptišce. Jen už to nebudu číst u kamen, ale u ústředního topení. Bože, kdeže ty loňské sněhy jsou. S nostalgickým povzdechem smetávám pavouka a nerušit, jdu číst!
Pověsti mám ráda, proto jsem si s opravdovým požitkem přečetla i tuto knihu.
Tak tahle patří k mým věčně rozečteným....
Jako děti jsme podle ní objevovali starou Prahu. Přečetli jsme pověst a o víkendu jsme šli prozkoumat "místo činu". Přitom jsme objevili zajímavé zákoutí a začali jsme naopak hledat příběh, který se vztahuje k tomu místu. Ne, po setmění by mě v těch časech, do těch ulic nikdo nedostal. Strašidla číhala za každým rohem! (Kdo chodil ulicemi, kde většina domů byla obložena dřevěnými lešeními mi to potvrdí.) Dnes mi stačí přečíst si pár stran a jsem tam zas. Jo, je to knížka která ve mně vyvolává nekonečnou nostalgii. Samozřejmě na tom mají lví podíl i úžasné, vtipné, nezaměnitelné ilustrace.
No, tak mě výzva zas vycukala, abych oprášil z knihovny nějakou tu pecku z mládí. Jedná se o soubor mnoha pověstí z matičky Prahy. Hlavní devizou pak je, že ilustrace pana Cyrila Boudy jsou jednoznačně geniální, při čtení potěší a rozhodně k mému hodnocení přihazují nějakou tu hvězdičku.
S vlastními pověstmi se to má asi jako s každou knihou povídek: něco super, něco baví, něco je slabší. Pověsti jsou krátké, nenavazují na sebe, takže se dá číst jako bokovka k něčemu jinému - když je nálada, zase na druhou stranu čtenáře nic nenutí, aby to dočetl, mě k tomu dotlačilo vlastně až blížící se datum konce roku. Celkově je to často hodně monotónní, jak tu někdo zmiňoval styl diplomové práce, tak to bych podepsal. Styl je častu takový popisný, spíše sterilní.
Chtěl jsem si původně vylepšit čtení počítáním mrtvol, neb naše historie je jak jinak hodně krvavá, no největší český masový vrah Bruncvík má pověst naštěstí skoro na začátku, takže jsem to počítání vzdal. Ale bylo by to hodně moc mrtvol. :)
Celkově ale hodnotím hodně vysoko, jak už jsem zmiňoval, tak ilustrace z toho dělají bombu, faktor nostalgie taky udělá svoje a vyloženě špatné ty pověsti taky nejsou.
Tuto knihu jsem vybrala pro předčítání pro jednu starší paní, která se nedokáže déle soustředit a tak pro ni nemohu číst romány nebo delší povídky.Tato kniha je však ideální ,neboť její jednotlivé pověsti jsou krátké srozumitelné a napsané krásnou češtinou a navíc z Prahy kde paní žije a Prahu má moc ráda. No a moje srdcovka to je i s ohledem na ilustrace od pana C.Boudy.
Nejpozoruhodnější ilustrace k této knize vytvořil Cyril Bouda. Doma máme vydání již z roku 1972 a pro naší rodinu právě jeho kresby zůstávají nedílnou součástí pražských pověstí.
Knihu znám od malička .
Dostal jsem ji od pana Cibuli i s podpisem .
Mamka mi četla jednotlivé pověsti před spaním .
Už je to dlóóuho, co jsem Pražské pověsti četl. O Turkovi, Orloji a už ani nevím, o čem všem dalším. Některé pověsti jsou krátké, jiné delší, ale všechny nádherné :-).
Jedna z mých nejmilejších - krásně napsaná a k tomu úžasné ilustrace mého milovaného Cyrila Boudy... Před lety se mi ztratila a ne a ne si vzpomenout, kdo mi ji to zapomněl vrátit. Usilovně jsem ji sháněla a byla jsem úplně nešťastná. Pak se mi ji podařilo sehnat a slavila jsem to jako narozeniny. Nemůžu bez ní prostě být.
Poetický námět nepoeticky podaný. Spíše než lidové vyprávěnky mi vyprávění připomíná diplomovou práci. Shodou náhod jsem si před nedávnem listoval v jednom ze svazků Pohádek a pověstí Boženy Němcové a musím konstatovat, že autor za jejím stylem i jazykem žalostně pokulhává. A když už jsem u těch porovnání, k Pražským pověstem mě přivedlo listování v Andersenových pohádkách rovněž s ilustracemi Cyrila Boudy a bohužel opět jednoznačně, s velkým náskokem bodují ilustrace v Andersenových pohádkách. Nuže střed.
Na téhle knížce jsem vyrostla,jako dítě jsem ji četla snad stokrát a milovala jsem její ilustrace. V knihovně si asi mysleli,že ji čtu na pokračování,protože jsem si ji půjčovala pořád dokola.
Tuhle knížku mám od dětství, přečtená je několikrát tam a zpátky. A vracím se k ní pořád. Číst se dá celá nebo když je nálada, sáhnout po ní, vybrat si pověst a zpříjemnit si jedním dvěma příběhy večer. Případně na výletě do Prahy a brouzdáním s dětmi po historickém centru ze sebe dělat chytrého tatínka...
Úžasná knížka.Dodnes si vybavuji některé drsné příběhy, které mne jako dítě úplně uchvátily. Na tuhle knihu nelze zapomenout. Mám ji stále doma. A díky čtenářské výzvě jsem si ji znovu přečetla. Bavila mne stejně jako malou holku.
Jedna z mých nejmilovanějších knih, díky níž už od dětství byla pro mne Praha místem tajemným a čarovným. Dodnes z každého koutku našeho hlavního města cítím dýchat legendy, které mu dodávají tak jedinečnou atmosféru. Pan Cibula je skvělým vypravěčem, který s lehkostí vykresluje temné noci, záhadná zjevení nebo třeba jen pocit z padlé mlhy. Vlastním navíc známé vydání s ilustracemi Cyrila Boudy, které je prostě dokonalé jak pro děti tak pro dospělého čtenáře.
Tuhle knížku jsem si v dětství četl tak často a tak zaujatě, až mám někdy pocit, že jsem v Praze strávil část dětství. Praha je magické město a pověsti a legendy její kouzlo ještě umocňují.
Část díla
O básníkovi z Karlova mostu
1983
O bekyni
1983
O Bradáčovi
1983
O Brigitě z Jeleního příkopu
1983
O Bruncvíkovi
1983
Autorovy další knížky
| 1983 | Pražské pověsti |
| 1981 | Nové pražské pověsti |
| 1970 | Meč a píseň |
| 1963 | Hrdinské legendy staré Francie |
| 1989 | Cid a jeho věrní |
Tak tohle je příjemné, pohodové vyprávění, které nás seznámí s pověstmi různých pražských zákoutí. Četla jsem už v dětství opakovaně.