• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Václav Cibula

Nové pražské pověsti

„Nejvíce mě zajímal Smíchov, Barrandov, Prokopák a Zbraslav s Radotínem. No, ten poklad kněžny Libuše by taky nebyl k zahození. I okrajové části Prahy mají své nezaměnitelné kouzlo a legendy. Všechny příběhy jsou krásné a dobře se četly. Pravda, z některých mě mrazilo v zádech a bylo mi z nich smutno. I takové věci k životu patří. Také jsem se dozvěděla plno zajímavých věcí a souvislotí.“... celý text
— RMarkéta

---

Tatry mého srdce

„Tak jsem si trochu obrnila nervovou soustavu a s partou spolupracovníků se vydala do Tater, takový splněny sen, který neskutečně fyzicky, no vlastně i duševně sakrá bolí. Ale pořád je tu moje.. Co tě nezabije, to tě posílí...rychlikem z Čech tam jste coby dup a čeká vás...zalknutí nad tou dominantností, pokora před neskutečnou drsností a pokud si člověk dokáže, čemu sám nevěři, že dokáže...je to pro vás určitě zadostiučinění s tím, že nejste takový srab, jak si o sobě myslíte...i když zcela upřímně...ne, že bych se netěšila na cestu dom a pekelně jsem se bála...“... celý text
— Villon

---

Kamzík

„Krásný příběh o přírodě s naprosto nádhernými ilustracemi!“
— Květinka008

---

---

Pražské figurky

„„Nakonec Prevo propil všechny své hodinky i krámek a žil jen po hospodách.“ (Příběhy a osudy: Prevo) „Tohle že je orel? Vždyť má jen jednu hlavu!“ (Ferdáček) Když jsem se začetl do této knížky, ptal jsem se sám sebe, zda je označení „figurky“ posměšné nebo nevhodné. Podle mého jsou všichni ti lidé v tomto svazku spíš prostě lidé nebo osobnosti. Figurky se mi zdá zesměšňující. Ano, najdeme tu pouliční dívky, zloděje, šejdíře, ale i známé osobnosti ze světa umění nebo důležité lidi tvořící kolorit Prahy, jako jsou popelářky, brusiči nožů a nůžek, sirkaře nebo kominíky. V té spleti osob a jejich profesí je velmi těžké vybrat nějakou nejdůležitější nebo nejsympatičtější, na to jich tu je moc. Jinak je však tato sbírka velmi poutavá a s nadšením jsem jí přečetl. Je v tom vidět, jak tenkrát lidé žili a že to celé bylo o něčem jiném, než můžeme vidět dnes. Malá ochutnávka: . . . postávali na vykázaných místech hrnčíři, opodál se prodávala ve škopcích sůl, své zboží tu vychvalovaly víc než hlasitě melounářky a ředkvičkářky. Před radnicí rozložily ženské na plachty salát, houby a jahody, vedle nich sedávalo od jara do zimy sedm věnečnic, které vily věnce, od svého stolku přivolával chodce prodavač barev a střelného prachu. Na Koňském trhu rámusili při jedné straně ševci, naproti prodávaly babky okurky a zelí z puten, při zdi seděly látačky punčoch. Šenky i domácnosti obcházeli rohlíkáři, koláčnice, dolkářky a preclíkáři . . . Například jsem si uvědomil důležitou práci tak zvaných popelářek. Každý den hned ráno jste jim mohli dát svůj popel z kamen a eventuélně si hned od uhlíře koupit uhlí na další noc. Také jsem si uvědomil, že v té době bylo zboží buď baleno do papíru, který se dal v kamnech spálit a nebo bylo zboží volně prodejný bez obalů. Umělá hmota neexistovala. Dokonce po městě chodil i mlíkař se dvěma kozama (koza – hospodářské zvíře) a mohl vám ihned „načepovat“ čerstvé kozí mléko. No prostě byla to jiná doba a mám pocit, že kdybych jí označil za „lepší než dnes“ nebyl bych tak dalek od pravdy. Citát: Ach pryč, ach pryč je všechno, pryč je má naděje, teď pláču jak děcko, co mně to prospěje? (Doktor Uher) Všiml jsem si, že se v podstatě vše točilo kolem hospod. Skoro všechny ty osobnosti nebo lidé (pokud chcete tak figurky), dost často navštěvují pražské hospody, hospůdky a restaurace. V těchto místech probíhalo mnoho diskuzí, prodávání a zábavy. V této sbírce snad není jediný člověk, který by neměl nic společného s hospodou. Najdete tu názvy snad všech hospod a špeluněk, které se v Praze vyskytovaly. Pro menší přehled osobností zde uvedených jsem se pokusil vám je přiblížit v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: U Žáby je vršíček, proti němu domeček, s rumem, punčem krámeček, Bataljónu stáneček. (Od Dejlů k Bataliónu)“... celý text
— Terva

---

Na horách a na moři

„Jsou zde skvostné pasáže. Například vysvětlení starobylého zvykového práva, které se utvářelo po staletí a pocházelo prý z hor kolem Škodry. Úděl ženy, autor velmi zdařile popisuje například uzávírání sňatků. Vysvětlení rozdílu mezi jihem a severem Albánie. Krevní msta. Národní hrdina Skanderbeg, o němž sultán Muhamed II. prohlásil: "Nebýt Skanderbega i sám papež by nosil turban" a samotná slova Skanderbegova lidu: "Svobodu jsem vám nepřinesl já, nalezl jsem ji ve vašich srdcích".“... celý text
— Arnold