RMarkéta
komentáře u knih
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
I mně jako první naskočí před očima tvář Jacka Nicholsona. Jeho McMurphy je nezapomenutelná postava. V knížce má jeho postava samořejmě hlubší rozměr, totéž platí o ostatních postavách, protože se toho dá více rozepsat a jít více do hloubky. Příběh nám vypráví jedna z postav a to indián Bromden, který předstírá hluchoněmost. Tu může taky využít a hodně toho vyslechnout. Prostředí psychiatrické léčebny bylo velmi dobře vyobrazeno. Vrchní sestra, která to tam celé ovládala byla pěkná s....ě. Velmi silné a působivé vyprávění. Jinak ten souboj mezi Velkou sestrou a McMurphym dopadnout nemohl. Ta mě bude strašit i ve snu.
Listopád
Alena Mornštajnová
Paní Mornštajnová si opravdu umí vybrat silná a závažná témata. Když to vemu kolem a kolem, tak z pohledu alternativní historie jde o velmi zajímavý příběh. Při čtení mi běhal mráz po zádech. Zároveň se mnou cloumal vztek a taky bezmoc s beznadějí. Zvrácená doba. Hlavně, že už je pryč. Nečetlo se mi to úplně lehce. Chvilkami jsem vzpomínala na 1984. Bohužel se takové věci pořád dějí (Kimova Korea, Lukašenkovo Bělorusko, Putinovo Rusko a samozřejmě i Čína). Radši se neptám, co by bylo kdyby. Buďme opravdu rádi za to, kde žijeme a co máme.
Ledová past
Kitty Sewell
Prostředí velmi atraktivní. To se mi líbilo. Od příběhu jsem očekávala trochu víc. Více dobrodružství a akce. Chvilkami to bylo rozvleklé, to mi přišlo zbytečné a na škodu. Nemám problém se střídáním časových rovin a ani s tím, že to bylo docela předvídatelné. No, chtěla jsem vědět, co z toho vyleze.
Mary Poppinsová
Pamela Lyndon Travers
Jako první mi před očima naskočí usměvavá tvář Julie Andrews. Pak si vybavím kouzelný deštník, který ji přinesl s východním větrem do Třešňové ulice ke čtyřem dětem a také kabelu z koberce nebo z čeho byla. Málem bych zapomněla na papouška.Vlastně ta osoba byla celá kouzelná. Originální postava a originální příběh. Dětský svět je plný fantazie a ta, jak všichni moc dobře víme, nemá žádné hranice. Mary Poppins, ať už byla jakákoliv a přišla bůh ví odkud, tak dětem dokázala splnit jejich sny a děti si to s ní užily. Byly to velmi neobvyklé zážitky. Přiznám se ale, že mám radši jinou kouzelnou bytůstku a to je Nanny McPhee.
Umíráček
Kerstin Ekman
Poměrně klidná kriminálka, žádný akční thriller to není. Jednoduchý a snadno uvěřitelný příběh. Nic přitaženého za vlasy. Tohle se prostě mohlo přihodit kdekoliv. Žádné velké kličkování, žádné vymýšlení slepých uliček a tahání na vařené nudli. Jde spíše o tu specifickou atmosféru, takovou komornější,kterou tato kniha má. Ty severské národy mají jiný způsob života než zbytek Evropy. Tak proč si u nich trochu neodpočinout. Měla jsem pocit, že s lovci chodím po lese taky. Mohly za to samozřejmě ty popisy.
Tajemný host
Nita Prose
Všetečka slečna Marplová má odslouženo. Teď nám tu řádí pokojské. Vlastně teda jedna a ta stojí za to. Druhé setkání s Forrestem Gumpem v sukních a zase někdo umře. Ta holka má ale štěstí. Tentokrát se dozvíme i něco z její minulosti a dočkáme se i jednoho překvapení v současnosti. Dvě propletené dějové linky mě bavily. Oddechové čtení.
Cujo
Stephen King
Ta představa, že se z milého, dobráckého a uslintaného telátka stane vražedná bestie, nemocné monstrum, mě přitáhla k sobě jako magnet. Vždyť bernardýn je společenské plemeno, které lidi miluje. Tahá lidi ze závějí a nalévá je rumem ze soudku na krku nebo závodí jako Bohoušek s panem Menšíkem, kdo toho nejvíce sní na osamělé horské chatě (legendární horské drama Bohouš). Ten přece takový být nemůže. Jenže bohužel je, když ho hryzne vzteklý netopýr nakažený vzteklinou. I když si myslím, že to bylo něco asi mnohem horšího. Opět se ocitáme v Castle Rocku. To si King zřejmě oblíbil. Musím říct, že jeho fantazie opravdu nemá hranic, protože se nám tu naskytne příležitost nahlednout do hlavy takto nemocného psa, který se mění přímo před očima a chudák nechápe, co se to s ním děje a co ho nutí zabijet. Tenhle příběh je drsný a temný. King někde dokonce přiznal, že ho napsal pod vlivem alkoholu nebo spíše v deliriu.
Pusinky
Stanislav Rudolf
Stanislav Rudolf dívčí romány opravdu uměl. Byl jejich nekorunovaný král. Na základce a střední škole jsme na něm ujížděly. Pak přišla Lenka Lanczová. Na příběhu je samozřejmě znát doba vzniku. Nicméně, je velmi čtivý a poměrně jednoduchý. Lehce jsem se do něj začetla. Pan Rudolf nikde zbytečně nekličkuje. Taky proč. Nebylo to vůbec potřeba se rozepisovat. Všechno vyplynulo z toho, co se Lence přihodilo. Tak to prostě chodí. Bylo příjemné si tuto knihu znovu přečíst. Už se na Lenku ale dívám takovou tou rodičovskou optikou.
Broučci
Jan Karafiát
Jako malá jsem Broučky nikdy nečetla. Prohlížela jsem si u nás v knihovně pouze krásné ilustrace pana Trnky. Ty se mi moc líbily. Dnes vlastním tři vydání. A pak si vzpomínám na večerníček. Kouzlo této knihy je v jazyku, popisu a stylu vyprávění. I když nám pan Karafiát předkládá vážné a drsné věci a klade velký důraz na až skoro slepou poslušnost, tak je celé jeho vyprávění velmi přívětivé a poetické. To se mu upřít nedá. Uměl kouzlit s jazykem a slovy tak, aby se čtenář vcítil do příběhu. Jsou tu ale i jiné hodnoty, které jsou taky velmi důležité. Kupodivu mi vůbec nevadilo ani náboženství a víra, která tu vylézá téměř z každé věty. Broučci žijí zbožnou vírou a mravními závazky. To může působit až přehnaně a urputně. Dá se to ale přehlédnout. Nechala jsem se tímto příběhem svatojánských broučků unést. Ten konec s chudobkami pod jalovcem mě dostal. Bůh dal, bůh vzal. To je koloběh života a patří k němu samozřejmě i smrt. I děti smrt vnímají, i když asi úplně nerozumí tomu, co se stalo a že je to definitivní.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Krásná kniha. Původně jsem ji chtěla věnovat jako dárek, ale nechala jsem si ji pro sebe. Dostala jsem spoustu nových informací a další jsem si díky čtení osvětlila a uvedla na pravou míru. Takže všechno do sebe zapadlo jako dokonalá skládačka. Budu se na les a lesní společenství dívat jinak, jako bych najednou otevřela oči po dlouhém spánku. Pár fotek na křídovém papíru by knize neuškodilo, možná by ji povzneslo o trochu výš. Pan Wohlleben se tomu, co dělá, věnuje celým svým srdcem. Škoda, že není více takových lidí. Nemyslím ekofašistů, ale těch normálně uvažujících, co používají zdravý rozum a právě tak i srdce. Musela jsem si pár zajímavostí vypsat na papír, protože mi to nedalo.
Lisey a její příběh
Stephen King
Ano, je to historie jednoho manželství, akorát ji má na svědomí Stephen King. Takže zajdeme samozřejmě ještě mnohem, mnohem dál. Od Kinga je totitž možné očekávat úplně všechno. Dokáže si perfektně pohrávat s lidskou psychikou a mysteriózném a udělat z toho dokonalý guláš. Vydávat se do hlubin vlastních vzpomínek je někdy opravdu dost náročné a to jak fyzicky, tak psychicky. Nejděsivější vzpomínky jsou ty, které si člověk nepamatuje, protože je nějakého důvodu vytěsnil. Po úvodním seznámení se příběh začne pustupně skládat jako puzzle. Stephen King je mistr vyprávění a kdyby nám odvyprávěl jízdní řád, tak si z toho sedneme na zadek nebo nám minimalně poklesne čelist. Čím více jsem se do knihy nořila, tím více jsem si říkala, kdo z nich je vlastně větší magor. U Kingových figur to nikdy není tak jednoznačné. Překladatelka má dobrou slovní zásobu. To se musí nechat.
Luisa a Lotka
Erich Kästner
Při zmíňce o této krásné knížce mi vždycky jako první naskočí v hlavě její několikáta filmová podoba Past na rodiče s Lindsey Lohan. To se bohužel někdy tak semele, že se rodiče natolik rozhádají, že musí jít od sebe. Vždycky to odnášejí děti. Tady si je rodiče rozdělili. Otázka je jestli by tak udělali, i kdyby holky nebyly naprosto identická dvojčata, která byla jen povahově trochu odlišná. Obě holky se moc pěkně vyvedly. Ten plán se prostě musel povézt. To by jinak nešlo. Happy end sem patří. Hezký pohádkový příběh. Na knize je samozřejmě znát, že je trošku staršího data narození, ale obsah je nadčasový a má co říct i dnešnímu čtenáři.
Malý lord
Frances Hodgson Burnett
Úplně jsem na tenhle příběh zapomněla. Krásná kniha, dojemná a laskavá. Vůbec by mi nevadilo, kdyby by měla o několik stran více, ale samozřejmě jde o knihu pro děti, takže počet stran je zcela adekvátní. Nesobecká laskavost je jednoduchá a velmi mocná vlastnost, která dokáže zlepšit každodenní život a zbourat i ty největší neprůstřelné pevnosti. A ten největší mrzout a zahořkloun se promění. Bohužel se v dnešní době z naší společnosti laskavost vytrácí a je jí čím dál méně. Je to vina nas všech. Je to taková malá telenovela. Úplný balzám pro duši v dnešní bláznivé době.
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Prvně jsem viděla televizní seriál. Nepoučitelný sukničkář Danny Smiřický se pořád snažil o nějakou holku a klidně by jich zvládl i několik za víkend. Vždycky to ale pro něho skončilo nešťasně, trapně a komicky. Měl plnou hlavu holek, jazzu a řešil vlastně problémy, které obvykle řeší kluci jeho věku. Každou z holek se snažil ukecat, což není úplně vhodná taktika. Děsný loudil. Ten kluk mi chvilkami přišel dost otravný a na facku. Válka byla za dvěřmi. Takže šlo o nelehkou dobu. Nečetlo se to špatně.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Hornická kronika ze slezského pohraničí. Město Karviná bylo poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alkantary, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní Lednickou, která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historickými fakty. Na jejichž událostech postavila Karin Lednická svůj příběh, respektive, příběh třech hlavních postav (Barbora, Julka a Ludwik). Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy. Mezi Čechy a Poláky to nebylo vždy jednoduché.
Hodiny z olova
Radka Denemarková
Můj prubířský kámen. Při čtení jsem měla pocit, že jsem sešla dolů do sklepa a vylezla na Mount Everest. Velmi hutný a myšlenkami nabitý příběh, ale hodně zdlouhavý a mnohovrstvený. Vyžaduje od čtenáře velkou dávku pozornosti a čistou hlavu. Fungující mozek je potřeba. To teda ano. Vadilo mi, že skoro všechny postavy, kromě dvou, nemají jména, ale jen pouhé role, i když důležité. Přišlo mi to dost neosobní, jako bych seděla na zastavce nebo v kavárně a domýšlela si, co asi dělá ta paní vedle nebo ten kravaťák. Tenhle styl psaní není můj šálek kávy. Nicméně jsem ráda za takovou zkušenost. Byla to výzva a já ji zdolala. Teď už mě bude bavit i čtení jízdního řádu.
Pokojská
Nita Prose
Ta Molly Grayová je extrémně naivní, slušná a naprosto bezelstná osůbka. Takový Forrest Gump v sukních. Její babička byla moudrá žena. Já jsem si nejdříve myslela, že je dokonce i nějak duševně nemocná, třeba schizofrenie by se hodila. Ale autorka se ráčila vydat jiným směrem. Chtěla jsem vidět, co z toho vyleze.
Nové povídky
Zdeněk Svěrák
Na první pohled poměrně obyčejné povídky dalo by se říci. Ono to ve finále tak opravdu je. Oplývají ale laskavým humorem a dobrými pointami. Je tu i plno věcí k zamyšlení. Hezké a pohodové čtení to bylo.
Krásná pokojská
James Ellison
Co si budeme vykládat, je to limonáda. Ale potom všem, co se kolem nás děje, neuškodí si odskočit k pohádkám, kde vše končí dobře. Téma Popelka je velmi vděčná šablona a dá se s ním naložit mnoha způsoby. Hezká oddechovka.
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Na začátku se trošku kostrbatě seznámíme se sourozenci Helerovými, a chybička, Herelovými. Jsem si málem zlomila jazyk. Můj mozek si ta čtyři písmenka taky raději přehodil, aby se mi jejich příjmení lépe četlo. Chtěla jsem vědět, kdo z nich si vytáhl toho pověstného Černého Petra. Závěr mě překvapil. Trošku mi zatrnulo, protože jsem podobný příběh už kdysi hodně dávno vyslechla při táboráku někdy po půlnoci. Kdy se vyprávějí nerůznější hororové historky. Moje maminka a babička se hodně bála, když se kočárky s dětmi nechávaly před samoobsluhou, protože dovnitř se s nimi nemohlo. Autorka si vybrala velmi silné a závažné téma. Domácí násilí je pěkné svinstvo.