Umíráček
Kerstin Ekman
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250090/mid_umiracek-250090.jpg
3
31
31
Parta lovců se v říjnu každoročně v neměnné sestavě vydává na lov na losy. V předvečer mají společnou poradu spojenou s tradiční velkolepou večeří u jednoho z nich. Posilněni alkoholem udělají osudovou chybu, zaviní nehodu a snaží se zakrýt stopy. Ale ten, který dorazí poslední, je odhalí. Chce se tentokrát lovu také zúčastnit, a to zdaleka není všechno. Společné tajemství lovce zdánlivě ještě více semkne. Ale opravdu platí, že jeden za všechny a všichni za jednoho ? Každý z nich je jiný a vyrovnává se s hrozbou a výčitkami po svém. Postupně všichni vrší jednu lež na druhou a zaplétají se do kruhu vydírání a podezírání, ze kterého není úniku. Staré křivdy a zášti vyplouvají na povrch. Lov začíná a postupně se mění v boj o moc. Kdo je tu vlastně lovcem a kdo kořistí? Napětí, strach a vzájemná nedůvěra rostou a pro staré přátele už nic nemůže být jako dřív. I drsná podzimní příroda jako by to tušila a najednou působí spíše hrozivě a nepřátelsky. Lesem zní neúprosně umíráček. Kdo bude jeho další obětí? Román Kerstin Ekmanové, který se odehrává na severu Švédska v 60. letech, v době bez mobilních telefonů a počítačů, není detektivka v pravém slova smyslu, ale spíše psychologický thriller o přátelství a zradě, o vině a trestu, který musí neodvratně přijít. Ukazuje, jak může jedna jediná nešťastná náhoda navždy změnit život, a z obyčejných mužů se stávají zločinci.... celý text
Přidat komentář
Tak tahle knížka byla opravdu výstřel - rána od boku. Sice lehce zasáhla, ale nikterak hluboce. Chvílemi až zdlouhavé, nudné čtení s čekáním na rozhřešení pro partu venkovských lovců, případně k tak zvané ,,ráně z milosti."
K této knize se už vracet nehodlám.
Na to, aby mě taková kniha zaujala, by tam muselo být daleko víc rozmanitějších situací. Tady jde především o sondu do svědomí aktérů, z nichž mi ani jeden nebyl sympatický. Odkládám nedočtené.
Snažil jsem se ke knize získat jakýsi vztah, ale už to nebylo to příjemné a poutavé čtení jako v případě knihy „Černá voda“. Skutečná detektivka ani thriller to není, snad jen poetické vyprávění o lese, sem tam zazní výstřel mezi kopci, zahlaholí lesácký pozdrav Lovu lesu ... , stane se nehoda, nastoupí dokonce i policie, a to je asi tak všechno. Kniha mi nakonec nepřirostla k srdci ani o píď. Zůstane ležet v knihovně nepovšimnutá, či možná přesněji, zůstane stát opodál jako losí kráva před pytlákem a bude na něj civět smutnýma prosebnýma očima a hypnotizovat jej „prosím, tu spoušť nemačkej“.
Na to, jak byl začátek napínavý a nutil číst dál a dál, tak další stránky knihy byly nezáživné a celkem nudné...
Komorní příběh ze severu Švédska, který má skvělou atmosféru a je velmi uvěřitelný. Ani ne moc detektivka, spíš sonda do psychiky obyčejných vesnických chlapů, z kterých jsou najednou zločinci.
Mám ráda Kerstin Ekman a moc dobře vím, že lov losů k severnímu Švédsku patří, několikrát jsem na něj narazila (bohužel, byla to velmi hlučná a nepříjemná setkání)... Je to jedna z mála věcí, které mi v těch místech nedělají dobře a stejně tak mi vadí o nich číst.
Popisy krajiny i prostředí jsou i v této knize mistrně zachyceny, ale ten život a mentalita lovců jsou až příliš detailní.
Nedočteno, ale nemůže za to kniha...