RMarkéta
komentáře u knih
Psycho II
Robert Bloch
Příběh Normana Batese si přímo říkal o pokračování. První díl je kultovní dílo. Tenhle bratříček ale trpí neduhy druhorozených, bohužel. Nápad to ale nebyl špatný. Prostřední část knihy mohla být o něco kratší. Konec je docela překvapivý. Pointa je fajn.
Skály a vody Vltavy
František Fediuk
Od takové publikace bych očekávala, že si s ní autor dá mnohem více práce a že jí věnuje i více času, aby si ji mohla přečíst i laická veřenojst, tedy někdo, kdo nemá geologické nebo archelogické vzdělání. Fotografie budou kvalitní a na křídovém papíru. To by knize prospělo. Nepochybně je autor odborník ve svém oboru, o tom žádná. K nějakému odbornému a vzdělávacímu programu se může tato hodit. Bohužel já jsem vzyklá na jinak vypadající knihy a to se týká i textu a popisek v ní.
Skrytá slova
Alex van Tonder
Velmi rozporuplné. Dejme tomu, že šlo o velkolepý plán pomsty, který vyvrcholil smrtí jedné z postav. Nebo trpěla nějakou formou Stockholmského syndromu. Těžko říct. Každopádně ta osoba neměla jednoduchý život, ale ani ona sama nebyla zrovna jednoduchá. Na druhou stranu je v knize vypodobněna jako velmi inteligentní žena. Tudíž bych od ní takové chování a uvažování neočekávala. Vždyť se tím postrestala sama. Nevěděla jak naložit s vlastním životem. Našla se v psaní knih. Dobře vystupovala. Měla jisté charisma. Místo dobra v sobě živila zlo, které ventilovala ve svých příbězích. Lidská mysl je opravdu složitý mechanismus.
Kluci, holky a Stodůlky 1
Eva Bernardinová
Velká nostalgie. Moc milá knížka. Obyčejná dobrodružství dětí z vesnice, přesně taková, jaká mohl zažít každý z nás a jistě i zažíval. Žádné mobily a ani jiné vymoženosti. Všechno bylo tak blaženě normální. Takové dětství už dnešní děti mít nebudou. Paní Bernardinová to všechno moc hezky popsala z pohledu dětí. Jejich myšlení a chování. Jako by sama byla dítě.
Nové pražské pověsti
Václav Cibula
Nejvíce mě zajímal Smíchov, Barrandov, Prokopák a Zbraslav s Radotínem. No, ten poklad kněžny Libuše by taky nebyl k zahození. I okrajové části Prahy mají své nezaměnitelné kouzlo a legendy. Všechny příběhy jsou krásné a dobře se četly. Pravda, z některých mě mrazilo v zádech a bylo mi z nich smutno. I takové věci k životu patří. Také jsem se dozvěděla plno zajímavých věcí a souvislotí.
Psycho
Robert Bloch
Hitchcockův film je klasika, scéna ve sprše je legendární a populární. Totéž platí i o samotném Normanu Batesovi. Anthony Perkins je démon. Kniha se četla úplně sama. Není nijak tlustá a pořád se něco dělo. Bloch všechno dávkuje velmi pomalu a pěkně si čtenáře vede za ručičku až do samotného konce. Škoda, že jsem nejdříve viděla film. Ve finále se ale všechno perfektně spojilo. Jak málo stačí k vystavění příběhu, jedna špatná odbočka a starý motel a co z toho vyleze.
Toyen: První dáma surrealismu
Andrea Sedláčková
Příběh této velmi fascinující a pozoruhodné ženy se mi dostal do ruky jako opožděný dárek k narozeninám. A můžu bez mučení říct, že mě naprosto uhranul. Z touto knihou je vidět obrovská a pečlivá práce. To tedy klobouk dolů. Při čtení jsem si připadala sama jako soukromý detektiv a čmuchal, který se vždy nachází dva tři kroky za Toyen. Dokonce jsem se přistihla, že čekám,když zahnu za roh domu, tak ona bude stát přímo předemnou a nebo ji uvidím sedět v kavárně. Až tak jsem byla pohlcená čtením. Obávala jsem se ale jednoho a to, že paní autorka sklouzne k tomu, že bude osobu, o které píše, soudit a to by všechno zahodilo do kopru. Nestalo se tak. Velký čtenářský zážitek tato kniha je.
Strašidelná Šumava
Arnošt Goldflam
Od Arnošta Goldflama jsem očekávala mnohem víc. Je výborný vyprávěč. Tohle jsou příběhy na dobrou noc. Přečteno rychle. Je to malá útlá knížečka. Strašidelné ilustrace k tomu ale moc hezky sedí a příběhy doplňují. Zakoupeno v knihkupectví na náměstí v Sušici. :-) :-) :-)
Hra na vraždu
Agatha Christie
Paní Oliverová docela dobře sekunduje Poirotovi. Lidé mají nejrůznější nápady a už neví, čím by se zabavili. Mohl to být dokonalý zločin. Byla to ale hezky zamotaná rodinná historie. Pointa byla dokonalá. Všechno do sebe perfektně zapadlo.
Luciferovo kopyto
Jan Sviták
Abych řekla pravdu očekávala jsem volovinu. Četlo se to celkem lehce. Pořád se něco dělo, což bylo fajn. Příběh jede v tempu až do konce. Nemá hluchá místa. Propracované a možná až překombinované, jako by to vařil pejsek s kočičkou. Na druhou stranu to bylo docela stylové. Při čtení jsem si vzpomněla na Kingovu Pohádku. Nejsem vůbec proti, když se kombinují různé světy dohromady. Jde pak ale o to, je ukočírovat a neztratit se v nich.
Pantátové
Vlasta Pittnerová
Poměrně jednoduché povídky z vesnického života s poučením. Takový Klostermann v sukních. Pokud bych ji měla k někomu přirovnat.Vlastě Pittnerové by Šumava taky moc slušela. Tak se prostě na vesnici tehdy žilo.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Další z knih, kolem které jsem opatrně kroužila a čekala na ten pravý okamžik, kdy ji budu moct vzít do ruky a nejen to, ale i si ji v klidu přečíst. Čím je člověk starší a vyzrálejší, tím ji dokáže pořádně docenit. Z Orwellových knih mě vždycky klesne čelist a mrazí v zádech. Jak to ten chlap dělal? To mi zůstává rozum stát. Jasná kritika komunismu a totalitních režimů. Bohužel pořád aktuální a nadčasové dílo. Přečteno na jeden zátah. Nemohla jsem se odrthnout. Geniální kniha.
Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
Neporovnávat knihu s filmem. Na knize je samozřejmě znát doba jejího vzniku. Mayovky vznikly až trošku později. Většina z nás byla právě odkojena těmito knihami. Mayvky jsou romantičtější a pohádkovější, prostě ne tak drsné. Některé části příběhu jsou takové zdlouhavější. Pořád je to ale plné dobrodružství a to pořád funguje stejně dobře. Seznámíme se zvyky a životem indiánů. Dozvíme se i něco z amerických dějin, které jsou zasazeny do vyprávění.
Prima čtení na létní večerní posezení.
Pod hladinou
Darcy Coates
Atmosféra příběhu byl moc dobře vybudovaná, ale, když už se potápím až na dno moře a procházím se po potopené lodi, tak bych na můj vkus uvítala, kdyby to bylo mnohem více klaustrofobní. Prostředí k tomu přímo vybízelo. Neotřelý příběh. tady oceňuji hlavně nápad a to s jakou lehkostí je odvyprávěn. Neuškodilo by mu ale, kdyby byl o pár stránek zkrácen, protože po přehoupnutí se do své druhé poloviny se nám krapet vleče. Pak bych taky ráda věděla, co se stalo s posádkou. Ta jedna teorie byla docela zajímavá. Na tohle bych klidně šla do letního kina.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Tragický příběh. Nešťastná láska jde ruku v ruce s nenávistí a pomstou. Lidské city se mohou vlivem okolností velmi rychle změnit. Stačí k tomu opravdu málo. Rodinná sága plná dramatických událostí. Začátek příběhu je poměrně chaotický. Týká se to orientace v postavách a vztahů mezi nimi. Atmosféra je nazapomenutelná a může za to zasazení vyprávění do krajiny mokřadů a vřesovišť. Dokonale uvařený emocionální guláš. Je tu naprosto všechno, co si člověk může představit. Některé postavy by zasloužily pár facek. Jejich jednání postrádalo hlavu a patu. Kupodivu mi jako nejsympatičtější postava přišel Heatcliff. Pořád ho před sebou vidím s tváří Timothy Daltona. Ten měl alespoň jasný cíl a hnací motor pro své jednání, uvažování a chování, i když ho to likvidovalo jako rakovina.
Matka
Karel Čapek
Kniha, ke které si musí čtenář dojít vlastní cestou a dozrát k ní, aby pochopil a cítil. Války jsou nesmysl. Zbytečně v nich umírají nevinné oběti. Války berou matkám děti. Místo a čas příběhu nejsou přesně určeny, ale stačí se podívat na dobu vzniku díla. Víme, co za dobu to bylo. Velmi silný a nadčasový příběh. Výborná ukázaka toho, jak se můžou střetnout dva principy, mužský a ženský a jejich pohled na svět. Při čtení mi často běhal mráz po zádech.
Vražedná nenávist
Zuzana Francková
Útlá knížečka tak akorát do ruky a jaké hrůzy v sobě ukrývá. A to hned od prvních řádků. Bohužel je na ni znát doba vydání. Jsou tady důležité věci pro vyprávení příběhu, ale všechno mi přišlo moc zrychlené a zkratkovité. Tedy, ne že bych se chtěla těmi hrůzami prodírat na 300 stránkách. Možná to nemuselo takhle dopadnout. Ta mediální masírka, že Mornštajnová obšlehla něčí život a vytvořila tak kopii příběhu,respektive vlastní vyprávění, byla naprosto zbytečná. Při čtení jsemsi i já vzpomněla na Olgu Hepnarovou.
Na dosah ruky
Václav Erben
Bylo to průměrné, neurazilo a ani neoslnilo, tedy až na kapitána Exnera, to je elegán a noblesa sama. Hodně postav. Moc mluvení. Takže docela nepřehledné. Takové lidsko vztahové klubko lidí žijících v jednom domě s pohnutou historii. Michal Exner to samozřejmě vyřešil. Název je tady opravdu dost trefný. Pořád mám před sebou JIří Kodeta.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Doktorka Nora Davisová mi přišla taková trošku naivní. Ale proč ne. Ti Američané prostě takoví jsou. Měla jsem pár typů včetně samotné Nory. Přece jenom genetika se vás neptá. Rodová linie umí naložit. Autorka předkládá plno zavádějích informací. To ale ke hře se čtenářem patří. Moje typy se ale záhy ukázaly jako mylné. Levanduli mám ráda.
Pomocnice
Freida McFadden
Opravdu velmi čtivé. Od začátku jsem chtěla vědět, co z toho vyleze. Ovšem, v této knize není nic takové, jako se na povrchu jeví. Ten twist od půlky knihy nabral úplně jiný rozměr. Až jsem to musela dočíst na jeden zátah. Mám ráda přesně takovou hru se čtenářem. To mě baví. Hezky budovaná zápletka a atmosféra. Jako od Hitchcocka. Tohle chci vidět zfilmované.
