RMarkéta komentáře u knih

Nejdříve viděn film Stevena Spielberga. Ten mě ohromil. Měla jsem tenkrát dinosauří mánii a k té po filmu patřila i tato kniha. Chtěla jsem být paleontoložkou a nacházet kostry dosud neobjevených zvířat a přepisovat tak dějiny. Do knížky jsem se začetla tak, že jsem ji nechtěla dát z ruky a chodila s ní i spát. Z nostalgie se k ní vracím a mám ji pořád ráda.

17 04.04.2018

Název ke knize sedí jako zadek na hrnec. Příjemné trampské počtení. Povltavská stezka skrývá mnoho pokladů, které jsou vidět nejen očima ale především srdcem. Tenhle kraj mám prošlapaný. Ráda se tam vracím. Tahle kniha mi to umožňuje kdykoliv. Kniha opět obsahuje tramské písničky i legendární písničku o Máně, co zradila partu a proto jí svíčka ráno dohoří. Jsem netušila, že si jí prozpěvují i trampové. Taky je tu plno fotek.

6 04.04.2018

Nejdříve viděn film se Sally Field v hlavní roli. Kniha se četla jedním dechem. Byla strhující a přímo pohlcující. Není to vždycky procházka růžovým sadem, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním dítě. Dobré svědectví o tom, co se může přihodit. Bohuže se to taky stává, což je hrůza. Stále jsou na světě místa, kde ženy nemají stejná práva jako muži. Tak se z pěkné exotické dovolené může stát vězení. Muslim bude pořád muslimem. Je to v nich hluboce zakořeněné a nedá se to předělat. Ale láska rozum zatemňuje.

20 03.04.2018

Příjemné počtení. Taková hezká vzpomínková knížka, která se dá přečíst za jedno odpoledne. Ten kraj okolo řeky Vltavy, který paní autorka zmiňuje, mám prošlapaný pešky i na kole. Léta letoucí jsme měli chatu na Hradišťku. Při čtení jsem měla pocit, že sedím s partou přátel na pivu a já poslouchám jejich vyprávění. Takové sedánky mám ráda. Kniha je doplněna o řadu fotek, básniček a samozřejmě písniček včetně not. Kniha akorát do ruky.

7 02.04.2018

Na to, že jde o prvotinu, tak je to teda dost dobré. Sarah Waters si nasadila laťku hodně vysoko a naprosto s přehledem ji překonala. To teda smekám. Knížku stavím na pomyslný piedestal před Studnu osamění. Nic lepšího jsem s danou tématikou ještě nečetla. Horská dráha to teda fakt byla. S Nancy jsem vylétla do oblak, následně s rachotem sletěla do pekla a pak se zase vyhrabala k nebesům, kde jsem si uvědomila svou vlastní cenu. Dokonce jsem měla při čtení pocit, že cítím i špinavé ulice Londýna a ústřice. Takhle zaplést příběh a rozplést ho umí snad jedině Sarah Waters a já jí za to děkuju, že si ho můžu zas a znovu přečíst, protože mě hodně baví.

5 01.04.2018

Při čtení knihy vždycky doufám v lepší konec příběhu. Poprvé přečteno v hodinách občanské výchovy. Musím říct, že to byl od naší učitelky na základce geniální tah! a také jí za to děkuju, když nám tu knihu přinesla. Byla jsem z toho, co kniha popisuje vyšokovaná. Tenkrát jsem o drogách nevěděla témeř nic. V podstatě jen to, že existuje nějaká mariánka a LSD. Taky jsem pro, aby se kniha četla povinně. Realita je smutná a hrozivá. Doba je daleko šílenější. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby byla napsaná v dnešní době. To by byla kriminálka jako hrom. Z Johnova stylu psaní je vidět, že byl novinář. Drogy jsem nebrala a nikdy brát nebudu.

18 28.03.2018

Laskavému humoru, který nám tu předložila tato geniální spisovatelka se vždycky ráda
zasměju. Pohlazení po duši to skutečně je. Zápletka je vlastně velmi prostá, ale to, co se z ní vyvine, je mazec. Knížku mám tak ohmatanou, že je izolačkou slepená skrz a na skrz a drží jen díky ní. Film patří mezi moje srdcovky. Nataša Gollová byla se svou ztřeštěností naprosto roztomilá a kouzelná. Viděno i jako divadelní představení ve Fidlovačce. To taky stojí za to.

12 27.03.2018

Souhlasím, že tato kniha od Sarah Waters je nejvyspělejší. Paní spisovatelka se krásně vypsala a je to na knize znát, což je samozřejmě moc dobře. Jen tak dál. Opět se nám tu rozehraje zajímavý příběh, kdy postavy zakusí pocit štěstí, aby následně museli přelézt hromadu klacků mistrně naskládáných paní spisovatelkou a pak konečně našli vlastní cenu, samy sebe. Stejně jako v předešlých dílech se tu Sarah Waters věnuje tématu lesbické lásky (mimo Malého vetřelce). Stála jsem na straně Francis. Lily mi přišla jako malá vypočítavá mrcha. Nevím, co na ní Francis viděla. Finalé příběhu je takové rozplizlé, ale musím říct, že po tom všem sem přesně sedne. Nic bych nezkracovala a nic bych nepřidávala. Je tu všechno, co tu má být. Mám tenhle příběh ráda, i když mě Lily štve a já vím, že se při čtení díky ní rozčílím.

4 27.03.2018

Dámy,mě ještě padesát nebylo. Jsem osmdesátý druhý ročník a nedám na tuto knížku dopustit. Užila jsem si s ní hodně hezkých chvil. Vybiku jsem moc nehrála, za to u nás frčel volejbal. To bylo jiné kafe. Koulí jsem vrhala o sto šest, jen jsem byla nebezpečná pro své okolí. Jednou to odnesla i učitelka, která mě do toho uvrtala. Děti, které jsou něčím jiné, to mají vždycky těžké. Nemusí jít nutně o váhu.Přestala jsem s ní válčit. Film taky nemá chybu. Ráda se na něj v telce zase podívám.

16 22.03.2018

Strašně moc jsem chtěla taky být kastelánovou dcerou a žít na nějakém zámku. Povídala bych si se strašidly a třeba bílou paní. Já jsem Katce záviděla až hrůza. Petr byl taky sympaťák, sice vědátor, ale jinak fajn. Tuto knížku si beru jako čtivo na dovču nebo když je venku pekelně hnusně, mrzne až praští a fičí vichr. Ta letní atmosféra v knize mi hned zlepší náladu. Mimochodem, kopretiny, ty přátelské květiny jsem si taky musela natrhat sama.

30 22.03.2018

Moje první Rudolfovka, kterou jsem dostala od mé maminky a taky můj první referát z českého jazyka. Musím říct, že jsem byla před tabulí ztremovanější víc než Lucie v těch zelených šatech. Úplně vidím, jak byly hrozné. To mi tak utkvělo v hlavě, že když jsem byla před nějakou další zkouškou, vzpomněla jsem si právě na tuto scénu. Je opravdu zvláštní,co si člověk v hlavě zafixuje a co mu vyjede na povrch. Ráda se ke knize vracím a budu vracet.

13 22.03.2018

Nejdříve jsem nabyla dojmu, že pan spisovatel je jen zamindrákovaný blbeček, kterému muselo být několikrát velmi bolestně ublíženo a on se rozhodl si vyřídit účty se všemi ostatními a spláchnul je v této knize, tím je ale udělal nesmrtelnými. Ale to byl zásadní omyl. Tenhle člověk použil klasickou metodu zrcadla a prostě ho jenom nastavil společnosti a prásknul do ní. Záleží jenom na tom, jak se to příjme.Vytáhnul z lidí to nejhorší a koncentroval to do této knihy. Nikdo z nás není svatý a každý z nás má v sobě něco temného. Lidi jsou schopní se chovat k ostatním hůř než zvířata a udělat si takové věci, při kterých zůstává až rozum stát. Hemží se to tady sexem a násilím, ale není to zase prvoplnávané. Vždycky to vyjde ze situace, která právě nastala, zkrátka z toho, co se zrovna děje. Trošku tu vykrádá Majora Zemana a přináší svůj pohled na věc. V českých dějinách by se od počátku věků našly i další nepěkné věci. Taky se nemůžu (nedokážu) rozhodnout, jestli tohle není jen marketingový kalkul nebo čistočistá fikce. Každopádně je to tah na branku. Nicméně, rozporuplné pocity z tohoto díla mám pořád.

4 21.03.2018

Trošku odklon od toho, co obvykle Sarah Waters píše. Při čtení jsem dala přednost vývoji postav než nějakému nadpřirozenému jevu, ať už tam byl nebo nebyl. Ten jev tady stejně sloužil jen jako nějaký katalyzátor nebo spouštěc. Postavy se ubíraly zajímavým směrem. Sarah Waters psát umí. S tím souhlasím. Prostředí chátrajícího venkovského sídla je jistě atraktivní. Tam se to duchy muselo hemžit. Chyběla mi větší šťáva. Měla jsem problém se do knihy pořádně zakousnout.

8 20.03.2018

Moje první setkání se spisovatelem jménem Stephen King a také velmi nezapomenutelné. Nejdříve jsem samozřejmě viděla film s křehkou Sissy Spacek v hlavní roli. Pak jsem sáhla po knize. Tato kniha může za to, že jsem si ke Kingovi našla cestu. S Carrie se dá moc dobře ztotožnit. Tím mi byla blízká. Její jednání se dá pochopit, ale nechci ji omlouvat. Napsat takový příběh jako svou prvotinu. To tedy opravdu smekám. Útlá knížka se čte poměrně dobře. Já jsem s ní žádný problém neměla. V poklidu se dá přečíst za jeden den.

22 19.03.2018

Ke knize jsem musela dozrát. Neustále jsem kolem ní kroužila jako sup, ale ten pravý čas nastal až v dospělosti, kdy konečně můžu některé věci uchopit, zpracovat, pochopit a přijmout jinak než dítě. Tato kniha to vyžaduje. Při čtení mě z ní vždycky nepříjemně mrazí v zádech. Je neuvěřitelně nadčasová. Hlava mi stále nebere, jak dokázal Orwell spoustu věcí vidět (vědět) a popsat je. To snad musel cestovat časem nebo měl zvláštní vize. Jinak se to logicky nedá vysvětlit. Pokaždé se musím podívat na datum jeho narození a úmrtí. O to víc mě ta kniha a to, co je v ní popsané dostává do kolen. Určitě by si tuto knihu měl přečíst každý, ale jak jsem řekla na začátku. Je potřeba k ní dozrát.

54 18.03.2018

Knihu mi koupila moje maminka v Levných knihách za poměrně směšnou částku jako vánoční dárek. Když jsem zjistila, co dostanu, tak jsem otravovala tak dlouho, až jsem ji dostala o něco dříve. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Helena Štáchová je výborná vyprávěčka. Vážně i nevážně rozebírala události ze svého života a že to byl život nesmírně zajímavý. Kniha jede ve dvou rovinách, kdy se prolínají deníkové zápisky o boji s těžkou nemocí s historkami z minulosti.Ne vždy ale byly úsměvné. Jsou tu i hezké fotografie. Helenu Štáchovou mám moc ráda. Její hlas mě doprovázel od útlého dětství a bude doprovázet stále, i když už se na nás paní Štáchová dívá z nebe.

11 18.03.2018

Velmi příjemně mě překvapilo, že pokračování má na svědomí Miroslav Macek. Pan Jirotka stvořil geniální knížku. Chápu, že navázat na něco takového je hodně těžké, nekopírovat a dát tam i něco ze sebe taky. To musí jet člověk na stejné vlně. Kniha mě bavila.

14 18.03.2018

Velmi čtivé a lehké čtení. Přečetla jsem 2x na jeden zátah, protože mě hned od začátku chytla. Perfektní čtení do hromadných dopravních prostředků při cestě do práce a z práce, ale hrozí, že vystoupíte někde jinde, pokud se do knihy opravdu začtete. Podařilo se mi nastoupit do špatného čísla tramvaje a jet na druhý konec Prahy, v metru vystoupit místo na Můstku až na Florenci. Už se těším na další díl. Bylo by škoda skončit pouze u jednoho. Kniha mě hodně bavila. Doporučím ji i přátelům, i když je to spíše čtení pro ženy. Fisherka je fajn. Je to takový svéráznější Hercule Poirot a Jessica Fletcherová v jednom. Obě postavy mám ráda. Takže tak to mám i s Fisherkou. Mám ji taky ráda.

10 16.03.2018