RMarkéta komentáře u knih

Opět velmi propracované i co se týká postav, ale to už beru od paní spisovatelky jako standard. Nejlepší je číst knihy hned po sobě, protože přesně na sebe navazují a taky je tu velké množství postav. Může se velmi dobře stát, že se člověk přestane orientovat. Všechno konečně do sebe zapadlo jako dobře promazaná ozubená kolečka. Přiznám se ale, že jsem očekávala poněkud akčnější konec. Vždyť to vypadalo, že se schyluje k pořádné bouři. Ale když se ohlédnu nazpět za celou sérií, tak tenhle konec k tomu sednul akorát. Paní spisovatelka přesně věděla, co dělá. Takhle to prostě mělo být. Z tohoto dílu a i z těch předchozích jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat i v tomto světě, nejen ve fantasy příběhu. Už teď můžu s čistým svědomím říct, že se budu k celé sérii ráda vracet.

9 06.02.2020

Kolem této knihy jsem vždycky našlapovala s velkým respektem a jako bych tak nějak čekala, že na mě něco vyskočí. Trvalo mi, než jsem se odhodlala ji vzít vůbec do ruky. Taky mám od útlého dětství problém s klauny. Tuto knihu považuji za třešínku na Kingově knižním dortu. Přesně takového ho mám ráda. Propracováné postavy, propracované místo příběhu a kulisy, propletené dvě dějové linky. Při počtu stránek se mi málem protočily panenky a poklesla čelist. Ve finále bych to ani zkrátit nechtěla. Všechno mělo svůj smysl a dokonale to do sebe zapadlo.

26 03.02.2020

Krásný příběh, ze kterého mě mrazí v zádech a je mi smutno. Vždycky, když tenhle příběh čtu, tak čekám, že to dopadne jinak. V příběhu se toho ukrývá hodně. Člověk musí mít na tuto knihu tu pravou naládu a musí být na ni připraven.

34 29.01.2020

Film z roku 1974 je naprostá kultovní klasika, hvězdně obsazená. Požár mrakodrapu je tu věrohodně vykreslen, až sugestivně. Jsem měla pocit, že jsem se tam ocitla taky. Líbilo se mi přirovnání ohně k šelmě. To opravdu sedí. Netušila jsem, že existuje tato kniha.

14 28.01.2020

Oceňuji, že příběh začíná přesně tam, kde první skončil. To je fajn. Souhlasím, že první půlka příběhu je trošku zdlouhavější. Chvilku mi trvalo, než jsem se tím prokousala, ale pak to stálo za to. Bála jsem, aby nešlo jen o výplňkový díl před velkolepým finále. Takových už to totiž bylo. Ale tenhle díl funguje samostatně velmi dobře. Potěšil mě výpis postav, kde jsou uvedeny jak ty skoutečné, v té době žijící a ty vymyšlené. Je vidět, že si paní spisovatelka dala opravdu práci a vykouzlila zajímavý svět, který mám moc ráda. Už se těším na ten poslední. O seriálu to platí samozřejmě taky.

7 28.01.2020

Dokonala večerníčková klasika. Večerníček miluju, proto jsem sáhla i po této knížce. Prachař s Peterkou vytvořili úžasné figury. Hudba Vadima Petrova je božská. Tahle knížka mi vždycky zlepší náladu a udělá radost.

19 22.01.2020

Po přečtení této knihy mám se sněhuláky menší problém. Velmi obezřetně si je prohlížím a moc se k nim raději nepřibližuji, neboť člověk nikdy neví. Naši sousedé mají na zahradě dva pěkné dřevěné. Harryho Holea mám pořád radá i s těmi jeho mouchami a klidně mu odpustím ty jeho chlastací excesy. Je to sympaťák. S tím nic nenadělám. Atmosféru zimního Osla jsem si užívala, protože v Praze to vypadá jako před blížícími se dušičkami. Někde v půlce už jsem tušila, kdo může být pachatelem a moje tušení se pak ukýzalo jako to pravé ořechové. Knihu jsem i přesto vychutnala od začátku do konce. Nesbo si se čtenářem moc rád pohrává a to já mám ráda a baví mě to.

21 22.01.2020

Několikrát jsem tuto útlou knížečku chtěla odložit, protože mi vadily Stuchlého jazykové prostředky. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že čtu více jak sto let starou hnihu. Já jsem taky stará konzerva a používám v mluvě taky archaické výrazivo, ale tohle na mě bylo už trochu moc. Taky to působilo až k smíchu a to asi nebyl autorův záměr. Prostředí dětského domova nebo výchovného ústavu je jistě dost atraktivní. Mně bylo v podsatě jedno, co se tam děje.

4 20.01.2020

Hana mě chytila za srdce, a to tak, že jsem při čtení v tramvaji brečela. To se mi dlouho nestalo. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem ji nepřečetla a pak jsem si ji přečetla ještě jednou. Silné a tragické, ale krásně napsané. Z toho se budu dlouho vzpomatovávat. Styl Mornštajnové mi sedl přesně akorát. Taky si dám na chvilku pauzu od žloutkových věnečků a to pro ně mám slabost. Opravdu silný zážitek je v této nenápadné knize ukrytý.

79 20.01.2020

Malá útlá knížečka nebo spíše takové sešitové vydání. Koupila jsem si jako milou vzpomínku na návštěvu Muzea strašidel. Nejvíce mě zajímaly pověsti z Malé Strany. Tam se procházím nejraději. Je to magický kout Prahy, na který nedám dopustit. Zvláště Kampa má své nezaměnitelné kouzlo. Pokud se tam vypravíte krátce po rozednění, když ještě turisti nevylézají ze svých hotelových nor, můžete potkat vodníka Kabourka. Třeba vás požádá o lahvové pivo. Ale pražské pověsti a legendy nejsou jen mírumilovných rázovitých figurkách jako je tato. Někdy je nebezpečné vystrčit na ulici nos.

9 14.01.2020

Já jsem v knize nikde nepostřehla, že by si Anna nějak stěžovala, reptala nebo se dokonce litovala. Všechno, čím si v životě prošla, uměla přijmout. Čelila tomu. Porvala se s tím, tak jak to přišlo. To muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu. Tu jen tak v sobě nikdo nemá. Kdo hledá romantický příběh, tady ho nenajde. Jsou tu moc dobře propojeny dvě linie vyprávění. Jedna druhou nenarušuje. To je fajn. Takhle by to mělo přesně fungovat nebo si to alespoň tak představuji. Při každém otočení stránky jsem byla zvědavá na to, co se s Annou bude dít. Díky té zdravé lidské zvědavosti je asi kniha neuvěřitelně čtivá a styl psaní k tomu taky sedne. Já jsem jí projela jako nůž máslem. Je to příběh, který napsal sám život. Nic vyumělkovaného. Nebála bych se knihu nazvat ispirativní a pohlazením po duši.

42 14.01.2020

Pro mě trošku kuriozitka. Pan Jirous byl svéráz národního lovu, to se musí nechat, ale nebyl žádný hlupák. Byl svůj. I já jsem si básničky a pohádky předčítala nahlas, abych z toho něco měla. Zajimavý a neotřelý zážitek. Nečetla bych je úplně malým dětem.

12 12.01.2020

Chvilku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Asi jsem něchtěla hned přistoupit na autorčinu hru. Pak se něco zlomilo, já se do knihy zakousla jako pitbul a zhltla ji. Taky jsem si myslela, že půjde o román a on se z toho vyklubal psychothriller, který klamal tělem. Je doplněný o spoustu novinových ústřižků. Nebylo mi z nich dobře po těle, protože nebyly vyfabulované. Najednou to všechno, co se odehrávalo, do sebe zapadlo jako dobře namazané soukolí. Nicméně, pár otázek mi zodpovězeno nebylo, takže si musím počkat na další díl a jak jsem se dozvěděla, jde o trilogii. Tak si pak netrpělivě počkám i na ten poslední. No, co se dá dělat.

8 10.01.2020

Četla jsem prvně už na základce, ale nedočetla jsem ho. Přišel mi až příliš popisný a nudný. Proto jsem se mu vyhýbala a v knihovně ho chodívala pouze oprašovat. Díky letošní výzvě jsem ale udělala obrat o třistašedesát stupňů a nebo to bylo salto mortale. Prostě jsem k němu musela duševně dozrát a mít něco už načteno. Některé knihy potřebují svůj pravý čas, aby je čtenář mohl otevřít a přečíst je a nebo čtenář potřebuje menší nakopnutí, kdo ví. Jinak si to nedokážu vysvětlit, protože jsem mu přišla na chuť. Užívala jsem si jeho poutavé a bohaté vyprávění, samozřejmě i tu úžasnou popisnost.Ten člověk musel mít pořádnou fantazii. Takové příběhy se nedájí jen tak vysedět. Musel být jak geniální, tak i bláznivý. Mezi tím je strašně tenká hranice. Můžu mu za to jedině poděkovat. Bez Tolkiena by se žádné dnešní fantasy neobešlo.

29 08.01.2020

Velmi si vážím lidí, co jdou s kůží na trh. Tedy nám povypráví o svých vlastních zkušenostech, o tom, co si prožili a zažili. Mluvit o tom je těžké a vyžaduje to mít srovnáno v hlavě. Jindřich to má tak nastaveno. Přeju mu v životě jen to nejlepší. Rozhodl se jít cestou válečníka a porazit tu psychickou chorobu. Knihu považuju za hodně užitečnou. Může lidem pomoci i jako příručka, aby si našli vlastní směr a cíl jak s tímto onemocněním bojovat a porazit ho. Tuto knihu jsem podpořila na Starovači, protože má smysl takové věci podporovat, aby se dostaly mezi širokou veřejnost. Je to v dnešní době nutné.

9 07.01.2020

Nejdříve viděn seriál. Nechápala jsem, co na něm moje maminka má. Jeden večer jsem si k televizi sedla taky a pak jsem se nemohla dočkat dalšího dílu a co dalšího dílu, další série. Je to sice takový dospělejší Harry Potter a Stmívání v jednom balení. Bez romantické a milostné linky to samozřejmě nejde. To si klidně přiznejme. Zakázaná láska, je zakázaná láska. Ta tomu dodává tu pravou šťávu. Prostředí Oxfordu, Benátek a Francie uchvacující, fascinující, prostě kouzelné. Chtěla jsem tam být taky. Pomalejší tempo vyprávění mi dokonale vyhovovalo, díky tomu jsem se do tohoto příběhu mohla naplno ponořit a nechat se jím unášet. Trošku mi vadila Teresa Palmer. Musela jsem si na ni zvyknout. Matthew Goode je natolik charismatický, že se mi z něho podlamovala kolena a tajil dech. Chemie mezi postavami funguje parádně. Atmosféra je fajn. Už se těším na další seriálovou řadu. Kniha je malinko jiná než seriál. Tady je vše vidět z pohledu Diany. Chování ostatních postav zase osvětluje seriál. Takže se kniha se seriálem výborně doplňuje. Diana má mé oblíbení povolání historičky. Užívala jsem si to listování ve starých knihách a tu knihovnu v Oxfordu. V knize se z nich cituje a to skvěle doplňuje příběh (např. William Blake - Tygr). Úplně jsem vrněla blahem. Moc hezky vymyšlený fantasy svět.

6 07.01.2020

Moc hezky sestavená kniha o mé milované Šumavě, kterou jsem dostala jako dárek pod stromeček. Hned jsem si ji opatřila záložkami. Krásná inspirace na výlety. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny malými mapičkami, což je fajn a samozřejmě hezkými fotkami.

11 28.12.2019

Jen tak dál, psychiatrii je potřeba oddémonizovat, odtabuizovat a odstigmatizovat. Takových osobních spovědí, osobních zkušeností si velmi vážím a ocěňuji to, že s tím člověk dokáže jít na světlo. Vidět některé věci s nadhledem a udělat si z toho i legraci, i když jsou vážné. Chápu, že je to velmi těžké. Mám k této chorobě taky velmi blízko. Vím, jaké jsou poměry v těchto zařízeních a jak se chovají někteří lékaři a ošetřující personál a pacienti. Vlastním výtisk s věnováním a podpisem paní autorky. Hezky se ta útlá knížka četla. Je moc dobře, že ty vzpomínky jsou napsány syrově a neopracované. Přidává to na autentičnosti a realitě. Nic vybásněného a vyumělkovaného.

7 18.12.2019

Není to jenoduché čtení. Čtenář musí být na tuto klasiku připraven. Musí k ní prostě dozrát. I mně to nějakou chvilku trvalo. Kniha od čtenáře vyžaduje plně se soustředit na to, co čte a přemýšlet nad tím, jinak se ta křehká niť přetrhne. Je tu plno zajímavých myšlenek a filosofování. To dává příběhu úplně jiný rozměr. Geniálně promyšlený svět. Pro fanoušky sci-fi žánru nutnost. Jde o jeden ze základních kamenů. Ráda se ke knize vracím, ale musím mít na ni tu pravou náladu a chuť se ponořit do písku a špíny, protože to se z knihy při čtení přímo sype na váš klín.

26 06.12.2019

Jedna z nejlepších dětských knih. Přiznám se, že se k ní velmi ráda vracím i v dospělosti. Nechávám se ráda unést příběhem, kde není nouze o dobrodružství. Proháním se s loupežníky v lese a na jejich hradě. Bydlím v jeskyni. Prchám před harpyjemi. Potkávám skřítky. Nacházím opravdového přítele, kterého považuji za svého bratra a zjišťuju jakou moc má láska. Užívám si skandinávské přírody. Neteřím jsem knížku taky nedávno nenápadně podstrčila. Knížky Astrid Lindgrenové mají zvláštní a neopakovatelné kouzlo.

41 03.12.2019