Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
946
946
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Jak už zde bylo řečeno, určitě od knihy napsané podle blogu a se "zápisníkem" v názvu nemůžeme čekat literární perlu. Na druhou stránku má autorka velmi osobitý styl, který se čte velmi dobře. První půlka kniha a neustálé opakování "zase jsem pila" už mě po čase začalo dost nudit. Tuto pasáž musím naopak vyzdvihnout ve filmu, jelikož to T. B. dokázala zahrát naprosto bravurně. Velké plus filmu oproti knize vidím také v tom, že ve filmu mi byl její manžel vcelku sympatický (až tedy na to násilí), v knize mi dost pil krev. Oba manželé byli jednu dobu velmi sobečtí a zahledění do sebe. Na druhou stranu jen oni sami vědí, jak ty situace přesně probíhaly a nám nepřísluší je za jejich chování v nejtěžších chvílích jejich života soudit. Naopak obdivuji a vážím si Michaely, že se rozhodla jít s kůží na trh a předat svůj příběh dál ve snaze pomoci ostatním. Druhá část kniha mě bavila moc, jen, jak už tu také zaznělo, úplně nechápu, co na jejich manželství ještě chtěli zachraňovat, podle popisu v knize bylo odsouzeno k zániku. Oba se k sobě chovali neskutečně zle, nedokázali si porozumět, být si oporou, proběhlo tam i násilí, chvíli chtěl jeden, druhý chtěl vztah zahodit, pak se to otočilo.. Ale opět, nikdo, kdo si touto životní situací neprošel, nemůže hodnotit emoce a chování každého z nich. Ve finále se mi kniha i film velmi líbily a rozhodně obojí doporučuji všem, kdo s tímto problémem bojuje, ale i všem ostatním v rámci jakési prevence :-) zároveň autorce přeji, ať se jí už jen daří a ať už navždy zůstane abstinující alkoholičkou.
Autorčin blog jsem neznala, ke knize mě přivedla až ukázka filmu, který byl podle knihy natočen. Ač těžké téma, kniha se četla dobře. Jsem zvědavá na další díl.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý. Aby si udělal obrázek o tom, co prožívá člověk, který je závislý na alkoholu. Aby si dokázal představit, jakými hrůzami si prochazejí jeho blízcí. A to si z pozice jedné takové blízké osoby troufám říct, že autorka se z toho dna obdivuhodně rychle odrazila, ale ty případy bývají bohužel ještě mnohokrát horší. Hrozně moc bych si přála, aby lidi pochopili, že ten, kdo pije, není borec, který zaslouží obdiv. I když kniha není žádné literární veledílo, moc autorce děkuji za sdílení a obdivuji za tu sílu, za osvětu a pomoc ostatním.
Precteno behem par dni, forma mi nevadila, pribeh je zapamatovatelny a dostatecne odstrasujici. Verim, ze dost lidi na materske ci jinak odstrizenych od sveho drivejsiho zivota by mohlo do nejake zavislosto spadnout, takze tahle geneze jedne zavislosti (a tezke cesty z ni) mi prijde dost uzitecna osveta.
(SPOILER)
Kniha je přesně tím, jak se nazývá - zápisníkem alkoholičky - a nejedná se o žádný román, ale o reálný život spisovatelky Michaely Duffkové. Naštěstí je jednou z těch, které se podařilo svou závislost dostat pod kontrolu a úspěšně s ní bojovat. Je až s podivem, jak rychle to šlo. Chápu, že po "vyléčení" (tomuto výrazu nevěřím, pro mě je každý alkoholik alkoholikem do konce života, byť abstinujícím) je člověk háklivý na jakoukoli nedůvěru ze svého okolí, ale taky bych měla problémy bezmezně věřit, že už člověk do závislosti znovu nespadne. Pořád si říkám PROČ to nechala zajít tak daleko, ale člověku, který závislost nezažil, se snadno hodnotí a odsuzuje.
Absolutně nechápu, jak se mohla Michaela po tom všem vrátit ke svému manželovi, ale rozhodně si dost ublížili oba navzájem.
Míša, aniž by si to uvědomovala, je tak trochu labilní, celkově nevyrovná, nevyzrálá a vnitřně sobecká, ještě dřív, než jí do spárů chytne démon alkohol.Ze začátku mi byla dost protivná a ke konci se to o moc víc nezlepšilo.Je poznamenaná vztahem-nevztahem se svým otcem, v kterém neměla mužský vzor.Pak i rozhodnutím o ukončení těhotenství.Nicméně i přes spoustu životních nástrah vyjde nakonec z celé situace silnější.A pokud její kniha někomu pomůže, jedině dobře.Celkově si myslím, že text osloví spíše ženské publikum.Film jsem zatím neviděl, ale nevylučuji shlédnutí skrze porovnání.
Alkoholik chápe. Alkoholik hltá slovo za slovem, protože přesně ví, o co jde. Nejste alkoholik? Nečtěte to. Autorka nezabíhá do žádných detailů, jen tak povrchně proplouvá a komentuje v podstatě svůj život. Kromě suchého faktu, že "zase pila", se za celou dobu nic moc nedozvíte. Mě to bavilo, protože chápu a vím. Ale objektivně souzeno, žádná velká hitparáda. Jediné, čemu nerozumím, proč zrovna tenhle výkvět získal cenu za blog.
Kniha byla zajímavá, ale co nechápu, že se autorka vrátila ke svému manželovi, který se k ní choval dle jejího vyprávění úplně příšerně v každém období, a má s ním druhé dítě.
Asi jsem měla přehnaná očekávání.. je skvělé, že se tomuto tématu spisovatelka věnuje, ale asi jsem od toho vzhledem k velkému boomu čekala trochu víc.. na druhou stranu je to vytvořené z blogu a kdybych měla podobný problém, chytlo by me to asi víc.. ubírám proto jen jednu hvězdičku, spisovatelka nemůže za to, že nejsem cílová skupina..
I když jsem od knihy čekala něco jiného nebo víc...myslím si, že je velice důležité, že kniha vyšla a že se autorka v tématu "alkoholismu" angažuje.
Díky za knihu a za Vaši práci paní Duffková!
Kniha se moc dobře čte.
Pro člověka, který se s tímto problémem nepotýká, je šokující jak život s takovým člověkem nebo vedle takového člověka je těžký, co to vše obnáší.
Pořád to přináší otázku PROČ? Proč to nechat dojít tak daleko? Proč je tak těžké si přiznat problém? Proč … V knize se sice odpovědi nedozvíte, ale je zajímavé si vyslechnout příběh od ženy, která si tím prošla a zvládla to.
Viděla jsem i film, ale není tak dobrý jako kniha.
Uprimne vypraveni hlavni hrdinky o preceneni vlastnich sil a o vyrovnavani se s neuspechy a hledani zapomneni na dne lahve. Na dne lahvi. Mnoha lahvi. Uvedomovani a priznavani si problemu a vlastni zavislosti, naturalisticke a velmi verohodne.
Příběh je to velmi zajímavý. Oceňuji, že autorka byla schopná se svým traumatem vystoupit na světlo. Ocenění Magnesia Litera za blog ovšem moc nechápu. Psaní není nijak extra kvalitní. Plus pro závislé zde určitě je, ovšem díky tomu bych to viděla na nějaké jiné ocenění, ale ne za “literaturu. V každém případě přeji autorce hodně štěstí a jen tak dál s abstinencí.
(SPOILER) Nejdříve jsem viděla film,líbil se mi,TR je moje oblíbená herečka a hrála to tak,že bych jí tu závislost uvěřila. Kniha nezklamala,je čtivá,hvězdy dávám nejen za boj se závislostí,ale i za upřímnost a nebojácnost, i když nevěděla,jak všichni její zpověď přijmou. Doufám,že probíhá životem už jen v drobných zatáčkách a bez větších karambolů. Nevím přesně čím, ale kniha mě uchvátila, doporučuji všem, kteří jsou na rozcestí a nevědí kudy kam.
Člověk musí asi při čtení trochu zohledňovat/myslet na to, že to je knížka vytvořená z blogu (ten jsem nesledovala) a ne úplně "čistokrevná literatura". Tím nechci Zápisník alkoholičky určitě nijak shazovat, oceňuji, že se Michaela Duffková rozhodla, jak sama říká, jít s kůží na trh a podařilo se jí i díky tomu upozornit na téma(ta), o kterých se u nás stále nemluví dostatečně nebo se trochu bagatelizují. Knížka je čtivá, což dělá i to, že je hodně osobní a vypráví zajímavý, nelehký a místy až hodně drsný příběh, který by vystačil na několik životů a přitom je "jen" o jedné velmi mladé ženě, která má (snad díky své odhodlanosti, odvaze, vůli stále) život před sebou. Občas mi trošku vadily některé jazykové neobratnosti, opakování se (typicky, když byl text prolnutý příspěvky z blogu nebo deníku, který si Michaela psala během léčby) a naopak by možná (když už se Michaela rozhodla pro takovouto osobní zpověď) neuškodilo, jít v některých místech (kde mluví o svých emocích, roztržkách s manželem...) více do hloubky, více popsat, co a jak se událo, abychom si její příběh mohli lépe zasadit do kontextu, poznat ho. Ale chápu, že už takto asi Michaela veřejnosti ze sebe odhalila mnohem více, než by si možná kdy představila a také, že je velmi těžké některé osobní věci, události, pocity, svá jednání a jeho příčiny uchopit, popsat a vůbec se v nich sama pro sebe nějak vyznat (to ostatně Michaela v knížce opakovaně sama uvádí).
Na filmu jsem v kině nebyla, blog neznám. Obdivují paní Duffkovou za odvahu svěřit se a otevřít se světu se svým démonem. Jsem strašně ráda, že se ze své závislosti dostala!
Ve svém okolí mám více lidí, kteří mají s alkoholem problém, ale jsou ve fázi popírání. Pamatuji si, když jsem dospívala a má mamka měla přítele, který byl bez alkoholu jako anděl a poté, co se napil (bylo to více než často) se měnil na úplně jinou, zlou osobu. Jsem ráda za tuto "školu", protože osobně alkohol nesnáším a nepiju ho.
Kniha se čte skoro sama. Co mi však v příběhu strašně vadilo, byla postava jejího manžela. To opravdu může někdo žít po boku někoho, kdo ho záměrně shazuje, obviňuje a neumí se ho zastat?! Místo, aby byl své ženě podporou v době, kdy ho nejvíce potřebuje, začne jí dělat naschvály a paní mu je ještě vděčná.
Dávám 3 hvězdy za to, jak bleskově jsem knihu přečetla. Moc se mi líbilo, že kniha zaplňuje některé mezery, které mi v příběhu vytvořil film. Na druhou stranu tam stále nějaké vidím. Vadily mi poměrně časté zkratkovité popisy dlouhodobějších událostí. Nebylo pro mě pochopitelné chování hlavní hrdinky poté, co se dostala že své závislosti. Manžel ztratil mé sympatie svými podrazy a slovními útoky. Kniha se mi líbí, protože může sloužit jako odstrašující případ pro možné závislosti, ale i jako pomoc potřebným.
Začala jsem číst ze zvědavosti.Nechápu co na té knize je,tak úžasého?Protože moje babička byla těžká alkoholička,její starší dcera a její manžel taky a moje matka, byla nejhorší,těžká alkoholička a nikdy se nešla léčit,nakonec to špatně dopadlo.Svůj deník bych nazvala 30 let pekla.Celkově byla kniha velmi čtivá a dobře napsaná.Míša si v ní dokazala pěkně nasypat popel na hlavu.Doufám,že to peklo nikdy nezačne znovu,že se jí podaří udržet rodinu.......
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Kniha kde se autorka velmi odkopala a čťivou formou tak popsala co jí přivedlo k pití a pak co jí pomohlo se z toho dostat. Kniha si zachovává formu deníku, neni to román. Pro mě zajímavý pohled do toho co vede lidi k tomu, aby si díky pití úplně zničili život a to nejen sobě a jak je pak těžké vrátit se do běžného života bez alkoholu.