Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
893
893
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Tohle vyhrálo cenu? První polovinu knihy čteme jedno a to samé dokola. Kolikrát mi paní autorka sdělila, že jde do vinotéky ani nespočítám. Nemluvně o tom, že do děje knihy motá i příspěvky z facebookové stránky, takže čtete příběh a znovu si to stejné přečtete ještě jednou ale jako formu sociálního příspěvku. Jako proč? Do knihy zahrnuje i své problémy s manželstvím a tomu se velmi intenzivně věnuje druhou polovinu knihy. Tak teď nevím jestli čtu zápisník alkoholičky nebo zpověď nerozhodné manželky. Může mi někdo vysvětlit proč čtu o tom jak se s manželem rozchází, schází, rozvádí a nerozvádí a žije s ním a nežije s ním? Zatím nejslabší biografie, kterou jsem četla.
(SPOILER) Konec slabší, víc zaměřené na vztahy než jsem čekal, některé pasáže spíš pro ženy, ale na druhou stranu, některé pasáže i pro nás násosky. Oceňuji Michaelu že šla s kůží na trh, určitě to nebylo jednoduché. V pasáži kdy se Míše oběsil otec jsem skoro brečel.
Ukažte mi na rodinu, ve které se nenajde alespoň jedna černá ovce. Jojo. Některé situace si umím představit až nepříjemně živě.
Tyjo, Míšo, jste frajerka. Ať se Vám daří.
Věděla jsem předem, že tohle bude obtížná četba a nebýt čtenářské výzvy, tuhle knihu bych si s největší pravděpodobností nevybrala. Ale nakonec jsem ráda, že jsem po titulu sáhla. Velice oceňuji autorčinu odvahu upřímně a bez příkras popsat, jak se vůbec stala alkoholičkou, a jak probíhal její nelehký boj, který musela svést sama se sebou i se svým okolím, aby se mohla vrátit na správnou cestu a opět začít žít plnohodnotný život a být co nejlepší matkou pro svou dceru.
Závislost na alkoholu je problém, který je společností dost často opomíjen a bagatelizován nebo úplně přehlížen. O to víc je mi sympatická autorčina snaha svou výpovědí na problém upozornit a zviditelnit ho.
Nejsem přesvědčená, že by o sobě autorka smýšlela jako o spisovatelce a z mého pohledu to ani není důležité. Svým počinem prostě chtěla jen docílit záměru vyburcovat společnost a změnit tak vnímání problému. A pokud tato snaha povede k zpřístupnění potřebných informací a pomůže alespoň jednomu člověku, je to dobrá cesta a úctyhodná aktivita.
Některé aspekty autorčina života mi byly dost známé, protože jsem se s nimi ve svém životě také potýkala, naštěstí pro mě jsem je dokázala řešit ne tak zničujícím způsobem.
Moc autorce fandím ohledně aktivit spojených s neziskovou organizací, dokazuje tím, že je oddaná svému přesvědčení.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a získala tak nový náhled na věci, které mě samotnou dlouho ovlivňovaly a svým způsobem mě i trápily. život s alkoholikem opravdu není snadný a ta zkušenost vás poznamená na celý život. Ale díky této knize jsem dokázala pochopit pár věcí, které mi dříve unikaly a to je pro mě přínosem.
Začátek byl zajímavý, druhá půlka knihy se číst nedá. Pokud za tohle autorka dostala cenu magnesia litera, je to ostuda. Doba je zvrácená. Čím větší ubožák, tím větší celebrita.
Při čtení zdejších komentářů nevím, co si myslet. Není možné se zavděčit všem, ale spousta lidí si nedokáže představit, čím si člověk závislý prochází, v tomto případě, čím si procházela autorka. Už jen to, že to popisovala, muselo pro ní být těžké, takže je fajn, že vůbec něco takového vzniklo. Pro mě to bylo docela frustrující čtení. Osvěta v tomto moc není, takže každý takovýhle počin je k dobru. Děkuji autorce i za to, do čeho se pustila potom.
Deník vyléčené alkoholičky nabízí vhled do duše ženy, která se pomalu ale jistě propadá do závislosti na alkoholu. Michaela Dufková nabízí otevřenou zpověď, která nešetří ani sebe ani své nejbližší. Nejde o knihu vysokých literárních kvalit, je zde dost zbytných repetic, což nejspíš vyplývá z jednotvárnosti života alkoholičky. Za mě by bylo by lepší takový úsek života stáhnout do kratšího textového úseku. Taky mi není blízká povaha Michaely, která poté, co v žalobní lamentaci usvědčí svého manžela z doslova psychického týrání prostřednictvím SMS zpráv, když jej ona sama 2x zapudí, tak ve chvíli další životní zkoušky - rozhodně to holka neměla snadné - neusiluje o nic jiného, než aby se k ní vrátil. Takové vztahy mi jsou cizí, vlastně nepochopitelné. Nechtěla bych ani být na místě jejího manžela, kdybych si o sobě ve zveřejněné knize přečetla, jak nestydatě a neurvale se ke své partnerce chovám... Hotová reality show. V principu je však kniha velmi přínosná pro poměrně široký okruh čtenářů. Nejen lidí, kteří s alkoholem bojují, nebo třeba již dobojovali, protože to vzdali, ale uvítají ji i přátelé, kolegové a blízcí těchto jedinců. Pro mě to byla možnost nahlédnout do té části lidské duše, která mi není moc blízká, osvěta v tomto směru je proto vždycky dobrá.
Problém ženského alkoholismu se trochu upozaďoval. Navíc ženy často pijí samy a tajně. Autorka tohle téma otevírá na svých vlastních zážitcích. Píše otevřeně, nebojí se popsat události nejspíš tak, jak se skutečně staly. Bez patosu, bez zatajování skutečností. Například manžel z vyprávění nevychází moc dobře, o to bylo pro mě překvapivější, že autorka vztah udržela do dnes, a vypadá že funguje. Zároveň je kniha napsaná velice čtivě.
Alarmující je také to, z jaké situace se autorka stala alkoholičkou. Rozhodně nečekejte postarší matku samoživitelku, zhrzenou životem, v dluhové pasti apod.
Příběhy závislostí jsou silné již ze své podstaty a je důležité oceňovat odvahu každého autora. Ale já se vám musím přiznat, čekala mnohem větší emocionální přesah. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Míša v něčem mnohem více rozepsala, ale vlastně místy naopak ubrala. Kniha je čtivá,ačkoliv v závěru už mě trochu vyčerpávala. No nevím, nedokážu říct s určitostí co mi v knize schází. Každopádně paní Duffková je sympatická a silná paní a já ji mohu jen poděkovat, že šla na světlo s tímhle tématem, se svou kůží na trh a apelovala tím tak na širokou veřejnost, na menší komunitu i na každého jedice, co po knize sáhl. No nic, já jdu na další díl!
Dávám pět hvězdiček za odvahu, sílu a především otevřenost a naprostou upřímnost autorky. Míša je silná žena, která nejenže si přiznala, že je alkoholička, navíc dokázala i přes všechny ostatní problémy ten démon porazit, mluvit o něm, pomáhat dalším....Obdivuji Vás, Míšo a přeju Vám i celé rodině, která za Vámi stála, ať vydržíte.
Moje teta tak silná nebyla...
"Neznamená, že ten kdo bloudí, je ztracen"
Po přečtení této knížky mám rozporuplné pocity.
Měla bych před autorkou smeknout před tím, co všechno dokázala.
To vím rozumově.
Ale pocitově to ve mně příběh nevyvolal.
Rozumově chápu, že muselo být těžké jít s kůží na trh, ale toto zpracování je značně polovičaté.
Celou dobu jsem fandila manželovi.
Čím si prošel. Co s ní musel všechno zažít a přežít.
Jeho slova na závěr knížky byla citlivá, i když si prožil(i) své.
Klobouk dolů za tu odvahu veřejně se přiznat k této závislosti. Dobře se četlo. K zamyšlení..
Dvě hvězdy = za literární úroveň; za to, co autorka udělala pro boj proti alkoholismu dávám pět hvězd
(SPOILER)
Za mě celkem zklamání. Čekala jsem vyprávění víc do hloubky, když už autorka říká, že se toto téma moc neřeší.
Čekala jsem, že bude konkrétnější, popíše situace... ale doba jejiho pití byla v knize poměrně krátká.
Z popisu mi její manžel byl dost nesympatický a sobecký. A vyhrožovat dítětem může jen ubožák. S tím bych už pak nechtěla nic mít.
A konec...no, autorka má můj obdiv, že se s pitím zvládla vypořádat, zároveň mě ale překvapuje, že to zvládla na první dobrou.
Zvědavost jsem ukojila a vím, že se ke knize nevrátím, škoda peněz.
Vlastně i její pokračování Zápisník abstinentky je takové vyprávění letem světem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem za jedno odpoledne/večer. Velmi čtivě napsáno. Budí emoce, kladné i záporné. Je to zajímavý vhled do problematiky alkoholismu.
První polovinu knihy se neustále opakuje, že někde vytuhla a cítí se hrozně. Druhou polovinu zase, že vázne komunikace s manželem a cítí se hrozně. Za celou dobu se neobjeví žádná konkrétní situace nebo následek. V podstatě jako by se pár let neviděla s kámoškou a teď ji narychlo shrnula co se dělo. Syrové a bez cenzury? Fakt ne, když ani nejdeme pod povrch. O závislosti také nic nového (to, že je svině asi ví každý). Prostě o nicem - jsou lepší zdroje.
O závislosti na alkoholu jsem nikdy žádnou knihu nečetla. Tato byla první a je skvělá. Míša je skvělá. O této problematice málokdo mluví, přitom lidi trpící závislostí na alkoholu je hodně. Sama mám v rodině vyléčeného alkoholika..., bohužel to zanechá jizvy. Kniha se četla sama, nemohla jsem přestat. Chvíli mi bylo do place, na konci už jsem se usmívala. Klobouk dolů a autorce držím palce
Před přečtením knihy jsem měla trošku mylně nastavené očekávání. Myslela jsem, že zápisník bude detailněji popisovat jednotlivá stádia. Kniha se i tak četla jedním dechem, právě pro svoji autenticitu. Velmi obdivuji, že šla autorka s kůží na trh a svoji zkušenost se závislostí přeměnila na poslání.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Ke knížce jsem se dostala, když jsem testovala půjčování auditoknih z veřejné knihovny, a musím říct, že jsem ráda, protože knížka byla v audio verzi fajn. Nejdříve mě mátlo, proč v audioknize vždy za sebou je dvakrát ten stejný příběh, ale co jsem pochopila zde z komentářů, je to kvůli zveřejňování blogových příspěvků. Michaela má bezesporu vypravěčský talent, díky tomu je knížka dobře poslouchatelná, protože alkoholismus je svinstvo, jak praví klasici. Ostatně řada komentářů zde se naváží do ceny Magnesia Litera pro tuto knihu, tak možná jen upřesnění pro ostatní, že tuto cenu získal ten původní blog, ne tato knížka. Knížkou jsem si opět potvrdila, že sklony k alkoholismu či závislostem obecně mohou být vrozené, chcete-li dědičné, tedy skutečně se jedná o nemoc, která se objeví, když se spojí predispozice s podmínkami k ní - s životní situací (stejně jako nádorové buňky jsou v každém z nás, ale jen při oslabení organismu se objeví rakovina), věřím tomu. Jinak bych si neuměla vysvětlit, že mladá krásná holka, která tak miluje svoji rodinu a má maličké dítě, to dotáhne až na samotné dno. Velký obdiv za to, co nastalo pak, za založení Alkosu, to je opravdu skvělé. Osvěta a pomoc postiženým, to je perfektní projekt. I proto dávám 4 hvězdičky a Míše moc fandím.