RMarkéta
komentáře u knih
Strakonický dudák
Josef Kajetán Tyl
aneb Hody divých žen. Pohádková hra s prvky hororu o tom, že peníze zatemňují mozek a kazí charakter a láska přemůže všechno. Hlavně ta mateřská. Ta je bezpodmínečná, čistá, silná, hluboká a léčivá. Je nejsilnějším poutem na světě. Ale i ta zakázaná může hodně překonat, zvlášť, když je opravdová. Film mám ráda. Scéna u šibenice mě děsí ještě dnes. Téma, které si Tyl vybral je stále aktuální a pořád asi bude. Stačí se kolem sebe podívat.
Vltava
Karel Plicka
Když beru tuto knihu do ruky, abych ji třeba jen prolistovala, rázem se ocitám v úplně jiném světě, v magické světě. Ten mě úplně pohltí. Všechno kolem mě přestane existovat, rozplyne se v mlžném oparu, čas se zpomalí. Já se pak můžu klidně vydat na putování s naší Matkou řek. Takto se fotografiemi vyjádřil někdo, kdo řeku Vltavu skutečně miloval a o svou lásku se podělil s ostatními. Jsem proto moc ráda, že mám knihu v knihovně a můžu se jí kdykoliv věnovat. Pana Plicky si nesmírně vážím.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Knihu jsem četla hlavně proto, abych pochopila to, co mi ve filmu nějak uniklo, protože si s ním scénárista moc hlavu nelámal. Ale film a kniha jsou dvě naprosto odlišné veličny, které pevně spojuje pouze ten Dům stojící nad Brnem, kterým kráčely dějiny a projel Rus na koni. Autor moc dobře propletl fikci se skutečnými událostmi a vytvořil zajímavý a docela složitý příběh.Taky mě baví, když cizinec píše o naší historii a nestane se z toho hysterie. Tenhle pán je ještě ke všemu dobrý vypráveč. Jeho popisky a styl vyprávění mě z míry nevydly a ani nijak nešokovaly, nebylo čím.
Když duše bolí
Zuzana Peterová
Přečteno o polední pauze. To jen dokazuje, že je kniha čtivě napsaná bez nejrůznějších obezliček. Formát taky padne lehce do ruky. Jen jsem od paní spisovatelky a zároveň renomované psychoterapeutky čekala něco trochu jiného. Něco, co má mnohem větší hloubku. Nad čím se můžu zamyslet a v čem se můžu přehrabovat. Tady jsem poněkud zrozpačitěla. Žádný jiný pocit nebo myšlenka.
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
Dobrodružství pro malé i velké. Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha je nezapomenutelná postava mého dětství, i kdybych prstíčkem hrbala, tak podobnou asi jen těžko najdu. Občas jsem ji hodně záviděla. Chtěla jsem ta dobrodružství taky prožívat. Astrid Lindgrenová umí zaujmout a vtáhnout do děje.
Helimadoe
Jaroslav Havlíček
Chytře vymyšlený název knihy a vlastně velmi jednoduchý. Nejdříve jsem viděla film. Atmosféra v něm je kouzelná a nezapomenutelná. Totéž platí o této knize. Prostředí a postavy jsou moc dobře popsány a vykresleny. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že je znám. Taky jsem měla pocit, že jsem součástí toho příběhu a pohybuju se mezi postavami. Doktor Hanzelín je svérázná a specifická postava. Výborná psychologická sonda. Vhodné k zamyšlení a také bilancování.
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Kolik generací už na nich vyrostlo. Kouzelné vyprávění. Večerníčková klasika, která byla dokonale odvyprávěna Karlem Hogrem. Měl úžasný hlas, tak melodický a laskavý. Když zavřu na moment oči, tak ho stále slyším. Josef Čapek byl geniální. V jednoduchosti je síla.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Malá Strana je magická, pohádková, kouzelná a osobitá část Prahy, kde si vždycky připadám jako v jiném světě. Je nemožné si toto místo nezamilovat. Přitáhne se vás jako magnet. Vryje se vám pod kůži a už nikdy nepustí. Lidé tu odjakživa byli také velmi osobití a svérázní. Takovým lidem věnuje Neruda svou pozornost. Jejich povahy a mezilidské vztahy moc dobře znal a dokázal detailně vykreslit. Měla jsem jejich životy přímo naservírované na stříbrném podnose a chvilkami si připadala i jako obyčejný šmírák. S příběhy zde uvedenými je to ale jako na houpačce. První je poněkud delší, proto nějakou dobu trvá než se do knihy čtenář zakousne. Pokud to zvládne, tak už knihu z ruky nedá.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Vánoční koledu znám v několika verzích a to jak ve filmové tak i v divadelní. Ta s Karlem Rodenem stojí za to. Přesto se k této knižní moc ráda vracím. Mám ráda tenhle nadčasový příběh o nápravě jednoho hnusného člověka. Vždy je šance na to se změnit k lepšímu. Vidět svůj dosavadní život z jiných úhlů taky není na škodu. Duch Vánoc z této knihy přímo sálá. Ta vánoční atmosféra se ani slovy popsat nedá. Dickens je dost specifický spisovatel. Taky ne úplně bezpečný. Vždycky člověka dostane, když to nejméně čeká.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Aneb sto novel o lásce. Na svou dobu to bylo jistě velmi odvážné dílo, ze kterého byla církev na větvi. Dnešní člověk se nad tím pousměje a mávne rukou. Je na škodu, že s příběhy je to jako na houpačce a témata jsou si hodně podobná. Ale přesto je to taková milá perlička, ke které se ráda vracím. Poprvé přečteno k maturitě. Nemohla chybět na seznamu knih. Pro někoho může být těžko prokousatelná. Není pro polykače knih.
O chytré kmotře lišce
Josef Lada
Ilustrace Josefa Lady jsou kouzelné a vždycky mi zlepší náladu, jen na ně stačí pouze mrknout. Večerníček s dabingem Bohdalky nemá žádnou chybu. Miluju ho. Neexistuje žádné jiné zvíře, které by mohlo využít svůj vybroušený důvtip proti nepoctivcům, vychloubačům a nabubřelcům. Lišku na ně.
Břicho Paříže
Émile Zola
Měla jsem pocit, že se po pařížském trhu procházím společně s Florentem. Zápach z tržnice jsem cítila i ze spaní, protože Zola ji popsal naprosto přesně, až je to sugestivní. Je poctivím zástupcem naturalismu. Bylo vidět, že pan spisovatel trh navštěvoval a moc dobře ho znal. Taky si určitě dělal poznámky a náčrty. Ta příprava je tam znát. Postavy jsou tady spíše do počtu. Hlavní prim hraje trh. Přála jsem Florentovi lepší život.
Ta zrzavá
Sára Saudková
Vzpomínky na dětství tady slouží jako takové zahřívací kolo, protože pak se to pěkně rozjede. Musím uznat, že si toho paní Saudková pamatovala poměrně dost. Tolik si toho nepamatuju ani já a to jsem mladší ročník. Sarkastická ve svém vyprávění stoprocentně je. S upřímností bych ale byla opatrná. Je to odvyprávěno z jejího úhlu pohledu. To je trošku pokřivená optika. Ať si udělá každý svůj názor sám. Sára Saudková se vymyká jakýmkoliv konvencím. Je za každou cenu svá. To se musí nechat. Mně je ale takový způsob života cizí. Nepatřím mezi Bohémy. Psát ale umí.
Africké prázdniny
Jan Horký
Po přečtení můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že tato knížka se opravdu vymyká. Je to taková milá kuriozitka, kde se sejdou tak nepravděpodobní hrdinové, že to ani svět neviděl a za vše můžou samozřejmě Češi, tedy vlastně jen jeden. Každá kapitola je doplněná geniálně jednoduchou ilustrací, která je hezky dotváří. Pavel Bobek musel být z tohoto díla opravdu nadšen. Já bych skákala dva metry do výšky.
Žena, po které se slehla zem
Lone Theils
Čteno po cestě do práce a z práce v MHD. Nora Sandová je opravdu sympatická postava. Takové hrdinky mám ráda. Novinařina je pro mě velmi atraktivní povolání, které není vždycky procházkou růžovým sadem. Tenhle příběh je dobře promíchaný guláš. Jen je třeba ho ještě trochu více dochutit. Takže, za mě je to spíše takový lepší průměr. Škoda.
Tajemná místa od Blaníku k Sušici
Pavel Kozák
Tato útlá knížečka se mi dostala do ruky teprve nedávno, zřejmě to bylo nějakým zvláštním řízením osudu, protože náhody se přece nědějí. Musím přiznat, že mě příjemně překvapila. Plno míst, o kterých je v této knížce zmíňka jsem při letním výletování navštívila a navštěvuji od dětství. Energie z nich přímo tryská. Pocítila jsem to několikrát na vlastní kůži a hlavu. Co mě dostalo, je, že v této knížce jsou i nákresy s energetickými body a jejich geometrické linie a i další, třeba vzdálená místa napojení a propojení. Trošku mě z toho mrazilo v zádech, ale ne nepříjemně. Bylo to hodně zvláštní. Jako by si mě ta kniha přitáhla k sobě. Naši předci asi sakra moc dobře věděli, co dělají.
Hordubal
Karel Čapek
Hordubal byl moc hodný a poctivý chlap, který chtěl zabezpečit svou rodinu. Jenže osm let je osm let. Za tu dobu odteče v řece spoustu vody a ta voda neteče nazpět. To víme všichni, ale nechceme to slyšet nebo si to přiznat. Od začátku jsem tušila, že se něco stane. Bylo mi ho líto.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Velmi, ale opravdu velmi si vážím těch, kteří mají odvahu jít s kůží na trh a mají odvahu o svých trápeních promluvit veřejně a ne se někde ukrývat pod kamenem. Závislost na alkoholu by neměla být přehlížená. Bohužel děláme, že je to jen záležitost mužů a že ženy to nedělají a nikdy dělat nebudou. Ale chlastají úplně stejně. Jenom se o tom tolik nemluví. Takže, mluvit, mluvit, mluvit. Nemůžeme dělat, že ten problém neexistuje. Toto je autentická výpověď ženy, která vystoupila z davu a s alkoholem si to rozdala na život a na smrt. Jen tak dál. Přeju jí, aby nad ní už alkohol nikdy nevyhrál a ona byla čistá už do konce života. Druhé šance nejsou zadarmo. Držím palce.
Pekařova dcera
Sarah McCoy
Prolínání dvou dějových linek je vděčný nápad. Dost to příběh oživuje a udává jeho směřování, aby vše mohlo do sebe zapadnou jako dokonalá mozaika. Po tom všem, co se v knize odehrálo mi závěr přišel trošku odfláknutý a tím pádem samozřejmě uspěchaný. To byla škoda. Četlo se moc hezky, i když jsou tam zmíněné i nehezké události. Ale tak to život přináší.
Kniha života
Deborah Harkness
Opět velmi propracované i co se týká postav, ale to už beru od paní spisovatelky jako standard. Nejlepší je číst knihy hned po sobě, protože přesně na sebe navazují a taky je tu velké množství postav. Může se velmi dobře stát, že se člověk přestane orientovat. Všechno konečně do sebe zapadlo jako dobře promazaná ozubená kolečka. Přiznám se ale, že jsem očekávala poněkud akčnější konec. Vždyť to vypadalo, že se schyluje k pořádné bouři. Ale když se ohlédnu nazpět za celou sérií, tak tenhle konec k tomu sednul akorát. Paní spisovatelka přesně věděla, co dělá. Takhle to prostě mělo být. Z tohoto dílu a i z těch předchozích jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat i v tomto světě, nejen ve fantasy příběhu. Už teď můžu s čistým svědomím říct, že se budu k celé sérii ráda vracet.
