RMarkéta komentáře u knih

Z Kolumbie se mi zatím do ruky dostala jen dobrá káva a nezapomenutelný a neodbytný telenovelový boom, který mě taky samozřejmě zasáhl. Nějak jsem se mu před lety nedokázala ubránit. To přiznávám bez mučení. Přesně takových cestopisů jako je tento si moc vážím. Ze začátku mi vadilo, že celá kniha je z křídového papíru. Příjemné počtení doplněné hezkými fotkami.

6 18.07.2019

Je lepší, když necháme mrtvé odejít a necháme je být mrtvými, i když ta ztráta strašně bolí a je těžké se s tím vypořádat. K životu to prostě patří. Až ten okamžik nastane budu cítit vnitřní prázdnotu, bolest, zlost, beznaděj a všechno to ve mně bude bublat jako vroucí voda v hrnci. Můj mozek to odmítne pochopit. King si umí krásně pohrát se slovy a vše propracovat. Kniha mi přivodila pár děsivých snů. Škoda, že se děj v první půlce táhne jako žvýkačka. Jako by to byla jen taková předehra, ticho před bouří. Je i trošku předvídatelný. Ovšem, to je dobrý důkaz toho, že se při čtení používají šedé buňky mozkové a ty nepodléhají zahálce a nebo už mám něco málo načteno. Viděla jsem i film a mám ráda klip od Ramones.

28 12.07.2019

Jde o romám a nikoliv o literaturu faktů s portréty historických osobností. Musím říct, že příběh je velmi důmyslně mnohovrstvený.To se mi moc líbilo. Muselo dát velkou práci sehnat si potřebný materiál a vyčmuchat ho. Já jsem se do toho klubka lidských osudů tak zapletla, že jsem nevěděla kudy kam a musela si knihu krátce po přečtění přečíst znovu. Měla jse zvláštní a neodbytný pocit,že mi něco uniklo. Lékařské a estébácké zprávy, které tato kniha obsahuje, mě při čtení děsily. Byly až mrazivě autentické.Fuj. Tenhle příběh budu velmi dlouho vstřebávat. Mám ho pořádně žažraný pod kůží jako škváru z fotbalového hřiště. Nutil mě přemýšlet a soustředit se na to, co čtu a vracet se k tomu. Románová fikce se krásně promíchává se skutečností. To mám taky moc ráda. Když se tím vším, co jsem dostala naservírováno proberu, tak mi z toho vychízí jednoduchý motiv, a tím je jedna křivda jdoucí ruku v ruce s nanávistí, zlobou a samozřejmě prospěchářstvím. Lidi jsou bestie, které dokáží zajít dost daleko. Divadelní představení, které má ve svém repertoáru divadlo Palmovka, je taky moc výživné. Je hodně drsné, temné, depresivní a psychedelické. Až jsem měla strach, že to musí zákonitě nechat na Tereze Dočkalové, která hraje Doru Idesovou, následky. Před představením doporučuju přečíst si knihu, jinak se budete těžko chytat. Toto je přesně ten typ knihy, kterou si zamilujete nebo zatratíte. Nic mezi tím není. Vím, o čem mluvím. Miluju jak knihu, tak i divadelní představení.

52 04.07.2019

Tato kniha byla doporučena i mně jako povinná četba při studdiu psychologie. Kniha je napsaná čtivou formou, což bylo super. Léty prověřená praxe a zkušenosti z knihy přímo odkapávají. Možná, že bych řekla, že ji Irvin D. Yalom napsal až tak nějak otcovsky. To se mi líbilo. Vše je o důvěře a lidskosti, dodržování určitých pravidel a nezneužívat svého postavení.

5 18.06.2019

Krátké a rychle počtení obohacené pěknými fotkami. Některé příběhy jsou úsměvné, drsné, strašidelné a poučné. Lituji, ale Šumava se nenachází v Novohradských horách. To jsou dvě naprosto odlišné veličiny. Třeba Bučina je zaniklá obec kousek od Kvildy a to je nejšumavější Šumava. Vím, kam jezdím každé léto už od děstských let.

6 18.06.2019

Digitální média jsou dobrý sluha, ale i zlý pán. Zjednodušujeme si život a zároveň si ho ničíme. Je to začarovaný kruh.

7 30.05.2019

Poměrně útlá knížka v sobě skrývá jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěn. Při čtení jsem byla ráda, že jsem nejdříve několikrát viděla film. Chvilku trvá se zorientovat v postavách. Na flashbacky si musí člověk zvyknout. Jsou celkem chaotické. Bez nich to ale celé nemá smysl. Kniha mě začala bavit, a když se vyprávěl příběh ženisty Kipa. Deamontování bomb mi přišlo zajímavé a samozřejmě napínavé. Zajímavé taky určitě je, že maďarský hrabě Almásy je skutečná postava. Jen byl homosexuál.

12 30.05.2019

Krásný příběh. Jako malá jsem ho vždycky obrečela a v mysli se toulala se Sebastiánem a Bellou po horách. Nedávno si mi kniha zase dostala do ruky, kamarádka mi ji věnovala, protože dělala debordelizaci knihovny. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Zase mě ten příběh chytil za srdce a co myslíte? Opět jsem u něho brečela jako malá holčička.

15 05.04.2019

Phryne Fisherová se nám pěkně rozjíždí a to je moc dobře. Jen tak dál. Je to prima relaxační čtění. Hezky se mi při ní odpočívá a moc pěkně cestuje do práce. Už se mi zase stalo, že jsem přejela o pár stanic dál. Ten čas při čtění Fisherky tak utíká, že ase ani nestačím divit. Ale je moc fajn nechat se v dnešní uspěchané době unést a na chvilku se zasnít. Dokonce jsem se několikrát přistihla, že Fisherce její životní styl tak trochu závidím a chtěla bych být jako ona. Už se těším na další díl. Seriál v ČT by taky neuškodil. Smekám před paní vydavatelkou a musím jí vyseknout hlubokou poklonu, že dokázala přijít s takovým nápadem, i když to asi nebylo lehké, však jsem taky na Startovači neotálela s přispěním a jsem za to ráda, že tu s námi Fisherka může mluvit česky.

4 14.03.2019

Jistě, jsou tady uvedeny extrémní případy dětí, ale na jakém jiném příkladu nabo případu vysvětlit a ukázat, co je špatně? Nikdo taky netvrdí, že se kniha musí brát dogmaticky. Je to náhled na určité stavy a procesy, které se můžou vyskytnout nebo se jich můžeme dospustit, ale nikdo netvrdí, že to či ono musí nastat. Nelze paušalizovat. Jde spíše o to dělat věci tak jak nejlépe umíme. Nejsme stroje. Jsme lidské bytosti. Jsem toho názoru, že děti potřebují pravidla, vymezení jasných hranic a taky určité povinnosti úměrné k jejich věku, které mohou zvládnout. Taky potřebují empatii a lásku a té by se jim mělo dostávat. Přečteno v rámci výuky vývojové psychologie. Běžný čtenář a běžný rodič po ní asi nesáhne, ale dá se bez problému přečíst

4 07.03.2019

Tenhle příběh patří mezi moje srdcové záležitosti. Nejdříve viděn film, až potom jsem sáhla po knížce. King je moc dobrý vyprávěč a tady mu to opět dokonale vyšlo. Četlo se úplně samo, na jeden zátah.

31 07.02.2019

Kniha mi pomohla si některé věci správně pojmenovat, dát jim formu a srovnat si je. Stavět na nich jako na pevném základě. Nějak jsem ale nepostřehla, že by tu Seligman zmínil sociální nebo kulturní hledisko. To má přece na formování jedince a jeho psychiky taky vliv. Sepisování tří věci používám. Ale to už jsem byla naučená ze skautu, tuším, že se tomu říkalo Modrý život.

9 16.01.2019

Můj nejoblíbenější Poirot. Po knížce jsem sáhla až po seriálu a několika filmech. Celý příběh se mi tak při čtení v hlavě odvijel jako film, až jsem měla pocit, že jsem jeho součástí, že jsem v centru samého dění. To se mi občas s některými knihami stává. Mám to ráda. Plynutí času se tak nějak zvláštně změní a já si takové drahocenné okamžiky užívám. Rozuzlení příběhu mě vždycky překvapí, i když vím, kdo je vinen. Je to taková třešinka na dortu.

42 04.01.2019

Líbilo a hodně. Jsem o pět let starší než Maruška Doležalová, takže směle můžu říct, že už taky něco málo pamatuju. Bez mučení přiznávám, že mě hodně ovlivnila nostalgie. Ta má totiž tu úžasnou magickou moc, kterou vás uchvátí. Devadesátek mohlo být více.

7 03.01.2019

Vlastnit koně byl vždycky můj sen. Viděla jsem se klasicky romanticky při západu slunce v sedle koně jak uháním krajinou. Mé dlouhé vlasy vlají stejně jako hříva mého koně. Tato kniha mi umožňuje se alespoň na malou chvíli zasnít a vybírat si koníka.

12 03.01.2019

Opravdu tenoučká knížečka vyšperkovaná perokresbami. Čteme si ji na Štědrý den po obědě. Je to takový náš rituál. Na Štědrý den a večer se toho dá stihnout hodně a většinou se přihodí něco neočekávaného a bláznivého.

11 03.01.2019

Oceňuju a vážím si toho, když v sobě někdo najde tolik odvahy jako Veronika a výjde se svým příběhem na povrch, jdou se svou kůží na trh. Lidé jsou stále plní předsudků a považují psychické poruchy a choroby za něco iracionálního, co má být zavřeno za velkou zdí.Odstraněno z jejich zorného pole a blízkosti. Když je něco iracionálního tak to prostě neexistuje, tudíž mě to neohrožuje, neovlivňuje a dělám, že to není. Tento přístup považuju za velkou chybu. Příběhy skutečných lidí můžou spoustě lidem pomoci nebo je nějakým způsobem inspirovat v jejich každodenních bitvách, které musí chtě nechtě vybojovávat a to je stojí mnoho sil a nejen je, ale i rodinné příslušníky a přátele, pokud ti od nich nedali ruce pryč, protože to není jednoduché ani pro jednu stranu.

8 02.01.2019

Annie Wilkesová je nezapomenutelná postava a to nejen díky knize, ale hlavně díky filmu. Kathy Bates jí vdechla život a to tak opravdově, že Annie budu mít navždy spojenou s ní. Ovšem, i Zlata Adamovská je jako Annie Wilkesová výborná. Ta ji hraje na divadelních prknech a je skutečně výživná, sice trochu víc vesnický blázen, ale stojí za to. Mohu doporučit všechno, jak knihu, tak film i divadelní hru.
Tato kniha je hodně zajímavý psychologický materiál. King umí dát svým postavám hloubku a moc pěkně je rozepsat. Tady jsem si tu hloubku užila do sytosti. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, i když některé pasáže nebyly zrovna dvakrát příjemné. Ale tak už to bývá. Přesto mám Misery hodně ráda.

22 02.11.2018

Tato kniha není opravdu určená pro běžného čtenáře, ten o ni možná ani nezavadí, pokud se přímo nepodívá na obálku nebo nezabloudí do oddělení psycholgie. Já jsem se k ní právě díky studiu psychologie dostala a používám jí taky jako takovou příručku, učebnici. Mám v ní spoustu věcí zvýrazněných zvýrazňovačem, podtrháno a různé poznámky na boku stránek. Takže dostala holka trochu na frak. Název knihy je vážně trefný. Masku rádi nosíme z nějakého důvodu všichni a emoce jsou taková mapa naší psychiky pro nás samotné i pro "čmuchaly" a psycholog je čmuchal.

6 25.10.2018

Pro mně velmi zdlouhavé drama z hodně exotického prostředí. V Indii se při čtení knih ocitám opravdu málokdy, většinou zůstávám v Evropě, USA, přípradně se prolétnu vesmírem. Kniha se rozjíždí velmi pomalu. Měla jsem chvilkami pocit, že by to chtělo využít služeb nějakého solidního předčítače. Ovšem své tempo si drží až do konce, i když tu dojde k pořádnému zvratu, který slouží jako katalyzátor. Charaktery postav jsou jasně čitelné. Ransome mi ze začátku přišel jen jako znuděný floutek, ale pak mi byl nejsympatičtější a nejzajímavější, stejně jako teta Féba nebo mladičká Fern. Tyto osoby si na nic nehrají a ani se nijak nepřetvařují, protože to prostě nepotřebují. Knihu doporučuju číst v klidu a pohodě. Jedině s čistou hlavou pak správně zapůsobí a příběh člověka pohltí.

7 08.10.2018