Hodiny z olova přehled

25.11.2024

Můj prubířský kámen. Při čtení jsem měla pocit, že jsem sešla dolů do sklepa a vylezla na Mount Everest. Velmi hutný a myšlenkami nabitý příběh, ale hodně zdlouhavý a mnohovrstvený. Vyžaduje od čtenáře velkou dávku pozornosti a čistou hlavu. Fungující mozek je potřeba. To teda ano. Vadilo mi, že skoro všechny postavy, kromě dvou, nemají jména, ale jen pouhé role, i když důležité. Přišlo mi to dost neosobní, jako bych seděla na zastavce nebo v kavárně a domýšlela si, co asi dělá ta paní vedle nebo ten kravaťák. Tenhle styl psaní není můj šálek kávy. Nicméně jsem ráda za takovou zkušenost. Byla to výzva a já ji zdolala. Teď už mě bude bavit i čtení jízdního řádu.

20.11.2024

Radka Denemarková psala knihu pět let, já ji četla tři roky. Když jsem se podívala do přehledu výpůjček, Hodiny z olova jsem si domů v knižní podobě přinesla v lednu tohoto roku. Doslechla jsem se o nich ale tři roky zpátky, v zemi strak modrých a vran černých. Stáhla jsem si ji několikrát do čtečky, do mobilu, snažila se číst, ale vždy jsem došla maximálně po padesátou stranu. Těžké to bylo. Jak olovo. Když jsem se do ní konečně pustila s vervou tento rok, nečekala jsem, že i tak mi zabere její dočtení deset měsíců. To je s přehledem nejvíc, co mi kdy jaká kniha zabrala. Uf.
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem to bylo, řeknu nevím. A je to pravda, protože já to opravdu několika líbivými slovy, která by prodávala, popsat nedokážu. Bylo to o Číně? Ano. O Česku? Ano. O rodinných traumatech, vazbách a krizích? Ano. O krizi středního věku? Ano. O Havlovi? Ano. O kapitalismu? Taky. O komunismu? Taktéž.... A mohla bych pokračovat. Bylo to o popravách, odběrech orgánů, malosti velvyslanectví, homofobii, totalitě, touze po pravdě, bylo to o lásce a nenávisti, bylo to o klidu a smíření, bylo to filosofické, politické, psychologické, dramatické, smutné, surrealistické...
Nejvíce mnou pohnula ta "malá" témata, která v rámci rodiny skrývají veliké bolesti...Programátorova matka, ach, jak jsem ji nenáviděla, protože takových matek kolem sebe máme. A jak jsem se smála Mimoňovi, protože takových mimoňů kolem sebe máme...
Každá z rodin prožívá svou hodinu z olova. A je to jen jejich hodina z olova. Jestli ji přežijí.

Na závěr několik citací z knihy, které mi utkvěly:
"Cti syna svého a dceru svou."

"Je snadné přenášet hory a měnit koryta řek, povaha člověka se však mění těžko."

"Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne."

"Komunismus nám vymyl mozky. A kapitalismus nám vymývá srdce."

"...jaká škoda, že Noe a jeho parta nezmeškali loď."

"Zanech svět nepřátel jim samým. Neměj s nimi nic společného. A po nějakém čase zjistíš, že odešli."