Terva komentáře u knih

„Tři mouchy
dokážou zkonzumovat
koňskou mrtvolu
stejně rychle
jako lev.“

Víte, rozjelo se to tajemně, krutě a nádherně. Veškeré to napětí v tom bylo cítit. Londýnské řeky vydaly své mrtvé a ti vcházejí do ulic. Až sem to bylo perfektní. Pak jako by se pan spisovatel ztratil ve zdymadlech a příběh plul jen po řece a už nedal čtenářům nějaký nový závratný čin. Pak přeskok, který jsem nepochopil a najednou Londýn hoří. Pak Londýnské podsvětí mělo najednou nějak moc prostředků k vyhubení naplavenin, že mi bylo divné, kde to vůbec všechno sebrali. Tak že zatím co táhnou naplaveniny zdymadly probíhá po celém břehu několik setkání s lidmi. Vesměs to končí vítězstvím na střídačku. I když pocit, že se několik setkání opakuje ve vás neustále hlodá.

Citát: Takže ti hajzlové můžou lízt! Informaci si uložil do paměti spolu s dalšími užitečnými zjištěními, jako například že je třeba dávat pozor na policisty, kteří nosí podrážky z vulkanizované gumy, a že deštivé noci jsou nejlepší pro vloupání do skladů.

Musím však uznat, že pan spisovatel má tu dobu nastudovanou. Například využití koní ve starém Londýně je dechberoucí. Hlavně pak, co se s koněm děje, když „zemře při výkonu práce.“ Jak je pak celé koňské tělo využito – to už se dnes nedělá. A já dostal chuť na koňský salám. Ale zpět k podstatě příběhu. Pak dojdou na konec cesty a tady začal zmatek včetně úplně pokaženého konce. Naplaveniny jsou tak jen průměrným dílem, které by si zasloužilo víc přemýšlení a logiky a hlavně jiný konec.

Citát: Nezapomenu a dostaneš zaplaceno, pokud po dnešním večeru ještě někdo přežije.

43 30.01.2025

„Otec, Syn a Duch svatý.
Nazvat ho
„Fotr, parchant a strašidlo“
bych se ale
neodvážil.“

Docela jsem se těšil na další příběh pana spisovatele. Byl jsem zvědav, co nového vymyslí. A on nevymyslel nic. Pouze prach sprosté vykrádačky snad všeho možného. 45 let staré hlášky a akce. Při čtení jsem měl skoro až pocit, že se H.R.Giger obrací v hrobě. Navíc přidal ten sex. Já tuhle situaci vůbec nějak nemohu pobrat. Na ulici leží polochcíplej mimozemšťan a kolemjdoucího budoucího záchranáře nenapadne nic jiného, než mu rozepnout kalhoty a vyhulit mu ho. V tomto případě je to obráceně – na cizí planetě se válí polomrtvej pozemšťan a kolem jdoucí papoušek-mimozemšťanka mu ho . . .

Citát: Blízký dotek smrti je nejsilnějším impulzem k pokusům o zajištění dalšího pokolení.

Jediné, co mě tak docela bavilo je střední pasáž této knihy. Jsou tam chvilky na cizí planetě bez přítomnosti hlavního hrdiny. To se tak nějak dalo číst, i když jisté výhrady tam jsou. Nakonec jsem se nevrátil na začátek abych knihu zaklapl. Dočetl jsem to. A světe div se na konci jsem se i upřímně zasmál. Na posledních asi třiceti stranách jsou celkem povedené dialogy Treia vs. Jansen. To mi tak trochu zvedlo náladu a v tu chvilku jsem se rozhodl, že dám i knihu druhou. Když jsem pak měl obě knihy v ruce a trochu je prolistoval praštila mě do očí jedna skutečnost. Velká písmena, dva centimetry textu od okrajů listu a celkem dost místa mezi odstavcema a jeden prázdný list mezi kapitolama. Fakt se to nemohlo vejít do jedné knihy místo dvou?

Citát: Aby vás Stvořitel poslal do prdele, se vám nestane každý den.

38 30.01.2025

„Svým
rozhodnutím
jste jen zvýšil
riziko
neúspěchu mise.“

„To nikdy nezvládneme.“

To je snad poprvé při této sérii, co jsem musel zatleskat. Zatím, co se pan Kotleta v předcházející knize Plameny války snažil všechno pos..., házel paní spisovatelce klacky a psy pod nohy a děj skoro nikam neposunul, ukázala paní Sněgoňová, že mu na to sejří Fifinka. Sice si utvořila něco jako svůj vlastní spin-off, ale dokázala děj posunout a místo smrti, celý tým posílila. Jedna z těch nejlepších knih v sérii Legie, která zatím vyšla. A tak v klidu zvedám palec a doufám, že o něj nepřijdu.

Citát: Prezentujete se jako zachránci vesmíru, takže vesmír čeká, že ho budete zachraňovat.

Opravdu mě to zaujalo od začátku, tak že jsem plynule sledoval osudy všech zúčastněných a kupodivu jsem o ně ani neměl strach. Jo, jako něco ve mně hlodalo, ale výrazná pohoda prostě převládala. Paní spisovatelka tu mistrně balancuje na hranici Lord Mrdák a Kapitán Bouchač versus Plukovník Bijec a Hrabě Šukal. Tak že jediné, co se jí dá vyčíst je čistě neuvěřitelné, leč provedené setkání se dvěma, ano dvěma, postavama, které byli až nadmíru ochotné. Bez jejich nemalého příspěvku by šla celá akce do kopru. Tak že tento oslí můstek s klidem přehlédnu a dávám skoro plný počet.

Citát: Napil jsem se mimozemského piva, které bylo k nerozeznání od Starobrna. Nejenže chutnalo odporně, ono chutnalo odporně přesně tím způsobem, jaký jsem znal, protože jsem si ho na Zemi jednou omylem dal.

67 28.01.2025

„Každopádně
mohu dosvědčit,
žes bojoval
čestně a poctivě.
Ale jestli zemře . . .“

Zdeněk Rosenbaun překvapil již svým prvním příspěvkem do této série s názvem Zkáza Tortugy (č.72 a v ČS č.11) Perfektní příběh. Díky tomu jsem se na Dračí krev doslova těšil jak drak na princeznu. A opět jsem nebyl zklamán. Pan spisovatel se snaží udržet tu původní linii alá Jean-Pierre Garen. Sice si sem tam vloží něco svého, ale je to tak nepatrné, že to nikomu vadit nebude.

Citát: S prožíznutým hrdlem se špatně artikuluje.

Najdeme tu tak dobrodružství, akci, krev, lásku, napětí i humor. Hltal jsem to od začátku až do konce. Na konci jsem si trochu povzdychl, že to mohlo být klidně i delší. Ale to bych chtěl moc. Opět dávám plný počet hvězd, protože tohle byla prostě klasika. Jen je škoda, že už pan Rosenbaun nepřispěl do série Mark Stone Kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami dalším příběhem.

Citát: Měl jsem dobrého učitele.

58 28.01.2025

„Je to
jeden
z mála domů,
který tady
zůstal stát.“

V zapomnění je již osmnáctou povídkou v edici Zrnka temnoty. Když se tak zpětně podívám na má hodnocení a komentáře k předcházejícím příběhům, je to jak lochnesska. Jednou nahoře, jednou dole. Honza Vojtíšek napsal lehce nadprůměrný hororový dobrodružství. V tomto případě se povedl nejen přebal knihy, ale i její obsah. Napínavé hororové setkání s nádechem tajemna se kloubí s novým domovem o který rodina nechce přijít a tak čelí nebezpečnému protivníkovy. Je to vlastně i celkem smutný příběh, hlavně minulost v tom obsažená. Celkem zajímavé zahánění duchů (nebo darům Bohů?) pomocí okurek a velmi povedený konec.

Citát: Na jaře bychom měli vysadit okurky. Hodně okurek.

76 25.01.2025

„Razil teorii,
že by se knihovnám
zvýšila návštěvnost,
kdyby se tam dalo chlastat.“
(Neklidná duše)

První věc, která se mi na příbězích moc nelíbila je, že jsou seřazené pozpátku. Od první povídky až po tu pátou se celou dobu vracíme zpět. Tento styl se mi zdá dosti smutný. Být to chronologicky, asi by se mi to zdálo lepší. Jinak příběhy jsou dost jednoduché, předvídatelné a tak trochu obsahují Švejkovský humor, který mě osobně zas tak moc nesedí. Jediný moment u kterého jsem se zasmál je ukončení povídky třetí s názvem „Zavařenina.“

Citát: Vyřešíte záhadu mizejících kompotů v mém sklepě, nebo ne? (Zavařenina)

Další věc, která mě vlastně doslova rozesmála je předpona IZO, používaná ve všech příbězích. Vlastně ani netuším, co znamenala. Všechny věci, které známe totiž začínali touto izo předponou. Tak že jsme tu měli izozapalovače, izotelefony, izokomunikátory, izofotoaparáty, kapesní izocompy a kdoví jaké ještě izověci. Moc důvtipu jsem v tom nenašel. Názory na další příběhy najdete v sekci „části díla“ u této knihy.

Citát: Poslyšte, říkám to nerad, ale dostal jsem dobrej nápad. (Bratři a lovci)

67 25.01.2025

„Prima symbolický začátek.
Ani cigarety, whisky,
stejky, ani slečny.
Tak alespoň
pořádné napětí!“

Ještě dnes mám v živé paměti událost, kterou vytvořila paní Vrbenská svým dílem „Naganty a vlčí máky“ (2011) v sérii John Francis Kovář pod číslem 18 . Nejen, že osmnáctý příběh v sérii dodala až po dvou letech, co měl oficiálně vyjít, ale zároveň se také stal nejhorším příběhem v této rozlehlé sérii. Tak že se ani nebudu ptát, kdy jí otcové zakladatelé požádali, aby napsala tento, v pořadí již čtyřicátý druhý, příběh.

Citát: Nevadí mi, že jsem před vámi nahá, ale rozčiluje mě, že jsem tu přivázaná jako králík.

A upřímně, je mi to vlastně jedno. Podle mě už s číslem 27 „Dlouhý černý úsvit“ to pan Procházka celé ukončil a to, co vzniklo poté, už je jen ubohá parodie a pokus o vzkříšení. Nedaří se a je to vidět. Úroveň příběhů klesá, každý si píše co chce, žádná pořádná linie se už nedodržuje. „Lebka Černého démona“ je dalším slabým pokusem dostat se znovu do jakési vyjeté linie. Ale už to nikdy nebude ten pravý John. Františka Vrbenská napsala jen další velmi průměrný příběh, který už tuto legendu nezachrání.

Citát: Když v Čechách něco potřebuješ, běž tam, kde se točí pivo.

77 21.01.2025

„Všichni se viditelně bavili,
jedli,
pili,
hodovali,
dobrou vůli spolu měli.“

Druhý příběh ze tří v sérii Mark Stone Kapitán pro dohled nad primitivními planetami, který napsal Petr Macek. Ten první příběh se jmenoval „Ve stínu pravdy“ (č.70 Mark Stone) a pravdou je, že byl dosti průměrný. „Vnitřní záležitosti“ také nejsou ničím výjimečným v této České sérii (č.13 Českých spisovatelů). Je do toho vloženo až moc neuvěřitelných náhod a příběh sám o sobě je moc počeštěn. Je totiž do toho vložena česká logika, která s tou Garenovou nemá moc společného. Nějak jsem se pořádně do příběhu nemohl položit a vlastně hned po dočtení jsem tak nějak jeho obsah zapomněl.

Citát: Ve tvém klíně bych se topil rád . . .

75 21.01.2025

„Chcete-li manipulovat
s několik dnů starou mrtvolou
a nenakazit se,
jsou takové gumové rukavice
pravý poklad.“

„Já snad budu muset jít pěšky.“

Ty vole, to je Kulhánek!!! Tuhle větu čtu vždycky, když se objeví nějaký nový nebo staronový spisovatel, a hodí do svého, mnohdy nudného, příběhu nějakého mimozemšťana, srnku nebo upíra. A tak jsem se musel zasmát některým recenzím na tuto knihu, kdy někdo dokonce tvrdí, že na Kulhánka, Kotletu nebo Kopřivu to nemá. Hmmm . . . Pan Moudrý je svou tvorbou nejblíže té Kolhánkovské, už jen tím, že dopsal trilogii Cesta krve a přispěl tak svým Katem do perfektních příběhů Dobráka a Cynika.

Citát: Jestli mi odpovíte na mé otázky, nechám vás odejít. Jestli ne, budu mít jídlo na zimu.

Temné záblesky si tvrdím popsat jako brutálnější Kulhánek s menším humorem. Panu Moudrému nejde moc srandovní vypointování kapitol, v čemž je pan Kulhánek mistr. Kotleta tomu nemá ani po kotníky, protože jeho jediná a nejlepší kniha vyšla před patnácti lety. A Kopřiva? Ten kolem Kulhánka jen prokulhal. Má úplně jiné specifické příběhy. Má perfektní příběhy, ale nikdy by mě nenapadlo ho přirovnávat ke Kulhánkovi.

Citát: . . . zůstala nám bedna jablek ve sklípku, dvě hrušky a sušené kopřivy. Pak zůstanou jedinými potravinami v celém lese pouze lahve s whisky. Jest-li že nadejde den, kdy budeme muset zemřít hlady, můžeme umřít opilí takovým způsobem, že nám to bude úplně jedno.

Temné záblesky je mrazivý temný sci-fi horor s prvky gore, masovými vraždami, popkulturními hláškami, krví, humorem, ironií a akcí. Nejvíce mi to však připomíná akční hru z pohledu jednoho hráče. Začínáte jako prostý moravský občan, co se bojí jít na úřad práce, protože bude plno a na vás se možná ani nedostane řada, poté v jednom mžiku stojíte uprostřed zničeného a hořícího města a vaše cesta začíná záchranou manželky. Hororovým odjezdem do Ostravy příběh Tibora Lánského je jen rozjezd.

Citát: Z Petřvaldu je to do Ostravy co by meteoritem dohodil.

(POZOR NÁSLEDUJE MOŽNÉ VYZRAZENÍ DĚJE)
Pak už je to jen level za levelem, pomsta, krev, kanibalismus, (pokud nejste rasisti nebude vám vadit ani cikánská kotleta) pětileté otroctví, temný záblesk a ukradení kosmické lodě, cesta časem a masové vraždění, pak sériové vraždění dětí – nikdy jsem pořádně nechápal rozdíl mezi „masový“ a „sériový“ – ale tady je to jedno. Pokud sečtete oběti všech známých masových a sériových vrahů světa, tak nebudete mít ani desetinu mrtvol, které zde vyrobí a sežere Tibor Lánský. A ke konci vás čeká BOSS.

Citát: Když zažijete něco jako apokalypsu, brutálně povraždíte vrahy vaší ženy a začnete lovit cikány na jídlo, zřejmě to tak trochu posune hranice vaší adaptability na nepravděpodobné události.
(KONEC STRACHU, HLADU A SPOILERŮ)

Strhující, leč někdy zbytečně prodlužovaný příběh, kde najdete vše, co správná braková literatura má mít. Vše je úhledně seřazeno, logickým postupem odhaleno a s perfektním finálem ukončeno. Je v tom spousta moudra a člověk je možná i překvapen tím surovým pohledem na svět. Když jsem nedávno četl článek o tom, kterak se školy v USA zbavují nevhodné literatury (King nebo Orwel?), jsou Temné záblesky určeny rovnou ke spálení. Kniha totiž obsahuje všechno to, kvůli čemu dnešní svět šílí a vykřikuje slova jako „respekt“ a „rasistický!!!“ V tomto příběhu si užijete starý svět.

Citát: Teraz vám gadžom ukážeme, čo je to rasismus.

Ale pozor, to není ještě všechno. Příběh tak nějak vystihuje i pravdu, co by se mohlo stát, kdyby civilizace jako taková skončila. Hlavně shánění jídla je v tomto příběhu dost brutální, ale bohužel i také dosti reálné. Ještě něco málo o humoru. Je ho v tomto příběhu dost, ale ne zas tak moc. Možná to chtělo ještě více oživit třeba ironií, protože příběh sám o sobě je hodně temný. Opravdu jsem čekal víc srandy. Ale i tak dobrý. Navíc jsem z příběhu vypsal na třicet citátů – což je snad zatím nejvíc ze všech těch knih, co jsem kdy přečetl. Už to samo poukazuje na poctivý a propracovaný příběh. A já si na konci konečně můžu zařvat tu super hlášku – Ty vole, to je Moudrý!!!!!

Citát: Co se mého současného stavu týkalo, nebylo to zrovna nejhorší. Cítil jsem se tak vitální a živý jako nikdy v životě, měl jsem dobrou náladu a životní cíl. . . . například zabíjení mě nechávalo naprosto chladným, necítil jsem absolutně výčitky svědomí (spíš mě to bavilo čím dál víc)

96 15.01.2025

„Absence jakéhokoliv
pozitivního výsledku
nedokázala nikdy zastavit
setrvačnost hlouposti,
která se již dala do pohybu.“

„Loučení se přeceňuje. Nejlepší je prostě zmizet.“

Musím říci, že jsem tak nějak nevěděl, do čeho jdu. Čekal jsem dobrodružné sci-fi plné akce a mimozemšťanů. Opak je pravdou. Mimozemšťani žádní, jen lidé. Lidé a jejich život. To na čem asi záleží nejvíc. To na čem „nám“ nejvíc záleží – život. Že o něj přicházíme většinou zjistíme, když už je pozdě. Roy Livingston už nemá o co přijít (alespoň si to myslí) a tak se rozhodne zachránit lidstvo. Tak že námět je tajemný a nejednoznačný. Ovšem po přečtení musím říci, že na Roye asi jen tak brzy nezapomenu.

Citát: Možná jsme příliš hloupí, abychom jako civilizace přežili.

Kresba není zas tak extra, je účelová, aby splnila své poslání. Ale zase musím uznat, že se vám po pár stránkách začne líbit. Když ale budete hodinu čučet na planiny Marsu, budete si po té hodině připadat jako v Arizoně ve včelařském obleku. Účelová je i kytara hlavního hrdiny. Trošku mě překvapilo, že ačkoliv si jí Roy vzal s sebou na Mars, ani jednou si na ní během cesty nezahrál. A co mě mrzelo nejvíc, že nebyla ani pořádně použita na Marsu. Tak že mi připadalo, že tam byla vložena jen jako připomínka života Roye Livingstona, když ještě hrál v heavy metalové kapele „Vikingský pohřeb.“ Prostě vypadalo to cool. A tak kytara (tak i kresba) splnila jen svůj lehce zapomenutelný účel.

Citát: Památky jsou jako balíček zbytků, které jsme nikdy neměli v úmyslu sníst. Po pár letech je najdeme v mrazáku a říkáme si, proč jsme si vůbec mysleli, že by mohlo mít smysl je schovávat.

Tohle je velmi povedené. Je to o životě, smrti, je to dobrodružný sci-fi, je to drama s napětím, je to lidech, o lásce, je to smutné a veselé zároveň. Vybral jsem velké množství citátů (25). Jsou perfektní, ale sami o sobě neznamenají nic. Jsou vytržené z konceptu. A tak je lepší si knihu přečíst osobně, protože „nic není horšího, než člověk, který se odmítá posunout dál“. Na konci knihy najdete i nádhernou Galerii obálek. Najdete zde také malá vysvětlení pojmů a na samém konci i Skicář a jména lidí, kteří se (krom tvůrců samotných) podíleli na vzniku tohoto nádherného komiksového příběhu. Doporučuji!

Citát: Svět se bude točit dál i bez nás. Když budeme mít štěstí.

104 28.12.2024

„„Ani smrt nás nerozdělí.“
Ty bláho, ten,
kdo tahle rčení vymýšlel,
byl vážně úplně mimo.
Ohledně smrti rozhodně.“

Tento díl, nazvaný Smrt, je poslední v ucelené sérii o mrtvé Alisik. Zde najdeme vyvrcholení nejen smrti, ale i lásky. Dějově mě to bavilo. Dialogy jednoduché, děj skoro předvídatelný, kresba perfektní. Pokud nehledáte složitost, ale spíš krásu a jednoduchost, je tohle příběh pro vás. Já si potřeboval oddychnout od všech těch Kulhánků, Ptáků a Masochistů a to se mi podařilo. Tento příběh si má své mouchy, ale je to psané a kreslené spíš pro mladší možní i nejmladší pokolení a tak se nad tím člověk moc nezamýšlí.

Citát: Smrt je jednosměrka. Není se kde otočit. A nejde zařadit zpátečku.

V tomto příběhu udělal Ruben pro Alisik velmi impozantní věc. Totálně mě dostal a já mu celou cestou na hřbitov tleskal. Síla lásky. Avšak si musím povzdechnout. Opravdu jsem to čekal brutálnější, nebo přinejmenším strašidelnější. Byl jsem z toho konce na rozpacích. Ne z toho úplného konce, ten byl povedený a vlastně hodně očekávaný. Byl jsem naštvaný z toho vysvětlení. Ale to se dozvíte, až si to přečtete. Ale jinak dobrý.

Citát: Vždyť už mrtvá jsem! Já nechci umírat znovu!

103 20.12.2024

„Matko. Otče.
Měli jste pravdu.
Nastal můj čas.
Spáč se probudil a přináší spásu.“
(Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha)

Na první pohled rozhodně nádherná kniha. Jiří Dvorský prostě umí - kreslit. Na ten druhý, vnitřní, už je to horší. Když jsem si přečetl jména jednadvaceti „spisovatelů“ (ty uvozovky jsou ironicky na místě) uvědomil jsem si, že z nich dobrých 80% toho zatím moc nedokázalo. Z těch známější jen snad Mark E. Pocha, Petr Boček a Kristina Haidingerová, počet jejich knih překračuje deset. Ostatní na tom nejsou zrovna moc „spisovatelsky“ na výši. Někteří nemaj ani jednu knihu a jen velmi malé množství povídek. Já, jako obrovský obdivovatel a fanda Stephena Kinga mám mrazení už jen při čtení těch jmen. Knihu neotvírám nadšeně, ale spíš skepticky.

Citát: Uvnitř je čisto, ale současně cítíš špínu. (Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová)

PAN King napsal přes padesát knih a přidal spoustu povídek, několik scénářů, pár pohádek, dvě sportovní knihy. Přečetl jsem i pět knih jeho ženy Tabithy, ze série Nodd's Ridge. A samozřejmě nemůžu opomenout ani jeho syny, hlavně Joa Hillströma Kinga, který jde v otcovo šlépějích. Proto tak nemusím antologie parazitující na mistrově tvorbě. Tak a teď jsem upadl v nemilost všech podílejících se spisovatelů a jejich facebookových přisluhovačů. Ani nevím, jak pokračovat, protože je mi jasné, že spousta lidí v tomto bodě můj komentář přestane číst.

Citát: Služebníky potřebuji. Rád přijmu živé lidi, ale umím si poradit i s mrtvými. (Muž, co nikdy nezemřel – Tomáš Marton)

V předmluvě je ostatně řečeno to, o čem jsem výše pochyboval. Cituji: „Autoři udělali vše pro to, aby povídky fungovaly i bez hlubších znalostí mistrova díla, a současně se snažili co nejvíce vystihnout jeho styl.“ Dovolte mladí „spisovatelé“ abych se hluboce zasmál. Pan King svůj styl již změnil několikrát. Ze dvou přečtených knih poznáte úplný hovno. Například od jistého datumu, kde figuruje číslo 19 se Kingův styl otočil úplně. Od Temné věže jede na jiné koleji. Ale už dost, teď se vrhnu na povídky, abych ocenil jak moc máte Kinga načteného a že nepoužíváte jen základní znalosti a nestrkáte sem povídky, které vám jinde nevzali.

Citát: Po devátý večer by tu nikdo neměl bejt, protože se tu občas dějou divný věci.(Archiv – Petr Boček)

Po přečtení všech těch povídek jsem nabyl dojmu, že King píše nejvíce o zhrzelém manželství, rodinných problémech, sexuální úchlce strýců a ježdění autem. No, tvůrci vysoké literatury z vás asi nebudou, respektive, momentálně jimi nejste. King sice taky není, ale podívejte se na jeho hodnoty v literatuře samotné. A to nemluvím o jeho politickém vlivu, či osobním rozvoji. Nejlepší povídku napsal Mark E. Pocha. Jeho „Krátká letní brigáda“ skoro přesně vystihuje jeden z Kingovo stylů. Dobrý je také „Archiv“ Petra Bočka. Jen by mohl být klidně o půlku kratší. Naopak nejhorší povídkou se pro mne stal příběh „Takový je život“, který napsal Dominik Fiala. To se nedalo. Ani „Odmaskuj se!“, povídku, kterou napsala Ivana Gašparíková jsem tak nějak nepobral.

Citát: Nechat se ovládnout temnotou bývá nadmíru lákavé. Zejména, chybí-li štěstí. (Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl)

Další povídky jsou jen obyčejným průměrem, někdy ani to ne. Po sečtení všech hvězd, které jsem za příběhy udělil (je jich 56), přichází rozhřešení. Děleno 22, což je dvacet povídek a dva kreslené skeče – Prolog a Epilog – jsem dospěl k číslu 2,54545455. Jak tak koukám, není to ani ten očekávaný průměr. Takže Hammer King 2,5. Hvězdy zde se už dají dělit. Jinak bych dal spíš ty tři.

Citát: Tančící klaun musí strašit a zabíjet, nikoliv pomáhat. (Klauni – Miroslav Pech)

113 18.12.2024

Přežít je perfektní kniha o tom, jak přežít. Pravda, je trochu větší než třeba „SAS Příručka jak přežít“, ale mám pocit, že v ní je více potřebných základních informací o přežití. Ale zase na druhou stranu se spíše věnuje elitním vojákům než civilnímu obyvatelstvu. Tak že je dobré přečíst si více knih na toto téma a vybrat si, co si myslíte, že je potřebné třeba pro vás. Protože pokud náhodou doma nemáte přilbu a rychlopalnou zbraň, potřebujete vědět i jiné věci. On už i podtitul této knihy „Techniky výcviku přežití elitních jednotek armád nejvyspělejších zemí světa“ jasně hovoří, o čem, že tu bude řeč. Tohle je hodně specifická kniha a je opravdu spíš pro vojáky. Ale pár dobrých rad jsem si z ní odnes i já. Třeba ty rady o přežití v arktických podmínkách.

Citát: Řeky, ať zamrzlé nebo ne, považujte za vhodné dopravní tepny.

118 15.12.2024

„Tak dost!
Naše hroby
nedostanete,
vy proklaté
ocelové bestie!“

Tohle se fakt strašně rychle čte. Ani ne proto, že dialogy jsou vlastně jednoduché, ale i proto, že je to krátké. Každá knížečka je tenká a má jen 80 stran. Vlastně mě nejvíc zdržovalo prohlížení obrázků. Ta kresba je prostě oku lahodící a já si rád lahodím. A ty postavy – maj fakt grády. „Zapomeňte na všechno, co jste doteďka o zombících nebo všemožných jiných nemrtvých četli nebo viděli. Nic z toho neplatí. Chovají se spíš jako malé děti.“ Přinejmenším ty, které zde, na Starém hřbitově, žijí.

Citát: Kdo chvíli plácal, už rozpláclí je opodál.

Jisté dramatické vyvrcholení tu předvede Alisik. Začíná si pomalu vzpomínat na důvod své smrti. Jsou to sice jen útržky, ale uvědomění je na dosah. A k tomu všemu vzpomínání se také přidává Generál. Pár zpovědí už bylo v předcházejících dílech. V tomto je to Generálovo provinění. A do toho všeho tu řádí ty bagry a v neposlední řadě i láska. Alisik a Ruben jsou zvláštní dvojkou. A čtenář je strašně zvědav, jak to dopadne, až si oba řeknou pravdu. Žádný klam, ale tu opravdovou pravdu.

Citát: Copak všichni nesníme o věcech, které se nikdy nemůžou stát?

109 15.12.2024

„Všichni jsme slyšeli o tasemnici
(Schistocephalus solidus),
ale kdo ví, že larva
tohoto odporného živočicha
potřebuje k páření ptáka?“

Po dlouhé době kniha, od Ericha von Dänikena, která mě mrazila krev v žilách. Je rozdělena na čtyři kapitoly. V té první si projdeme velkou škálu podivných zvířat. Ano zoologie. Zvířata uvedená v této knize zasluhují obdiv. Díky tomu, co dovedou se hodně vymykají zákonům evoluce. Už se nedivím, že Ondřej Sekora napsal o mravenci *, který všechno zná a všechno opraví. Víc vám neprozradím. Avšak nejvíc mě dostal článek o vápenatce mnohohlavé. Tento řečený sliz se prý totiž skoro chová jako jistý sliz z jednoho staršího povedeného hororu.**

Citát: Tvrdohlavost příliš mnoha antropologů volá po nové vědě. Ta stará zjevně není ochotna zkoumat nejnovější poznatky bez předsudků. Pokud se antropolog zabývá mimozemšťany nebo dokonce inteligentním designem, činí tak pod nadřazeným úsměvem všeználka: Stejně je to všechno nesmysl!

Druhá kapitola je zaměřena na světové osobnosti, ať už vyznavačů Darwinismu, náboženství a nebo ateismu. Probereme pestrou škálu různorodých vědců nebo známých osobnosti z řad profesorů nebo učenců. Pan spisovatel poukazuje na jejich výroky, na protivýroky a na to jak je vlastně celý svět nejednotný a tápe v historii lidstva. Ostatně toho tady Erich von Däniken sám moc neřekne. Žádné závratné teorie ani výroky. Vše nechává na ostatních.

Malá ochutnávka:
V lednu 2020 podepsalo více než tisíc vědců internetovou petici kritizující Darwinovo učení, včetně vědců z Národní akademie věd USA a vědců za slavných univerzit Yale, Princeton, Stanford, MIT a Kalifornské univerzity v Berkeley. Petice s názvem „Vědecký nesouhlas s darwinismem“ vyjadřuje skepsi k tvrzením o náhodných mutacích a přírodních výběrech.

Citát: Víra, že evoluce měla k dispozici nekonečné množství času pro každou variantu, je přesně to, co vyjadřuje toto slovo: víra.

Až teprve ve třetí kapitole se zaobírá archeologií. Žádné astro, ale klasická zakázaná archeologie Země. Posouvá hranici vývoje a vzniku člověka na naší planetě hluboko od stanovené minulosti. Mnohdy až o několik milionů let. Já osobně i věřím tomu, že lidé chodili bok po boku dinosaurů. A v neposlední řadě přišly banány. Respektive spíš přiletěly. Už o nich psal Zdeněk Patrik. Banán k nám přiletěl s lodí Dlouhý, která byla vlečnou lodí Široký, s palubním počítačem Bystrozraký***. Pan Däniken ani netuší, jak blízko je teorii Zdeňka Patricka o mimozemském původu nejen banánů.

Citát: Ve vztahu k „bohům“ jsme jako jepice. Svou délku života považujeme za míru všech věcí. Netušíme, jakého věku dosahují mimozemšťané. Ti by si navíc mohli prodloužit život na neomezeně dlouhou dobu – třeba jen tím, že by letěli vesmírem velmi vysokou rychlostí.

A na konci nás čeká finální čtvrtá kapitola. Je převážně o potopách. Něco jako Příchod noci, ale s vodou a ne ohněm****. Historie se neustále opakuje, jen nám v tom někdo pomáhá. A Bůh to rozhodně není. Těch potop je tu zmíněno několik, ne jen ta s Noemem. Ale omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, ne mimozemšťany, ale svým „ne evolučním“ myšlením. Myslím, že by se tato kniha mohla líbit i ne Dänikenovcům. Protože, ačkoliv zde pan Erich von Dänikem jen posouvá dál své myšlenky z jiných knih, je tohle velmi přehledné a poutavé. Ti, kteří chtějí věřit si to náramně užijí a ti, co ještě neví zda věřit, se mohou trochu přiučit a zaškolit. Ovšem hodně záleží na tom, jaké množství inteligence vám evoluce dala do vínku. A nebo to byli mimozemšťani?

Citát: Sám Noe se údajně dožil 950 let. Ani Noemův věk, ani počátek potopy nelze přesně datovat. Víme toho tak málo . . .

* Knížka Ferdy Mravence – Ondřej Sekora

** Sliz – Blob 1988 režie: Chuck Russell

*** Příchod noci – Asaac Asimov a Robert Silverberg

**** Den mluvících kamenů - Zdeněk Patrick

Citát: Potopa byla plánovaná.

116 12.12.2024

„Jsem mrtvá.
A i když to možná
bude znít trochu divně,
vlastně jsem si
na to už zvykla.“

Alisik podruhé. První knížka mě docela zaujala, i když obsahově to bylo a je, pro dětské čtenáře. Ovšem kresba a barvy to je prostě jako gotika. Někdo tomu říká emo, ale hřbitov, mrtvoly – gotika. A když jsem Alisik viděl na titulní straně této druhé Zimy, úplně mě zamrazilo. Fuck jí to sekne. A příběh začíná black metalově – hoří kostel. Ale to jen hřbitovní čekatelé na světlo nebo temnotu, vzpomínají na své hříchy. Ale i tak, byl hořící kostel bravůrně nakreslen. Úplně jsem cítil ty plameny.

Citát: Všichni zahynuli.

Alisik se smířila s tím, že je mrtvá a skoro se jí to líbí. A tvůrcům taky, protože udělali hned na začátku jeden kiks. Ona vzala Rubena za ruku?!? A on to cítí, a prý je studená. Kdežto v prvním díle, kdy jeden kluk šáhnul pro růži své dívce a Alisik stále v cestě, prošla ruka i s růží skrze ní. No, tak, nejsme děti. Hmmmm, vlastně je to psané pro děti, tak je to asi správně. Ty vám to sežerou. Jak se dalo poznat v prvním díle, schyluje se k nějakému průseru. V tomto svazku se vše pomalu odhaluje. Tak že kresba perfektní, barvy úžasný a teď je to u se záhadou a napětím. A málem tu někdo umřel. Hurá na třetí díl.

Citát: Co by se mi vlastně mohlo stát? Byla jsem přece už mrtvá. Nebo je snad možný být ještě mrtvější než mrtvý?

103 12.12.2024

„Jeden mravenec
běžel sem, druhý tam,
každý něco nesl,
každý něco dělal“
(O hochu, který šel lesem)

„Ferda Mravenec, práce všeho druhu.“

Kdysi jsem si říkal, že se k těmto příběhům Ondřeje Sekory ještě vrátím. A je to tady. Vlastním knihu vytištěnou Státním nakladatelstvím dětské knihy v Praze roku 1968. Její stav je dostačující na to, aby zvládla ještě několikero přečtení. Prostě drží jako pořádně bytelné mraveniště. Jedná se vlastně o 56 krátkých příběhů, které jsou uspořádány do třech formací a ty jsou spojené v jednu knihu. První svazek se jmenuje „Ferda Mravenec“, druhý „Ferda v cizích službách“ a ten třetí má název „Ferda v mraveništi.“

Citát: To je švanda, hleďte! Hlemýžď si hraje na traktor!

Vlastně hned prvním příběhem jsem se okamžitě dostal do lesa a do příběhů samotných. Považte, kdo by znovu nechtěl potkat Ej, pana Hlemýždě, stále nazlobeného na všechno a na všechny, kdo by nechtěl vidět nafintěnou Berušku, užvaněného brouka Pytlíka nebo skákavého poplašeného koníka Zeleného? Já jo. Na všechny jsem se těšil. Trochu jsem se pousmál, když Hlemýžď oslovil Ferdu Mravence „ty černý hajdaláku!“ To by mu dneska si neprošlo, že jo? Jak já jsem si tyto krátký příběhy užíval. Kochal jsem se veselostí, veškerým osazenstvem lesa, barvami a napětím a hlavně si liboval v nádherné kresbě. Byla tak jednoduchá až se stala magickou. Pánečku, to tenkrát byla krása a je dodnes.

Citát: No vidíš, jak jsi rozumný. Teď už ti můžu sundat řetěz s krku.

119 09.12.2024

„Takže tedy
Alisik:
jsi na starém
městském hřbitově!
A jsi mrtvá!“

Alisik jsem koupil svému mladšímu dítěti. Když jsem to přinesl domů a položil na stůl, rozhodl jsem se, si to prohlídnout. Totálně mě uhranula kresba. Temná a příjemná. A já se začetl. Příběh je to skoro smutný, protože začíná smrtí. Je v tom i láska. Ale co je nejzajímavější, že se schyluje k nějakému velkému průseru. Všechno tomu totiž nasvědčovalo. Ale tohle byl teprve Podzim. Je to pro děti, ale docela to dokáže zaujmout. Přečteno a prohlédnuto asi za patnáct minut. No, nekupte to, i když se to válelo na hřbitově.

Citát: Nikdo z vás není bez viny. Nikdo.

93 09.12.2024

„Černým flórem obalili celý hrad
a rozhodli se, že to tak zůstane,
dokud se princ nevrátí,
živý nebo mrtvý.“
(O pekelné panně)

Tahle kniha se mi dostala do ruky tak trochu náhodou. Dostal jsem jí totiž zdarma ke koupi úplně jiné knihy pana spisovatele Zdeňka Rosenbauma. Avšak, když jsem si přečetl anotaci zde na DK, řekl jsem si, že by to nakonec nemuselo být tak špatné. Navíc to tu do této doby nemělo komentář ani dokonce žádné hodnocení. Budu tak první, kdo ohodnotí a okomentuje tuto dvacet šest let starou povídkovou knihu. Ano, povídkovou. Obsahuje totiž tři pohádky o různorodých princeznách a jednu o kuřeti.

Citát: Já vám říkala, že se s tím svým věčným nimráním v jídle jednou dostanete do maléru. A už je to tady. (O loupeživé princezně)

Hned první příběh „O pekelné panně“ na mně udělal dojem, milé děti. Bylo to kurva nebezpečný. Všechny ty vrány vám naženou strach do duší. A pak to Peklo! A to ještě uvidíte víc, než toto dobrodružství, nebojácné princezny, skončí. Jak já se bál. A ptáte se, jak to dopadlo? Inu, bylo nebylo. V komentáři k této pohádce toho bude víc.
Druhou pohádkou je „O loupežnické princezně“. Musím přiznat, že ten název mi nekorigoval s princeznou Minkou, která je za groš kudla. I když, až uvidíte jejího, možná budoucího, prince Prkoše – no taky byste raději utekli a dali se třeba na loupežnou obživu. Více v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Každá cesta vede k cíli, běda tomu, kdo se zmýlí. (O Ztraceném a Zapomenutém království)

Třetí pohádka se jmenuje „O Zapomenutém a Ztraceném království“. A neptejte se proč zrovna Zapomenuté. V obsahu u této pohádky, v sekci „Části díla“ je to vysvětlené. Tak si to tam přečtěte. Jenže v této tajemné pohádce byl velký problém. Na záchranu vyrazila celá družina a to je problém. Co je koza není prase a oni byli každou chvilku vepři. Zda našli co hledali vám nepovím, to už jsem zapomněl. Ne, kecám, ale byl by to spoiler. Ale můžu říci, že tato pohádka má doslova epické poselství.
Čtvrtá pohádka „O rozmazleném kuřeti“ není o princezně. Milé děti. Více v komentáři u této pohádky v sekci . . bla, bla, bla.

Citát: Když si jí necháš, musíš mi za ni dát něco jiného. (O rozmazleném kuřeti)

Jinak ve všech čtyřech pohádkách najdete spousty popkulturních odkazů na různé, nejen České, pohádky. Zajdete do Pekla, kde kdysi byla Káča (už je to tři sta let). Obléknete si myší kožíšek . . . no tak dobře, byly to tepláky. Ale snaha se počítá! Ochutnáte i buchty. Jak ty k snědku, tak i ty k sežrání. Vypijete různá piva. Přečteme si několik knih. Mezi nimi třeba Kuchařka pro začátečníky a nebo Malou encyklopedie japonského umění sebeobrany a dáte si dobré jídlo v hospodě na kuří nožce U kulaté báby. A ještě je tu jedna velká zajímavost. Četli jste někdy pohádku o princezně zajatou loupežníky? Tak věřte, že v tomhle svazku je světová, tedy spíš Evropská, možná jen slovanská, prvotina. V pohádkách to všechno vypadá snadné, ale tady nám, tedy princeznám, pan spisovatel připravil nemalá překvapení. A to kuře? Inu, to je bonus. Dobrou noc cvrčci.

Citát: Zatraceně, krucinálbrko! Já vás posílám loupit a vy mi nosíte jablka! (O loupeživé princezně)

Komentáře ke všem pohádkám najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/o-nebojacnych-princeznach-402178

101 07.12.2024

„Vítejte u
Quentina Tarantina.
Máme tu všechno,
co si budete přát.
A ještě mnohem víc.“

„Člověk se stane dospělým, až bude vědět o filmech všechno.“

Hned na začátku tohoto unikátního komiksu zazní jedna moc povedená věta. „Zde nejdete ty nejlepší dialogy na světě, který si budete pamatovat do skonání věků.“ A je to pravda. Quentin Tarantino si na dialozích ve svých filme nechává opravdu moc záležet. Ty se pak stávají legendární a nezapomenutelné. Svět Q.T. má svá pravidla, je to jeho universum a vše, co se v něm děje je sice nepravděpodobné, ale já tomu prostě chci věřit. A věřím, že i mnozí po celém světě, kteří obdivují jeho tvorbu, se mnou budou souhlasit.

Citát: Q. T. : Vždycky jsem si přál umřít ve filmu. A čím víc krve, tím je to pro mě zábavnější.

V tomto komiksu se dozvíte vše, co byste měli o Q. T. vědět. A dost toho je navíc. Od jeho počátků, od dětství, dospívání a tak dále, kde sebral sílu na první film, koho obdivuje, má rád, koho moc nemusí, filmy, který kdy viděl, z čeho čerpal . . . mám snad pokračovat? Jednoduše řečeno, toto je celý život Quentina Tarantina. A já ho žeru! Navíc prozradil jednu věc, o které si myslím, že nikdo pořádně nevěděl. Že scénu s injekcí a Miou natočil Quentin jako kameraman. (Řekni něco! „Něco.“) Nenechal jí natočit Andrzeje Sekulu, který jinak, až na druhou kamerovou scénu v „Situaci kolem Bonnie“, točil celý snímek.

Citát: Nechci točit Pulp Fiction 2!

Vybral jsem docela velkou a pestrou škálu citátů. A nebojte, nejedná se o známé hlášky ze všech Quentinovo filmů, to by bylo něco jako nošení dříví do lesa. Jedná se o citáty, které v této knižní zpovědi řekl rovnou sám velký mistr. A že jsou některé dokonalé snad ani nemusím psát. Vložil jsem je do citátů v profilu Quentina Tarantina. Kresbu v tomto komiksu ani nejde hodnotit. Vlastně to ani není kresba, jen doprovod celým příběhem. Ovšem velkou výjimkou je titulní obraz. Najdete na něm 47 Roninů – odkazů - na Tarantinovo filmy. Tak se do toho dejte. A že je to pořádný příběh. Všem doporučuji!

Citát: Jsem tak šťastný, až si myslím, že je to nelegální. (Quentin Tarantino při točení taneční scény s Johnem Travoltou)

98 07.12.2024