V Královských zahradách
Aleš Richter , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539608/bmid_v-kralovskych-zahradach.jpg
4
58
58
Letos je to již padesát let od doby, kdy vyšel nekorunovanému králi literárního hororu debutový román. Za tu dobu svou tvorbou dokázal uchvátit a ovlivnit několik generací nejen čtenářů, ale i autorů po celém světě. Jeho dílo, které v mnoha případech překračuje hranici zmíněného žánru, po sobě zanechalo nesmazatelnou stopu. Nyní se vám do rukou dostává unikátní projekt: antologie, na které se podílelo jednadvacet českých a slovenských autorů, aby svými příběhy vzdali Mistrovi poctu. Čekají vás možná povědomé, nicméně zcela originální kousky, při jejichž četbě zaplesá srdíčko nejednomu fanouškovi žánru. V temných zákoutích Královských zahrad číhají ty nejděsivější noční můry, které vás pevně lapí do svých spárů! Do této antologie přispěli: Roman Bílek, Petr Boček, Michal Březina, Karel Doležal, Svatopluk Doseděl, Jiří Dvorský, Dominik Fiala, Ivana Gašparíková, Radoslav Kozák, Tomáš Marton, Karin Novotná, Miroslav Pech, Mark E. Pocha, Vladimír Pospíchal, Madla Pospíšilová Karasová, Aleš Richter, Vlaďka Sacká, Jiří Sivok, Ludmila Svozilová, Kristina Trefilová Haidingerová, Lucie Tringelová Kaňová a Murin Wolf.... celý text
Přidat komentář
„Matko. Otče.
Měli jste pravdu.
Nastal můj čas.
Spáč se probudil a přináší spásu.“
(Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha)
Na první pohled rozhodně nádherná kniha. Jiří Dvorský prostě umí - kreslit. Na ten druhý, vnitřní, už je to horší. Když jsem si přečetl jména jednadvaceti „spisovatelů“ (ty uvozovky jsou ironicky na místě) uvědomil jsem si, že z nich dobrých 80% toho zatím moc nedokázalo. Z těch známější jen snad Mark E. Pocha, Petr Boček a Kristina Haidingerová, počet jejich knih překračuje deset. Ostatní na tom nejsou zrovna moc „spisovatelsky“ na výši. Někteří nemaj ani jednu knihu a jen velmi malé množství povídek. Já, jako obrovský obdivovatel a fanda Stephena Kinga mám mrazení už jen při čtení těch jmen. Knihu neotvírám nadšeně, ale spíš skepticky.
Citát: Uvnitř je čisto, ale současně cítíš špínu. (Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová)
PAN King napsal přes padesát knih a přidal spoustu povídek, několik scénářů, pár pohádek, dvě sportovní knihy. Přečetl jsem i pět knih jeho ženy Tabithy, ze série Nodd's Ridge. A samozřejmě nemůžu opomenout ani jeho syny, hlavně Joa Hillströma Kinga, který jde v otcovo šlépějích. Proto tak nemusím antologie parazitující na mistrově tvorbě. Tak a teď jsem upadl v nemilost všech podílejících se spisovatelů a jejich facebookových přisluhovačů. Ani nevím, jak pokračovat, protože je mi jasné, že spousta lidí v tomto bodě můj komentář přestane číst.
Citát: Služebníky potřebuji. Rád přijmu živé lidi, ale umím si poradit i s mrtvými. (Muž, co nikdy nezemřel – Tomáš Marton)
V předmluvě je ostatně řečeno to, o čem jsem výše pochyboval. Cituji: „Autoři udělali vše pro to, aby povídky fungovaly i bez hlubších znalostí mistrova díla, a současně se snažili co nejvíce vystihnout jeho styl.“ Dovolte mladí „spisovatelé“ abych se hluboce zasmál. Pan King svůj styl již změnil několikrát. Ze dvou přečtených knih poznáte úplný hovno. Například od jistého datumu, kde figuruje číslo 19 se Kingův styl otočil úplně. Od Temné věže jede na jiné koleji. Ale už dost, teď se vrhnu na povídky, abych ocenil jak moc máte Kinga načteného a že nepoužíváte jen základní znalosti a nestrkáte sem povídky, které vám jinde nevzali.
Citát: Po devátý večer by tu nikdo neměl bejt, protože se tu občas dějou divný věci.(Archiv – Petr Boček)
Po přečtení všech těch povídek jsem nabyl dojmu, že King píše nejvíce o zhrzelém manželství, rodinných problémech, sexuální úchlce strýců a ježdění autem. No, tvůrci vysoké literatury z vás asi nebudou, respektive, momentálně jimi nejste. King sice taky není, ale podívejte se na jeho hodnoty v literatuře samotné. A to nemluvím o jeho politickém vlivu, či osobním rozvoji. Nejlepší povídku napsal Mark E. Pocha. Jeho „Krátká letní brigáda“ skoro přesně vystihuje jeden z Kingovo stylů. Dobrý je také „Archiv“ Petra Bočka. Jen by mohl být klidně o půlku kratší. Naopak nejhorší povídkou se pro mne stal příběh „Takový je život“, který napsal Dominik Fiala. To se nedalo. Ani „Odmaskuj se!“, povídku, kterou napsala Ivana Gašparíková jsem tak nějak nepobral.
Citát: Nechat se ovládnout temnotou bývá nadmíru lákavé. Zejména, chybí-li štěstí. (Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl)
Další povídky jsou jen obyčejným průměrem, někdy ani to ne. Po sečtení všech hvězd, které jsem za příběhy udělil (je jich 56), přichází rozhřešení. Děleno 22, což je dvacet povídek a dva kreslené skeče – Prolog a Epilog – jsem dospěl k číslu 2,54545455. Jak tak koukám, není to ani ten očekávaný průměr. Takže Hammer King 2,5. Hvězdy zde se už dají dělit. Jinak bych dal spíš ty tři.
Citát: Tančící klaun musí strašit a zabíjet, nikoliv pomáhat. (Klauni – Miroslav Pech)
Překvapivě zábavná sbírka drobných poct dílu Stephena Kinga. O čem, proč a pro koho popsal čtenář jan8470. K tomu jsem zaznamenala, že se do vnímání jednotlivých příběhů propisují osobní kingovské preference, i když ne vždy přímou úměrou - např. nemusím svět Pistolníka, a tak mě "pistolnická" povídka neuchvátila. Hodně potěšil prequel Osvícení (neprozradím - najděte si), variace na Šroťák (dtto), dále jmenovitě V plamenech Radoslava Kozáka, Poslední kapka Vlaďky Sacké a Miss Misantropie Karla Doležala (i když ta by snesla zkrácení). A totálně mě rozsekal závěrečný Sivokův "klišé-příběh" Věřím ve vůni jasmínu... Komix je příjemné zpestření, i když jeho luštění ve čtečce představuje obzvláště rafinovaný způsob mučení. Jako vystřižený z Mistrova Nadaného žáka...
Je zajímavým a z pohledu českých čtenářů rozhodně příjemným překvapením, že naprostá většina autorů zasadila své povídky do českého či slovenského prostředí. Ať už jde o výtečnou povídku Vlaďky Sacké Poslední kapka, která je vezme se svým hrdinou na humanitární misi na Ukrajinu, či humoristickou povídku Michala Březiny o novináři, který se rozhodl vyzpovídat slavného spisovatele. Naopak do malého slovenského městečka, které se brzy změní v kremační pec, nás ve své černohumorné povídce Krátká letní brigáda zavede Mark E. Pocha. Těmto příběhům však dominuje naprosto famózní hororová a přesto s notnou nadsázkou pojatá povídka Petra Bočka – Archiv, v níž bezezbytku zužitkoval své zkušenosti z práce archiváře.
„Z první řady se ke stropu vznesl červený balonek. Sálem se ozvalo jakože vyděšené zaječení. Ten chlápek v kostýmu Pennywise je dobrej, usmála se Sára a nemyslela tím Billa Skarsgårda, třebaže i ten stál za to.“ (str. 293)
Jedním ze zadání ze strany editora nebylo pouze nacpat do povídek co nejvíce odkazů na Mistrova díla, ale také v nich nějak zachytit atmosféru, kterou fanoušci na jeho knihách milují. Obojí se povedlo Miroslavu Pechovi, který citlivě a především navýsost civilně vypráví v povídce Klauni příběh dvou životních ztroskotanců, i Madle Pospíšilové Karasové, která pro změnu zavítala do jednoho léčebného zařízení, aby nám povyprávěla s originalitou a vtipem jedno z nejohranějších rodinných dramat. Editor Aleš Richter ve své černohumorné povídce Dívka, která měla ráda Stephena Kinga pro změnu ukazuje, kam až takové fanouškovství může zajít. Pro opravdové fajnšmekry jsou pak v knize zastoupeny dvě perličky z per Karla Doležala – Miss misantropie a Tomáše Martona – Muž, co nikdy nezemřel. Při jejich čtení si fanoušci Kingovy bibliografie přijdou na své. Běžný čtenář však odkazy na Mistrovo dílo v těchto povídkách rozklíčuje jen s nápovědou.
Přesto, že se editor a autoři snažili o to, aby si knihu užili nejen fanoušci a znalci Kingových knih, platí zde rovnice – čím víc máš načteno, tím víc tě povídky budou bavit. Přesto je antologie V královských zahradách krásnou poctou příběhům Stephena Kinga a ukázkou toho, že se mu čeští a slovenští autoři vyrovnají, protože dobrou povídku nedělá slavné jméno, ale dobře odvedené spisovatelské řemeslo.
Sbírka povídek V královských zahradách má nádhernou kresbu na deskách a taky na předsádce. Oboje dílem pana Dvorského. Povídky uvádí a uzavírá kratší tématický komix od Murina Wolfa. Korunu všemu pak dává limitované vydání v boxu s podpisy autorů povídek a obou malířů co se na ní podíleli.
Celkové provedení sbírky je prostě k sežrání a na českém trhu vlastně menší unikát. Autory a jejich příběhy dal dohromady Aleš Richter a za mě se mu to velice povedlo, protože i když jde primárně o hororové povídky, je každá unikátní, dokonale odlišná od ostatních a zároveň všechny protíná jeden motiv - Stephen King. Některé využívají reálie z jeho knih, některým stačí podobný styl vyprávění a některé jsou očividně milostným vyznáním Velkému Stevemu.
Je celkem jedno jaký máte rádi žánr, tady si každý vybere tu svou nejlepší. Zároveň ne každá zaujme, ale to je holt úděl sbírkových počinů více autorů. Nebudu tady obsáhle pitvat všechny povídky, zhodnoťte si je sami. Takže jen krátce. Pro mě je špička vlastně hned první povídka Ve stínu. Ta je prostě dokonalá. Další co mě zaujaly opravdu hodně - Archiv, Miss Misantropie, Monstra uvnitř nás, Takovej je život a Věřím ve vůni jasmínu.
Doufám, že to není první a zároveň poslední sbírka z Alešovi dílny. Tahle se totiž povedla převelice!
Lahůdková sbírka povídek pro milovníky Stephena Kinga. A ano, dýchá zde z každé stránky. Pochopitelně některé kousky jsou lepší než jiné, ale mě se líbily všechny. Díky všem, kdož se na tom podíleli, to člověka jako já zahřeje u srdíčka..
Bestiální kompilace známých i méně známých českých autorů, kteří zde složili jednu velkou poctu skvělému spisovateli S. Kingovi. Většina povídek jsou opravdu skvělé kousky, některé třeba trochu méně skvělé, ale přesto musím knihu jedině doporučit. Ne zdaleka všechny antologie jsou takhle dobré.
Vítejte v Královských zahradách! Tato antalogie vyšla ve spolupráci českých a slovenských autorů, kteří vzdali poctu králi hororu. Já si ji upřímně přečetla z pouhé zvědavosti. Asi se nemůžu považovat za tak velkého fanouška Stephena Kinga, jak bych asi chtěla, ale přesto mě jeho tvorba láká. Proto mě dost zajímalo, jaké příběhy si připravili další spisovatelé. Na začátek bych chtěla říct, že po grafické stránce je knížka opravdu překrásná! Co se týče jednotlivých antalogii, tak není asi překvapivé, že některé se mi prostě líbili více a jiné zase méně. A věřím, že je to naprosto v pořádku. Hodně se mi líbily úvodní medailonky autorů, kde bylo krásně ukázáné, jak tvorba Stephena Kinga jednotlivé autory inspirovala a ovlivnila.
Za mě je celá kniha krásný počin, který vzdává holt asi všemi známému autorovi. Určitě, pokud na ni v knihkupectví narazíte neváhejte si ji vzít a třeba taky na chvíli zavítáte do Královských zahrad.
Stejně jako jiné sbírky - něco je lepší, něco méně. Celkově se kniha četla dobře, po výtvarné stránce je velmi povedená.
Kniha, která v sobě skrývá celkem 20 povídek + prolog a epilog ve formě komiksu k připomenutí Kingových románů .... povídky se daly číst... nebylo to špatné...
Asi jako každá antologie i tato má silnější i slabší kousky - respektive některé povídky mi byly při čtení bližší než jiné.
Za mě rozhodně nejlepší povídky:
- Ve stínu - první povídka ve sbírce a opravdu na mě z tohoto příběhu hned dýchl King, skvěle děsivé a napínavé, jen poslední odstavec tam byl podle mě navíc.
- Sklep - dětské strachy, další kingovské téma, na krátkém rozsahu skvěle zpracovaná povídka.
- Tam venku - rozhodně nejlepší povídka celé sbírky.
- Monstra uvnitř nás - mrazí mě ještě teď, jen si na povídku vzpomenu.
Další zajímavé kousky:
- Odmaskuj se! - mám ráda atmosféru strašidelných hotelů
- Pouta - odkazuje na jednu z mých nejoblíbenějších kingovek. Povedené okořenění sbírky.
- Klauni - tohle vlastně nebyl horor, ale bylo to takové podivně milé. Společné zájmy sbližují a i když jste sebedivnější, možná na vás někde v kanále čeká ještě někdo divnější, s kým můžete opustit svou samotu.
- Miss Misantropie - tohle přispělo k žánrové pestrosti, zajímavé sci-fi, po jehož přečtení se člověk cítí míň důležitý než chrchel na počuraném patníku. Díky. :)
- Věřím ve vůni jasmínu - krásný závěr celé sbírky!
Naopak povídky, které mě moc nezaujaly:
- Archiv - tuhle jsem bohužel doslova přetrpěla a párkrát jsem i uvažovala, že ji přeskočím. Přitom námět na příběh je opravdu zajímavý, jen samotné zpracování bylo hrozně těžkopádné, rozvleklé a nudné. Nesedl mi ani ten styl – chvílemi jsem měla pocit, že čtu výroční zprávu o pracovních postupech archiváře. Jazyk místy až poloformální, zbytečné užívání pasiv a navíc zatíženo odbornými termíny. Možná to je jen můj pocit, ale pokud by se tato povídka seškrtala na polovinu, měla by konečně ten správný spád. Četla jsem střídavě papír a e-book a právě v něm se objevila taková zvláštnost - v této povídce je asi kus textu zkopírovaný z Wikipedie a zůstaly tam odkazy.
- Takovej je život - bylo tam několik zajímavých filosofických myšlenek, ale přišlo mi to celé tak nějak na sílu a ten konec na mě působil křečovitě. Doslovný odkaz na konkrétní povídku - neznám a přišlo mi to tam navíc. V literatuře se přece dají tvořit aluze daleko sofistikovaněji.
- Krátká letní brigáda - tady jsem pochopila, že odkaz na Kinga má být nejspíš prostřednictvím náboženského fanatismu, ale tahle povídka mi mezi ostatní vůbec nezapadala. Přišlo mi to hrozně na sílu a vlastně jsem vůbec nepochopila motivy hlavní postavy. King si naopak potrpí na psychologii postav, tahle povídka mi tam nějak nesedla.
Celá kniha je nádherně zpracovaná. Obálka a předsádky od Jiřího Dvoreckého radost pohledět. Doprovodné komiksy mě taky moc bavily.
Bavily mě i medailonky autorů - moc hezky to ukazuje, jak jednotlivé autorky a autory Kingova tvorba inspirovala a ovlivnila po spisovatelské/umělecké stránce. To jsem chápala i jako takové malé poselství celé té sbírky.
Musím říct, že jsem od téhle knížky neměl moc přehnaná očekávání. Stejně tak musím s omluvou přiznat, jak strašně moc jsem do týhle doby a naprosto neprávem opomíjel česko / slovenský hororový a sci-fi autory. Některý povídky z téhle antologie ve mne už teď rozhodně zanechaly hodně silnej dojem a u některejch i naskakovala husina nebo vlhly oči (a to nejsem ještě úplně na konci)...
S některými spisovateli mám v plánu se ještě rozhodně potkat. Mám co dohánět!!!!
Tuhle knížku doporučuju všema deseti.
Nejen pro fanoušky Kinga, kteří si tu najdou desítky skrytejch, nebo vysloveně otevřenejch a přímejch paralel na jeho díla - nebudu dávat spoilery - ale i pro ty, kteří maj rádi temnotu, kteří třeba v noci viděj v každým stínu strašidlo, nebo i pro ty, kteří mají rádi filosofování nad životem a smrtí. Tahle knížka se čte sama. A to i bez znalosti mistrova díla.
"Všichni si myslíme, že žijeme v pohádce, ale něco Ti řeknu - pohádky nemaj šťastný konce, končej totiž na emočním vrcholu. Když se uzavře zápletka. Všechno je krásný a zalitý sluncem, ale... pak nastane další den, Kate. Sněhurku brzy začne mrzet, že opustila jedinou rodinu, kterou kdy měla. Popelku bodne u srdce prázdnej a nenaplněnej vztah s princem. Krásku, že zničila kouzla. Nežijeme v pohádce. Pohádky samy v sobě nežijou."
(Dominik Fiala - Takovej je život)
Jak jsem napsala jinde a jak je o mně vcelku známo, horory nečtu. Tedy – většinou. Mám z nich noční můry. Jenže když vznikne antologie, v níž jsou zastoupeni nejlepší čeští hororoví autoři, kteří jsou zároveň i vašimi známými, co zbývá? Že je to antologie k poctě Stephena Kinga? Tak to už je jasné úplně… Přesto nemám ani Kinga načteného tolik, abych zachytila všechny odkazy na jeho dílo. Můžu říct, že mě to docela mrzí
Že je sbírka věnovaná Kingovi, to pochopí prakticky okamžitě i ten, kdo četl byť jedinou jeho knihu. Mistr je zde přítomen naprosto všude. Již na velmi zdařilé obálce sedí na královském (jak jinak) trůnu jako skutečný vládce své temné říše děsů, hrůzy a nočních můr. Některé povídky na něj odkazují přímo, jinde bylo Kingovo dílo spíše inspirací. Leckde jsou drobné upomínky a odkazy jen tak mezi řečí: zastavený čas 19:19 na hodinách, názvy jeho knih, použité jako běžné slovo v textu, a mnoho dalších.
Obvyklým problémem většiny antologií je fakt, že úroveň povídek bývá nevyrovnaná. Tento jev se do určité míry nevyhnul ani Královským zahradám, projevuje se však mnohem méně patrně než u jiných povídkových sbírek. Myslím, že za to můžeme děkovat stejnou měrou poctivému výběru povídek a kvalitě zúčastněných autorů.
Pojďme se podívat na jednotlivé šlépěje skrze onu zahradu hrůzných rajských potěšení.
Prolog v podobě komiksu – Murin Wolf
Skvělý nápad. Nečetla jsem komiks snad od dob Lips Tulliana a moc jsem si užívala všechno to „grrr“ a „SKŘEK!“ Jako úvod do knihy velmi originální!
Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová
Povídka velmi kingovské atmosféry. Parta mladých jede do oblasti, před kterou jsou varováni, aby tam získali originální videa a tím další followery, nejkýženější kořist dnešního světa. Že výlet nedopadne podle plánů, je nabíledni. Konec mě trochu zklamal svou neuzavřeností.
Sklep – Vladimír Pospíchal
Jednohubka o dětském strachu, který je přece tak směšně bezdůvodný. Nebo…?
Tam venku – Ludmila Svozilová
Autorka Zemři, Kaine znovu dokazuje, jak děsivou atmosféru dokáže navodit a jak mistrně dokáže popsat hrůzy, jaké dokáže jen člověk. Poměrně klasický scénář – pobyt spřátelené čtveřice na chatě se záhy změní v něco vážně moc ošklivého.
Muž, co nikdy nezemřel - Tomáš Marton
Westernově laděná povídka, spíše strašidelná než hrůzná, ačkoli krve a mrtvol je v ní víc než běžný průměr.
Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl
Téma domácího násilí, které se mě v povídkách vždy mimořádně dotýká a kde se mi pravidelně vaří krev nad hláškami typu „Nemůžu odejít, nemám na to dost peněz.“ V těchto konotacích mi vždy vytane úryvek z Pratchettových Dobrých znamení, kde se praví zhruba následující: „Cowleymu (démonovi) dělalo stále větší potíže vymýšlení nových a nových zel, která by byla natolik ošklivá, aby si jich někdo na pozadí běžného života vůbec někdo všiml.“ Protože člověk člověku dokáže způsobit takové peklo, jaké by nevymyslel ani nejtalentovanější ďábel. Pan King tohle dobře ví a v jeho knihách je to znát. V těchto povídkách také.
V plamenech – Radoslav Kozák
Pochmurné, děsivé, strašidelné, plamenné a bez většího vysvětlování.
Oči viny – Kristina Trefilová Haidingerová
Krásně mrazivá povídka o noční můře každého řidiče.
Takovej je život – Dominik Fiala
Povídka s překvapivou pointou, kdy se dozvíme, že všechno je jako obvykle jinak, než jsme si mysleli. Ten proazický závěr mě maličko zamrzel. Na konci je jasný odkaz na nějakou konkrétní povídku, ale bohužel mi nic neřekl, což mi přišlo líto. Asi si budu muset tuhle literaturu přece jen muset více nastudovat. Hororoví znalci jistě poznají, oč jde.
Poslední kapka – Vlaďka Sacká
Nové sanitky a jejich osádky, stará bolest a vážně nečekaná pointa.
Pouta – Roman Bílek
Tohle bylo spíš porno než horor a za mě to nezachránila ani citace z Romea a Julie. Snad za to může moje prudérie, ale mně sem tato povídka neseděla. Připadalo mi, jako by se autor vyrovnával s nějakým vlastním běsem nebo se chtěl někomu touto cestou pomstít.
Michal Březina – Mizerná smrt Václava Kácela
Osvěžující humorná jednoaktovka k nabrání dechu a uvolnění. S hlavním hrdinou jsem velmi, velmi cítila.
Monstra uvnitř nás – Karin Novotná
O tom, že není radno přeceňovat psychiatry a podceňovat bubáky.
Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha
Klasické zlo bez příčiny, nebo snad kvůli pomýlenému chápání Boha či domnělé rodičovské křivdě. Krvotok a hromady mrtvol v kingovském duchu, ale pro mě trochu na povrchu.
Odmaskuj se! – Ivana Gašparíková
A opět ten rodinný hnus. Tak děsivý, protože tak reálný a tak, bože, tak častý. Pointa předvídatelná, ale krásně strašidelná a v rámci žánru logická.
Archiv – Petr Boček
Povídka, jakou nejspíš nemohl napsat nikdo jiný než archivář. Obávám se, že do archivu jakéhokoli druhu mě nějakou dobu nikdo nedostane…
Klauni – Miroslav Pech
Povídka, kterou jsem buď nepochopila, nebo nebyla děsivá. Chyběla mi linka Ondry. Nebo přebýval Ondra.
Dobrý manžel – Madla Pospíšilová Karasová
Protože vím, co Madla dokáže, začínala jsem tuto povídku číst už apriori s mrazením v zádech. A ejhle, zlo je tu jaksi jen zpovzdálí, zprostředkované a snesitelné. Roztomilý odkaz na Mistra v závěru. Milé počtení v té záplavě hrůz.
Miss Misantropie – Karel Doležal
Povídka na pomezí sci-fi a hororu, kde bloudíme v jiných vesmírech a vědomích a lecčem dalším….a přitom stačilo, kdyby ji ve škole nešikanovali!
Dívka, která měla ráda Stephena Kinga – Aleš Richter
Lehce humorně bizarní pocta Mistrovi s mnoha odkazy na jeho dílo. Prostě když Ho miluješ, není co řešit. I když ti třeba hrábne.
Věřím ve vůni jasmínu – Jiří Sivok
Tragický a tak hrozně pravděpodobný příběh, jakých se kolem nás odehrávají denně desítky. U čtení se mi svíralo srdce smutkem.
Epilog – komiks, Murin Wolf
Vtipné uzavření antologie, vyplatí se dobře prohlédnout a přečíst!
Shrnutí:
Myslím, že se Mistr za své nadané žáky z českých a slovenských literárních luhů a hájů stydět určitě nemusí!
Antologie vznikla jako pocta nekorunovnému králi hororu Stephenu Kingovi, takže jeho fanoušci si jistě užijí. Musím konstatovat, že nejsem úplně nepolíbená Mistrem, nicméně dalo by se to charakterizovat jako letmý polibek na čelo. A i tak jsem si to užila. Kniha je vymazlená po všech stránkách. Má luxusní obálku od Jiřího Dvorského. Kromě povídek samotných obsahuje komiksový prolog a epilog Murina Wolfa. Nechybí předmluva Aleše Richtera, který antologii sestavil a přispěl do ní parádní povídkou, a medailonky všech autorů. Povídky jsou tu strašidelné, tu hororové, ba i romantická linka se najde. Opravdu těžko by se mi vybíraly byť tři nejlepší. Doporučuji!
Byla bych blázen, kdybych si nechtěla přečíst knihu, která je složená z povídek českých autorů inspirovanými tvorbou Stephena Kinga.
Musím ocenit všechnu práci, jak všech autorů, kteří se na knize podíleli, tak @alesh_richter , který se do toho pustil a vše dal dohromady.
Upřímně mě povídky moc překvapily a odraz Kinga v nich byl opravdu cítit. Byly bez omáček, šlo se přímo k věci a večer v posteli jsem opravdu občas měla divný pocit. Povídky jsou tak akorát dlouhé a říkáte si: "Ještě jednu na dobrou noc." Ano... Ale pak na ně před usnutím myslíte...
Musím vyzdvihnout povídky jako je Žena s pastelkami, Tam venku, V plamenech, Takovej je život, Monstra v nás a Dobrý manžel. Ty mě naprosto pohltily.
Rozmanité povídky, některé víc dějové, jiné spíš zaujmou atmosférou. Jestli je tohle pocta Kingovi, tak se vydařila, protože jeho styl byl chvílemi až hmatatelný.
Popravdě jsem trochu překvapen, že něco podobného u nás nevyšlo už dříve. Faktem ale je, že něco takového chce od všech zúčastněných hodně odvahy. Tady jde hodně o přístup jak autorů a autorek, tak i čtenářů a čtenářek a jejich schopnost a odhodlání přistoupit na danou hru. Už jsem jednu podobnou „kingovskou“ knihu četl a nedopadlo to moc dobře. Lze napsat kingovskou povídku a povídku v kingovském duchu. Nezdá se to, ale je mezi tím velký rozdíl. Mezi klady „Královských zahrad“ jistě patří to, že kniha na pohled fakt moc pěkně vypadá a lahodí oku. Také pestrost ohledně obsahu a přístupu k danému tématu v jednotlivých povídkách. V podobně laděných antologiích je tohle hodně bod k dobru. Jak už to u antologií bývá, ne každá povídka se dokáže trefit do čtenářova vkusu, nálady, rozpoložení a oblíbených ingrediencí. Za naprostý skvost této považuji výtečnou alegorii jedné z mých nejoblíbenějších Kingových povídek Ludmily Svozilové TAM VENKU. Pětici mých nej dále utváří hloubavý a silně přemýšlivý TAKOVEJ JE ŽIVOT Dominika Fialy, struny dětských strachů rozechvívající SKLEP Vladimíra Pospíchala, s tématem antologie hodně dobře pracující MONSTRA UVNITŘ NÁS Karin Novotné a od jistého okamžiku jasně předvídatelná ale přesto dobře napsaná (a svou předvídatelností nijak netrpící) POSLEDNÍ KAPKA Vlaďky Sacké. Většina ostatních jsou ucházející a nijak špatné záležitosti, najdou se ale i ty, které mě moc nezaujaly. Jedna povídka mě dokonce nudila tak, že jsem přemýšlel, že přeskočím na další, což jsem od jejího autora vážně nečekal. Obecně vzato jde ale o příjemnou knihu. Jak píšu výše, jde o to, nakolik kdo je ochoten přistoupit na hru.
Zápory: Mlhová ulice? Opravdu MLHOVÁ ulice? Poslední odstavec hned první povídky je ukázkovým příkladem toho, jak zabít celý příběh. Zamrzelo, že Svatopluk Doseděl zde jako jediný má již jinde publikovanou (ale dobrou a vnitřně hezky nepříjemnou) povídku, byť s lehce upraveným (post)závěrem. Nikde v knize není uvedeno, kdo překládal slovenské povídky.
Od dětství miluju Kinga, miluju povídky, takže na tuhle knihu jsem se moc těšila.
A nezklamala, je to velká paráda. Bavily mě uplně všechny povídky, našla jsem v nich spoustu střípků z tvorby Mistra.
Přesto, že se editor a autoři snažili o to, aby si knihu užili nejen fanoušci a znalci Kingových knih, platí zde rovnice – čím víc máš načteno, tím víc tě povídky budou bavit. Přesto je antologie V královských zahradách krásnou poctou příběhům Stephena Kinga a ukázkou toho, že se mu čeští a slovenští autoři vyrovnají, protože dobrou povídku nedělá slavné jméno, ale dobře odvedené spisovatelské řemeslo.
"Není krásnějších a honosnějších zahrad, než těch královských. Samý dokonale zastřižený keř a omamná vůně květin. Jak to ale vypadá v zahradách krále hororu? Vstupte honosnou bránou a vítejte V královských zahradách! Na tuhle procházku jen tak nezapomenete.
(...)
Aleš Richter dal dohromady pestrou sbírku autorů i povídek. Autoři zabrousili do všech koutů Kingovy tvorby. Výrazná díla mistra hororu rozpozná i nepříliš znalý Kingův čtenář, ti znalejší si najdou svá malá zrnka a ti absolutně neznalí si užijí skvělé hororové povídky českých a zahraničních autorů.
Úctyhodný projekt s krásnou obálkou a grafickou úpravou v podání Jiřího Dvorského jistě upoutá nejednoho čtenáře. V královských zahradách si každý najde ten svůj vyvolený květ."
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/08/literatura/lit-recenze/ales-richter-ed-v-kralovskych-zahradach/
Část díla
Archiv
2024
Dívka, která měla ráda Stephena Kinga
2024
Dobrý manžel
2024
Epilog - Loučí se s vámi Královské Zahrady
2024
INTERMEZZO-Mizerná smrt Václava Kácela
Tedy na to, jaké se tu pějou ódy jsou ve velkém počtu ty povídky celkem ubohé. Knihu jsem si koupil díky krásnému obalu, ale to je tak všechno. Dvě možná tři povídky by se daly hodnotit jako "úspěšné Kingovo dílu". Ostatní je jen marast.