Nová kniha
V Královských zahradách - Aleš Richter
Letos je to již padesát let od doby, kdy vyšel nekorunovanému králi literárního hororu debutový román. Za tu dobu svou tvorbou dokázal uchvátit a ovlivnit někol... detail knihy
Související novinky
Úsvit Onyxu, Temnoty hlubin a další knižní novinky (33. týden)
Vítáme vás u nového článku s přehledem knižních novinek. Tentokrát se můžete těšit na více než 40 titulů, které vyjdou v... celý text
Nové komentáře u knih Aleš Richter
V Královských zahradách
„Tedy na to, jaké se tu pějou ódy jsou ve velkém počtu ty povídky celkem ubohé. Knihu jsem si koupil díky krásnému obalu, ale to je tak všechno. Dvě možná tři povídky by se daly hodnotit jako "úspěšné Kingovo dílu". Ostatní je jen marast.“... celý text
— DarylDixon
V Královských zahradách
„„Matko. Otče.
Měli jste pravdu.
Nastal můj čas.
Spáč se probudil a přináší spásu.“
(Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha)
Na první pohled rozhodně nádherná kniha. Jiří Dvorský prostě umí - kreslit. Na ten druhý, vnitřní, už je to horší. Když jsem si přečetl jména jednadvaceti „spisovatelů“ (ty uvozovky jsou ironicky na místě) uvědomil jsem si, že z nich dobrých 80% toho zatím moc nedokázalo. Z těch známější jen snad Mark E. Pocha, Petr Boček a Kristina Haidingerová, počet jejich knih překračuje deset. Ostatní na tom nejsou zrovna moc „spisovatelsky“ na výši. Někteří nemaj ani jednu knihu a jen velmi malé množství povídek. Já, jako obrovský obdivovatel a fanda Stephena Kinga mám mrazení už jen při čtení těch jmen. Knihu neotvírám nadšeně, ale spíš skepticky.
Citát: Uvnitř je čisto, ale současně cítíš špínu. (Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová)
PAN King napsal přes padesát knih a přidal spoustu povídek, několik scénářů, pár pohádek, dvě sportovní knihy. Přečetl jsem i pět knih jeho ženy Tabithy, ze série Nodd's Ridge. A samozřejmě nemůžu opomenout ani jeho syny, hlavně Joa Hillströma Kinga, který jde v otcovo šlépějích. Proto tak nemusím antologie parazitující na mistrově tvorbě. Tak a teď jsem upadl v nemilost všech podílejících se spisovatelů a jejich facebookových přisluhovačů. Ani nevím, jak pokračovat, protože je mi jasné, že spousta lidí v tomto bodě můj komentář přestane číst.
Citát: Služebníky potřebuji. Rád přijmu živé lidi, ale umím si poradit i s mrtvými. (Muž, co nikdy nezemřel – Tomáš Marton)
V předmluvě je ostatně řečeno to, o čem jsem výše pochyboval. Cituji: „Autoři udělali vše pro to, aby povídky fungovaly i bez hlubších znalostí mistrova díla, a současně se snažili co nejvíce vystihnout jeho styl.“ Dovolte mladí „spisovatelé“ abych se hluboce zasmál. Pan King svůj styl již změnil několikrát. Ze dvou přečtených knih poznáte úplný hovno. Například od jistého datumu, kde figuruje číslo 19 se Kingův styl otočil úplně. Od Temné věže jede na jiné koleji. Ale už dost, teď se vrhnu na povídky, abych ocenil jak moc máte Kinga načteného a že nepoužíváte jen základní znalosti a nestrkáte sem povídky, které vám jinde nevzali.
Citát: Po devátý večer by tu nikdo neměl bejt, protože se tu občas dějou divný věci.(Archiv – Petr Boček)
Po přečtení všech těch povídek jsem nabyl dojmu, že King píše nejvíce o zhrzelém manželství, rodinných problémech, sexuální úchlce strýců a ježdění autem. No, tvůrci vysoké literatury z vás asi nebudou, respektive, momentálně jimi nejste. King sice taky není, ale podívejte se na jeho hodnoty v literatuře samotné. A to nemluvím o jeho politickém vlivu, či osobním rozvoji. Nejlepší povídku napsal Mark E. Pocha. Jeho „Krátká letní brigáda“ skoro přesně vystihuje jeden z Kingovo stylů. Dobrý je také „Archiv“ Petra Bočka. Jen by mohl být klidně o půlku kratší. Naopak nejhorší povídkou se pro mne stal příběh „Takový je život“, který napsal Dominik Fiala. To se nedalo. Ani „Odmaskuj se!“, povídku, kterou napsala Ivana Gašparíková jsem tak nějak nepobral.
Citát: Nechat se ovládnout temnotou bývá nadmíru lákavé. Zejména, chybí-li štěstí. (Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl)
Další povídky jsou jen obyčejným průměrem, někdy ani to ne. Po sečtení všech hvězd, které jsem za příběhy udělil (je jich 56), přichází rozhřešení. Děleno 22, což je dvacet povídek a dva kreslené skeče – Prolog a Epilog – jsem dospěl k číslu 2,54545455. Jak tak koukám, není to ani ten očekávaný průměr. Takže Hammer King 2,5. Hvězdy zde se už dají dělit. Jinak bych dal spíš ty tři.
Citát: Tančící klaun musí strašit a zabíjet, nikoliv pomáhat. (Klauni – Miroslav Pech)“... celý text
— Terva
V Královských zahradách
„Překvapivě zábavná sbírka drobných poct dílu Stephena Kinga. O čem, proč a pro koho popsal čtenář jan8470. K tomu jsem zaznamenala, že se do vnímání jednotlivých příběhů propisují osobní kingovské preference, i když ne vždy přímou úměrou - např. nemusím svět Pistolníka, a tak mě "pistolnická" povídka neuchvátila. Hodně potěšil prequel Osvícení (neprozradím - najděte si), variace na Šroťák (dtto), dále jmenovitě V plamenech Radoslava Kozáka, Poslední kapka Vlaďky Sacké a Miss Misantropie Karla Doležala (i když ta by snesla zkrácení). A totálně mě rozsekal závěrečný Sivokův "klišé-příběh" Věřím ve vůni jasmínu... Komix je příjemné zpestření, i když jeho luštění ve čtečce představuje obzvláště rafinovaný způsob mučení. Jako vystřižený z Mistrova Nadaného žáka...“... celý text
— petrarka72
V Královských zahradách
„Je zajímavým a z pohledu českých čtenářů rozhodně příjemným překvapením, že naprostá většina autorů zasadila své povídky do českého či slovenského prostředí. Ať už jde o výtečnou povídku Vlaďky Sacké Poslední kapka, která je vezme se svým hrdinou na humanitární misi na Ukrajinu, či humoristickou povídku Michala Březiny o novináři, který se rozhodl vyzpovídat slavného spisovatele. Naopak do malého slovenského městečka, které se brzy změní v kremační pec, nás ve své černohumorné povídce Krátká letní brigáda zavede Mark E. Pocha. Těmto příběhům však dominuje naprosto famózní hororová a přesto s notnou nadsázkou pojatá povídka Petra Bočka – Archiv, v níž bezezbytku zužitkoval své zkušenosti z práce archiváře.
„Z první řady se ke stropu vznesl červený balonek. Sálem se ozvalo jakože vyděšené zaječení. Ten chlápek v kostýmu Pennywise je dobrej, usmála se Sára a nemyslela tím Billa Skarsgårda, třebaže i ten stál za to.“ (str. 293)
Jedním ze zadání ze strany editora nebylo pouze nacpat do povídek co nejvíce odkazů na Mistrova díla, ale také v nich nějak zachytit atmosféru, kterou fanoušci na jeho knihách milují. Obojí se povedlo Miroslavu Pechovi, který citlivě a především navýsost civilně vypráví v povídce Klauni příběh dvou životních ztroskotanců, i Madle Pospíšilové Karasové, která pro změnu zavítala do jednoho léčebného zařízení, aby nám povyprávěla s originalitou a vtipem jedno z nejohranějších rodinných dramat. Editor Aleš Richter ve své černohumorné povídce Dívka, která měla ráda Stephena Kinga pro změnu ukazuje, kam až takové fanouškovství může zajít. Pro opravdové fajnšmekry jsou pak v knize zastoupeny dvě perličky z per Karla Doležala – Miss misantropie a Tomáše Martona – Muž, co nikdy nezemřel. Při jejich čtení si fanoušci Kingovy bibliografie přijdou na své. Běžný čtenář však odkazy na Mistrovo dílo v těchto povídkách rozklíčuje jen s nápovědou.
Přesto, že se editor a autoři snažili o to, aby si knihu užili nejen fanoušci a znalci Kingových knih, platí zde rovnice – čím víc máš načteno, tím víc tě povídky budou bavit. Přesto je antologie V královských zahradách krásnou poctou příběhům Stephena Kinga a ukázkou toho, že se mu čeští a slovenští autoři vyrovnají, protože dobrou povídku nedělá slavné jméno, ale dobře odvedené spisovatelské řemeslo.“... celý text
— jan8470
V Královských zahradách
„Sbírka povídek V královských zahradách má nádhernou kresbu na deskách a taky na předsádce. Oboje dílem pana Dvorského. Povídky uvádí a uzavírá kratší tématický komix od Murina Wolfa. Korunu všemu pak dává limitované vydání v boxu s podpisy autorů povídek a obou malířů co se na ní podíleli.
Celkové provedení sbírky je prostě k sežrání a na českém trhu vlastně menší unikát. Autory a jejich příběhy dal dohromady Aleš Richter a za mě se mu to velice povedlo, protože i když jde primárně o hororové povídky, je každá unikátní, dokonale odlišná od ostatních a zároveň všechny protíná jeden motiv - Stephen King. Některé využívají reálie z jeho knih, některým stačí podobný styl vyprávění a některé jsou očividně milostným vyznáním Velkému Stevemu.
Je celkem jedno jaký máte rádi žánr, tady si každý vybere tu svou nejlepší. Zároveň ne každá zaujme, ale to je holt úděl sbírkových počinů více autorů. Nebudu tady obsáhle pitvat všechny povídky, zhodnoťte si je sami. Takže jen krátce. Pro mě je špička vlastně hned první povídka Ve stínu. Ta je prostě dokonalá. Další co mě zaujaly opravdu hodně - Archiv, Miss Misantropie, Monstra uvnitř nás, Takovej je život a Věřím ve vůni jasmínu.
Doufám, že to není první a zároveň poslední sbírka z Alešovi dílny. Tahle se totiž povedla převelice!“... celý text
— lazarus
