Terva přečtené 1892

Temné záblesky 2006, Martin Moudrý

„Chcete-li manipulovat s několik dnů starou mrtvolou a nenakazit se, jsou takové gumové rukavice pravý poklad.“ „Já snad budu muset jít pěšky.“ Ty vole, to je Kulhánek!!! Tuhle větu čtu vždycky, když se objeví nějaký nový nebo staronový spisovatel, a hodí do svého, mnohdy nudného, příběhu nějakého mimozemšťana, srnku nebo upíra. A tak jsem se musel zasmát některým recenzím na tuto knihu, kdy někdo dokonce tvrdí, že na Kulhánka, Kotletu nebo Kopřivu to nemá. Hmmm . . . Pan Moudrý je svou tvorbou nejblíže té Kolhánkovské, už jen tím, že dopsal trilogii Cesta krve a přispěl tak svým Katem do perfektních příběhů Dobráka a Cynika. Citát: Jestli mi odpovíte na mé otázky, nechám vás odejít. Jestli ne, budu mít jídlo na zimu. Temné záblesky si tvrdím popsat jako brutálnější Kulhánek s menším humorem. Panu Moudrému nejde moc srandovní vypointování kapitol, v čemž je pan Kulhánek mistr. Kotleta tomu nemá ani po kotníky, protože jeho jediná a nejlepší kniha vyšla před patnácti lety. A Kopřiva? Ten kolem Kulhánka jen prokulhal. Má úplně jiné specifické příběhy. Má perfektní příběhy, ale nikdy by mě nenapadlo ho přirovnávat ke Kulhánkovi. Citát: . . . zůstala nám bedna jablek ve sklípku, dvě hrušky a sušené kopřivy. Pak zůstanou jedinými potravinami v celém lese pouze lahve s whisky. Jest-li že nadejde den, kdy budeme muset zemřít hlady, můžeme umřít opilí takovým způsobem, že nám to bude úplně jedno. Temné záblesky je mrazivý temný sci-fi horor s prvky gore, masovými vraždami, popkulturními hláškami, krví, humorem, ironií a akcí. Nejvíce mi to však připomíná akční hru z pohledu jednoho hráče. Začínáte jako prostý moravský občan, co se bojí jít na úřad práce, protože bude plno a na vás se možná ani nedostane řada, poté v jednom mžiku stojíte uprostřed zničeného a hořícího města a vaše cesta začíná záchranou manželky. Hororovým odjezdem do Ostravy příběh Tibora Lánského je jen rozjezd. Citát: Z Petřvaldu je to do Ostravy co by meteoritem dohodil. (POZOR NÁSLEDUJE MOŽNÉ VYZRAZENÍ DĚJE) Pak už je to jen level za levelem, pomsta, krev, kanibalismus, (pokud nejste rasisti nebude vám vadit ani cikánská kotleta) pětileté otroctví, temný záblesk a ukradení kosmické lodě, cesta časem a masové vraždění, pak sériové vraždění dětí – nikdy jsem pořádně nechápal rozdíl mezi „masový“ a „sériový“ – ale tady je to jedno. Pokud sečtete oběti všech známých masových a sériových vrahů světa, tak nebudete mít ani desetinu mrtvol, které zde vyrobí a sežere Tibor Lánský. A ke konci vás čeká BOSS. Citát: Když zažijete něco jako apokalypsu, brutálně povraždíte vrahy vaší ženy a začnete lovit cikány na jídlo, zřejmě to tak trochu posune hranice vaší adaptability na nepravděpodobné události. (KONEC STRACHU, HLADU A SPOILERŮ) Strhující, leč někdy zbytečně prodlužovaný příběh, kde najdete vše, co správná braková literatura má mít. Vše je úhledně seřazeno, logickým postupem odhaleno a s perfektním finálem ukončeno. Je v tom spousta moudra a člověk je možná i překvapen tím surovým pohledem na svět. Když jsem nedávno četl článek o tom, kterak se školy v USA zbavují nevhodné literatury (King nebo Orwel?), jsou Temné záblesky určeny rovnou ke spálení. Kniha totiž obsahuje všechno to, kvůli čemu dnešní svět šílí a vykřikuje slova jako „respekt“ a „rasistický!!!“ V tomto příběhu si užijete starý svět. Citát: Teraz vám gadžom ukážeme, čo je to rasismus. Ale pozor, to není ještě všechno. Příběh tak nějak vystihuje i pravdu, co by se mohlo stát, kdyby civilizace jako taková skončila. Hlavně shánění jídla je v tomto příběhu dost brutální, ale bohužel i také dosti reálné. Ještě něco málo o humoru. Je ho v tomto příběhu dost, ale ne zas tak moc. Možná to chtělo ještě více oživit třeba ironií, protože příběh sám o sobě je hodně temný. Opravdu jsem čekal víc srandy. Ale i tak dobrý. Navíc jsem z příběhu vypsal na třicet citátů – což je snad zatím nejvíc ze všech těch knih, co jsem kdy přečetl. Už to samo poukazuje na poctivý a propracovaný příběh. A já si na konci konečně můžu zařvat tu super hlášku – Ty vole, to je Moudrý!!!!! Citát: Co se mého současného stavu týkalo, nebylo to zrovna nejhorší. Cítil jsem se tak vitální a živý jako nikdy v životě, měl jsem dobrou náladu a životní cíl. . . . například zabíjení mě nechávalo naprosto chladným, necítil jsem absolutně výčitky svědomí (spíš mě to bavilo čím dál víc)... celý text

Cesta na Mars 2024, Mark Russell

„Absence jakéhokoliv pozitivního výsledku nedokázala nikdy zastavit setrvačnost hlouposti, která se již dala do pohybu.“ „Loučení se přeceňuje. Nejlepší je prostě zmizet.“ Musím říci, že jsem tak nějak nevěděl, do čeho jdu. Čekal jsem dobrodružné sci-fi plné akce a mimozemšťanů. Opak je pravdou. Mimozemšťani žádní, jen lidé. Lidé a jejich život. To na čem asi záleží nejvíc. To na čem „nám“ nejvíc záleží – život. Že o něj přicházíme většinou zjistíme, když už je pozdě. Roy Livingston už nemá o co přijít (alespoň si to myslí) a tak se rozhodne zachránit lidstvo. Tak že námět je tajemný a nejednoznačný. Ovšem po přečtení musím říci, že na Roye asi jen tak brzy nezapomenu. Citát: Možná jsme příliš hloupí, abychom jako civilizace přežili. Kresba není zas tak extra, je účelová, aby splnila své poslání. Ale zase musím uznat, že se vám po pár stránkách začne líbit. Když ale budete hodinu čučet na planiny Marsu, budete si po té hodině připadat jako v Arizoně ve včelařském obleku. Účelová je i kytara hlavního hrdiny. Trošku mě překvapilo, že ačkoliv si jí Roy vzal s sebou na Mars, ani jednou si na ní během cesty nezahrál. A co mě mrzelo nejvíc, že nebyla ani pořádně použita na Marsu. Tak že mi připadalo, že tam byla vložena jen jako připomínka života Roye Livingstona, když ještě hrál v heavy metalové kapele „Vikingský pohřeb.“ Prostě vypadalo to cool. A tak kytara (tak i kresba) splnila jen svůj lehce zapomenutelný účel. Citát: Památky jsou jako balíček zbytků, které jsme nikdy neměli v úmyslu sníst. Po pár letech je najdeme v mrazáku a říkáme si, proč jsme si vůbec mysleli, že by mohlo mít smysl je schovávat. Tohle je velmi povedené. Je to o životě, smrti, je to dobrodružný sci-fi, je to drama s napětím, je to lidech, o lásce, je to smutné a veselé zároveň. Vybral jsem velké množství citátů (25). Jsou perfektní, ale sami o sobě neznamenají nic. Jsou vytržené z konceptu. A tak je lepší si knihu přečíst osobně, protože „nic není horšího, než člověk, který se odmítá posunout dál“. Na konci knihy najdete i nádhernou Galerii obálek. Najdete zde také malá vysvětlení pojmů a na samém konci i Skicář a jména lidí, kteří se (krom tvůrců samotných) podíleli na vzniku tohoto nádherného komiksového příběhu. Doporučuji! Citát: Svět se bude točit dál i bez nás. Když budeme mít štěstí.... celý text

Smrt 2019, Hubertus Rufledt

„„Ani smrt nás nerozdělí.“ Ty bláho, ten, kdo tahle rčení vymýšlel, byl vážně úplně mimo. Ohledně smrti rozhodně.“ Tento díl, nazvaný Smrt, je poslední v ucelené sérii o mrtvé Alisik. Zde najdeme vyvrcholení nejen smrti, ale i lásky. Dějově mě to bavilo. Dialogy jednoduché, děj skoro předvídatelný, kresba perfektní. Pokud nehledáte složitost, ale spíš krásu a jednoduchost, je tohle příběh pro vás. Já si potřeboval oddychnout od všech těch Kulhánků, Ptáků a Masochistů a to se mi podařilo. Tento příběh si má své mouchy, ale je to psané a kreslené spíš pro mladší možní i nejmladší pokolení a tak se nad tím člověk moc nezamýšlí. Citát: Smrt je jednosměrka. Není se kde otočit. A nejde zařadit zpátečku. V tomto příběhu udělal Ruben pro Alisik velmi impozantní věc. Totálně mě dostal a já mu celou cestou na hřbitov tleskal. Síla lásky. Avšak si musím povzdechnout. Opravdu jsem to čekal brutálnější, nebo přinejmenším strašidelnější. Byl jsem z toho konce na rozpacích. Ne z toho úplného konce, ten byl povedený a vlastně hodně očekávaný. Byl jsem naštvaný z toho vysvětlení. Ale to se dozvíte, až si to přečtete. Ale jinak dobrý. Citát: Vždyť už mrtvá jsem! Já nechci umírat znovu!... celý text

V Královských zahradách 2024, * antologie

„Matko. Otče. Měli jste pravdu. Nastal můj čas. Spáč se probudil a přináší spásu.“ (Krátká letní brigáda – Mark E. Pocha) Na první pohled rozhodně nádherná kniha. Jiří Dvorský prostě umí - kreslit. Na ten druhý, vnitřní, už je to horší. Když jsem si přečetl jména jednadvaceti „spisovatelů“ (ty uvozovky jsou ironicky na místě) uvědomil jsem si, že z nich dobrých 80% toho zatím moc nedokázalo. Z těch známější jen snad Mark E. Pocha, Petr Boček a Kristina Haidingerová, počet jejich knih překračuje deset. Ostatní na tom nejsou zrovna moc „spisovatelsky“ na výši. Někteří nemaj ani jednu knihu a jen velmi malé množství povídek. Já, jako obrovský obdivovatel a fanda Stephena Kinga mám mrazení už jen při čtení těch jmen. Knihu neotvírám nadšeně, ale spíš skepticky. Citát: Uvnitř je čisto, ale současně cítíš špínu. (Ve stínu – Lucie Tringelová Kaňová) PAN King napsal přes padesát knih a přidal spoustu povídek, několik scénářů, pár pohádek, dvě sportovní knihy. Přečetl jsem i pět knih jeho ženy Tabithy, ze série Nodd's Ridge. A samozřejmě nemůžu opomenout ani jeho syny, hlavně Joa Hillströma Kinga, který jde v otcovo šlépějích. Proto tak nemusím antologie parazitující na mistrově tvorbě. Tak a teď jsem upadl v nemilost všech podílejících se spisovatelů a jejich facebookových přisluhovačů. Ani nevím, jak pokračovat, protože je mi jasné, že spousta lidí v tomto bodě můj komentář přestane číst. Citát: Služebníky potřebuji. Rád přijmu živé lidi, ale umím si poradit i s mrtvými. (Muž, co nikdy nezemřel – Tomáš Marton) V předmluvě je ostatně řečeno to, o čem jsem výše pochyboval. Cituji: „Autoři udělali vše pro to, aby povídky fungovaly i bez hlubších znalostí mistrova díla, a současně se snažili co nejvíce vystihnout jeho styl.“ Dovolte mladí „spisovatelé“ abych se hluboce zasmál. Pan King svůj styl již změnil několikrát. Ze dvou přečtených knih poznáte úplný hovno. Například od jistého datumu, kde figuruje číslo 19 se Kingův styl otočil úplně. Od Temné věže jede na jiné koleji. Ale už dost, teď se vrhnu na povídky, abych ocenil jak moc máte Kinga načteného a že nepoužíváte jen základní znalosti a nestrkáte sem povídky, které vám jinde nevzali. Citát: Po devátý večer by tu nikdo neměl bejt, protože se tu občas dějou divný věci.(Archiv – Petr Boček) Po přečtení všech těch povídek jsem nabyl dojmu, že King píše nejvíce o zhrzelém manželství, rodinných problémech, sexuální úchlce strýců a ježdění autem. No, tvůrci vysoké literatury z vás asi nebudou, respektive, momentálně jimi nejste. King sice taky není, ale podívejte se na jeho hodnoty v literatuře samotné. A to nemluvím o jeho politickém vlivu, či osobním rozvoji. Nejlepší povídku napsal Mark E. Pocha. Jeho „Krátká letní brigáda“ skoro přesně vystihuje jeden z Kingovo stylů. Dobrý je také „Archiv“ Petra Bočka. Jen by mohl být klidně o půlku kratší. Naopak nejhorší povídkou se pro mne stal příběh „Takový je život“, který napsal Dominik Fiala. To se nedalo. Ani „Odmaskuj se!“, povídku, kterou napsala Ivana Gašparíková jsem tak nějak nepobral. Citát: Nechat se ovládnout temnotou bývá nadmíru lákavé. Zejména, chybí-li štěstí. (Žena s pastelkami – Svatopluk Doseděl) Další povídky jsou jen obyčejným průměrem, někdy ani to ne. Po sečtení všech hvězd, které jsem za příběhy udělil (je jich 56), přichází rozhřešení. Děleno 22, což je dvacet povídek a dva kreslené skeče – Prolog a Epilog – jsem dospěl k číslu 2,54545455. Jak tak koukám, není to ani ten očekávaný průměr. Takže Hammer King 2,5. Hvězdy zde se už dají dělit. Jinak bych dal spíš ty tři. Citát: Tančící klaun musí strašit a zabíjet, nikoliv pomáhat. (Klauni – Miroslav Pech)... celý text

Přežít! 1995, Len Cacutt

Přežít je perfektní kniha o tom, jak přežít. Pravda, je trochu větší než třeba „SAS Příručka jak přežít“, ale mám pocit, že v ní je více potřebných základních informací o přežití. Ale zase na druhou stranu se spíše věnuje elitním vojákům než civilnímu obyvatelstvu. Tak že je dobré přečíst si více knih na toto téma a vybrat si, co si myslíte, že je potřebné třeba pro vás. Protože pokud náhodou doma nemáte přilbu a rychlopalnou zbraň, potřebujete vědět i jiné věci. On už i podtitul této knihy „Techniky výcviku přežití elitních jednotek armád nejvyspělejších zemí světa“ jasně hovoří, o čem, že tu bude řeč. Tohle je hodně specifická kniha a je opravdu spíš pro vojáky. Ale pár dobrých rad jsem si z ní odnes i já. Třeba ty rady o přežití v arktických podmínkách. Citát: Řeky, ať zamrzlé nebo ne, považujte za vhodné dopravní tepny.... celý text

Jaro 2019, Hubertus Rufledt

„Tak dost! Naše hroby nedostanete, vy proklaté ocelové bestie!“ Tohle se fakt strašně rychle čte. Ani ne proto, že dialogy jsou vlastně jednoduché, ale i proto, že je to krátké. Každá knížečka je tenká a má jen 80 stran. Vlastně mě nejvíc zdržovalo prohlížení obrázků. Ta kresba je prostě oku lahodící a já si rád lahodím. A ty postavy – maj fakt grády. „Zapomeňte na všechno, co jste doteďka o zombících nebo všemožných jiných nemrtvých četli nebo viděli. Nic z toho neplatí. Chovají se spíš jako malé děti.“ Přinejmenším ty, které zde, na Starém hřbitově, žijí. Citát: Kdo chvíli plácal, už rozpláclí je opodál. Jisté dramatické vyvrcholení tu předvede Alisik. Začíná si pomalu vzpomínat na důvod své smrti. Jsou to sice jen útržky, ale uvědomění je na dosah. A k tomu všemu vzpomínání se také přidává Generál. Pár zpovědí už bylo v předcházejících dílech. V tomto je to Generálovo provinění. A do toho všeho tu řádí ty bagry a v neposlední řadě i láska. Alisik a Ruben jsou zvláštní dvojkou. A čtenář je strašně zvědav, jak to dopadne, až si oba řeknou pravdu. Žádný klam, ale tu opravdovou pravdu. Citát: Copak všichni nesníme o věcech, které se nikdy nemůžou stát?... celý text

Zima 2018, Hubertus Rufledt

„Jsem mrtvá. A i když to možná bude znít trochu divně, vlastně jsem si na to už zvykla.“ Alisik podruhé. První knížka mě docela zaujala, i když obsahově to bylo a je, pro dětské čtenáře. Ovšem kresba a barvy to je prostě jako gotika. Někdo tomu říká emo, ale hřbitov, mrtvoly – gotika. A když jsem Alisik viděl na titulní straně této druhé Zimy, úplně mě zamrazilo. Fuck jí to sekne. A příběh začíná black metalově – hoří kostel. Ale to jen hřbitovní čekatelé na světlo nebo temnotu, vzpomínají na své hříchy. Ale i tak, byl hořící kostel bravůrně nakreslen. Úplně jsem cítil ty plameny. Citát: Všichni zahynuli. Alisik se smířila s tím, že je mrtvá a skoro se jí to líbí. A tvůrcům taky, protože udělali hned na začátku jeden kiks. Ona vzala Rubena za ruku?!? A on to cítí, a prý je studená. Kdežto v prvním díle, kdy jeden kluk šáhnul pro růži své dívce a Alisik stále v cestě, prošla ruka i s růží skrze ní. No, tak, nejsme děti. Hmmmm, vlastně je to psané pro děti, tak je to asi správně. Ty vám to sežerou. Jak se dalo poznat v prvním díle, schyluje se k nějakému průseru. V tomto svazku se vše pomalu odhaluje. Tak že kresba perfektní, barvy úžasný a teď je to u se záhadou a napětím. A málem tu někdo umřel. Hurá na třetí díl. Citát: Co by se mi vlastně mohlo stát? Byla jsem přece už mrtvá. Nebo je snad možný být ještě mrtvější než mrtvý?... celý text

Utajovaný vznik života na Zemi 2024, Erich von Däniken

„Všichni jsme slyšeli o tasemnici (Schistocephalus solidus), ale kdo ví, že larva tohoto odporného živočicha potřebuje k páření ptáka?“ Po dlouhé době kniha, od Ericha von Dänikena, která mě mrazila krev v žilách. Je rozdělena na čtyři kapitoly. V té první si projdeme velkou škálu podivných zvířat. Ano zoologie. Zvířata uvedená v této knize zasluhují obdiv. Díky tomu, co dovedou se hodně vymykají zákonům evoluce. Už se nedivím, že Ondřej Sekora napsal o mravenci *, který všechno zná a všechno opraví. Víc vám neprozradím. Avšak nejvíc mě dostal článek o vápenatce mnohohlavé. Tento řečený sliz se prý totiž skoro chová jako jistý sliz z jednoho staršího povedeného hororu.** Citát: Tvrdohlavost příliš mnoha antropologů volá po nové vědě. Ta stará zjevně není ochotna zkoumat nejnovější poznatky bez předsudků. Pokud se antropolog zabývá mimozemšťany nebo dokonce inteligentním designem, činí tak pod nadřazeným úsměvem všeználka: Stejně je to všechno nesmysl! Druhá kapitola je zaměřena na světové osobnosti, ať už vyznavačů Darwinismu, náboženství a nebo ateismu. Probereme pestrou škálu různorodých vědců nebo známých osobnosti z řad profesorů nebo učenců. Pan spisovatel poukazuje na jejich výroky, na protivýroky a na to jak je vlastně celý svět nejednotný a tápe v historii lidstva. Ostatně toho tady Erich von Däniken sám moc neřekne. Žádné závratné teorie ani výroky. Vše nechává na ostatních. Malá ochutnávka: V lednu 2020 podepsalo více než tisíc vědců internetovou petici kritizující Darwinovo učení, včetně vědců z Národní akademie věd USA a vědců za slavných univerzit Yale, Princeton, Stanford, MIT a Kalifornské univerzity v Berkeley. Petice s názvem „Vědecký nesouhlas s darwinismem“ vyjadřuje skepsi k tvrzením o náhodných mutacích a přírodních výběrech. Citát: Víra, že evoluce měla k dispozici nekonečné množství času pro každou variantu, je přesně to, co vyjadřuje toto slovo: víra. Až teprve ve třetí kapitole se zaobírá archeologií. Žádné astro, ale klasická zakázaná archeologie Země. Posouvá hranici vývoje a vzniku člověka na naší planetě hluboko od stanovené minulosti. Mnohdy až o několik milionů let. Já osobně i věřím tomu, že lidé chodili bok po boku dinosaurů. A v neposlední řadě přišly banány. Respektive spíš přiletěly. Už o nich psal Zdeněk Patrik. Banán k nám přiletěl s lodí Dlouhý, která byla vlečnou lodí Široký, s palubním počítačem Bystrozraký***. Pan Däniken ani netuší, jak blízko je teorii Zdeňka Patricka o mimozemském původu nejen banánů. Citát: Ve vztahu k „bohům“ jsme jako jepice. Svou délku života považujeme za míru všech věcí. Netušíme, jakého věku dosahují mimozemšťané. Ti by si navíc mohli prodloužit život na neomezeně dlouhou dobu – třeba jen tím, že by letěli vesmírem velmi vysokou rychlostí. A na konci nás čeká finální čtvrtá kapitola. Je převážně o potopách. Něco jako Příchod noci, ale s vodou a ne ohněm****. Historie se neustále opakuje, jen nám v tom někdo pomáhá. A Bůh to rozhodně není. Těch potop je tu zmíněno několik, ne jen ta s Noemem. Ale omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, ne mimozemšťany, ale svým „ne evolučním“ myšlením. Myslím, že by se tato kniha mohla líbit i ne Dänikenovcům. Protože, ačkoliv zde pan Erich von Dänikem jen posouvá dál své myšlenky z jiných knih, je tohle velmi přehledné a poutavé. Ti, kteří chtějí věřit si to náramně užijí a ti, co ještě neví zda věřit, se mohou trochu přiučit a zaškolit. Ovšem hodně záleží na tom, jaké množství inteligence vám evoluce dala do vínku. A nebo to byli mimozemšťani? Citát: Sám Noe se údajně dožil 950 let. Ani Noemův věk, ani počátek potopy nelze přesně datovat. Víme toho tak málo . . . * Knížka Ferdy Mravence – Ondřej Sekora ** Sliz – Blob 1988 režie: Chuck Russell *** Příchod noci – Asaac Asimov a Robert Silverberg **** Den mluvících kamenů - Zdeněk Patrick Citát: Potopa byla plánovaná.... celý text

Podzim 2018, Hubertus Rufledt

„Takže tedy Alisik: jsi na starém městském hřbitově! A jsi mrtvá!“ Alisik jsem koupil svému mladšímu dítěti. Když jsem to přinesl domů a položil na stůl, rozhodl jsem se, si to prohlídnout. Totálně mě uhranula kresba. Temná a příjemná. A já se začetl. Příběh je to skoro smutný, protože začíná smrtí. Je v tom i láska. Ale co je nejzajímavější, že se schyluje k nějakému velkému průseru. Všechno tomu totiž nasvědčovalo. Ale tohle byl teprve Podzim. Je to pro děti, ale docela to dokáže zaujmout. Přečteno a prohlédnuto asi za patnáct minut. No, nekupte to, i když se to válelo na hřbitově. Citát: Nikdo z vás není bez viny. Nikdo.... celý text

Knížka Ferdy Mravence 2001, Ondřej Sekora

„Jeden mravenec běžel sem, druhý tam, každý něco nesl, každý něco dělal“ (O hochu, který šel lesem) „Ferda Mravenec, práce všeho druhu.“ Kdysi jsem si říkal, že se k těmto příběhům Ondřeje Sekory ještě vrátím. A je to tady. Vlastním knihu vytištěnou Státním nakladatelstvím dětské knihy v Praze roku 1968. Její stav je dostačující na to, aby zvládla ještě několikero přečtení. Prostě drží jako pořádně bytelné mraveniště. Jedná se vlastně o 56 krátkých příběhů, které jsou uspořádány do třech formací a ty jsou spojené v jednu knihu. První svazek se jmenuje „Ferda Mravenec“, druhý „Ferda v cizích službách“ a ten třetí má název „Ferda v mraveništi.“ Citát: To je švanda, hleďte! Hlemýžď si hraje na traktor! Vlastně hned prvním příběhem jsem se okamžitě dostal do lesa a do příběhů samotných. Považte, kdo by znovu nechtěl potkat Ej, pana Hlemýždě, stále nazlobeného na všechno a na všechny, kdo by nechtěl vidět nafintěnou Berušku, užvaněného brouka Pytlíka nebo skákavého poplašeného koníka Zeleného? Já jo. Na všechny jsem se těšil. Trochu jsem se pousmál, když Hlemýžď oslovil Ferdu Mravence „ty černý hajdaláku!“ To by mu dneska si neprošlo, že jo? Jak já jsem si tyto krátký příběhy užíval. Kochal jsem se veselostí, veškerým osazenstvem lesa, barvami a napětím a hlavně si liboval v nádherné kresbě. Byla tak jednoduchá až se stala magickou. Pánečku, to tenkrát byla krása a je dodnes. Citát: No vidíš, jak jsi rozumný. Teď už ti můžu sundat řetěz s krku.... celý text

Tarantino o Quentinovi 2023, Amazing Améziane

„Vítejte u Quentina Tarantina. Máme tu všechno, co si budete přát. A ještě mnohem víc.“ „Člověk se stane dospělým, až bude vědět o filmech všechno.“ Hned na začátku tohoto unikátního komiksu zazní jedna moc povedená věta. „Zde nejdete ty nejlepší dialogy na světě, který si budete pamatovat do skonání věků.“ A je to pravda. Quentin Tarantino si na dialozích ve svých filme nechává opravdu moc záležet. Ty se pak stávají legendární a nezapomenutelné. Svět Q.T. má svá pravidla, je to jeho universum a vše, co se v něm děje je sice nepravděpodobné, ale já tomu prostě chci věřit. A věřím, že i mnozí po celém světě, kteří obdivují jeho tvorbu, se mnou budou souhlasit. Citát: Q. T. : Vždycky jsem si přál umřít ve filmu. A čím víc krve, tím je to pro mě zábavnější. V tomto komiksu se dozvíte vše, co byste měli o Q. T. vědět. A dost toho je navíc. Od jeho počátků, od dětství, dospívání a tak dále, kde sebral sílu na první film, koho obdivuje, má rád, koho moc nemusí, filmy, který kdy viděl, z čeho čerpal . . . mám snad pokračovat? Jednoduše řečeno, toto je celý život Quentina Tarantina. A já ho žeru! Navíc prozradil jednu věc, o které si myslím, že nikdo pořádně nevěděl. Že scénu s injekcí a Miou natočil Quentin jako kameraman. (Řekni něco! „Něco.“) Nenechal jí natočit Andrzeje Sekulu, který jinak, až na druhou kamerovou scénu v „Situaci kolem Bonnie“, točil celý snímek. Citát: Nechci točit Pulp Fiction 2! Vybral jsem docela velkou a pestrou škálu citátů. A nebojte, nejedná se o známé hlášky ze všech Quentinovo filmů, to by bylo něco jako nošení dříví do lesa. Jedná se o citáty, které v této knižní zpovědi řekl rovnou sám velký mistr. A že jsou některé dokonalé snad ani nemusím psát. Vložil jsem je do citátů v profilu Quentina Tarantina. Kresbu v tomto komiksu ani nejde hodnotit. Vlastně to ani není kresba, jen doprovod celým příběhem. Ovšem velkou výjimkou je titulní obraz. Najdete na něm 47 Roninů – odkazů - na Tarantinovo filmy. Tak se do toho dejte. A že je to pořádný příběh. Všem doporučuji! Citát: Jsem tak šťastný, až si myslím, že je to nelegální. (Quentin Tarantino při točení taneční scény s Johnem Travoltou)... celý text

O nebojácných princeznách 1998, Zdeněk Rosenbaum

„Černým flórem obalili celý hrad a rozhodli se, že to tak zůstane, dokud se princ nevrátí, živý nebo mrtvý.“ (O pekelné panně) Tahle kniha se mi dostala do ruky tak trochu náhodou. Dostal jsem jí totiž zdarma ke koupi úplně jiné knihy pana spisovatele Zdeňka Rosenbauma. Avšak, když jsem si přečetl anotaci zde na DK, řekl jsem si, že by to nakonec nemuselo být tak špatné. Navíc to tu do této doby nemělo komentář ani dokonce žádné hodnocení. Budu tak první, kdo ohodnotí a okomentuje tuto dvacet šest let starou povídkovou knihu. Ano, povídkovou. Obsahuje totiž tři pohádky o různorodých princeznách a jednu o kuřeti. Citát: Já vám říkala, že se s tím svým věčným nimráním v jídle jednou dostanete do maléru. A už je to tady. (O loupeživé princezně) Hned první příběh „O pekelné panně“ na mně udělal dojem, milé děti. Bylo to kurva nebezpečný. Všechny ty vrány vám naženou strach do duší. A pak to Peklo! A to ještě uvidíte víc, než toto dobrodružství, nebojácné princezny, skončí. Jak já se bál. A ptáte se, jak to dopadlo? Inu, bylo nebylo. V komentáři k této pohádce toho bude víc. Druhou pohádkou je „O loupežnické princezně“. Musím přiznat, že ten název mi nekorigoval s princeznou Minkou, která je za groš kudla. I když, až uvidíte jejího, možná budoucího, prince Prkoše – no taky byste raději utekli a dali se třeba na loupežnou obživu. Více v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: Každá cesta vede k cíli, běda tomu, kdo se zmýlí. (O Ztraceném a Zapomenutém království) Třetí pohádka se jmenuje „O Zapomenutém a Ztraceném království“. A neptejte se proč zrovna Zapomenuté. V obsahu u této pohádky, v sekci „Části díla“ je to vysvětlené. Tak si to tam přečtěte. Jenže v této tajemné pohádce byl velký problém. Na záchranu vyrazila celá družina a to je problém. Co je koza není prase a oni byli každou chvilku vepři. Zda našli co hledali vám nepovím, to už jsem zapomněl. Ne, kecám, ale byl by to spoiler. Ale můžu říci, že tato pohádka má doslova epické poselství. Čtvrtá pohádka „O rozmazleném kuřeti“ není o princezně. Milé děti. Více v komentáři u této pohádky v sekci . . bla, bla, bla. Citát: Když si jí necháš, musíš mi za ni dát něco jiného. (O rozmazleném kuřeti) Jinak ve všech čtyřech pohádkách najdete spousty popkulturních odkazů na různé, nejen České, pohádky. Zajdete do Pekla, kde kdysi byla Káča (už je to tři sta let). Obléknete si myší kožíšek . . . no tak dobře, byly to tepláky. Ale snaha se počítá! Ochutnáte i buchty. Jak ty k snědku, tak i ty k sežrání. Vypijete různá piva. Přečteme si několik knih. Mezi nimi třeba Kuchařka pro začátečníky a nebo Malou encyklopedie japonského umění sebeobrany a dáte si dobré jídlo v hospodě na kuří nožce U kulaté báby. A ještě je tu jedna velká zajímavost. Četli jste někdy pohádku o princezně zajatou loupežníky? Tak věřte, že v tomhle svazku je světová, tedy spíš Evropská, možná jen slovanská, prvotina. V pohádkách to všechno vypadá snadné, ale tady nám, tedy princeznám, pan spisovatel připravil nemalá překvapení. A to kuře? Inu, to je bonus. Dobrou noc cvrčci. Citát: Zatraceně, krucinálbrko! Já vás posílám loupit a vy mi nosíte jablka! (O loupeživé princezně) Komentáře ke všem pohádkám najdete zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/o-nebojacnych-princeznach-402178... celý text

Král posledního moře 2004, Jaroslav Mostecký

„Rychle lez nahoru! A neboj se, jdu za tebou. Třeba ještě někoho z nich zachráníme.“ Tady jsem byl trochu zmaten. Pro mne strašně moc akčních scén, v katastrofickém módu umírá hodně lidí a přesto se najdou výjimky. Vše se odehrává na povrchu Marsu. A zatím co na jedné straně Mark Stone a Martana Bejvloo se na povrchu Marsu pohybují s maskami, Ray se dvěma dívkami (Paní Haju a Linda Petrovová), kteří se také pohybují po Marsu, masky nemají a přesto žijí. Navíc mi to všechno připadá strašně nelogické, zmatené, politické a nevěrohodné. A navíc ta nesmyslná zápletka s archeologickým nálezem . . . Citát: . . . bude první android, který bude ukopán ze žárlivosti. Sedmdesátý třetí díl série Mark Stone kapitán pro dohled nad primitivními planetami (a číslo 12 v podání českých spisovatelů) je zbytečně politicky a dějově složitý. Vymyká se odkazu Jean-Pierreho Garena. Opravdu se mi to těžko četlo, nebavilo mě to a vlastně mě to zaujalo jen tím . . . ale to by byl spoiler. A protože se už dají hodnotící hvězdy dělit, zaniká tak skoro smysl Hetešáků. Tak asi naposled si je použiju. Dávám dva a půl Hetešáka, což je 50% ( ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Proč tam stálo, aby mne zabili?... celý text

Zpěv Neznáma 2024, Robert Kirkman

„ . . . a především se střezte navrátivších! Proč jim bylo umožněno se vrátit? Jakou smlouvu s Ďáblem uzavřeli? A jaké zlo se sem s nimi mohlo dostat?“ Číst kolosální komiksy vyžaduje jistý specifický přístup. Obřadně rozbalit, aby nedošlo k poškození, v tomto případě ještě sundat speciální limitovaný přebal, očichat barvy (tato kniha moc nevoní) a lehce nakouknout do obsahu (ale opravdu jen lehce), otočit na první stranu a čtenář se může ponořit do (pro něj zatím neznámého) příběhu v plné míře. Někdy si při tomto rituálu i zpívám. V tomto případě jsem si broukal: „Tam, kde se čas a v něm prostor, střetává s oblohou zem, slyšel jsem pláč všech národů a z lidí viděl jen štěrk.“ No a pak to začalo. Určitě jste si v anotaci přečetli o čem že tento příběh pojednává. Tak že se o tom nemá smysl rozepisovat. Citát: Bylo to jako hudba. Říkám tomu zpěv neznáma. Je strašidelný, ale svým způsobem taky krásný. Můžu ti ho nahrát. Dojem z první stránky je úžasný. Miluju zelenou a modrou barvu a tady se mi obou dostane dosytosti. Pravda, v dalším ději se objevuje i hnědá nebo červená, ale na první dojem se hraje – zpívá. A já chci zpívat s tvůrci. Robert Kirkman je jasná volba. Možná, opravdu možná, nenapsat scénář on, knihu si nepořídím. Ale jeho Živí mrtví jsou jasným impulsem, že to z lidskými city a pocity, tento tvůrce, opravdu umí. Kresbu obstaral Lorenzo de Felici. S jeho tvorbou jsem se ještě nikdy nesetkal. Ale když jsem v nakladatelství „Mighty Boys!“ nahlédl do ukázky k tomuto komiksu, jeho tvorba mě dostala do kolen. A taky se mi dostala do peněženky. Citát: Tenkrát se mi to zdálo jako věčnost, ale fakt je, že uběhlo jen pár tichých minut, než to začalo být ošklivé. Obsahově je to prostě bomba. Když se začtete, z počátku tak nějak nechápete, do čeho jdete. Jiná dimenze, ztracení lidé . . . Jenže vlastně hned na začátku to získává rychlí spád a překvapení vás čekají na každém rohu. To, co jste si totiž v anotaci přečetli o Nathanovi jde celkem rychle úplně jiným směrem. Je to mrazivé, zábavné, akční, zajímavé, plné zvratů a strašidelné. Nemohl jsem se od toho utrhnou. A věřte, že to celkem problém, přestat číst, přeci jenom je to 6 a půl centimetru tlusté, což je 900 stran. Tak že jsem tápal mezi realitou a jinou dimenzí a tři dny ponocoval. Chtěl jsem se do neznáma neustále vracet. Citát: Myslím, že je načase nastražit past. Neustále se něco děje. Když už si čtenář a přihlížitel myslí, že je vše vyřešeno, vždycky se objeví něco nebezpečnějšího. Tak že další velký zvrat přichází asi v půlce tohoto kolosálního příběhu. Již zmíněná stvoření bez tváře totiž nejsou tak bez vinny. Příběh samotný se posunul o tři roky dál. A čtenář jen lapá po dechu, co že se to vlastně děje. Tak že drama až do samého konce. Nejdříve jsem si myslel, že díky těm tříletým přeskokům nebude nic vysvětleno, ale nakonec doskáčeme ke každému vysvětlení. Jako jsou podivné známosti lidí a tvorů z jiné planety, zajímavé jídlo a v neposlední řadě i využívání zvířat z Neznáma jako pomocníků. Citát: Jsem zde, abych vás upozornil, že naše invaze se blíží. Nechceme vám ublížit. K žádnému konfliktu nemusí dojít, pokud se podvolíte a okamžitě se vzdáte. Tento postup vám důrazně doporučuji. Na konci této kolosální knihy ještě najdete perfektní a nádhernou Galerii obálek a kreseb. Opravdu je se čím kochat. Neschází ani klasický Skicář a pár slov na samotný konec. Pak ještě seznam lidí, kteří si zaslouží poděkování za to, že tento komiks u nás mohl vyjít. Jsem mezi nimi – hečte. Jako celek je tohle velkolepé dílo a jsem rád, že jsem byl při zrodu a že jsem jeho vlastníkem. Vřele doporučuji všem, co mají rádi tajemno, sci-fi, fantasy a dobrodružství. Citát: Žijeme jeden pro druhého, abychom udrželi ostatní v bezpečí a jsme tak šťastní, protože se soustředíme jen na to, na čem opravdu záleží. Ne na všechny ty sračky, jako lidi tady.... celý text

Zkáza Tortugy 2004, Zdeněk Rosenbaum

„Já . . . asi bych snad raději šel.“ „Kam byste chodil?“ „Co to? No toto . . .“ Zdeněk Rosenbaun napsal dva příběhy ze světa Marka Stonea kapitána služby pro dohled nad primitivními planetami. Zkázu Tortugy (72) a Dračí krev (75). Zkáza Tortugy se tak stává jedenáctou knihou napsanou českým spisovatelem. Jedním dechem hned dodávám, že tento příběh byl (zatím) z tě nejlepších českých. Řadí se bok po boku příběhům Miroslava Žambocha (Meč proti sekeře - 64) a příběhem Adarhargský jed – 65, který napsal Štěpán Kopřiva. Malá ochutnávka: Pozorně si jí při tom prohlížel. Útlá, pružná a ohebná postava, souměrný obličej se zvláštníma, růžovofialovýma očima, drobným nosíkem a překvapivě plnými rty. Nemohl si samozřejmě nevšimnout dokonalých hrotitých ňader a zlatavého ochlupení klína, které mu vehnalo krev do tváří . . . Příběh o záchranně agenta Benetta na planetě Girsa se cca od poloviny rozděluje na několik linií a ty jsou tak nádherně pospojované a načasované, že napětí zůstává až do samého konce. Girsa je něco jako Pandora, jisté podobné aspekty se tu dají najít. Není to však nic na škodu. Příběhu to dodává jistý sexappeal. A tím nemyslím jen sex, kterého si v příběhu trochu taky užijete. Ale rozhodně je to napínavé, akční, krvavé a dobrodružné. Ocenil jsem i situaci kolem Benetta. Diplomaticky vyřešené. Dobrý příběh. Citát: Už jsi slyšel o tom, že správný chlap má umřít v botách?... celý text

Hu! Povídky Dědka Čucháka 2022, Ondřej Neff

„Už dávno jsem pochopil, že se s Dědkem Čuchákem nemá smysl hádat, on si nikdy nemyslel, on prostě věděl.“ (Barrymorův ponor) „Hu, určitě hu.“ (Prázdniny v mezisvětě) Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy a nebo rovnou zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/arkadie-ondrej-neff-hu-povidky-dedka-cuchaka-484425 Citát: Až bude mít pan Prus vypnutý mozek, pak mě zavolejte. (Stopy v prachu) Sedm povídek ze světa Měsíce nám trochu přiblíží některé situace, které společně prožívají Jakub Nedomý a Kazimír Prus alias Dědek Čuchák obyvatelé Arkádie. Musím však konstatovat, že ani jedna mě tak nezaujala, abych se rozhodl dát jí plný počet Hetešáků a v neposlední řadě i hvězd. Hned první detektivní povídka mě zaujala natolik, že jsem jí dal čtyři hvězdy. Z ostatních jsem tak trochu HU! Citát: Poradenská firma Nedomý & Prus, koridor Julese Verna 1450, habitat Arkádie, Luna. (Laický pozorovatel) Například z povídky „Prázdniny v mezisvětě“ jsem byl totálně zmatený. Celý ten koncept obsahu a děj dole ve „sračkách“ - to mi ani má lidská hlava nebrala. Navíc ten konstrukt – to už na mě bylo moc. „Kam řadit konstrukty? Není to ani robot, ani android, ani kyborg. Je to zhmotnělá iluze.“ Situaci tak trochu zlepšily povídky „Laický pozorovatel“ a „Hlídka 2 a 3“. V Hlídkách se pan spisovatel snaží naplnit poselství Arthura Charlese Clarka, ale naneštěstí si v příbězích „Hlídka 2“ a „Hlídka 3“ docela dost protiřečí, že jsem z toho byl . . . HU! Citát: Dědek má nápady často. Ne všechny jsou dobré. (Kukaččí vejce) Abych vás moc nenudil svýma kecama, prozradím proč jsem nakonec dal celé sbírce čtyři a půl Hetešáka. Za všechno může „Laický pozorovatel“ a kreslíř Karel Jerie. Uvědomil jsem si, že jeho ilustrace v knize jsou perfektní. A to musím vyzvednout i nádherný přebal této knihy. Tak že jsem se, díky tomuto tvůrci, rozhodl dát celkově čtyři a půl hvězdy. A musím konstatovat, že když nebudete, jako já, moc přemýšlet u těchto sedmi dobrodružství, určitě si to celé užijete a možná i ohodnotíte lépe než já. Je totiž zvláštní, že nad logikou obsahů jsem zapřemýšlel až při psaní tohoto komentáře a ne při přímém rychlém čtení . . . HU! ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Hu, bylo jeho první slovo. (Hlídka 3)... celý text

Transportér 3 a 4 2024, Tristan Roulot

„Správný kuchař vždycky ochutná, než dá něco zákazníkovi.“ Byl jsem rád, že Crew vydala Transportéra hned za sebou. Mohl jsem tak jeden svazek dočíst a začít hned druhý. A že se bylo na co těšit, protože konec předešlého příběhu byl nanejvýš znepokojující. No a přišlo zklamání. Já fandil Transportérovi. Ale tvůrci mají jiný názor a tak trochu otočili na jinou stranu. A příběh Kivanovo ženy (Minerva) mě zas tak moc nebral. Navíc ty její vysvětlovací kecy byly dlouhé. Bůůůů, řval jsem, zkrať to! A to její setkání se synem – náhoda? - neberu! Citát: Ano, miláčku, můžeš jít do kobky a vzít si celý zbytek séra? Už tu bylo až moc planých keců. Ztratilo to ten spád, tu akci, to překvapení. V prvním svazku bylo jasné, že fandím hlavnímu hrdinovi. Transportér mě uhranul a uměl věci, které dokáží překvapit. Jenže tady, (z)dredovaná blondýna, spousta řečí, nic se pořádně neděje. Dej někam ženskou a je to samá láska. A tak tvrdě to začalo a skončí to v posteli? Ve čtvrtém díle přišlo trochu toho očekávaného překvapení. Jedná se o Fungy. Ale víc neřeknu. Ale jinak je tento obrat děje pro mne zklamáním. Kresba perfektní, obsahově mě to tentokrát moc neoslovilo. Tři a půl Hetešáka. A už to jde dělit i tady na DK. ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Smutek se rozumem tak snadno přemoct nenechá.... celý text

Život ve vesmíru - Ten náš a ty další 2017, Jan Hlubek

Kdybych tuto knihu četl dřív, než jsem četl jiné knihy pana Hlubka, asi bych si od něj už nic jiného nepřečetl. Naštěstí začal psát jiný druh literatury, než je Život ve vesmíru. Obrovská část obsahu této knihy je jen opakování, co si sečtělejší čtenáři už dávno přečetli někde jinde. Dinosauři a jejich vznik - zánik, nebo o raketách V2 a v neposlední řadě i o různých náboženských sektách. Jakoby nám pan spisovatel chtěl dokázat, že i papoušek může mít IQ 126, když už týden na mě mluví Čínsky. Problém jsem však viděl v zásadní věci – aroganci. To bych do pana spisovatele neřekl. Na všechno má svůj názor a jasně čtenářům říká, že o jiné vysvětlení nestojí. A pokud se o to pokusíte, už s ním později nepromluvíte. Což i on sám popisuje, když tvrdí, že asi tři jeho přátelé se díky jeho názoru s ním přestali bavit. V této knize mi připadá, že pan Hlubek má jistou cestu, řekněme spíš chodníček, s velkým plotem po obou stranách a v něm kráčí a nic nechápe - nechce chápat.. Ale i to bych mu dokázal odpustit, protože jsem tolerantní, ale když se mi okolo strany 84 začal navážet do mého nejoblíbenějšího astroarcheologa, chtěl jsem knihu odložit. Pan Erich von Däniken napsal okolo padesáti !!! (50!!) knih a o archeologii a astrologii toho ví asi tisíckrát víc než pan Hlubek, který o sobě tvrdí, že je skoro archeolog. A v tom je asi ten zakopaný pes. Vyučený archeolog musí být závislej na učiteli a na ostatních zapšklých archeolozích, kteří i desku s člověkem ovládajícím jakési řídící centrum nazvou „Kult včelího bratrstva“. Tak že celkový dojem z této knihy je obrovské zklamání. Očekával jsem odvážnější zpověď právě něco ve stylu Erich von Däniken nebo Ludvík Souček. Jsem z této publikace docela naštvanej, zklamanej a dlouho budu mít strach si něco od pana spisovatele přečíst. Doufám, že od doby, kdy tato kniha vyšla (2017), se pan spisovatel dostatečně reinkarnoval v něco jiného, z toho posměvačného a arogantního pavouka, kterým se zde prezentuje.... celý text

Transportér 1 a 2 2024, Tristan Roulot

„Měli jsme programy pro biologickou pandemii, ale proti bakterii napadající železo nikdo nic nepřichystal.“ Nenechte se odradit tím, že po otevření knihy vám bude připadat, že se jedná o western. Na první pohled to tak působí. Hlavně ta nádherná kresba hlavní strany prvního příběhu nazvaného Nymfa. Na ten druhý pohled brzy uvidíte, že je to akční hororové sci-fi, které vás vtáhne do děje, sebere vám železo z krve, udělá z vás slintajícího mutanta a transportér vás za určitý poplatek někam převeze. Kresbu i barvy Dimitriho Armanda jsme už měli tu možnost u nás vidět. Kochali jsme se jimi v příběhu Texaský Jack. A je to opravdu nádhera. Citát: Konec doby železné, zpátky k bronzu. Co se týče scénáře Tristana Roulota, s tímto francouzským umělcem jsem ještě neměl čest. U nás mu vlastně nikdy nic nevyšlo. V tomto ohledu jsem netušil, co mě v příběhu Transportér čeká. Ale od začátku jsem byl jak na trní. Všechno mě překvapovalo. Neznámej virus, co ničí strukturu železa, prostředí mutantů a podivné přání Transportéra, kterého si najímáte na přepravu jakékoliv zásilky, který za své služby jen vyžaduje, abyste . . . kdepak, to neprozradím. Prostě jsem se začetl a když byl konec, litoval jsem, že už doma nemám další pokračování. Citát: Vykládá se, že jsi nesmrtelný, ale podle mě jsou to kecy . . .... celý text

Noc splněných přání 2023, * antologie

„Přál bych si jim oplatit, co mi udělali. Přál bych si mít nad nimi taky takovou moc a dělat, co se mi zlíbí. A aby jim to vadilo! Aby je to bolelo stejně jako mě!“ (Dům hraček – Hana Moravčíková) Údělem povídkových knih je ten, že ne všem se bude líbit všechno. A tak tomu není jinak ani u této sbírky. A možná je škoda, že zrovna ta nejlepší povídka je hned na začátku. Ano, Rosana Zvelebilová opět zabodovala. Mám tušení, že i vyhrála v této soutěži za nejlepší povídku. Tak že body se počítají :-) :-) :-) Povídka „V zajetí Koťátkanů“ měla být „zamňouknutá“ až na konci knihy, aby se měl čtenář na co těšit. Pak už to jde totiž tak trochu z kopce. Citát: Smysle mého života, proč se rejpeš v hovně? (Plážový romantismus – Andrea Čekanová) Ale pozor, zas tak rychle ne. Další čtyři, pět povídek následujících nejsou špatné. (A přidejte poslední dva příběhy) Dá se říci, že jsou to příběhy dobré. Ale to jsme asi tak ve třetině příběhů v tomto svazku. Pak se to ustálí na pouhopouhém průměru. Čtenář se tak musí pročíst sérií velmi průměrných příběhů, které nepřinášejí nějak světoborné myšlenky. Spíš naopak, nejběžnějším tématem je rodina a nebo bezdomovci. Nikdo nedokázal napsat něco vtipného s nějakou zapamatovatelnou scénou. Malá ochutnávka: „Co si dáte jako hlavní chod?“ zeptá se ho a jmenuje všemožný dobroty. Když skončí, zrzek se dívá ne mě. „Není to škoda jídla?“ „Proč?“ „Protože za chvilku umřu . . .?“ „Přece nepošlem bohům hladovýho chlapa.“ (V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová) Proto jsem s radostí uvítal poslední dva příběh. Jeden je o Vánocích a druhý je tak trochu sci-fi. Avšak i tady bych apeloval na nedostatek přístupu k příběhům. Konce mohly být totiž víc „brutálnější a katastrofičtější“. Nezbývá než jen konstatovat, že od covidu se tu protrhla hráz s povídkovými knihami, ale někdy i víc škodí. Bylo by možná lepší, kdyby se už spisovatelé trochu probudili a začali psát „celovečerní“ knihy. Podívejte se na takovýho Kotletu. Vždyť vy dokážete napsat lepší příběh než on!!! Citát: Běžný přání, jako třeba „chci nový auto“, ty jsou skoro grátis. Ale jakmile po mně budeš chtít, abych třeba vrátil čas, počítej s tím, že tě to už bude stát něco navíc. (Zlaté dědictví - Erik Tylš) Ještě se vrátím k přebalu u knihy a k samostatným ilustracím u napsaných povídek. Hned na začátku svazku najdete nejen názvy povídek, stručné obsahy a spisovatele, kteří příběh napsali. A také je zde seznam ilustrací, které jsou v knize použité, včetně jejich názvů a tvůrců. Tato forma přístupu a reklamě k umělcům se mi moc líbí. Na přebalu knihy je obrázek ilustrátora J. G. Lustiga a je to asi nejlepší kresba v tomto svazku. Dále si mi líbily díla Václava Vlka (Zářivá štěstěna), Anety Vitamvásové (Sfouknuté přání) a nebo ilustrace nazvaná „V pohádkách“, kterou nakreslil Andrew Littlepaul. Ale ani další ilustrace nejsou špatné. Tak že celkový dojem z této sbírky je vlastně nádherný. Citát: To není žádná služba na zkoušku, hochu. To je přání, a jakmile se vyřkne, nedá se vzít zpátky. (Zlaté dědictví – Erik Tylš) PS – Napsal jsem i komentáře ke všem povídkám v tomto svazku. Najdete ho v sekci „Části díla“ u této knihy. Ale ani je nečtěte, nestojí to ani za starou Belu nebo zlámanou grešli. I když, komentáře jsem psal déle, než jsem četl knihu. Citát: Získala jsi mé srdce. (V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová)... celý text