Život ve vesmíru - Ten náš a ty další přehled

29.11.2024

Kdybych tuto knihu četl dřív, než jsem četl jiné knihy pana Hlubka, asi bych si od něj už nic jiného nepřečetl. Naštěstí začal psát jiný druh literatury, než je Život ve vesmíru. Obrovská část obsahu této knihy je jen opakování, co si sečtělejší čtenáři už dávno přečetli někde jinde. Dinosauři a jejich vznik - zánik, nebo o raketách V2 a v neposlední řadě i o různých náboženských sektách. Jakoby nám pan spisovatel chtěl dokázat, že i papoušek může mít IQ 126, když už týden na mě mluví Čínsky.

Problém jsem však viděl v zásadní věci – aroganci. To bych do pana spisovatele neřekl. Na všechno má svůj názor a jasně čtenářům říká, že o jiné vysvětlení nestojí. A pokud se o to pokusíte, už s ním později nepromluvíte. Což i on sám popisuje, když tvrdí, že asi tři jeho přátelé se díky jeho názoru s ním přestali bavit. V této knize mi připadá, že pan Hlubek má jistou cestu, řekněme spíš chodníček, s velkým plotem po obou stranách a v něm kráčí a nic nechápe - nechce chápat..

Ale i to bych mu dokázal odpustit, protože jsem tolerantní, ale když se mi okolo strany 84 začal navážet do mého nejoblíbenějšího astroarcheologa, chtěl jsem knihu odložit. Pan Erich von Däniken napsal okolo padesáti !!! (50!!) knih a o archeologii a astrologii toho ví asi tisíckrát víc než pan Hlubek, který o sobě tvrdí, že je skoro archeolog. A v tom je asi ten zakopaný pes. Vyučený archeolog musí být závislej na učiteli a na ostatních zapšklých archeolozích, kteří i desku s člověkem ovládajícím jakési řídící centrum nazvou „Kult včelího bratrstva“.

Tak že celkový dojem z této knihy je obrovské zklamání. Očekával jsem odvážnější zpověď právě něco ve stylu Erich von Däniken nebo Ludvík Souček. Jsem z této publikace docela naštvanej, zklamanej a dlouho budu mít strach si něco od pana spisovatele přečíst. Doufám, že od doby, kdy tato kniha vyšla (2017), se pan spisovatel dostatečně reinkarnoval v něco jiného, z toho posměvačného a arogantního pavouka, kterým se zde prezentuje.