Erich von Däniken

Nová kniha

Utajovaný vznik života na Zemi - Erich von Däniken

Dnes je jasné, že nespočet otázek již nelze pomocí dřívější evoluční teorie zodpovědět. Existuje forma života zvaná „sliz“ (Physarum polycephalum neboli vápenat... detail knihy

Populární knihy

/ všech 50 knih

Vzpomínky na budoucnost

Den, kdy přišli bohové

Utajovaný vznik života na Zemi

Šok z bohů

Nové komentáře u knih Erich von Däniken

Utajovaný vznik života na Zemi

„„Všichni jsme slyšeli o tasemnici (Schistocephalus solidus), ale kdo ví, že larva tohoto odporného živočicha potřebuje k páření ptáka?“ Po dlouhé době kniha, od Ericha von Dänikena, která mě mrazila krev v žilách. Je rozdělena na čtyři kapitoly. V té první si projdeme velkou škálu podivných zvířat. Ano zoologie. Zvířata uvedená v této knize zasluhují obdiv. Díky tomu, co dovedou se hodně vymykají zákonům evoluce. Už se nedivím, že Ondřej Sekora napsal o mravenci *, který všechno zná a všechno opraví. Víc vám neprozradím. Avšak nejvíc mě dostal článek o vápenatce mnohohlavé. Tento řečený sliz se prý totiž skoro chová jako jistý sliz z jednoho staršího povedeného hororu.** Citát: Tvrdohlavost příliš mnoha antropologů volá po nové vědě. Ta stará zjevně není ochotna zkoumat nejnovější poznatky bez předsudků. Pokud se antropolog zabývá mimozemšťany nebo dokonce inteligentním designem, činí tak pod nadřazeným úsměvem všeználka: Stejně je to všechno nesmysl! Druhá kapitola je zaměřena na světové osobnosti, ať už vyznavačů Darwinismu, náboženství a nebo ateismu. Probereme pestrou škálu různorodých vědců nebo známých osobnosti z řad profesorů nebo učenců. Pan spisovatel poukazuje na jejich výroky, na protivýroky a na to jak je vlastně celý svět nejednotný a tápe v historii lidstva. Ostatně toho tady Erich von Däniken sám moc neřekne. Žádné závratné teorie ani výroky. Vše nechává na ostatních. Malá ochutnávka: V lednu 2020 podepsalo více než tisíc vědců internetovou petici kritizující Darwinovo učení, včetně vědců z Národní akademie věd USA a vědců za slavných univerzit Yale, Princeton, Stanford, MIT a Kalifornské univerzity v Berkeley. Petice s názvem „Vědecký nesouhlas s darwinismem“ vyjadřuje skepsi k tvrzením o náhodných mutacích a přírodních výběrech. Citát: Víra, že evoluce měla k dispozici nekonečné množství času pro každou variantu, je přesně to, co vyjadřuje toto slovo: víra. Až teprve ve třetí kapitole se zaobírá archeologií. Žádné astro, ale klasická zakázaná archeologie Země. Posouvá hranici vývoje a vzniku člověka na naší planetě hluboko od stanovené minulosti. Mnohdy až o několik milionů let. Já osobně i věřím tomu, že lidé chodili bok po boku dinosaurů. A v neposlední řadě přišly banány. Respektive spíš přiletěly. Už o nich psal Zdeněk Patrik. Banán k nám přiletěl s lodí Dlouhý, která byla vlečnou lodí Široký, s palubním počítačem Bystrozraký***. Pan Däniken ani netuší, jak blízko je teorii Zdeňka Patricka o mimozemském původu nejen banánů. Citát: Ve vztahu k „bohům“ jsme jako jepice. Svou délku života považujeme za míru všech věcí. Netušíme, jakého věku dosahují mimozemšťané. Ti by si navíc mohli prodloužit život na neomezeně dlouhou dobu – třeba jen tím, že by letěli vesmírem velmi vysokou rychlostí. A na konci nás čeká finální čtvrtá kapitola. Je převážně o potopách. Něco jako Příchod noci, ale s vodou a ne ohněm****. Historie se neustále opakuje, jen nám v tom někdo pomáhá. A Bůh to rozhodně není. Těch potop je tu zmíněno několik, ne jen ta s Noemem. Ale omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, ne mimozemšťany, ale svým „ne evolučním“ myšlením. Myslím, že by se tato kniha mohla líbit i ne Dänikenovcům. Protože, ačkoliv zde pan Erich von Dänikem jen posouvá dál své myšlenky z jiných knih, je tohle velmi přehledné a poutavé. Ti, kteří chtějí věřit si to náramně užijí a ti, co ještě neví zda věřit, se mohou trochu přiučit a zaškolit. Ovšem hodně záleží na tom, jaké množství inteligence vám evoluce dala do vínku. A nebo to byli mimozemšťani? Citát: Sám Noe se údajně dožil 950 let. Ani Noemův věk, ani počátek potopy nelze přesně datovat. Víme toho tak málo . . . * Knížka Ferdy Mravence – Ondřej Sekora ** Sliz – Blob 1988 režie: Chuck Russell *** Příchod noci – Asaac Asimov a Robert Silverberg **** Den mluvících kamenů - Zdeněk Patrick Citát: Potopa byla plánovaná.“... celý text
— Terva

Tajemství mayské studny

„Od Dänikena jsem četl již snad polovinu jeho knih, poprvé jsem se ale setkal s jeho beletrií a přiznávám se, že mě to bavilo. Dva třináctiletí mayští kluci mají být obětování bohu Kukulkanovi, ale podaří se jim skrze obětní studnu dostat do budoucnosti, do roku 1992, kde se setkávají s mladým švýcarským doktorem Peterem a jeho přítelkyní Helgou. Skrze dvojici mladých kluků se Peter a jeho přátelé dozvídají o životě Mayů, o jejich náboženství, hrách, významech pyramid. A zjišťuje se, že archeologové spoustu věcí interpretovali naprosto špatně. A hlavně Kukulkan není bůh, ale je to kosmonaut z dálky. Čekal jsem naivní happy end a k mé radosti nepřišel, takže to dávám jako plus pro autora. Překvapilo mě několik nelogičností. Například v roce 1992 všichni běžně používají euro nebo prakticky všichni obratem přijmou fakt, že mayští kluci jsou ze 14. století, ale mají problém připustit si, že by Kukulkan nebo jiní bohové mohli být mimozemšťané – jak kdyby to byla naprosto nová teorie, o které v roce 1992 nemohl nikdo slyšet. Přečetl jsem to za jeden nedělní večer, čte se to dobře a chtělo se mi to rychle dočíst, abych věděl, jak to dopadne.“... celý text
— Adapa

Všichni jsme děti bohů

„Kniha je rozdělená na několik částí z čehož 3/4 knihy jsou hypotézy které za mě absolutně nedávají smysl a opravdu jim nevěřím protože to je nesmysl (podle mého názoru). Jediná zajímavá část je ta kde autor vypráví o cestování po Petře jelikož jsem měla možnost tento chrám navštívit tak jsem vzpomínala jak to tam vypadalo.“... celý text
— Maki21

Tajemství mayské studny

„Jemně zpracovaný příběh v útlé knize. Mayské město Chichén Itzá je pohnuto tajemstvími a na tajemství této oblasti se píší knihy velice pěkně, nejen v souvislosti se studiem materiálů, ale hlavně ze zkušeností. Zkušenosti jsou nevratné a individuální. Jednu chvíli jsem litovala, že se jedná o beletrii. Fotografií místa mohlo být více, zvláště mayské studny, o níž vypovídá název knihy.“... celý text
— veronika4001

Všichni jsme děti bohů

„První kniha, kterou jsem od autora četl, tedy vzpomínky na budoucnost, mi přišla velmi zajímavá. Hypotézy byly založeny na datech a vyskládané na vcelku logických parametrech. Ale zde? Půlka knihy je jen o cestování po arábii a Krétě. A hypotézy jsou vyložené na náboženských knihách, které jsou fabulace sami o sobě. Jasně, že se v knihách zmiňují o nebeských tvorech, protože si lidé nedokázali nic vědecky vysvětlit, tak hledali útěchu v nebesách. Založit na těchto náboženských "blábolech" celou knihu a snažit se poukázat na existenci mimozemšťanů tedy považuji za velmi špatný pokus. Ke konci už začíná být kniha zajímavější, ale krom "svědectví" se setkáními třetího druhu se autor opět dopouští fabulací, tentokrát s výrobou naší DNA. Kdyby bylo nemožné, abychom vznikli my, jako lidé přiřozenou cestou, jak by se tady pak objevili naši tvůrci? No nevadí. Za pokus to stálo.“... celý text
— berry1009

Přejít na knížky autora