berry1009
komentáře u knih
Býval jsem mizerný s*áč
John Kim
Když jsem začal knihu číst, byl jsem z ní nadšený. Autor v ní autenticky popisuje, jak se stát lepším mužem, a zmiňuje, jak je špatné, že žijeme v době bez angažovaných otců. A jak se stát lepším otcem. Využívá k tomu své vlastní zkušensoti. Tak si říkám super, těším se na jeho zkušenosti s jeho dětma. No jo, jenže pak člověk zjistí, že John Kim si dobrovolně vybral nemít děti. A tak se ptám: Jak si může dovolovat kritizovat neangažovanost otců? Psát o zodpovědnosti? Vždyť o tom sám nic neví! Nemá zodpovědnost za to uživit rodinu. Nemusí domů neustále přinášet peníze, aby měli děti co jíst. To se mu to pak kritizuje, že lidi dávají nízké dýško a nejsou angažovaní. To se mu to utrácí za motorku a kavárny. Nezná náhled toho, že otec pracuje a aby se rodina nějak měla, tak je holt méně doma. On nic z toho nemusí. Mohl si v klidu dovolit přijít o práci a nic nedělat. Mohl si dovolit dělat si, co ho baví. Když pomineme, že jeho rozhodnutí jsou spíše dílem náhody, nemá absolutně žádný nárok psát o téma otcovství. On sám skutečným mužem nikdy být nemůže. Hvězdičky tedy přidávám za mnohé obecně platné formule, které fungují nezávisle na rodině. Ano, z pozice terapeuta toho o mindrácích ví opravdu hodně, a z touto částí knihy se ztotožňuji a může být užitečná. V ostatním je "nasraný terapeut" pouze pokrytec, který si nasrává sám sobě pod pero.
Erectus
Xavier Muller
Autor pracuje s velmi zajímavou premisou, která má velký potenciál. Mohl se zabývat tím, jak daleko jsme se vzdálili od přírody. Jak jsme zpohodlněli. Místo toho se zabývá pseudohumanismem. Ano, kniha popisuje celkem věrohodně, jak se z lidí stanou bestie, a že světu rozum nevládne. Hlavní linka postavy paleontoložky byla ale trochu naivní a přihlouplá. Škoda, téma návratu Homo Erectus je velmi zajímavé s potenciálem. Ten nebyl zcela naplněn.
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Nemohu druhému dílu upřít to, že by byl napínavý. V druhé části knihy už se člověk začte tak, jako tomu bylo u prvního dílu. Autor se ale zřejmě rozhodl svést se na vlně woke nesmyslů (což je jeho právo) a první půlka knihy je opravdu utrpením. Všechny hlavní postavy jsou vyloženě na pěst, nesympatické a otravné. K tomu se přidá postava další trpící představou, že je jednou muž a jednou žena. Myšlenky ani nedávají smysl. V tomhle dystopickém světě jsou lidé přemnožení? Když mají sex skoro jenom ve virtuální realitě? A pokud se to týká jenom Afriky, proč je tam pak plačtivá kapitola o tom, jak se Artemis snaží bojovat s hladomory právě v této zemi? A zároveň má Japonsko problém s tím, že jich je málo?
Kdyby se autor vyvaroval těchto "oxymorónů" a soustředil se na geekovskou jízdu, byla by to skvělá knížka. Takto bohužel.
Příběhy skutečných vrahů
Vladimír Matoušek
Od této brožurky jsem neočekával vůbec nic, a nakonec jsem dostal zajímavé kriminální případy, které se odehrály na území ČR. Dobře popsané, rozebrané z policejního pohledu. Jako jednohubka dobrý.
Kočka, která prochází zdí
Robert A. Heinlein
Je úžasné číst knihu, na které je vidět, že si její psaní autor doopravdy užíval. Dialogy mezi postavami jsou napsané velmi vtipně, čtivě, s nádechem absurdna, přesně jak to mám rád. Příběh je trochu zamotaný, ne úplně jasný, ale přesto poutavý. Knihu doporučuji pro zážítek z autorova entusiasmu.
Ztížená možnost soustředění
Václav Havel
Havel si zde opět hraje s absurditou a se slovy, a to vše doplňuje filozofickými úvahami o štěstí a věrnosti. Věřím, že pro herce musí být peklo učit se texty. A pro diváka zase vše pochytit, nebo alespoň něco.
Všichni jsme děti bohů
Erich von Däniken
První kniha, kterou jsem od autora četl, tedy vzpomínky na budoucnost, mi přišla velmi zajímavá. Hypotézy byly založeny na datech a vyskládané na vcelku logických parametrech. Ale zde? Půlka knihy je jen o cestování po arábii a Krétě. A hypotézy jsou vyložené na náboženských knihách, které jsou fabulace sami o sobě. Jasně, že se v knihách zmiňují o nebeských tvorech, protože si lidé nedokázali nic vědecky vysvětlit, tak hledali útěchu v nebesách. Založit na těchto náboženských "blábolech" celou knihu a snažit se poukázat na existenci mimozemšťanů tedy považuji za velmi špatný pokus. Ke konci už začíná být kniha zajímavější, ale krom "svědectví" se setkáními třetího druhu se autor opět dopouští fabulací, tentokrát s výrobou naší DNA. Kdyby bylo nemožné, abychom vznikli my, jako lidé přiřozenou cestou, jak by se tady pak objevili naši tvůrci? No nevadí. Za pokus to stálo.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Když jsme se na škole učili o Dekameronu, bylo nám řečeno, že je to o deseti lidech, co se v období moru sešli, aby si deset dní povídali různé příběhy. Může znít něco více nudně? Nevím, jestli se naše přehnaně věřící učitelka snažila, abychom to nečetli, ale povedlo se jí to.
Kdyby se místo toho učila realita, tedy že kniha byla a dosud je kontroverzní, neustále se v ní souloží, a to na různé způsoby, že autor si nebere servítky s církví a hlavně kněžími, věřím, že by si ji studenti i přečetli rádi.
Protože co si budeme povídat. Když vezmeme v potaz, že kniha vyšla ve 14. století, musela v té době způsobit slušný poprask (kdyby tedy církev nebránila obyčejným lidem v tom, aby byli gramotní).
Boccaccio nešetří nikoho. Kritizuje ženy ("...nynější ženy totiž využili oné zdatnosti, kterou dříve ženy mívaly ve svém nitru, spíše ke zdobení těla a mnohá, jež má na sobě strakatější, pestřejší šat s větším množstvím ozdob než druhé, už myslí, že si ji mají všichni ostatní o tolik více považovat a ctít. Ani ji však při rom nenapadne, že kdyby někdo zavěsil a naložil taková roucha na osla, že by jich sice tento osel unesl daleko víc než kterákoliv žena, ale že by mu přesto nepříslušelo více úcty, než přísluší oslu." - Toto platí dodnes), společnost jako takovou (..."Alatiel, jež předtím ležela s osmi muži snad desettisíckrát, namluvila králi, že je panna, a co panna též po jeho boku ulehla.") a hlavně kněží ("...Neřekli byste určitě nic jiného než to, že šlechetnost u krále byla ctnost, u duchovního pak zázrak, protože duchovní jsou naveskrz lakotnější než ženské, a jsou úhlavními nepřáteli jakékoliv šlechetnosti.")
Nešetří však ani muže, pokrytce, boháče, šlechtice... Zkrátka Boccaccio měří všem podobně a není divu, že jeho knihy byly zakázány a Boccaccio byl pronásledován.
Co je ovšem zajímavé, a mám potřebu to podotknout, že z jeho díla vychází i třeba Shakespeare a jiní dramatici, romanopisci a básníci. Boccaccio předběhl výrazně svou dobu a byl a stále je isnpirací pro desítky generací po něm. Je škoda, že se výuka jeho díla omezuje na pouhé vyprávění příběhu, a ne na jejich smysl. Snad se to pro budoucí generace změní.
Osvícení
Stephen King
Psychologie lidí zavřených v jednom hotelu, ze kterého není žádná cesta zpět, a kteří musí bojovat se svými vnitřními démony. Hotel totiž není úplně normální hotel, ale působí děsivě na své okolí a má svou historii. Ale co se může stát, když se rodina miluje, že?
Může se toho stát hodně, ale co konkrétně, to nebudu vyzrazovat. King zde má mnoho nosných motivů, které mu jsou blízké. Pro mě hlavním motivem je alkoholik, který se snaží svůj vztah s alkoholem ukončit, ale pomalu ho to dohání k šílenství. Kdo jiný než King, alkoholik, který se také léčil, by dokázal tento stav popsat lépe? Další Kingovo blízký motiv spisovatele, který má zrovna intelektuální sucho, postavu také provází a hraje velkou roli. A pak tu máme další, jako domácí týrání, rasismus, a samozřejmě nadměrná intuice v postavě malého chlapce.
Kniha se četla tak, že jsem kvůli ní nemohl spát. Ne, že by byla tak děsivá, ale musel jsem pokračovat ve čtení, i když bylo pozdě. Děsivá je ovšem také. Podle mne ji nemá smysl číst za bílého dne a hezkého počasí. Tudíž na pokračující podzim a budoucí zimu ideální čtení.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
Wow, Asimov to opět dokázal a potvrzuje, že je jeden z nejlepších spisovatelů historie, a to hlavně výstavbou děje. U druhého dílu nadace jsem si totiž cvhílema říkal: "Tohle je nějaký divný. První díl mě bavil víc. Tyhle linky jsou o ničem, takové nijaké." A pak přišlo postupně vystavené finále a já si mohl říct jen "Wow, mýlil jsem se." Asimov moc dobře ví, co dělá a po dočtení knihy ve mně zůstal jen příjemný pocit přečtení něčeho výjimečného.
Potulný oheň
Guy Gavriel Kay
Nečetlo se to tak dobře, jako jiná fantasy, nicméně schopnost obrazotvornosti a fantazie autorovi nelze upřít. Občas jsem se utápěl ve všech jménench a titulech, nakonec jsem se i tak dějem probral ke konci poměrně sviřným tempem.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Jako obvykle skvělé dovolenkové čtení, které vám k all-inclusive dá né tak úplně inclusive příběh. I když, nějaké to mezirasové míšení by se tam přecijen našlo. I mezidruhové. Ďábelsky napsané dílo.
Cabal - noční rasa
Clive Barker
Druhá kniha od mistra hororu Clivea Barkera, ne tak dobrá, jako první, ale pořád slušné počtení. Budování napětí, popsání postav, jakési tajemno obklopující celý příběh - a konec, který mohl být více uspokojující.
Šprti & frajeři
Kristýna Sněgoňová
Další, skvelě odpočinková kniha, ze série Legie. Po klasickém úvodu, kde si zhruba shrneme dění předchozích částí, atmosféra notně zhoustne. Procházení neznámé lodi má prvky hororu, nechybí ovšem klasický humor, který je autorům vlastní. I když se pak kniha zvrhne v klasickou akci, i tak je poznat určitý posun vpřed. Celkově se jedná o příjemné čtení na dovolenou.
Termiti z Titanu I
Josef Pecinovský
Některé povídky jsou zajímavé (s ptáčky), u jiných sem si říkal: "Co to sakra bylo?" Celkově maximálně průměrné. Věřím, že autor má i lepší povídky.
Hellraiser (dvě povídky)
Clive Barker
Bylo příjemné přečíst si jiný horor než od Kinga. Ikdyž, příjemné... To by asi úplně neblyo to správně zvolené slovo. Od první povídky se skoro nedalo odejít. Velmi dobře napsané, znepokojivé a napínavé. A druhá povídka je leccos, ale ne příjemná. Některé scény byly... explicitní.
Zkrátka a dobře u Clive Barkera v tomto případě vedle nešplápnete.
Šachmat
Tom Clancy
Klasická oddychovka, nelze od toho očekávat více. Kniha pak baví a dobře odsýpá. Nejsou v ní zbytečné zvraty a zrady na sílu. Prostě lineárovka jak má být.
Pistolník
Stephen King
King opět uchvacuje svým stylem vyprávění a zve své čtenáře na jízdu skrz jeho rozvinutou fantazii. První díl série Temná věž je velmi krátký, v edici, kterou jsem četl já, je však přidaný jeho komentář, kdy se vrací King k tomu, jak kniha vznikala, co by dělal jinak a podobně. Považuji tuto předmluvu za skvělou, je užitečné vědět, jakým procesem King prošel a pro případnou vlastní tvorbu se jedná i inspirující záležitost.
Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
Od legendárního HP Lovecrafta jsem si sliboval hodně. Je to přecijen legendární jméno plné Ctulhu. Povídky mě ale vesměs nebavili. Někdy jsem si i říkal "O čem to sakra je?!". Ke konci se to pravda zlepšovalo, i tak to stačí s přimhouřením obou Dagoních očí na tři hvězdy.
Můj život: Od kolébky ke slávě
Jan Palička
Kniha je hezka zpracovný vhled do prvních kariérních krůčku našeho legendárního brankáře. Co do obsahu je krátká a končí přestupem do Sparty. Je však zpracována čtivě a na autoboigrafii docela dobré. Jakožto fanoušek Chelsea přidávám jednu hvězdu navíc.
