Cabal - noční rasa
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4737/bmid_cabal-nocni-rasa-Lin-4737.jpg
4
262
262
Děj tohoto hrůzostrašného příběhu, v němž autor kombinuje prvky thrilleru a hororu se odehrává na rozlehlém hřbitově opuštěného kanadského městečka Midian, který obývá „Noční rasa“ – tajemstvím opředené neživé a nemrtvé bytosti. Sem přichází hledat útočiště psychicky labilní mladý muž, který je podezřelý ze spáchání série brutálních zločinů. Je policií zastřelen a sám se stává jednou z oněch pozoruhodných bytostí. Po jeho stopách se vydává jeho dívka, zatímco skutečný vrah zosnuje likvidaci záhrobní říše… Spravedlnosti však v tomto příběhu neunikne nikdo... celý text
Horory Thrillery Fantasy
Vydáno: 1995 , MustangOriginální název:
Cabal: The Nightbreed, 1988
více info...
Přidat komentář
"Noční rasa" na mě působila jako nepříliš povedené dílo. Neřeknu, že je to úplný odpad, protože jsem to dočetl. Ale od zhruba poloviny jsem si přál, abych to měl už za sebou. Styl psaní byl příliš jednoduchý, s krátkými větami, které nedokázaly vtáhnout do děje. Navíc se v knize vyskytují vyložené chyby – například dojde ke zničení věci jedné postavy, a o několik stran dál je ta samá věc znovu zničená.
Příběh sám o sobě byl neoriginální a Barker se ho snaží oživit brutálním násilím. Místy to vypadalo, že se autor snaží inspirovat u H. P. Lovecrafta nebo Stephena Kinga, ale bohužel výsledek je spíše tuctový brak než originální horor. Kdyby to bylo kratší a publikované třeba v nějakém časopise, asi by to prošlo, ale jako samostatná kniha? Nemohu doporučit.
Druhá kniha od mistra hororu Clivea Barkera, ne tak dobrá, jako první, ale pořád slušné počtení. Budování napětí, popsání postav, jakési tajemno obklopující celý příběh - a konec, který mohl být více uspokojující.
Asi jsem NOČNÍ RASE musel dospět, protože před tím čtvrt stoletím mi poprvé moc nesedla. Pak jsem byl zřejmě ovlivněn filmovou adaptací a teď jsem překvapen, jak hodně se ta adaptace od románové předlohy liší. Např. hlavní postavou, protože v románu děj táhne ženská postava Lori. Teď mi CABAL sedl perfektně, teď jsem si užil hloubku tohoto příběhu o lásce, individualitě a jinakosti i všechno jeho poselství (tolik je v něm z Barkera samotného). Je zajímavé to srovnání po letech, kdy se ví více než tehdy. Najednou spousta věcí dostává nový a jasnější výraz. CABAL je strohý a krátký, ale říká toho tolik.
První Barkerovina, která mě tak úplně nebavila. Jako kdybych to všechno už někde nějak jinak četl. Hlavní myšlenka je silná a určitě utáhne hodně dalších knih, ale tady mi přišla nějak víc prvoplánová.
Z knížky je cítit, že jí Barker asi nepsal s úmyslem, že teď píše to své nejlepší dílo ever. Je to taková oddechovka... teda pro něj, protože i tak je Noční rasa drsná, krvavá a temná až na půdu. Noční můry z toho asi nenastanou, ale četlo se to dobře, děj byl docela zajímavý, příjemně noir, zkrátka fajn průvodce letošním neveselým podzimem...
Strašnej brutál. U většiny jiných autorů by to až zavánělo obsesí, ale Barkerovi se nějak daří navodit dojem, že všechno to ultra-násilí do jeho světa přirozeně patří. Umí v tom chodit, hodně mi v tomhle ohledu připomíná filmografii Roba Zombieho. Zajímavá malá story, ale taky mi to přišlo zbytečně zkratkovitý, dost paradoxní vzhledem k jeho obvykle rozmáchlýmu, Kingem silně inspirovanýmu stylu. I tak, zábavná jednohubka a fajn počtení.
Čitatelný B-čkový horror, určite si pozriem aj film, už len kvôli Cronenbergovi. Len teda škoda, že pri máloktorom knižnom horore sa človek bojí alebo hnusí niečoho, možno maximálne tej nekrofílie...
Prvé dielo od Barkera, ktoré sa mi do ruky dostalo. Napínavé, tajomné. Navyše v ňom sympaticky poukazuje na to, že najhoršími monštrami na svete sú ľudia.
No, upřímně...Noční rasa je taková slabší Barkerovina. Celkem zajímavý mix thrilleru a bizarního fantasy hororu, ale stejně jako film, který si Barker režíroval sám, je to prostě Béčko jako hrom. Líbila se mi myšlenka celého díla, že největší zrůdy jsou vlastně lidé samotní, kteří všechno, co se nějak liší, prostě musí zničit/zabít. Nejzajímavější postavou byl masový vrah a psychiatr v jedné osobě dr.Decker, kterého ve filmu ztvárnil legendární režisér David Cronnenberg.
Nelituji stráveného času u této knihy, ale vracet se k ní už určitě nebudu.
Hodnocení: 5/10
Překvapivě lepší než jsem očekávala.
V knize je sice několik slabších chvilek, ale celku tolik neubírá.
Pohodová odpočinková četba.
Zpočátku tajemný a atmosférický horror vystřídá pohled do světa temného společenství, a jejich konflikt s lidským racionálním myšlením a xenofobií. Kdo je tu opravdový "netvor"?
I když nejsem nutně zastánce toho, aby byl román co nejdelší, s knihou „Noční rasa“ jsem měl ten problém, že mi prostě přišlo, že zde něco ještě chybí. I když je konec takový do jisté míry poeticky slibný, otevírá dveře pro fantazii a také případné pokračování, nikoli nutné, stejně jsem si říkal, že tu možná chybí trochu více doslovnosti, trochu více popisů, trochu více něčeho, co by mě na knize skutečně zaujalo. Nenašel jsem to tam. A tak jsem si jen přečetl trochu jiné pohřební fantasy.
První dílo od autora a jsem celkem příjemně překvapena. Líbí se mi, že jsem takřka nedokázala odhadnout, co se bude dít.
V první chvíli mě však zarazilo, když se příběhu ujala Lori, přišlo mi to jako hrozná škoda. Avšak brzy se ukázalo proč a díky tomu se mi zase snadněji pokračovalo ve čtení.
Osobně bych vytkla způsob vyprávění. Občas to hezky plyne a je dobře popsáno a náhle se tam objeví spousta skoro až filozofických úvah a prohlášení. Postavy mají takový zvláštní charakter a nedokázala jsem si žádnou oblíbit. Což asi není úplně špatné, je je těžší se vžít do děje (pro mě)
„V noci se ven derou různý potvory.“ Na toto som sa strašne tešil, ale nakoniec to nebola až taká pecka, akú som čakal. Zápletka ide skôr do fantasy, než do hororu, ale ono to príliš nevadí, lebo (hoci je to možno diskutabilné tvrdenie) oba žánre sú si blízke, hodia sa k sebe a majú veľa spoločného. Čo je čistý horor, tak to sú bez debaty početné krvavé a iné úchylné detaily. A ani pornovsuvky (ktorých nie je veľa, ale niečo by sa našlo) nie sú pre deti. Príbeh ma bohvieako neoslovil. Postavy nijaké, až na Decklera, to je solídny magor. Vo filmovom spracovaní (ktoré natočil osobne Barker) ho stelesnil David Cronenberg. Film má s knihou spoločné to, že je vydarený a pritom tak trochu idúci mimo mňa, zas ale na druhej strane nemôžem povedať, že by som sa pri jednom, či pri druhom nudil. Len to proste nie je srdcovka.
Nechápu vesměs kladná hodnocení. Kniha má velice blízko odpadu. Po Utkaném světě, už druhý román, kterým mně Clive zklamal. Docela mám strach, začínat číst ty jeho 600+ stránkové romány.
Četla se rychle a dobře. Sex se zombíkem je pro mě dost ujetý, ale chápu, že američani ho v knize mít musí.
„Když slunce vycházelo na obzor, počínalo si jako striptérka - to nejlepší si nechávalo zakryté mrakem, a když už se zdálo, že žádná další podívaná nebude, začalo najednou odkládat jeden cár mraku za druhým.“
Noční rasa patří k rané tvorbě Clivea Barkera, a je na ní znát řemeslná nevyzrálost. Jazykově obratné, neupadající do halucinogenních vizí, ale zároveň kýčovité v kulisách a protagonistech, jdoucí až příliš na ruku gotické subkultuře. Ovšem na to, že poprvé vyšla kniha v roce 1988, pořád s přehledem kuchne leckterý moderní krvák hostící se přídomkem bestseller.
Protože si autor neujíždí na romantice, příběhu tak dominuje nápaditá zápletka, kombinující temnou urban fantasy s morbidním thrillerem. Sem tam se člověku udělá špatně, jindy zase přeběhne mráz po zádech (scéna s vyvražděným motelem patří k nejlepším), to vše na dvou stech stranách a podávané s poetikou prokletého básníka. Je v tom určitá stylizace, která mi moc nesedla, ale jinak spokojenost. Hlavně pro obsah než pro formu.
Když jsem v pátek přemítala, jakou knihu zvolit na víkendové večery, zrak se mi zachytil o část police vyhrazené dílům Clivea Barkera. Mám u tohoto pána několik restů, co už dlouhé roky marně čekají, až jim milostivě věnuji svou pozornost. A budou muset čekat dál, jelikož mne duševní lenora přiměla vyhnout se tlusťochům a zvolit reprízu letitého hubeňoura. Ahoj, Cabale, neviděli jsme se od doby, co mou úchylnou postpubertální dušičku uchvátil v knihkupectví obrázek zombíka sápajícího se z kanálu... a já na tebe ještě ten den dychtivě skočila. Pamatuji, že jsi na mě udělal docela dobrý dojem, čtyřhvězdičkový bez orgasmu, ale detaily už odvál čas. A hele, co to máš uvnitř za záložku? Moje kresba z té doby - to máš asi být ty, Cabale, omlouvám se za ten přiblblý máničkový účes. No nic, pryč od vložených důkazů mé kreativity, pojďme ke skutečnému obsahu.
Boone má zpřeházená kolečka, nemůže se spolehnout na vlastní smysly ani paměť, což je spolehlivá cesta do pekla. Pokud tedy nenajde očistec, mýtický Midian, o kterém si šeptají podobně praštění exoti v sanatoriích pro duševně narušené, případně bezďáci pod mosty u ohňů.
Kola tohoto příběhu roztáčejí dva z nejsilnějších motorů: láska a smrt. A nesmím zapomenout ani na ten pohon v pozadí, tedy strach, především ničivá forma strachu z toho, čemu nerozumíme. Nechybí temné mystérium, nevšední formy existence, explicitní násilí a sex, obvyklé Barkerovy ingredience.
"Noční rasa" mi v žádném ohledu nepřinesla překvapení; nejde ani tak o prachem zanesené vzpomínky, které hluboko v mé hlavě zůstaly (jakkoliv bych před otevřením knížky nedokázala k ději či postavám říct jediné konkrétní slovo). Tohle je prostě klasický Clive Barker, jak ho znám z většiny ostatních románů, o něco stručnější, více přímočarý, nicméně snadno k rozeznání. Pouhé konstatování faktu, nikoliv kritika (to už bych mohla rovnou kritizovat třeba Pabla Picassa, že maloval divné asymetrické ksichty).
Výhrady bych měla: žádnou z vystupujících osob jsem si kdovíjak neoblíbila, a některé předváděly charakterové veletoče podle spisovatelových potřeb či nálad, občas jejich jednání postrádalo smysl. Nenadchly mě háčky v závěru, naznačující pokračování - pokud je mi známo, žádné nevzniklo a úplný finiš si můžeme jedině domyslet.
Jak shrnout svůj dojem z druhé četby? Čtyřhvězdičkový bez orgasmu.
Mé první setkání s Barkerem díky čtenářské výzvě, ale popravdě moc mne to nenadchlo, ale také to nebyl zase velký propadák, dobře a rychle se to četlo a to jsem pomalý čtenář :-D . Znám jeho díla spíše z filmového hlediska (hlavně Hellraiser), proto jsem byla zvědavá na knihy, příště určitě sáhnu po jiné, více hodnocené knize a uvidím, zda najdu něco zajímavějšího, co mne bude více bavit :-)
Štítky knihy
zfilmováno hřbitovy Kanada příšery, monstra
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 |  Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Vítejte ve světě, kde jsou někteří lidé horší netvorů a někteří netvoři lepší lidí. Vítejte ve světě Midian, které je místem mimo naši sféru, místem mimo prostor a čas, místem, kde živí už nejsou živí a mrtví ještě nejsou mrtví. Ke čtení jsem si zvolil příhodný dušičkový čas. A až se někdy dostanu na starý opuštěný hřbitov, budu zrakem pátrat po zdi mauzolea, zda zpoza mříží nezahlédnu zvědavý Babettin zrak.
Citace: Dospěly k otvoru ve stěně, příliš malému na to, aby se jím mohla protáhnout dospělá osoba. Babette jím prolezla do prostoru velkého asi jako lednička, a stejně studeného, který ji sloužil jako skrýš. Tam se posadila, aby popadla dech, a citlivýma očima rychle pronikla černočernou tmou. Byla obklopena několika svými poklady. Panenkou z trávy a věnečkem jarního kvítí; dvěma ptačími lebkami a nepočetnou sbírkou kamínků. Navzdory své jinakosti byla v tomto ohledu Babette stejná jako každé jiné dítě; citlivá, ritualistická. Toto byl její svět.