Clive Barker

britská, 1952

Nová kniha

Šarlatová evangelia

Šarlatová evangelia - Clive Barker

Hellraiser je zpět! Poslední mágové tohoto světa žijí v panickém strachu ze smrti; z téměř tří set členů Nejvyššího kruhu jich zbývá pět. Navzdory svým vědomost... detail knihy

Související novinky

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)

Holly, Stříbrné hrdlo a další knižní novinky (20. týden)
Na druhou polovinu května si vydavatelé připravili velké množství knih, které se nově objeví na pultech obchodů. My j... celý text

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Clive Barker

Utkaný svět Utkaný svět

Ve zkratce YA variace Nekonečného příběhu (zatím jsem teda po hříchu viděl jen film, musím napravit:) Už ani nepamatuju, kdy mě v svůj svět nějaká kniha tak přirozeně vtáhla. Od prvních vět rezonovala a dlouho i držela; možná lehce podbízivá, hranu braku olizující, ale opojná směs útulnosti Kingova To a gaimanovské výstřednosti Nikdykde/Amerických bohů. Jiný Barker než jak jej znám, míň hororový, víc rozmáchlý/roztěkaný(?)...ale nevatí; těch sedmset + stran si svou plochu obhájí. Divokostí, imaginací, atmosférou, nostalgií ztraceného a tušením blízkého. Ve svém jádru pohádka o dospívání, zachování si dětské esence (ve smyslu tajemství a možností; metafyzika kosmu jež reflektuje bytostné přesvědčení svých uživatelů může být normalizačně svazující...ale i nekonečně rozlehlá) jako i o změně, hledání, překonávání těžkostí a návratu. Literární pohlazení, jenž, nebýt jisté...až naivně přímočaré dobrodružnosti a občasně přepálených výronů romantizujícího smýšlení (či odvážně odhalené zranitelnosti?) řadím skoro na roveň zářezů výše jmenovaných šlágrů. Eh...dojem vlastně ještě trochu kazí nesoulad, kdy máte magii hnětoucí samu podstatu a jež zároveň není schopna vypořádat se s bandičkou revolvery opásaných grázlů; totéž, jen v opačném gardu, platí pro Metlu, či Imakolatu. Ohýbání/zveličování/umenšování/a vůbec random užívání Moci tak, aby vyhovovala požadavku nejbližší dějové peripetie zkrátka ruší. Zvažoval jsem čtyři, ale nějak se k nim nemám. Vizuální bohatství zde není jen samoúčelným rejem. Prosvítá jím moudrost...nebo aspoň upřímná snaha o její uchopení. Ad.: A tak ne, s odstupem se po dočtení cítím oklamán. Fantastično Utkaného světa je spíše sešívané; působivá plachta z tisíců nesourodých "za-každou-cenu-tam-chci-mít-i-tenhle-nápad" útržků, ale co je jí to bez stěžně platné; celek světa nepůsobí soudržně, organicky ani funkčně...a v důsledku ani uvěřitelně. Bohužel. Taky je hloupé, že je tu "obyčejný" svět prezentován jako něco šedivého, nudného, div ne zavrženíhodného. Opravdu? Jedno okaté moudro si ale odnáším, v parafrázi bych jej shrnul jako "nic opravdového nevzniká ze samoty, ale ze vztahu (míněno jak v sociálním, tak i v tom nejobecnějším, kooperativně antagonistickém vztahu vlastností, sil apod.)". Z jara asi zkusím víc vystrčit nos z nory, už sem jezevec hroznej. 4 lehce rozčarované **** PS: Laser chválím za jemnou stylizaci vnitřní grafické úpravy. Kapitálky jsou pixelový miniart, mými oblíbenci jsou loďka C a fontána T.... celý text
józi.odkudkam


Noční rasa Noční rasa

Vítejte ve světě, kde jsou někteří lidé horší netvorů a někteří netvoři lepší lidí. Vítejte ve světě Midian, které je místem mimo naši sféru, místem mimo prostor a čas, místem, kde živí už nejsou živí a mrtví ještě nejsou mrtví. Ke čtení jsem si zvolil příhodný dušičkový čas. A až se někdy dostanu na starý opuštěný hřbitov, budu zrakem pátrat po zdi mauzolea, zda zpoza mříží nezahlédnu zvědavý Babettin zrak. Citace: Dospěly k otvoru ve stěně, příliš malému na to, aby se jím mohla protáhnout dospělá osoba. Babette jím prolezla do prostoru velkého asi jako lednička, a stejně studeného, který ji sloužil jako skrýš. Tam se posadila, aby popadla dech, a citlivýma očima rychle pronikla černočernou tmou. Byla obklopena několika svými poklady. Panenkou z trávy a věnečkem jarního kvítí; dvěma ptačími lebkami a nepočetnou sbírkou kamínků. Navzdory své jinakosti byla v tomto ohledu Babette stejná jako každé jiné dítě; citlivá, ritualistická. Toto byl její svět.... celý text
Eicherik


Pane B., zmizte Pane B., zmizte

Barker nepíše milé charaktery. Nestotožníte sa s nimi, neobľúbite si ich. Občas s nimi môžte na drobnú chvíľu súcitiť, ale vzápätí Vás presvedčia, že si Vašu náklonnosť vonkoncom nezaslúžia. Jakabok Botch je toho jasným dôkazom. Hra s jeho pohnútkami a sympatiami, či antipatiami voči jeho osobe je vskutku zábavná, no nakoniec nad ním, tak ako celý svet, zlomíte palicu. Je to ostatne v prvom rade úskočný démon. V príbehu poteší previazanie s Gutenbergovým báječným vynálezom, čím nám autor ukazuje svoje vlastné bibliofilstvo a tým nás ešte väčšmi zväzuje a zaväzuje k pozitívnym asociáciám k jeho osobe, no záver naopak tak trochu vyšumí komínom. Vlastne si po pár mesiacoch nie som ani úplne istý, ako to celé skončilo a pamäťový lov tak končí neúspechom. Každopádne som si ďalšieho Barkera užil aj napriek menším nedostatkom. Nebude to ale kniha, ku ktorej by som sa rád vrátil. Čítané ako e-book.... celý text
Marquis



Hellraiser Hellraiser

Hellraiser má v rámci horrorové literatury již kultovní status a stal se jedním z jejích nosných pilířů. Je nemnoho horrorových příběhů, které by ve mně dokázaly vzbudit pocit strachu a mrazení v zádech (což horror navzdory vnímání mainstreamu primárně dělat nemá, pouze v závislosti na čtenáři může). Tohle je jeden z nich; byť musím uznat, že na třetí čtení už se prvek překvapení poněkud vytratil. Stále je zde však přítomna ona temná, rozklížená atmosféra, kde se rozehrává komorní partie s motivacemi, jejichž původ leží hluboko v lidské podstatě. To vše vede k velmi specifickému napětí, které na mne udělalo dojem. A samozřejmě, kdekdo může tohle dílo rozečíst kvůli mytologii cenobitů, kteří zde však nejsou ani tak hybateli děje jako spíše motivací pro jeho pohyb. Ačkoli zde máme filmovou obálku, nejprve vznikla kniha; dodám tedy rovnou, že jakékoli hodnocení knihy podle filmu (za mě až na pár detailů předloze relativně věrného) logicky považuji za irelevantní. Ostatně, knihy mají schopnost zajít o chlup hloub, než audiovizuální médium. Díky tomu Hellraiser do edice Temnosti - svým nihilismem, hledáním i vnímáním existence - skvěle zapadá, což mi zprvu nedocházelo. Také musím vyzdvihnout překlad Milana Žáčka; je fakt, že mám-li načtené starší věci a objeví se nový překlad, v mé mysli to občas skřípe. Zde jsem tento problém neměl (snad jen řád Šrámu či entita Strůjce mi víc ladila v dřívější verzi, ovšem to je otázka vkusu a nostalgie) a kniha tak potěší jak nové příchozí, tak i navrátilce. Hellraiser je klasika, která rozhodně stojí za vaše cenobitcoiny.... celý text
Morbidus


Šarlatová evangelia Šarlatová evangelia

„Tobě se nabídne naprosto jedinečná příležitost dvakrát zemřít a přesto plýtváš dech banálnímí urážkami?“ „Já sice ráno budu mrtvý, ale ty budeš furt Pinhead.“ Pinhead opět v akci. Začátek velmi dobrý. Spousta krve, smrti a násilí. V akci jsou opět pekelné řetězy, které cenobita umí ovládat vskutku bravůrně. Jenže někde v půlce příběhu se to trochu zlomí a tak nějak to směřuje jiným směrem. Pinheada se tu snaží pan spisovatel polidštit a hlavního hrdinu naopak začíná spojovat s Peklem. Snaží se otočit pohled na obě postavy. Moc se to nepodařilo. Ve třetí části knihy už to byla docela nuda. Nic tak příšerného se neděje, krve je sice stále dost, ale dopisy a skutky postav to celé zablokují a čtenář tak nějak tápe. Malá ochutnávka: Přinášel s sebou rovněž hmyz; vypasené modročerné mouchy v množství tisíců exemplářů. Řada z nich mu bzučela kolem pasu a přistávala na nástrojích, aby se přiživila na vlhkých lidských tkáních. Byly čtyřikrát nebo pětkrát větší než běžné pozemské mouchy a vytvářeli úporný hluk, jenž se rozléhal celým prostorem mauzolea. Těšil jsem se, ale nakonec jsem lehce zklamán. Je v tom totiž strašně moc postav, a někdy jsem v nich měl zmatek. Dokonce i sám pan spisovatel se v tom trochu ztratil. A to když na straně 337 píše, že „čtveřice Harcovníků se vydala na zpáteční cestu od katedrály“ . . . bylo jich pět a ne čtyři. A nejvíc mě štval Harry. Neustále sliboval že Pinheada zabije. Opakoval to snad desetkrát, až už to bylo i trapné. A vlastně ani konec samotný mě neuspokojil. Tak že nakonec jen průměr. Citát: Co se stane, když člověk umře, když je zrovna v Pekle?... celý text
Terva