• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Šarlatová evangelia - Clive Barker

Hellraiser je zpět! Poslední mágové tohoto světa žijí v panickém strachu ze smrti; z téměř tří set členů Nejvyššího kruhu jich zbývá pět. Navzdory svým vědomost... detail knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Clive Barker

Hellraiser

„U knížek, do kterých se těžko začítám, mám ve zvyku vydržet sto stránek. Tuhle jsem opustila už na straně 50 s velkou úlevou. Nemám ráda fantasy horory a už vůbec ne - klasika neklasika - blbosti.“... celý text
— micha-ella

---

Šarlatová evangelia

„Nejspíš budu potenciální heretik, ale tato kniha mi nepřišla zdaleka tak špatná, jak zlé jazyky tvrdí. Přesto má své nemalé problémy. Respektive, čistě literární, filmoví či kombinovaní znalci cenobitího mystéria budou mít různé vstupní informace. Nejlépe to lze ilustrovat na ústředním Pinheadovi; v horrorové novele Hellraiser zůstává bezejmenný, od druhého filmu je naopak pod tímto jménem bezpečně znám. A teď, po xy letech přijde Barker s knihou, kde je Pinhead pouhá urážlivá přezdívka (komolená na pubertální Král Pindík). Přitom by stačilo se držet označení Pekelný kněz a filmové zpracování ignorovat (případně naopak). Při troše konzistence by možná nedocházelo k podivným odhalením, kdy je původně bezpohlavní cenobita náhle prezentován jako mužská postava. Když už jsme u odkazů na jiné Barkerovky, v této knize je jich kopec, ať už jde o postavy nebo letmé zmínky. Největší z nich je patrně Pinhead jehož dějová linka mě relativně bavila a stále z něj šel strach (zejména při masakru v prologu, kdy si ještě cenobité zachovávali svou záhadnost). Mnohem horší to bylo s návratem Harryho D'Amoura, bez kterého by se kniha nejspíše obešla - a smrskla na polovinu. Ono to působilo docela dobře, dokud jeho postava fungovala víceméně sólo. Ovšem jakmile se děj začal měnit v týmovku plnou nezajímavých postav (podle mě s příliš slabými motivacemi), které vlastně jen neurčitě putují za svým cílem, začaly mě jeho části příběhu nudit. Zejména když jsem mnohdy ihned viděl jednoduchá řešení situací, na které postavy musely přijít hrozně epicky, pomalu a ještě křičet, jaký je ten druhý génius. Největší problém ale je, že celý děj knihy by se snadno odehrál i bez nich; stačily by drobné obměny, které se dokonce nabízely. Temnota děje by se tak výrazně zakoncentrovala a ubylo by slepých uliček či logických nejistot. Takto to může vypadat jako velké zklamání. Ale nemůžu popřít, že příběh se velmi dobře četl. Navíc nejsem vizuální typ čtenáře, takže kdykoli se někomu podaří mi vykreslit scénu před očima, má plusové body. Opět mě hodně bavila spontánnost a nečekanost v případě úmrtí/přežití postav. Nechybělo ani ono vnímání matérie našeho bytí, které mi u většiny autorů chybí. Ale je pravda, že toho tentokrát bylo málo; stejně málo jako emocí, kterých bych u čtyř set stránkové knihy čekal víc. Celá kniha na mě působila pocitem jakéhosi uzavření minulosti. Můj celkový dojem z pointy Šarlatových evangelií vystihuje otázka Pekelného kněze: „Co získám tím, že budu něco cítit?“ Pokud si rádi přečtete infernální příběh rozkročený mezi horrorem, fantasy a weirdem, pekelné svědectví Šarlatových evangelií čeká právě na vás.“... celý text
— Morbidus

---

Šarlatová evangelia

„Tak toto se upřímně řečeno panu Barkerovi moc nepovedlo. Skoro jako kdyby to dílo AI na zadání napiš román jako od Clivea Barkera. AI si zjistí, že autor píše žánr dark fantasy / horror, jeho nejslavnější postavou je jakýsi démon přezdívaný Pinhead a vytvoří výsledek. Bez invence, bez fantazie, bez napětí. Jenže, kniha je v originále z roku 2015 a autor se pod ní podepsal. Hodně velké zklamání.“... celý text
— Enforcer

---

---

Utkaný svět

„Ve zkratce YA variace Nekonečného příběhu (zatím jsem teda po hříchu viděl jen film, musím napravit:) Už ani nepamatuju, kdy mě v svůj svět nějaká kniha tak přirozeně vtáhla. Od prvních vět rezonovala a dlouho i držela; možná lehce podbízivá, hranu braku olizující, ale opojná směs útulnosti Kingova To a gaimanovské výstřednosti Nikdykde/Amerických bohů. Jiný Barker než jak jej znám, míň hororový, víc rozmáchlý/roztěkaný(?)...ale nevatí; těch sedmset + stran si svou plochu obhájí. Divokostí, imaginací, atmosférou, nostalgií ztraceného a tušením blízkého. Ve svém jádru pohádka o dospívání, zachování si dětské esence (ve smyslu tajemství a možností; metafyzika kosmu jež reflektuje bytostné přesvědčení svých uživatelů může být normalizačně svazující...ale i nekonečně rozlehlá) jako i o změně, hledání, překonávání těžkostí a návratu. Literární pohlazení, jenž, nebýt jisté...až naivně přímočaré dobrodružnosti a občasně přepálených výronů romantizujícího smýšlení (či odvážně odhalené zranitelnosti?) řadím skoro na roveň zářezů výše jmenovaných šlágrů. Eh...dojem vlastně ještě trochu kazí nesoulad, kdy máte magii hnětoucí samu podstatu a jež zároveň není schopna vypořádat se s bandičkou revolvery opásaných grázlů; totéž, jen v opačném gardu, platí pro Metlu, či Imakolatu. Ohýbání/zveličování/umenšování/a vůbec random užívání Moci tak, aby vyhovovala požadavku nejbližší dějové peripetie zkrátka ruší. Zvažoval jsem čtyři, ale nějak se k nim nemám. Vizuální bohatství zde není jen samoúčelným rejem. Prosvítá jím moudrost...nebo aspoň upřímná snaha o její uchopení. Ad.: A tak ne, s odstupem se po dočtení cítím oklamán. Fantastično Utkaného světa je spíše sešívané; působivá plachta z tisíců nesourodých "za-každou-cenu-tam-chci-mít-i-tenhle-nápad" útržků, ale co je jí to bez stěžně platné; celek světa nepůsobí soudržně, organicky ani funkčně...a v důsledku ani uvěřitelně. Bohužel. Taky je hloupé, že je tu "obyčejný" svět prezentován jako něco šedivého, nudného, div ne zavrženíhodného. Opravdu? Jedno okaté moudro si ale odnáším, v parafrázi bych jej shrnul jako "nic opravdového nevzniká ze samoty, ale ze vztahu (míněno jak v sociálním, tak i v tom nejobecnějším, kooperativně antagonistickém vztahu vlastností, sil apod.)". Z jara asi zkusím víc vystrčit nos z nory, už sem jezevec hroznej. 4 lehce rozčarované **** PS: Laser chválím za jemnou stylizaci vnitřní grafické úpravy. Kapitálky jsou pixelový miniart, mými oblíbenci jsou loďka C a fontána T.“... celý text
— józi.odkudkam

---

Noční rasa

„Vítejte ve světě, kde jsou někteří lidé horší netvorů a někteří netvoři lepší lidí. Vítejte ve světě Midian, které je místem mimo naši sféru, místem mimo prostor a čas, místem, kde živí už nejsou živí a mrtví ještě nejsou mrtví. Ke čtení jsem si zvolil příhodný dušičkový čas. A až se někdy dostanu na starý opuštěný hřbitov, budu zrakem pátrat po zdi mauzolea, zda zpoza mříží nezahlédnu zvědavý Babettin zrak. Citace: Dospěly k otvoru ve stěně, příliš malému na to, aby se jím mohla protáhnout dospělá osoba. Babette jím prolezla do prostoru velkého asi jako lednička, a stejně studeného, který ji sloužil jako skrýš. Tam se posadila, aby popadla dech, a citlivýma očima rychle pronikla černočernou tmou. Byla obklopena několika svými poklady. Panenkou z trávy a věnečkem jarního kvítí; dvěma ptačími lebkami a nepočetnou sbírkou kamínků. Navzdory své jinakosti byla v tomto ohledu Babette stejná jako každé jiné dítě; citlivá, ritualistická. Toto byl její svět.“... celý text
— Eicherik