micha-ella komentáře u knih

Nedávám hvězdičky, nedočetla jsem. Tedy dočetla, ale velikými skoky, protože tak plytké a zbytečné dialogy je zbytečné číst, nijak neposouvají děj a jsou otravné. Je to první knížka od této autorky, a přestože předešlé leckdo chválí, po jiné už nesáhnu.

U knížek, do kterých se těžko začítám, mám ve zvyku vydržet sto stránek. Tuhle jsem opustila už na straně 50 s velkou úlevou. Nemám ráda fantasy horory a už vůbec ne - klasika neklasika - blbosti.

Mám ráda dobrodružné knížky a tahle se mi až na malé nesrovnalosti líbila. Krásné popisy přírody, sledovala jsem splouvání lodi na přiložené mapce a hrůzy lesního požáru jsou vykreslené opravdu dokonale. Napínavé, doporučuji!

4 26.12.2024

Hlavní postava Vicky je pro mě protivná káča, ač to zřejmě nebyl úmysl autorky, aby jí čtenář takto pochopil, protože je zdůrazňovaná její nesmělost, málo sebevědomí, atakdále. Od začátku až skoro do konce příběhu je to sobecký fracek. Druhá část knihy mě namíchla, že je o něčem úplně jiném, než se dějové linky spojí, vůbec mi chronologie a stavba děje nevyhovovala. Ale autorka umí psát, má výborné postřehy a vtipná přirovnání, takže jsem vydržela a knížku dočetla.

3 23.12.2024

V Nalezeném deníku jsem hledala zmínky o přátelství J. Koláře s Madlou Vaculíkovou, ale nenapadlo mě, že je tato kniha psaná v letech, kdy se zřejmě ještě neznali. Přiznávám, že některé odstavce jsem přeskakovala, tyto deníkové záznamy jsou pro současné čtenáře dost nudné, ale zajímaly mě styky autora s mnoha významnými osobnostmi a jeho trefná hodnocení setkávání s nimi.

Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně na doporučení z jednoho komentáře u knihy Zvuky probouzení. Mezi oběma knihami je diametrální rozdíl nejen kvůli stupni postižení autistů a tím i výsledkům péče rodičů, ale i pro pro styl a formu psaní, proto nehodnotím hvězdičkami. Rodiče z obou knížek jsou obdivuhodní.

Knížku jsem si půjčila v roce 2003 a tehdy jsem o ní psala sestře: " Začínám číst Vaculíkovou, je to tuze hezký! Líbí se mi, s jakou pravidelností ty dopisy psala, a hlavně - že má stejné vidění světa a stejné pocity jako já. Ve svých starých dopisech tobě bych určitě našla podobné věty: …ať jsem kdekoliv u čehokoliv, vždycky už se těším, jak budu doma u svých obyčejných věcí, ve své svobodě a tichu. Nebo: …je to můj celoživotní pocit, že svět stále někam pospíchá, uměle vyrábí soutěž s časem, valí na nás přemíru informací a já, pomalá ženská, která má ráda ticho a pozorování, ne moc změn, jsem z toho plná neklidu. Nebo: …co současným lidem nejvíc chybí, je ticho a chvíle zpytování...
Kvůli přírodě mám jako ona třikrát během pěti let opakovanou boreliózu, a hele ta další podobnost: před návštěvou u Kosíků si dávají s Vaculíkem předsevzetí, že nebudou mluvit o politice, aby se vyhnuli konfliktu. Ale jsou v jejích dopisech i rozpory – například obdivuje Klause a na druhou stranu říká jako já, že nemá ráda lidi příliš sebevědomé, domýšlivé, arogantní lidi. Jak tedy tohohle narcise vidí? "
I druhá kniha se stejným názvem mi mluvila z duše, i když v ní už je vidět, že paní Madla počítala s vydáním a už jsou místy příliš literární.

3 21.12.2024

Právě jsem dočetla, knížka je v novém letošním vydání a myslím, že nebude poslední. Nabokov je mistr popisů, tvorby postav i děje. Tady se mi zdál rozjezd dost pomalý, ale pak už mě ten příběh pevně držel na místě a nešlo od něj odejít. Smutné je, že takhle se někteří lidé chovají i dnes, smějí se ve tmě...

4 20.12.2024

Psychologie a poruchy mozku mě zajímají už od studia na střední škole a o autismu jsem od té doby přečetla hodně knížek a shlédla i pár filmů. Film Děti úplňku, který předcházel knize Zvuky probouzení, jsem si po jejím přečtení pustila znovu, protože tomu výbornému textu schází ilustrace. Chyběly mi i zmínky, jak ten těžký život snášely v dětství starší sestry postižené Dorotky, jak ony se v těch vypjatých chvílích chovaly a jak je přijímaly. O tom je sice krátká řeč ke konci knížky, ale v jednotlivých kapitolách se mi rodina jeví neúplná. Taky, ač chápu důvody, mi vysvětlování a vlastní omlouvání příklonu ke spiritualitě a modlení a šamanským kejklům přišlo zbytečné.

3 18.12.2024

Líbily se mi knížky Modrá a Stíny nad zálivem, i když i u nich jsem měla připomínky ke konstrukci příběhu. Autorka, umí psát dobře, ale v ději je příliš míst zbytečně v přítomném času a navíc hodně míst jen pro efekt.

6 15.12.2024

Nedávám hvězdičky, protože jsem knížku odložila nedočtenou. Na začátku mě štval zmatek v čase, který neodpovídal vyprávění jedné osoby. Námět taky nebyl pro mne, celkově mě to zklamalo. Vydržela jsem až do strany 100 - a dost.

Tahle knížka určitě není nudná, připoměla mi knížku Jane utíká od Fieldingové. Měla jsem chuť dát pět hvězdiček za čtivost, ale nesnází při útěku už bylo příliš a závěr příběhu byl tak nepravděpodobný a růžový, že to vlastně pokazil. Skoro všichni zázračně prozřeli a toho policajta bych fakt chtěla vidět!

7 12.12.2024

Tak já nevím. Četlo se to dobře, i když trochu zdlouhavě, ale konec byl tak přitažený za vlasy, že zcela potřel předchozí popisy povahy, myšlenek, řečí a činů dané postavy. Myslím, že hodně čtenářů si na konci musí říct dvě slova: úplná blbost! Já to tedy říkám.

7 09.12.2024

Námět pro mne, ale styl mi nevyhovoval, příliš mnoho opakování a natahování děje, sic napínavé, ale nepravděpodobné zvraty a vadily mi i kruté momenty.

3 05.12.2024

Tuhle knížku jsem opustila na straně 100. Už delší čas si troufám opouštět knihy bez vlastních výčitek, ač dřív, v mládí, jsem četla a dočetla všechno, opravdu všechno, a ještě i s předmluvou, doslovem, poděkováním, i když mě to třeba nebavilo. Takže dvě hvězdy za těch 100 stránek, kde akce stíhá akci, samé střety a honičky a úniky - filmový scénář pro nenáročné diváky jak vyšitý! Možná děj potom pokračoval mírněji a pravděpodobněji, ale nebylo to nic pro mne.

3 01.12.2024

Výborná knížka, nejspíš životní román tohoto autora. Natlačil do děje všechna těžká společenská témata, na mne je jich až moc a místy jsou nudná. Třeba dlouhý rozbor působení reklamy v sociálních sítích. Taky mi vadilo pomíchání času. Ale celkově oceňuju promyšlenost a literární um, protože poslední knížky, které jsem četla, mě otrávily svou hloupostí. Tahle je opravdu chytrá.

4 27.11.2024

Výborná knížka, nejspíš životní román tohoto autora. Natlačil do děje všechna těžká společenská témata, na mne je jich až moc a místy jsou nudná. Třeba dlouhý rozbor působení reklamy v sociálních sítích. Taky mi vadilo pomíchání času. Ale celkově oceňuju promyšlenost a literární um, protože knížky, které jsem v posledních dnech četla, mě otrávily svou hloupostí. Tahle je opravdu chytrá.

1 27.11.2024

Tohle byla opravdu slabota. Jedna hvězdička za půlku knížky, dál to prostě nešlo číst.

Já tedy, přes ujištění čtenářky evineckY, tuto knížku odložila nedočtenou. Proto nehodnotím hvězdičkami, ale jen komentářem - je to dívčí románek nevalné kvality.

Nevyhovovala mi šíře tohoto románu a naopak jsem postrádala hloubku. Autorka tlačí na city a sentiment a přitom tak nějak jen po povrchu. Kultura Indie mě ničím neláká.

4 22.11.2024