Zapadající slunce přehled
Osamu Dazai (p)
Román Zapadající slunce nahlíží na společenský a morální úpadek vládnoucí japonské vrstvy, hlavně aristokracie. Křehkost, emoční síla a poetičnost textu zajistila dílu, podobně jako autorův román Odepsaný, nadčasovost, a výraz „třída zapadajícího slunce“ se dokonce ujal i v hovorové japonštině.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Slovart (ČR)Originální název:
斜陽 (Šajó), 1947
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zapadající slunce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Velmi zajímavý vhled do japonské literatury/ kultury, která je od té naší vzdálená. A místy i těžko pochopitelná.
Určitě se k této literatuře někdy vrátím.
Ne, ne, moc depresivní - tohohle autora už opravdu víckrát ne (jakoby mi Odepsaný nestačil).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zapadající slunce v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 40x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 31x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
1996 | Člověk ve stínu |
2022 | Odepsaný |
1972 | Zapadající slunce (+ 4 povídky) |
2023 | Zapadající slunce |
Můj další kousek od autora a opět mi kniha neskutečně sedla. Začátek je jedna špatná věc za druhou a to buduje vyprávění, které se jako vlna převalí především ve třech posledních kapitolách.
("Lidé, kteří chtějí svůj život to, přežijí statečně v každém případě, ať je potká cokoli. Je to obdivuhodné a je to jistě jakýsi způsob takzvaná oslavy lidství, ale já se domnívám, že ani smrt není hříchem.")
Z mého pohledu je strašně těžké o knize psát, protože je v ní tolik aspektů, které si každý čtenář v sobě musí přebrat sám. A s velkou pravděpodobností si je každý přebere jinak. Protože i přes to, jak je příběh smutný, tak těm konec za mě všechno vynahradil. I přes to, co se na něm všechno stane. Čím si hlavní hrdinka projde. Všechno to je v kontrastu s tím, co si na konci přečte od bratra, a samotné zakončení jeho a jejího příběhu, jejich příběhu, jejich života.
Zapadající slunce není depresivní příběh. Nebo jsem se už prostě naučila vnímat v tom vnitřním žalu i to krásné a to světlo, které z lidí i po tom všem nakonec vychází. Protože kniha je zároveň plná naděje. Na první pohled ne, ale musíte číst mezi řádky.