Zapadající slunce
Osamu Dazai (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521315/bmid_zapadajici-slunce-64e336fb15ee2.png
4
26
26
Román Zapadající slunce nahlíží na společenský a morální úpadek vládnoucí japonské vrstvy, hlavně aristokracie. Křehkost, emoční síla a poetičnost textu zajistila dílu, podobně jako autorův román Odepsaný, nadčasovost, a výraz „třída zapadajícího slunce“ se dokonce ujal i v hovorové japonštině.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Slovart (ČR)Originální název:
斜陽 (Šajó), 1947
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavý vhled do japonské literatury/ kultury, která je od té naší vzdálená. A místy i těžko pochopitelná.
Určitě se k této literatuře někdy vrátím.
Ne, ne, moc depresivní - tohohle autora už opravdu víckrát ne (jakoby mi Odepsaný nestačil).
Úžasná kniha, dobre sa číta a najmä zmení trošku vnímanie japonskej literatúry, keďže my máme pocit, že najjaponskejší autor je Murakami, hoci to je veľmi ďaleko od pravdy. Naozaj odporúčam, tá zvláštna exotika, ktorá z toho ide, ale pritom je nám z nejakého dôvodu dôverne známa, robí zo Zapadujúceho slnka nezabudnuteľnú knihu.
Knížka o osmi kapitolách: některé byly silné a dokázaly mne oslovit (ne-li zasáhnout), jiné mi nic nepředaly. Zapadající slunce od Dazaiho přináší vhled do aristokratických problémů poválečného Japonska. Pro nás se to může zdát až nezajímavé, ale Dazai tímto počinem ukázal své kvality.
Štítky knihy
japonská literatura japonské romány
Autorovy další knížky
| 1996 |  Člověk ve stínu |
| 2022 |  Odepsaný |
| 1972 | Zapadající slunce (+ 4 povídky) |
| 2023 | Zapadající slunce |
Můj další kousek od autora a opět mi kniha neskutečně sedla. Začátek je jedna špatná věc za druhou a to buduje vyprávění, které se jako vlna převalí především ve třech posledních kapitolách.
("Lidé, kteří chtějí svůj život to, přežijí statečně v každém případě, ať je potká cokoli. Je to obdivuhodné a je to jistě jakýsi způsob takzvaná oslavy lidství, ale já se domnívám, že ani smrt není hříchem.")
Z mého pohledu je strašně těžké o knize psát, protože je v ní tolik aspektů, které si každý čtenář v sobě musí přebrat sám. A s velkou pravděpodobností si je každý přebere jinak. Protože i přes to, jak je příběh smutný, tak těm konec za mě všechno vynahradil. I přes to, co se na něm všechno stane. Čím si hlavní hrdinka projde. Všechno to je v kontrastu s tím, co si na konci přečte od bratra, a samotné zakončení jeho a jejího příběhu, jejich příběhu, jejich života.
Zapadající slunce není depresivní příběh. Nebo jsem se už prostě naučila vnímat v tom vnitřním žalu i to krásné a to světlo, které z lidí i po tom všem nakonec vychází. Protože kniha je zároveň plná naděje. Na první pohled ne, ale musíte číst mezi řádky.