Člověk ve stínu přehled

13.01.2021

K celkovému obsahu knihy se bohužel vyjádřit nemohu, neboť zatím jsem měla tu čest přečíst si jen v angličtině Dazaiův román Selhání (No Longer Human). O něm však můžu s definitivní platností prohlásit, že je to jeden z nejúchvatnějších příběhů, co jsem kdy četla.
Přestože Yozo, hlavní postava příběhu, svůj život považuje za cosi plné selhání a studu, a je to člověk, který nedokáže být šťastný, člověk, který žije v neustálé úzkosti a strachu z toho, že by kdokoli spatřil jeho pravou tvář (ale zároveň se děsí i skutečnosti, jak snadné pro něj mnohdy je ostatní klamat) a román celkově se zabývá nepříjemnými tématy, jako je sebevražda, alkoholismus a drogová závislost, nepůsobilo to na mě jako vysloveně depresivní čtení. Snad za to mohla krásná předmluva anglického překladatele Donalda Keeneho, který zdůraznil, že román je psán čistě z pohledu Yoza, a proto také jeho příběh vnímáme jeho očima - jako zahanbující, nešťastný život beze smyslu. Teprve epilog ukáže celý příběh v novém světle - dozvídáme se v něm, jak Yoza mohli vnímat nestranní pozorovatelé, kteří nevěděli nic o jeho vnitřním trápení - totiž jako osobu zábavnou a nesmírně přívětivou (cituji: "Tak jako mnozí lidé nejsou schopni vidět vlastní krutost, Yozo si nikdy nepovšiml své jemnosti a schopnosti milovat.") Přestože se Yozo (a jeho prostřednictvím snad i Dazai, neboť příběh je tuším částečně autobiografický) považoval za někoho opovrženíhodného a neschopného dojít jakékoli podoby štěstí, zároveň byl i velice laskavý a mírný - a při takových pozitivních vlastnostech možná už nesejde na tom, zda se tak choval čistě z úzkosti a strachu znelíbit se ostatním.
Dazai krom toho píše nesmírně čtivě a zcela otevřeně odhaluje každý pocit a myšlenku za konáním svého hlavního hrdiny. Snad díky tomu na mě román navzdory svému názvu i celkové povaze paradoxně působil jako jedno z těch nejjemnějších a nejlidštějších děl, co jsem kdy četla.

21.12.2020

Osamu Dazai byl výjimečný autor nejen v Japonsku. Z nám bližších osobností by se možná dal přirovnat ke Kafkovi díky svému vztahu k otci a sourozencům. Byl to syn venkovského šlechtice, ale s tehdejší vládnoucí elitou neměl nic společného. Neduživý, introvertní chlapec trpěl neustálou úzkostí z veřejné ostudy. Vychován byl jako křesťan, ale v dospělosti také nijak neskrýval své levicové přesvědčení a nonkonformní názory. Velmi těžko proto hledal své místo v konvencemi sešněrované společnosti inklinující k militarismu. Literatura a alkohol pro něj byly jediné skuliny, kudy mohl pronikat mimo svou bublinu.
Člověk ve stínu je velmi zajímavý výbor z jeho díla. Vzpomínky jsou v zásadě z deníku přepsané poznámky o vlastním dětství a dospívání. Cugaru je osobitý cestopis z jeho rodného kraje a dá se chápat jako Dazaiova odpověď na básnický deník Úzká stezka do vnitrozemí Macua Bašó. Selhání jakožto upřímná zpověď jednoho novináře a karikaturisty je zřejmě završením Dazaiova života a díla.