Žalm pro divostrojné

Jsme zvyklí na odvrácenou stranu, na nadéjnou - sol verzi - je třeba si zvykat. Je to hřejivé zámérně ale nemá to byt hloupé, jen to těmi oblaky a mračny lidskéhoho vědomí neproniká snadno a lehce. Pritom jistý klid a zázemí hledáme všichni.
Čekáme zdevastované - a jenom zdestavostavoné světy - emné lesy a křivé charaktery....a ejhle můžeme dostat nejenom šálek čaje...

Jde na to koukat různou optikou, a je škoda těch několika slov které tu knihu dávají do ruky jen dospělým.

31.10.2024

Román připomíná esej středoškolaka: růže bez trnů. Vyprávění je jako v knihách o Medvídkovi Pú a prezentovaná realita vypadá jako obraz ráje ve Strážné věži svědků Jehovových. Akce není složitá: mladý/a (nerozhodl se o svém pohlaví) čajový mnich se setká s robotem, který se - jako všichni lidští roboti po získání sebeuvědomění - usadil v divočině a věnuje se rozjímání o přírodě. V tomto Chambersově románu se z robotů stali lidé (protože znají historii, technologie, původ výrobků, uvažují logicky a pragmaticky), a lidé (nevědí nic o světě mimo město) jsou snílci věnující se psychologii a psychoterapii, která se vyvíjí v lůně náboženství založeného na mnohobožství. Je to právě robot, kdo vysvětluje mnichovi buddhistické principy života (jsí nádherný, cokoliv jsi; mířit na něco je zbytečné, protože stačí jen být; štěstí a smysl života závisí jen na tobě - hledej je v sobě, protože venku je nenajdeš).
To jsou moudrosti, která asijská náboženství hlásají po staletí. To není žádná filozofie a nic originálního. Mám pocit, že je to nějaký druh Teletubbies pro skoro dospělé (protože Chambers používá hodně vulgárních výrazů). To je trochu urážka inteligence čtenáře.

30.10.2024

Příspěvek Becky Chambersové do feelgood žánru, v němž někdy nejde o nic více, než o vyřešení dilematu, zda robotovi pochválit jeho úplně první čaj v životě, který je uvařený z tymiánu a hlavnímu hrdinovi moc nechutná. Nebyla by to ale Chambersová, aby do téhle pohodičky nezamontovala ekologii, diverzitu a utopický svět.

Ale vážně - jestli dříve autorka psala knihy, které jsem si pro sebe zařadil do škatulky "kompostovatelná space opera", tak tady podřadila o dvě rychlosti dolů a stvořila opravdu pomalý příběh, který asi ne každému sedne. Znaků sci-fi je tu opravdu pomálu a klidně by to mohla být i fantasy. Já se taky ze začátku nemohl chytit, ale pak jsem se na tu extra pomalou vlnu naladil a celkem se mi to celé líbilo. 80%

P.S. Pokud vás dráždí nebinární osoby a výrazy typu "hoststvo", tak tuto knihu opravdu nečtěte. Jen vás zbytečně rozčílí a pak tu budete psát něco o Gretě Thunbergové. Jestli existuje pomyslný protipól Henleinovy Hvězdné Pěchoty, je to pravděpodobně tato kniha.

18.04.2024

Strašně mi to sedlo do nálady, hřejivý příběh, ve kterém si čtenář může najít životní moudro, které, kdyby se jím každý řídil, tak by udělal svět lepší. I ten svůj vlastní. Těším se na další díl.

23.03.2024

Z Coelha jsem měla vyrážku, ještě než to začalo být in, průhledně didaktické knížky s jednoznačným poselstvím mě odpuzují, ale tohle mi sedlo, i když tu byla jistá varovná znamení. Jak stárnu, tak je mi čím dál jasnější, že bychom všichni potřebovali nějaké Hnízdo, které nám občas prostě uvaří hrnek čaje.

08.12.2023

Tahle kniha je pohlazením po duši. V podstatě jde „jen“ o trochu rozjímání nad smyslem života a pár dialogů o tom, co to znamená být člověkem, ale je to mnohem poutavější a barvitější, než by se z tohoto popisu mohlo zdát. Autorka děj zasadila do prostředí, které se útulností vyrovná i světu Harryho Pottera, reálie jsou ovšem jenom načrtnuté a pamatovat si je nemusíte. Mnohem víc tu jde o pocity a o všudypřítomnou harmonii.
Chambersová to koneckonců ve věnování nejlépe říká sama: „for anyone who could use a break“. Pokud si potřebujete odpočinout od reálného světa, tohle dílo je skvělou volbou.

22.11.2023

Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst kvůli překladu Lucie Bregantové, který byl letos oceněn od Obce překladatelů. Nic od Becky Chambersové jsem předtím nečetla a asi bych se do toho ani nepustila. A byla by to velká škoda!
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila zákonitosti planety a to, že sourozenectvo je jedna osoba, ale když jsem se začetla, tak mě to pohltilo. Ta asociace je možná trochu mimo, ale možná taky ne, prostě mi to celé hodně připomíná Malého prince, jen trochu jinak a na jiné planetě... a je to robot, což je bizarní, ale funguje to.
Je to příběh o hledání vlastní identity, pocitu uspokojení a naplnění. Něco, co prožívají všichni a logicky na to neexistuje univerzální odpověď, protože každý to máme trochu jinak. Velmi lidský příběh v zajímavých kulisách planety, která byla zachráněna před ropnými produkty a stroje dostaly(i) svobodu.
Škoda, že je knížka tak útlá, je to čtení na dva večery. Rozhodně si nenechám ujít další díl :-)

04.08.2023

Prostě Becky Chambers - její knihy mi neuvěřitelně sedí. Text se skvěle čte a třeba i přes pomalejší tempo vás táhne neustále dopředu.
Navíc v téhle knize jsem se hodně našel a donutila mě přemýšlet o sobě, světě, vesmíru a tak vůbec.

22.05.2023

aha, chybný výběr, koukám: žánr sci-fi, klíčová slova: robot, továrna, vědomí... jaké bylo mé překvapení: z prvních stránek se mi docela zalíbil ten pratchettovský tón, začal jsem se orientovat v pravidlech jakéhosi postapo-ekobioenviro-genderově diverzního světa, ale tak po padesáti stránkách se z toho začal klubat coelhovský žvást téměř k nedočtení (jakože meditace, přátelství, vegetariánství, čajové obřady a uctívání vnitřní bohyně a tak), nic pro mne

10.05.2023

Útulné, plné naděje a klidu. Pokud má vypadat budoucnost lidstva takhle, tak se moc těším. Nejsem zatím moc velký fanda robotů, ale Hnízdo bylo opravdu sympatické a celkově to pojetí se mi líbilo, takže zrovna v tomto případě i ti roboti byli super.

04.05.2023

Hm, nečekal jsem, že sáhnu tak totálně vedle, tohle fakt nebylo pro mě.
Přijde mi to tak strašně naivní, didaktické, skoro jako dětská knížka. Asi je to fakt pro jinou generaci, možná si to líp vychutná nějaký následovník/následovnice/následovstvo Grety Thurnbergové nebo tak podobně.
Dobrý název a pěkná obálka. Jinak jsem tam bohužel pro sebe nenašel vůbec nic nového ani zajímavého.

04.05.2023

Líbilo se mi to, dobře se mi to četlo i přes ten duševní přesah, který nevyhledávám. Můj dojem z toho ale je, že by se to dalo dost osekat a příběh by byl fajn třeba jako povídka v nějaké sbírce autorky. Je to zatím jedna ze slabších knih, co jsem od ní četla a docela chápu zklamání některých čtenářů, kteří se při volbě řídili označením sci-fi.

Kniha má filozofický podtext, mnoho tlachání o ničem a o všem, příběh o hledání smyslu života, a o neustálé a neodbytné vnitřní nespokojenosti lidí.
Tohle bohužel nebyla kniha pro mě, já filozofickým otázkám nerozumím (a ani se o to nijak nesnažím).
Procenta dávat nebudu - kniha prostě jenom nepadla do správných rukou, ve své podstatě určitě není špatná (a hodnocení tady ina goodreads nám tomu můžou být důkazem).

IG: @cotaholkacte

25.03.2023

Číst Becky Chambers je jako být zachumlaná do deky, pít kakajíčko a mít zas jednou víru v lidstvo. Pokaždý. Zkrátka zbožňuju její knihy.

26.02.2023

Kniha má hodně pomalé tempo, akci nečekejte, do kategorie dobrodružná bych to rozhodně neřadil. Je to takové filozofování o lidech, o smyslu bytí, o vztazích. Těžko se mi ale věřilo, že by robot přemýšlel způsobem, jakým tak činí v příběhu. Bylo v tom příliš citů a málo racionálna. A celkově to bylo na můj vkus až příliš pozitivní:). Naštěstí kniha nemá velký rozsah, tak se to dalo vydržet. A rád si přečtu i případné pokračování - celkem mě zajímá, jaký bude mít vztah člověk - robot posun.

12.02.2023

Nevěřil bych, že existuje sci-fi, která místo praskliny ve dně reaktoru raketoplánu bude řešit VZTAHY mezi lidmi a roboty :-(
Pro nás fanoušky hard-core sci-fi je to ztráta času.

20.01.2023

Becky to zase dokázala, vytvořila zajímavý svět, ve kterém by člověk rád žil. I když občas to bylo až moc sluníčkový. Echo byla zajímavá postava stejně tak Hnízdo. Určitě si přečtu pokračování až výjde.

16.01.2023

Tato knížka je jako pohlazení po duši. Pokud se cítíte psychicky či fyzicky na dně, možná je tím pravým řešením.

Becky Chambers se dívá na moderní společnost novýma očima. Tento příběh zasadila na měsíc zvaný Panga, kde kdysi žili lidé společně s roboty. Roboti se ale po nabití vlastní vůle rozhodli od nich odtrhnout a uchýlili se do divočiny. Sourozenectvo Echo plní poslání čajových mnichů a tráví svůj čas utěšováním těch, jenž to potřebují. Alespoň do doby, než pozná robota zvaného Rozkošné Sýkorčí Hnízdo pokládající velmi důležitou otázku.

Žalm pro divostrojné je dojemný, zábavný příběh se smyslem pro humor. Svou důmyslností ve vás probudí všemožné emoce. Moment, kdy sourozenectvo Echo potkalo Rozkošně Sýkorčí Hnízdo si budete pamatovat, neboť se jedná o jeden z nejkouzelnějších okamžiků. Jejich vzájemné rozpravy vás přimějí nad jejich aktuálností zamyslet. Přestože se možná někomu bude zdát děj pomalý a nudný, na konci si uvědomíte, že v tom tkví ono kouzlo.

Titul je věnován všem, kteří potřebují pauzu a já nemůžu jinak než souhlasit.

15.01.2023

Žalm pro divostrojné je zařazen do žánru sci-fi, protože se odehrává na měsíci jménem Panga a líčí setkání lidské bytosti (sesterstva) Echo s robotem Hnízdem. Ve skutečnosti se ovšem jedná o nadčasový příběh s filozofickým podtextem, který se zamýšlí nad otázkou, co je vlastně smyslem života, a hlavně zda je nějaký smysl života vůbec nutné mít a zda vám k radosti z bytí nestačí třeba jen slyšet cvrččí zpěv.

Takhle popsáno to možná nezní čtenářský kdovíjak přitažlivě, nicméně vězte, že se jedná o moc milý a laskavý příběh, který je navíc napsán krásným jazykem a který moc doporučuju.

To jazykové zpracování se mi líbilo asi ze všeho nejvíc, neskutečně jsem se kochala tím, jak je knížka přeložená a jaké novotvary překladatelka Lucie Bregantová vymyslela. Setkáme se s pomístními jmény jako Pokřoviní, Dřevopád, Modrotrn nebo Parožníky, se jmény robotů Rozkošné Sýkorčí Hnízdo, Jmelí Bílé nebo Ledové Jezírko, s názvy bylin včelovka, lví tráva či horečník a se zvířaty jako krvepijka, štěbetáček či pavouk jablečňák (to je pavouk veliký jako jablko, který je nesmírně agresivní... ).

***

Tak proč trváte na tom, že musíte mít vlastní poslání, zoufale po něm nepátráte a cítíte se bez něj tak nešťastně? Pokud chápete to, že roboti poslání nemají – že jsme ho odmítli –, jako vrchol vlastní intelektuální vyspělosti, proč vynakládáte tolik energie, abyste dělali pravý opak? (str. 155)

Ty se pořád ptáš, proč to, co děláš, není dost dobré, a já nevím, co na to říct, protože prostě stačí být součástí světa a žasnout. Nemusíš to ničím ospravedlňovat nebo si to zasloužit. Můžeš prostě jen žít. (str. 156)

***

Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐ (a ta obálka! :-))