Žalm pro divostrojné
Becky Chambers (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499036/bmid_zalm-pro-divostrojne-ptU-499036.jpeg
4
80
80
Mnišstvo a Robot série
1. díl >
Mají-li lidé vše, co si přejí, záleží na tom, aby měli ještě víc? Na měsíci jménem Panga kdysi dávno lidé pro svůj blahobyt využívali práce robotů. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného — roboti nabyli vědomí a rozhodli se uchýlit do divočiny, daleko od lidských továren, aby poznali svět v celé jeho lidmi neposkvrněné kráse. Po dlouhých staletích odloučení, kdy už z robotů ve světě lidí nezbylo víc než legendy, však nastal čas. Čas dozvědět se, jak se lidem daří. A co potřebují. Mezitím se lidé naučili poradit si sami. Věnují se farmaření, řemeslům nebo práci v klášterních řádech. Jako například Echo. Stará se o klášterní zahrady, ale cítí, že život ve městě není to pravé. Proto se rozhodne cestovat po venkově a provádět čajové obřady. Nespokojený vnitřní hlas však stále neutichá, a tak zbývá jediné — vydat se k hranicím, kde začíná divočina. Právě tam, kam míří i první robotí vyslanec do světa lidí. Dokáže vypátrat, co lidé potřebují, když se zdá, že to nevědí ani oni sami?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
A Psalm for the Wild-Built, 2021
více info...
Přidat komentář
Já fakt nevím. Jak se mi od Chambersové líbily první knihy, protože byly jiné, originální a super. Navíc každý díl úplně jiný (série Poutníci). Tak její novela S pokorou a nadějí mě úplně minula a nudila. Málem jsem nedočetl, Takže teď jsem hodně váhat, zda zkusit další její knihu a já pořád nevím, jestli se mi to líbí. Téma je to zajímavé, ale trochu moc zdlouhavě popsané a tak pomalé... celá tak kniha by mohla být jen jednou kapitolou příběhu. Tak opravdu nevím, zda budu zkoušet pokračování.
Jsme zvyklí na odvrácenou stranu, na nadéjnou - sol verzi - je třeba si zvykat. Je to hřejivé zámérně ale nemá to byt hloupé, jen to těmi oblaky a mračny lidskéhoho vědomí neproniká snadno a lehce. Pritom jistý klid a zázemí hledáme všichni.
Čekáme zdevastované - a jenom zdestavostavoné světy - emné lesy a křivé charaktery....a ejhle můžeme dostat nejenom šálek čaje...
Jde na to koukat různou optikou, a je škoda těch několika slov které tu knihu dávají do ruky jen dospělým.
Román připomíná esej středoškolaka: růže bez trnů. Vyprávění je jako v knihách o Medvídkovi Pú a prezentovaná realita vypadá jako obraz ráje ve Strážné věži svědků Jehovových. Akce není složitá: mladý/a (nerozhodl se o svém pohlaví) čajový mnich se setká s robotem, který se - jako všichni lidští roboti po získání sebeuvědomění - usadil v divočině a věnuje se rozjímání o přírodě. V tomto Chambersově románu se z robotů stali lidé (protože znají historii, technologie, původ výrobků, uvažují logicky a pragmaticky), a lidé (nevědí nic o světě mimo město) jsou snílci věnující se psychologii a psychoterapii, která se vyvíjí v lůně náboženství založeného na mnohobožství. Je to právě robot, kdo vysvětluje mnichovi buddhistické principy života (jsí nádherný, cokoliv jsi; mířit na něco je zbytečné, protože stačí jen být; štěstí a smysl života závisí jen na tobě - hledej je v sobě, protože venku je nenajdeš).
To jsou moudrosti, která asijská náboženství hlásají po staletí. To není žádná filozofie a nic originálního. Mám pocit, že je to nějaký druh Teletubbies pro skoro dospělé (protože Chambers používá hodně vulgárních výrazů). To je trochu urážka inteligence čtenáře.
Příspěvek Becky Chambersové do feelgood žánru, v němž někdy nejde o nic více, než o vyřešení dilematu, zda robotovi pochválit jeho úplně první čaj v životě, který je uvařený z tymiánu a hlavnímu hrdinovi moc nechutná. Nebyla by to ale Chambersová, aby do téhle pohodičky nezamontovala ekologii, diverzitu a utopický svět.
Ale vážně - jestli dříve autorka psala knihy, které jsem si pro sebe zařadil do škatulky "kompostovatelná space opera", tak tady podřadila o dvě rychlosti dolů a stvořila opravdu pomalý příběh, který asi ne každému sedne. Znaků sci-fi je tu opravdu pomálu a klidně by to mohla být i fantasy. Já se taky ze začátku nemohl chytit, ale pak jsem se na tu extra pomalou vlnu naladil a celkem se mi to celé líbilo. 80%
P.S. Pokud vás dráždí nebinární osoby a výrazy typu "hoststvo", tak tuto knihu opravdu nečtěte. Jen vás zbytečně rozčílí a pak tu budete psát něco o Gretě Thunbergové. Jestli existuje pomyslný protipól Henleinovy Hvězdné Pěchoty, je to pravděpodobně tato kniha.
Strašně mi to sedlo do nálady, hřejivý příběh, ve kterém si čtenář může najít životní moudro, které, kdyby se jím každý řídil, tak by udělal svět lepší. I ten svůj vlastní. Těším se na další díl.
Z Coelha jsem měla vyrážku, ještě než to začalo být in, průhledně didaktické knížky s jednoznačným poselstvím mě odpuzují, ale tohle mi sedlo, i když tu byla jistá varovná znamení. Jak stárnu, tak je mi čím dál jasnější, že bychom všichni potřebovali nějaké Hnízdo, které nám občas prostě uvaří hrnek čaje.
Tahle kniha je pohlazením po duši. V podstatě jde „jen“ o trochu rozjímání nad smyslem života a pár dialogů o tom, co to znamená být člověkem, ale je to mnohem poutavější a barvitější, než by se z tohoto popisu mohlo zdát. Autorka děj zasadila do prostředí, které se útulností vyrovná i světu Harryho Pottera, reálie jsou ovšem jenom načrtnuté a pamatovat si je nemusíte. Mnohem víc tu jde o pocity a o všudypřítomnou harmonii.
Chambersová to koneckonců ve věnování nejlépe říká sama: „for anyone who could use a break“. Pokud si potřebujete odpočinout od reálného světa, tohle dílo je skvělou volbou.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst kvůli překladu Lucie Bregantové, který byl letos oceněn od Obce překladatelů. Nic od Becky Chambersové jsem předtím nečetla a asi bych se do toho ani nepustila. A byla by to velká škoda!
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila zákonitosti planety a to, že sourozenectvo je jedna osoba, ale když jsem se začetla, tak mě to pohltilo. Ta asociace je možná trochu mimo, ale možná taky ne, prostě mi to celé hodně připomíná Malého prince, jen trochu jinak a na jiné planetě... a je to robot, což je bizarní, ale funguje to.
Je to příběh o hledání vlastní identity, pocitu uspokojení a naplnění. Něco, co prožívají všichni a logicky na to neexistuje univerzální odpověď, protože každý to máme trochu jinak. Velmi lidský příběh v zajímavých kulisách planety, která byla zachráněna před ropnými produkty a stroje dostaly(i) svobodu.
Škoda, že je knížka tak útlá, je to čtení na dva večery. Rozhodně si nenechám ujít další díl :-)
Prostě Becky Chambers - její knihy mi neuvěřitelně sedí. Text se skvěle čte a třeba i přes pomalejší tempo vás táhne neustále dopředu.
Navíc v téhle knize jsem se hodně našel a donutila mě přemýšlet o sobě, světě, vesmíru a tak vůbec.
aha, chybný výběr, koukám: žánr sci-fi, klíčová slova: robot, továrna, vědomí... jaké bylo mé překvapení: z prvních stránek se mi docela zalíbil ten pratchettovský tón, začal jsem se orientovat v pravidlech jakéhosi postapo-ekobioenviro-genderově diverzního světa, ale tak po padesáti stránkách se z toho začal klubat coelhovský žvást téměř k nedočtení (jakože meditace, přátelství, vegetariánství, čajové obřady a uctívání vnitřní bohyně a tak), nic pro mne
Útulné, plné naděje a klidu. Pokud má vypadat budoucnost lidstva takhle, tak se moc těším. Nejsem zatím moc velký fanda robotů, ale Hnízdo bylo opravdu sympatické a celkově to pojetí se mi líbilo, takže zrovna v tomto případě i ti roboti byli super.
Hm, nečekal jsem, že sáhnu tak totálně vedle, tohle fakt nebylo pro mě.
Přijde mi to tak strašně naivní, didaktické, skoro jako dětská knížka. Asi je to fakt pro jinou generaci, možná si to líp vychutná nějaký následovník/následovnice/následovstvo Grety Thurnbergové nebo tak podobně.
Dobrý název a pěkná obálka. Jinak jsem tam bohužel pro sebe nenašel vůbec nic nového ani zajímavého.
Líbilo se mi to, dobře se mi to četlo i přes ten duševní přesah, který nevyhledávám. Můj dojem z toho ale je, že by se to dalo dost osekat a příběh by byl fajn třeba jako povídka v nějaké sbírce autorky. Je to zatím jedna ze slabších knih, co jsem od ní četla a docela chápu zklamání některých čtenářů, kteří se při volbě řídili označením sci-fi.
Kniha má filozofický podtext, mnoho tlachání o ničem a o všem, příběh o hledání smyslu života, a o neustálé a neodbytné vnitřní nespokojenosti lidí.
Tohle bohužel nebyla kniha pro mě, já filozofickým otázkám nerozumím (a ani se o to nijak nesnažím).
Procenta dávat nebudu - kniha prostě jenom nepadla do správných rukou, ve své podstatě určitě není špatná (a hodnocení tady ina goodreads nám tomu můžou být důkazem).
IG: @cotaholkacte
Číst Becky Chambers je jako být zachumlaná do deky, pít kakajíčko a mít zas jednou víru v lidstvo. Pokaždý. Zkrátka zbožňuju její knihy.
Kniha má hodně pomalé tempo, akci nečekejte, do kategorie dobrodružná bych to rozhodně neřadil. Je to takové filozofování o lidech, o smyslu bytí, o vztazích. Těžko se mi ale věřilo, že by robot přemýšlel způsobem, jakým tak činí v příběhu. Bylo v tom příliš citů a málo racionálna. A celkově to bylo na můj vkus až příliš pozitivní:). Naštěstí kniha nemá velký rozsah, tak se to dalo vydržet. A rád si přečtu i případné pokračování - celkem mě zajímá, jaký bude mít vztah člověk - robot posun.
Nevěřil bych, že existuje sci-fi, která místo praskliny ve dně reaktoru raketoplánu bude řešit VZTAHY mezi lidmi a roboty :-(
Pro nás fanoušky hard-core sci-fi je to ztráta času.
Becky to zase dokázala, vytvořila zajímavý svět, ve kterém by člověk rád žil. I když občas to bylo až moc sluníčkový. Echo byla zajímavá postava stejně tak Hnízdo. Určitě si přečtu pokračování až výjde.
Tato knížka je jako pohlazení po duši. Pokud se cítíte psychicky či fyzicky na dně, možná je tím pravým řešením.
Becky Chambers se dívá na moderní společnost novýma očima. Tento příběh zasadila na měsíc zvaný Panga, kde kdysi žili lidé společně s roboty. Roboti se ale po nabití vlastní vůle rozhodli od nich odtrhnout a uchýlili se do divočiny. Sourozenectvo Echo plní poslání čajových mnichů a tráví svůj čas utěšováním těch, jenž to potřebují. Alespoň do doby, než pozná robota zvaného Rozkošné Sýkorčí Hnízdo pokládající velmi důležitou otázku.
Žalm pro divostrojné je dojemný, zábavný příběh se smyslem pro humor. Svou důmyslností ve vás probudí všemožné emoce. Moment, kdy sourozenectvo Echo potkalo Rozkošně Sýkorčí Hnízdo si budete pamatovat, neboť se jedná o jeden z nejkouzelnějších okamžiků. Jejich vzájemné rozpravy vás přimějí nad jejich aktuálností zamyslet. Přestože se možná někomu bude zdát děj pomalý a nudný, na konci si uvědomíte, že v tom tkví ono kouzlo.
Titul je věnován všem, kteří potřebují pauzu a já nemůžu jinak než souhlasit.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu |
| 2018 | Dvě místa na slunci |
| 2019 | Zpráva o životě vesmířanů |
| 2021 | S pokorou a nadějí |
| 2022 | Žalm pro divostrojné |
Dva roky na cestách. Dva roky strávené tím že poskytujete lidem morální a duchovní podporu, to jednoho docela vyčerpá. A Echo to táhne do lůna divočiny, pryč od lidí, pryč od civilizace. Právě tam náhodou zkříží cestu robotovi s krásným jménem Rozkošné vrabčí hnízdo. Soužití robota s vlastním vědomím a člověka, který se snaží utéct od společnosti, je dost složité. Ale jak se ti dva postupně prokousávají divočinou, najdou k sobě cestu. A Echo možná i zodpoví nejpalčivější z otázek Vrabčího hnízda – „Jak se lidem daří? A co potřebují?“
Žalm pro divostrojné se čte krásně, a to bez ohledu na to, že neoplývá příliš akčním dějem a i ve filozofických otázkách týkajících se lidské existence klouže po povrchu. Ale poetický jazyk a rozkošně sympatičtí hrdinové z něj dělají knihu, ke které se budete rádi vracet. A pro ty, kteří s Becky Chambersovou nemají žádné zkušenosti, je tahle novela přístupnější než její kniha S pokorou a nadějí.