Rebecca Marie Chambers

Nová kniha

Modlitba pro samorostlé - Rebecca Marie Chambers

Pokračování solarpunkové série Mnišstvo a robot Po strastiplné pouti divočinou se čajové mnišstvo Echo a robot Hnízdo pustí do putování po obydlené části mě... detail knihy

Související novinky

Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)
V aktuálním článku připravovaných knižních novinek se podíváme na období týdne od 7. do 13. října. Stejně jako v před... celý text

Populární knihy

/ všech 7 knih

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Dvě místa na slunci

Žalm pro divostrojné

S pokorou a nadějí

Nové komentáře u knih Rebecca Marie Chambers

Dvě místa na slunci

„Znatelně vyzrálejší a propracovanější než první díl. Těším se na další část.“
— Veles

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

„Celkem poklidné, příjemné čtení. Děj plyne a vy se jím můžete nechat unášet. Většina postav je veskrze pozitivní, vlastně se nevyskytuje hlavní záporák, ale není to škodě příběhu.“... celý text
— Veles

Žalm pro divostrojné

„Jsme zvyklí na odvrácenou stranu, na nadéjnou - sol verzi - je třeba si zvykat. Je to hřejivé zámérně ale nemá to byt hloupé, jen to těmi oblaky a mračny lidskéhoho vědomí neproniká snadno a lehce. Pritom jistý klid a zázemí hledáme všichni. Čekáme zdevastované - a jenom zdestavostavoné světy - emné lesy a křivé charaktery....a ejhle můžeme dostat nejenom šálek čaje... Jde na to koukat různou optikou, a je škoda těch několika slov které tu knihu dávají do ruky jen dospělým.“... celý text
— Atuin

Modlitba pro samorostlé

„Budu už se asi opakovat, ale autorčin styl psaní je jako hřejivé pohlazení, které v této hektické době tak strašně moc potřebujeme. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat takové pocity jako právě Becky Chambers, a přitom je ten příběh vlastně v základě tak prostý. Musím se ale přiznat, že favoritem pro mě stále zůstává díl první. Tady jsem bohužel nenalezla až takovou hloubku jako jsem očekávala, ale i tak jsem si čtení moc užila.“... celý text
— Sarah11

Žalm pro divostrojné

„Román připomíná esej středoškolaka: růže bez trnů. Vyprávění je jako v knihách o Medvídkovi Pú a prezentovaná realita vypadá jako obraz ráje ve Strážné věži svědků Jehovových. Akce není složitá: mladý/a (nerozhodl se o svém pohlaví) čajový mnich se setká s robotem, který se - jako všichni lidští roboti po získání sebeuvědomění - usadil v divočině a věnuje se rozjímání o přírodě. V tomto Chambersově románu se z robotů stali lidé (protože znají historii, technologie, původ výrobků, uvažují logicky a pragmaticky), a lidé (nevědí nic o světě mimo město) jsou snílci věnující se psychologii a psychoterapii, která se vyvíjí v lůně náboženství založeného na mnohobožství. Je to právě robot, kdo vysvětluje mnichovi buddhistické principy života (jsí nádherný, cokoliv jsi; mířit na něco je zbytečné, protože stačí jen být; štěstí a smysl života závisí jen na tobě - hledej je v sobě, protože venku je nenajdeš). To jsou moudrosti, která asijská náboženství hlásají po staletí. To není žádná filozofie a nic originálního. Mám pocit, že je to nějaký druh Teletubbies pro skoro dospělé (protože Chambers používá hodně vulgárních výrazů). To je trochu urážka inteligence čtenáře.“... celý text
— zanzara

Přejít na knížky autora