Niamh15
komentáře u knih
Imogen, pochopitelně
Becky Albertalli
Čekala jsem od toho další "tovární" YA přeplácanou duhovku, ale... wow! Becky Albertalli je zase o krok napřed. Nastoluje téma, které jsem v tomhle žánru ještě nepotkala, a to navíc ohromně vtipně a citlivě. Nebojí se do toho šlápnout. A potěšil mě i skvělý překlad.
Velké překvapení!
Nocturno pro Erika
Eva Pospíšilová
Fakt mě to mrzí, ale tentokrát jsem docela zklamaná. Přijde mi, jako by se holky někde uprostřed dostaly do psacího transu - něco jako když běžíte a po určité době máte pocit, že dokážete běžet donekonečna - a nemohly přestat. Být knížka aspoň poloviční, určitě by jí to prospělo. Takhle... jasně, že jsem to přečetla, a celkem bez problémů, ale nemyslím si, že to byl úplně nejkvalitněji strávený čas. 600 stránek na to, že se tam toho zas tolik nestane, je prostě moc. Takže jsem se nakonec spíš těšila na to, až to konečně dočtu.
Nápad je to skvělý, postavy zajímavé... ale příště seškrtat aspoň na polovinu.
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Bez scén v současnosti bych se klidně obešla. Ani mě moc nebavily. Ale chápu, že bez nich by to tak nevyznělo.
A to je jediná drobná výtka. Jinak... po dlouhé době kniha, která se dotkla něčeho hluboko uvnitř. Jazyk V. Opatřilové je sladkobolně melancholický a vyvolává tak silnou vůni podzimu, až to zalyká.
10 000 kroků
Pavel Baroch
Tak takhle opravdu ne.
Na tuhle knížku jsem se těšila, protože dobrých knih o chůzi je málo (nebo jich málo znám). Od knihy o chůzi chci buď motivující čtení s přesahem až do filozofie (dokonalý Thoreau, průměrný Kagge), nebo neméně motivující čtení spíše příručkového rázu, které by se věnovalo třeba správnému držení těla, nášlapu atd. (takovou jsem ještě neobjevila).
Barochova kniha je naprosto zbytečná. Protivná mi byla už jeho motivace, protože zírat každých pět minut na jím adorované chytré hodinky a dokud nemám 10 000 kroků za den, rázovat třeba sem a tam po bytě? Pardon, ale to je zkrátka ubohé. O tom by chůze opravdu být neměla. Nehledě na to, že oněch 10 000 je zcela zavádějící meta - každý je jiný a pro každého je limit někde jinde. Taky se zdálo, že v tom pro autora nic víc než novoroční předsevzetí a snaha zhubnout není. Takže byl schopný těch 10 000 prostě dojít na sílu, ať už to bylo sebevíc postavené na hlavu. To, jak se mysl dokáže při chůzi lehce toulat do netušených dálek a šířek, popsal Baroch takto: "Třídil jsem si myšlenky, pracovní povinnosti, ale vymýšlel jsem třeba i dárky pro manželku a děti..." (s. 60-61).
Že je pravidelná chůze přínosná pro zdraví a že se díky ní dá zhubnout? Radši si přečtěte jen hlášku na obálce a dostanete to stejné, co říká v knize.
Kvůli tomu opravdu nestojí za to se prokousávat textem, ve kterém zcela selhaly korektury a který je celý jen takovým nezáživným deníčkem o tom, kudy všudy v Praze Baroch šel a co tam je (což by mohl být průvodce, ale na to je to bohužel podané nezáživným wikipedickým stylem). Nakonec se chlubí, jak začal svoje rekordy posouvat a jak jednou ušel dokonce asi 23 km za den... ehm. Dobře, a co já s tím?
Na další dobrou knihu o chůzi si prostě asi budeme muset počkat. A do té doby zpátky k Thoreauovi.
Věk popela
Daniel Abraham
Výborné postavy, skvělý příběh, originální prostředí... přesně to, co od špičkové fantasy očekávám.
Jako liči
Tereza Navrátila
Obsahově super, ale ta jazyková stránka (plná chyb a překlepů)... uf.
Noční koupání
Megan Goldin
Překvapivě čtivé a poutavé. Škoda konce, který bych trochu uspěchaný a najednou tak nějak úplně bez emocí a dramatu...
Nic
Janne Teller
Proč psal hlášku na obálku někdo, kdo o knize neví nic, a anotaci někdo, kdo ví až příliš?
Pochybná kouzla pro cynické čarodějky
Kate Scelsa
Obálka trochu klame - obsah je pro starší. Což mě mile překvapilo, trochu jsem se bála, že to bude příliš sladké. A ejhle, ono je to místy docela drsné. Spojení s tarotovými kartami byl naprosto vynikající nápad a prostředí Salemu o Halloweenu dodalo už tak originálnímu příběhu perfektní kulisu.
Neplavec
Petr Hugo Šlik
Bohužel to skončilo ve chvíli, kdy se to začínalo rozjíždět. Bylo to fajn, ale ten konec vyvolal hromadu otázek. Jinak celkem povedená sonda do života "obyčejného" českého středoškoláka, který se poněkud vymyká škatulkám.
Echo
Thomas Olde Heuvelt
Dechberoucí začátek, skvělá první třetina... a pak se to táhlo a táhlo, až se to úplně rozplizlo. Škoda.
Léto mezi řádky
Alena Štraubová
Přečteno a do druhého dne bude bezpochyby zapomenuto.
Mezi menší, ale otravné prohřešky počítám:
- Denis má být totální knihomol, přesto se prakticky vyjadřuje jako negramot
- celé to klučičí hašteření na začátku bylo vlastně hrozně nepříjemné a vůbec nepůsobilo hravě, jak asi mělo
- kniha je prolezlá stereotypy (holky stojí fronty na záchodech, protože se šminkují atd. atd.)
Ovšem za zásadní kiks považuju to, že ve mně kniha nedokázala vyvolat jakékoli emoce (krom rozčarování z výše uvedeného). Bylo mi naprosto jedno, jestli spolu ty dvě nesympatické postavy skončí, nebo ne.
Zkrátka... přežila bych bez toho.
Sedlák pod Milešovkou
Daniel Pitek
Jedinou výtku mám k rámečkům "Souvislosti" - oproti názvu totiž mnohé souvislosti neuváděly; nejvíc do očí bijící je patrně ten s průmyslovými velkochovy a vypouštěním metanu. Pro neznalé může působit skoro až jako obhajoba velkochovů, které neprodukují tolik metanu, kolik se dřív uvádělo... jenže ani slovem nezmiňuje obrovský problém, který je k velkochovům přidružen - pěstování krmné sóji. A stačilo by se jen opravdu krátce zmínit...
Až na toto opravdu skvělá, důležitá kniha plná tolik potřebného kontextu a zdravého rozumu.
Letní bouřky
Eva Pospíšilová
Popravdě? Vůbec mě nepřekvapilo, že to bylo tak výborný. Holky prostě umí. Evidentně i naprosto odlehčený příběh, u kterého jsem se místy smála nahlas - a to mě naopak překvapilo, protože to se často nestává. A už vůbec ne u knížek s LGBT tématikou, protože to je většinou trága za trágou. Takže za Letní bouřky rozhodně jednička s hvězdičkou!
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Velké překvapení. Řemeslně naprosto skvěle zvládnuté, až na pár lacinějších motivů se tomu opravdu nedá nic vytknout. Místy ovšem kniha měla trochu potíž vzbudit ve mně nějaké emoce. A když už, tak ty negativní - žárlivost a frustrace spolu s hlavním hrdinou.
Na konci mě trochu zamrzel neuzavřený rámec, protože to, co mě vlastně nakonec zajímalo nejvíc, bylo: kdo je Ida?
Žena, kterou muži neviděli
James Tiptree jr. (p)
Až na osamocené výjimky asi nejlepší sci-fi povídky, co jsem kdy četla.
Zmrzlinářky
Jennifer Dugan
Tahle autorka vztahy prostě neumí. Příběh i prostředí mají potenciál, ale celá ta romantická linka působila uměle, natahovaně a nesmyslně. Ani její rádoby vtipné obraty, které se opakovaly (např.: "To jsme se ocitly v Upside Down?"), na čtivosti nepřidaly.
