Sedlák pod Milešovkou přehled

07.03.2024

Rozhovory s panem Pitkem už sleduji několik let a jeho náhled na svět a především na zemědělství, je mi blízký. Je vidět, že když je dobrá vůle a ochotní lidé, jde to. S velkým nasazením, s fůrou práce a nekonečným bojem s legislativou a úředníky, přesto se občas něco povede. Nelíbí se mi totiž, když někteří předem řeknou, že to nemá cenu, že stejně nic nezmůžou a že už je příroda zničená. Poničená je opravdu dost, ale není vše ztraceno. To se nám v této knize snaží přiblížit a ukazují možnosti a cesty jak z toho ven. Rozhodně jsem pro zrušení, respektive postupnému zmenšování " širých lánů", pro vysazování stromů a další smysluplné počiny. Líbí se mi i myšlenka, že každý z nás může něco udělat. My, kteří nemáme vlastní půdu ani zahradu, můžeme alespoň nakupovat na farmářských trzích, a tak podpořit menší zemědělce. Čím bude více lidí, kteří smysluplně hospodaří, tím se naší zemi lépe povede.

09.01.2024

Skvělé a čtivé repetitorium poznatků především o zemědělském a lesnickém hospodaření, které je vůči přírodě šetrné a nedecimuje naši krajinu.

Výhodou je jednak živý jazyk: občas má člověk pocit, jako by s Danielem Pitkem seděl někde na zápraží statku u piva, hleděl na Milešovku a louky a sady pod ní – a sedlák mu o tom všem zasvěceně, ale přátelsky vyprávěl. A jednak a zejména vzácné propojení perspektivy praktika-hospodáře a člověka, jemuž leží na srdci pestrá biodiverzita naší přírody a ekologická udržitelnost veškerých lidských zásahů do krajiny.

A – chtělo by se dodat – člověka společensky nelhostejného, občansky angažovaného, člověk překypujícího energií, se zájmem o celou řadu oborů a oblastí lidského konání, ale i pozoruhodnou rodinnou a osobnostní minulostí, kdy mj. lesničil ve Středohoří a na Šumavě, dělal řidiče u cirkusu, snil o životě v kanadských lesích, učil se kapitalismu v Bavorsku, rozjel úspěšnou firmu na sádrokartony...

Řada probíraných témat je mi blízká a leccos už jsem o nich četl, ale kniha je, jak naznačeno výše, užitečná i jako zopakování. A pak hlavně díky tomu, že zapojuje tu praktickou dimenzi. Petr Havel, který rozhovor vedl, ji doplnil o kontextové informace v šedivých rámečcích. Vůči nim směřuji drobnou výtku, že občas souvisí s předmětem rozhovoru jen velmi volně nebo skoro vůbec. Navíc mají občas ambici podat ve zkratce něco, co nejde (resp. nějak jde, ale nemá to valnou výpovědní hodnotu) – kupř. charakterizovat České středohoří nebo chráněná území v ČR jako celek (čísla samotná bez příměrů a srovnávání málokomu něco řeknou). Jiné jsou ovšem užitečné a přínosné: zaujal mě třeba ten o hodnotě stromů. Fotografické přílohy, zdařilé i zajímavé, by měly být barevné, na rozdíl od jiných rozhovorových svazků na nich převážně není jen zpovídaný někde doma u stolu nebo beztak černobílé snímky z rodinného archivu, ale záběry z přírody, se zvířaty, louky a tůně či aktivní rolnická činnost. V černobílé podobě to je nevýrazné a efekt je velmi oslaben. To ale není vina autorů, nýbrž nakladatele. No a pak škoda několika překlepů. Ale těm je v dnešním zběsilém vydavatelském provozu těžké se vyhnout, takže se bohužel staly bezmála pravidlem.

Kniha v každém případě doporučeníhodná. Kéž by se stala povinnou četbou na zemědělských a lesnických středních školách, ČZU a MENDELU.